Pokud nehodláte čekat či jste sledovali průběžné zprávy na ROOTu, pak následující tři odstavce klidně přeskočte.
Trilogie státy Unie vs Microsoft
První dějství se odehrálo před přibližně čtyřmi lety, kdy soudce federálního soudu P. Jackson vynesl rozsudek, že Microsoft se choval monopolně a že mnohé body žaloby jsou oprávněné. Problém nastal, když tato svá zjištění sdělil nejprve novinářům a pak teprve v taláru v soudní síni příslušným osobám. Byl za to následně z případu odvolán, a ten byl předán soudkyni C. K. Kotellyové (dále CKK), přičemž váha předchozího rozsudku byla zpochybněna.
Soudkyně nejprve dlouho studovala podklady, načež v období, které jsem nazval druhým dějstvím, šalamounsky nakázala zástupcům žalujících států zasednout ke stolu se zástupci Microsoftu a pokusit se nalézt oboustranně přijatelnou dohodu. To se i stalo a dohoda vstoupila ve známost jako „vyrovnání“. Jenže ona dohoda byla podle mínění devíti států příliš „měkká“ a příliš málo zavazující pro Microsoft, a tak zahájily separátní při, kde se snažily k dohodě přidat další podmínky a především firmu za její hříchy nějak potrestat. Tato pře byla řešena společně s tou původní.
Ve třetím dějství se soudkyně Kotellyová zabývala jak dohodou, tak i požadavkem devíti států a měla posoudit, zda je platné rozhodnutí předchozího soudu, zda je dohoda přijatelná a zda budou zohledněny požadavky devíti států. V této fázi proběhlo mnoho výslechů a padlo mnoho památných vět (průběžně jsme informovali), zejména z úst svědků Microsoftu.
Rozsudek
Toužebně očekávaná chvíle nastala a soudkyně Kotellyová vynesla rozsudek (pdf). Ten má ovšem daleko od označení jednoznačný. A jen velký příznivec Microsoftu jej označí za bezvadný a spravedlivý. Rozsudek každopádně potvrdil, že Microsoft jednal nelegálně a zneužíval svého monopolu. Dále potvrdil „dohodu“, či spíše vyrovnání, téměř v jejím původním znění, zatímco smetl ze stolu návrhy devíti států. Pro mnohé tak bude zadostiučinění jen poloviční. Šelma dostala svůj cejch, ale trest je dle mínění mnoha lidí spíše kosmetický.
Dohoda
Dohoda zavazuje Microsoft k mnoha věcem, které by však měly být víceméně samozřejmé a nikoli vynucené až soudním rozhodnutím. Problém je, že formulace ve vyrovnání je možné si vyložit po svém, což bylo kritizováno již devíti nesouhlasícími státy při soudním projednávání. Krom toho se snaží firmu po dobu pěti let uhlídat, aby nemohla vykonávat žádné monopolní a nelegální praktiky. K tomuto cíli byla zřízena komise tří pracovníků, kteří na plný úvazek budou hlídat, aby vše bylo v pořádku. Pokud by Microsoft dohodu v tomto období porušil, prodlouží se omezení o další dva roky. Cílem je umožnit konkurenci, aby za těchto pět let stihla zapustit kořeny a vybudovat skutečnou konkurenci v oblasti, jíž dosud Microsoft jednoznačně dominoval.
Rozsudek je každopádně vynesen tak, že prakticky bere efektivní možnost devíti nesouhlasícím státům jej napadnout, nicméně zákonná možnost odvolání zde je. Microsoft v současné době čelí několika dalším žalobám v podobném duchu, mj. i žalobám soukromých uživatelů, kde se očekává, že potvrzení viny Microsoftu jim velmi usnadní pozici.
Reakce
Výsledek si samozřejmě nenechaly ujít přední Internetové agentury a deníky. Ty nejzajímavější lehce přiblížím, na ostatní uvedu odkazy na konci článečku.
TheRegister, který případ poctivě v průbehu celé doby sledoval, si neodpustil mohutnou kritiku ve svém článku MS settlement rotten with loopholes (volně: Vyrovnání s Microsoftem je prohnilé a plné skulin). Všímá si například naprosté beztrestnosti oné komise, pokud by byla „měkká“. Dále vytýká rozhodnutí soudkyně vnitřní inkonsistenci a problémy s formulacemi. Například povinnost zveřejnit API je vztažena na Windows, neb MS je dle rozhodnutí povinen umožnit konkurenci, aby jejich software běhal s Windows stejně snadno jako ten od Microsoftu. Problém je, že např. IIS ani Internet Explorer nejsou Windows (i když se to zástupci MS snažili u soudu dokázat), a tudíž je jen na Microsoftu, jak se k věci postaví. Další věcí je možnost odmítnout zveřejnění API a dokumentace, pokud by došlo k „ohrožení bezpečnosti, tajemství třetí strany, či porušení DRM schémat“ (DRM = Digital Management Rights – zákon na ochranu autorských práv atd.).
Reakce některých předních představitelů IT světa přinesl ve svém článku server Austin 360. Nelze mluvit o velkém zklamání ani v táboře konkurentů Microsoftu, včetně těch, kdo byli přímo praktikami firmy dotčeni, neboť prakticky nikdo v uvalení významných sankcí nevěřil. Asi nejvíce vše vyjadřují věty z úst Jon von Tetzchnera, CEO Opera Software (Oslo, Norsko), který pravil: „It isn't very much of a settlement at all, Microsoft was found guilty. There were no real remedies, no actual punishment. I'm not too surprised.“ Volně přeloženo: Vlastně to není ani moc vyrovnání, Microsoft byl shledán vinným. Nejsou tu žádné skutečné náhrady, žádný trest. Nejsem tím příliš překvapen.
Kompletní pokrytí případu též nabízí CNet. K dispozici je zde celý seriál aktuálních článků.
Rozsudku si též všimly ČeskéNoviny.
Diskuse na dané téma probíhá například na NewsForge
Článek o výsledku pře se objevil i na iDnes, a to včetně stručného výčtu restrikcí, které Microsoft po dobu pěti let budou zavazovat.
