Vlákno názorů k článku Vendor lock-in vs. otevřenost ve fotografii od Miroslav Šilhavý - Poměrně dlouhý článek, ve kterém není podle mě...

Poměrně dlouhý článek, ve kterém není podle mě napsáno vůbec nic krom toho, že Photoshop přijde autorovi drahý. Ano, v ceně Photoshopu se odráží to, že je intenzivně vyvýjený. Ano, i díky tomu měl 16bitů na kanál a Lab barevný prostor už před dvěma dekádami.

Jsou dva typy fotografů. Rekreační fotograf nechává fotky "vyvolat" - tedy vytisknout ve fotolabech. Tam můžete dělat co chcete, ale jejich automaty stejně barvy převyváží. Schválně zkuste do fotolabu poslat tři surové fotky, -2 EV, 0 EV, +2 EV - na výslekdu to prakticky nerozeznáte. V tomto případě je Photoshop i GIMP úplně zbytečný a víceméně jedinou operací, kterou takový zákazník potřebuje je korekce červených očí. (Kterou čím dál méně potřebuje, protože ji zase vyřeší logika spotřebních fotoaparátů).

Pak tu jsou fotografové, kteří kupují tělo za desetitisíce, vědí, že s jedním sklem si nevystačí a tak mají další desetitisíce ve sklech. Případně mezitřída, kterou mají výrobci velmi rádi - zákazníci, co si každé dva roky koupí novou "bezzrcadlovku". Tady už chápu, že fotografie je koníčkem a není jediným cílem ji vytisknout na papír.

Tato druhá skupina se pak dělí na ty, co honí kvalitu obrazu na monitorech, které stejně neumějí barvy reprodukovat dostatečně věrně - na různých Samsung, Dell a podobných spotřebních monitorech. Druhá podskupina si koupí EIZO nebo pracuje na Macu. První podskupina jsou (z mého pohledu) obrazoví a oční masochisté - dohánění softwarem něco, co stejně nemůže dopadnout úplně dobře. Z potřeb této skupiny lidí vznikly např. HDR fotografie, protože ty vypadají "dobře" (velké uvozovky!) i na těch bídných montorech.

Ta skupina opravdu fotografujících fotografů si dává pozor na to, aby měla kvalitní monitor. Pokud fotky transferují na papír, často volí technologie fotochemickou cestou (viz např. technologie LightJet), nikoliv tisk, protože tisk dodnes neumí dobře vykreslit tmavé tóny (což se právě fotolaby snaží dohánět softwarovým przněním fotek).

Z toho všeho mi vychází jediné: ten, kdo se chce fotografii opravdu věnovat, pro něj není asi 900 Kč měsíčně za Photoshop velkou překážkou. Ostatní technologie, které potřebuje, ho stojí takovou haldu peněz, že tento software už je jen kapka v moři.

Poloamatéři, kteří chtějí tu a tam vyrobit dobré fotky, si mohou Photoshop předplatit třeba jen 3x do roka - nemusí ho zdaleka platit celoročně. Nespornou výhodou je, že za pomněrně přijatelné peníze dostanete vždy nejnovější technologii od Adobe. Zde přechod do mraku a na formu předplatného neuškodil, spíš naopak pomohl.

Začínající fotografové, ti to mají nejtěžší. Často nemají nebo nechtějí vynaložit oněch 900 Kč měsíčně jen do software. Ty opravdu lituju, že možná spadnou do GIMPU a utvoří si úplně mylný dojem o tom, jak má vypadat zpracování obrazu. Na druhou stranu, meidán mzdy v ČR je přes 27 000 Kč a vynaložit na svůj koníček (protože fotografie musí být koníčkem) to, co vydělám asi za 7 hodin práce, mi nepřijde zas tak nepředstavitelné.

Moc nerozumím těm zmínkám o "tisku ve fotolabu" vs. "fotochemické cestě". Občas si nechávám dělat papírové fotky ve fotolabu a ještě jsem nenarazil na to, že by je tam tiskli (i když se to slovo pro zjednodušení občas někde na webu objeví). Používají se stroje, které fungují na podobném principu jako u klasické fotografie, jen se místo prosvětlování negativu na fotopapír promítá obrázek z datové předlohy. (Naopak, dnes je spíš běžné, že se i film scanuje a dál se pracuje s daty.)

Důvodem nepoužít Photoshop může pro někoho být i to, že pro platformu, kterou používá, prostě není k dispozici. Zrovna tady by to nemuselo být až tak překvapivé...

Ad fotolaby - tak jednak se dnes najdou i případy, kdy se opravdu tiskne (inkoust či laser v profi provedení), není to zas tak neobvyklé. Například běžné kiosky v Cewe Fotolab fungují takto...
Za druhé i u těch chemicky vyvolávaných je často osvit dělaný fakticky stylem odpovídajícím spíš tisku. Typicky Fuji Frontier, který je starý už cca 12 let, fakticky fotopapír osvěcuje laserem a i v době užívání klasického filmu se v něm film nejprve digitalizoval a "svítilo" se z digitálních dat, ne přímo z filmu, přičemž ten osvit byl řádkově jako u tiskárny, ne ze zobrazovače jako celek. Fuji v tomto byl první, ale dnes už to je víceméně dominující altenativa. To jen pro upřesnění...

