U experimentů je potřeba pracovat se smyslem zákona schválnosti: Tedy že klade překážky v dosažení kýženého výsledku, a to přímo úměrné problémům, které vám přinese nedosažení nebo oddálení onoho výsledku. A dále platí současně pro všechny lidi. Tedy to, že vám tramvaj jede na čas nebo výtah je hned ve vašem patře je jen důsledek toho, že někdo jiný měl mnohem větší problémy z toho, že mu to ujelo jinde, než byste měli vy. Zcela v souladu s tezemi vědeckého fekalismu úroveň toku průseronů v daném časoprostorové jednotce může být přinejlepším konstatní nebo narůstá. Není to tedy důvod k radosti, ale k obavám...
Tedy data o chlebu jsou jasným důkazem zákona - podlaha byla nepochybně hladká a snadno omyvatelná a kýžený výsledek byl pád na namazanou stranu. Zkuste totéž nad drahým dlouhovláknovým kobercem deset minut před příchodem důležité návštěvy.
Data o výtahu jsou na druhou stranu naprosto alarmující. Jestliže to tak často vycházelo dobře, tak si představte, jaké průšvihy to muselo znamenat pro někoho jiného.
Podivne vypadajici data u vytahu vypovidaji o tom, ze sledovany vytah je pouzivan nekolika lidmi najednou a jak tak vytah jede k hormim patrum, tak lide v nizsich patrech postupne vystupuji. Do posledniho patra tedy dojede treba uz jen jeden pasazer, ale jelikoz uz neni kam dale pokracovat, tak tam zustane. Proto je opravdu celkem logicke, ze vyjma prizemi, cim vyssi patro, tim vetsi pravdepodobnost, ze se prave tam vytah zkoncil.
Dobrá teorie, ale graf ji nepotvrzuje. Podle Vašeho „čím vyšší patro, tím větší pravděpodobnost, že právě tam výtah skončil“ by měl mít graf směrem vzhůru alespoň přibližně rostoucí tendenci, ale on ji nemá.