Z hlediska výsledku (třeba těch detailů ve stínech) IMHO až tak moc nezáleží na tom, jestli se to svítí po řádcích nebo celý obrázek najednou. Ten klasický tisk se také používá pro velké formáty (typicky větší než A3), ale nechtěl jsem příspěvek komplikovat přílišnými detaily, chtěl jsem hlavně upozornit, že když si "nechám udělat fotky z digitálu" ve fotolabu, půjde spíš o fotochemický proces než o tisk.

Noněkde se opravdu tiskne, jinak se ale typicky používají C41 minilaby typu Noritsu Koki, které umí udělat automaticky sken, vypálit fotky na CD v JPEGu a udělat osvit laserovým paprskem (640dpi) na fotopapír a vyvolat to "mokrou cestou". Ale ke klasické zvětšovací cestě to má samozřejmě daleko - byť to vypadá hodně dobře, tak zvětšovák a RA-4 to není.

Ad "Ale ke klasické zvětšovací cestě to má samozřejmě daleko - byť to vypadá hodně dobře, tak zvětšovák a RA-4 to není." - to je taková hezká proklamace, ale docela by mne zajímalo, zda jen tak povídáte anebo jste to už někdy zkusil...
V reálu to totiž není zdaleka tak jednoduché, jednak je u barevných fotek docela problém s filtrací barev, za druhé ale není zas tak snadné ani dosažení patřičné ostrosti (bazarovým Opemusem s Belarem či Anaretem fakt neuděláte fotku, která by uživatele Frontieru či Noritsu nějak moc ohromila). Ta druhá část se mimochodem týká i černobílé fotografie, tam je ale naopak aspoň jednodušší odladění tonality atd, digitální řešení se naopak s grayscale leckdy dost perou.

Já barvu nedělám, protože mi přijde příliš drahá a v čr hůře dostupná. Barvu jedu digi, a to včetně "tisku" u místního šmudly, který to má dobře vyladěné a jeho . Nicméně pořídit barevnou hlavu by problém nebyl a můj MagnifaxIII si s APO Rodagonem 50 rozumí celkem dobře (jasně, není to APO). Jinak na svitky používám Anaret 105, mám štěstí na poměrně dobrý kus. Samozřejmě neřeším rozměry, které mě nezajímají, největší papíry co mám běžně, jsou cca A4. Možná jednou něco přijde na 40x30 či 60x50, ale zatím nemám kde.

Dlouhý komentář, který ale neřeší ten vendor lock-in a víceméně ani ten původní člínek. Všichni výrobci a všechny programy (stejně jako cokoliv dalšího) jednou skončí. Můžeme se dohadovat o důvodech, ale to je historicky mnohokrít potvrzený fakt. Mám na disku mnoho souborů s mými daty, které už prostě není v čem otevřít (leda nainstalovat VM, do něj požadovaný sowtware, ke kterému musím někde sehnat instalačky neboť výrobce se k němu nehlásí nebo mnoha případech už ani neexistuje). Tak nějak mám ke svým datům blízký osobní vztah a výše popsané situaci se chci vyhnout.

Pro mne je zásadní otázka, zda dostanu ke svým fotkám i bez původního sw a zda mohu svá data upravit i jiným sw. Úpravy v Photoshopu/Lig­htroomu jsou mohou být skvělé, ale vždy se najde specializovaný nástroj, který na určitou činnost bude lepší volbou. Pokud vyfotím, oříznu nebo jinak poedituji, postnu na sociální síť a zapomenu - ok, není třeba nic řešit. Ale pokud si chci fotografii schovat do svého archivu musím se zamyslet, zda krátkodobé pohodlí mi stojí za dlouhodobé nepohodlí.

A netýká se to jen produktů firmy Adobe nebo jakékoliv jiné firmy, úplně stejně to ale platí i o otevřeném sw. Dosaďte si sw dle svého výběru.

Pokud je vaším koníčkem fotografie, jistě si prohlížíte fotografie autorů staré třeba i 100 let a čtete o tom, jak po nich zůstal archiv... A ono stačí se podívat na fotoalbum svých rodičů nebo prarodičů. Zbude toto i po nás? Přečtu své fotografie už za 30 let? A to je doba, která není z tohoto pohledu tak dlouhá a přesto převyšuje dobu existence většiny dnešního sw nebo formátu... Photoshopu (1990), Lightroomu (2007), Gimpu (1995), JPG(RFC 1341 - 1992), snad jen TIFF je z 80. let, ale přesto nejsem přesvědčen o jeho 100% kompatibilitě s dnešní verzí a RAW není standardizován vůbec.

Ona je otázka vendor lock-in z dlouhodobého pohledu vůbec mnohem složitější, než jen zda jsem ochoten zaplatit za sw.

V tomto případě je naopak lepší používat Photoshop než nějaký malý neznámý proprietární program. Vzhledem k tomu, že Photoshop používají prakticky všichni, tak s ním (do nějaké míry) musí být kompatibilní i ostatní výrobci SW. Už nyní jsou implementovány importy PSD souborů a lze očekávat, že budou existovat i v budoucnu.

(byť jak tvrdí autor jednoho takového importu - PSD je strašlivý formát)