Vlákno názorů k článku Vývoj mikroprocesorů z rodiny 80×86: od Intelu 8086 k čipu 80286 od atarist - Počítač s 286 jsem měl. Ten mikroprocesor mi...

Počítač s 286 jsem měl. Ten mikroprocesor mi připadl jako trošku z jiné planety :-) Sice uměl chráněný režim, ale každej si to musel programovat sám, protože extender se k DOSu nedodával. To by asi nevadilo, ale možná spíš mohli místo chráněného režimu zvětšit adresovací registry aspoň na těch 24 bitů, jako měla Motorola. Takto se furt šmudlalo s 16bitovými offsety, i když asi každý ATčko mělo 1MB RAM.

Jestli si to pamatuju, tak Borland Pascal 7 to treba umel, v podstate kazdy moderni prekladac mel extender.
Ale byla tam srandicek celkem hodne, treba s navratem zpatky do real mode - design 286 byl zjevne z hlediska bezpecnosti, takze protected mode nesel vypnout, takze se to delalo (tusim pres 8042? fakt uz je to nejaka doba) HW resetem procesoru :) Teprve 386 se zacala chovat rozumneji.

A pak tam byl jeste jeden vtipny rozdil (doufam, ze to po tech mesicich nepomotam), v real mode ffff:0010 byl na 8086/8088 pamet na adrese 0, kdezto na 286 na 1048576.

Nebo treba takhle se merila na 86-compatible delka instrukcni fronty, nejsem si uplne jistej, jestli to byla uz 286, nebo az 386, kde se konecne fronta po zapisu spravne zinvalidovala a tim padem pak bylo v BX spravnych 0

        MOV AL, 0x90      ; NOP
        MOV DI,offset xxx
        MOV CX,16
        XOR BX,BX
        REP STOSB
xxx: INC BX
         INC BX
...

3. 12. 2024, 09:06 editováno autorem komentáře

Ah A20 Gate - o tom se jeste musim zminit, to byla brutalita (a vlastne jeste je ;)

Jinak ta situace byla trosku zvlastni, protoze fakt mel malokdo vic nez tech 1-2 MB (takze strikte receno nebyl chraneny rezim az tak uzitecny*), ale kazdej potreboval adresovat pres vic segmentu. Takze jsme meli tiny, small, large a ja nevim kolik rezimu aplikace (treba ty Turbo prekladace to nabizely), to Amigisti a STckari neznali :)

* vsak XMS/EMS byl pokus o real mode, ale s vic pameti, proste takova obezlicka

Mno, NetWare a uspesne - predpokladam, ze mate na mysli NW2.15, ktera jela bud dedikovane v protected mode, nebo nededikovane na DOSove masine a cele to bylo takove zvlastni (treba linkovani printserveru :) )

Znormalizovalo se to na NW3.1, ktery uz jel v 32bitovem flat memory s kooperativnim multitaskem na ring0 vcetne NLMek, vicemene to same i 4.x a k vetsimu prepracovani doslo az na NW5.

jo s EMS jsem to myslel stejně, jen jsem to blbě napsal.

Pořád si myslím (a asi si rozumíme), že v té době by možná bylo lepší mít CPU s rozumnějším adresováním (třeba i se segmenty, ale s delšími offsety), než CPU s podporou chráněného režimu, kdy se stejně muselo se segmentací pořád bojovat.

Protože ano, chráněný režim je pěkný na papíře, ale pokud mám slabé CPU s 1 nebo 2MB paměti, navíc s jednotaskovým OS, tak na tom moc chráněný režim ani nepotřebuju. Spíš je to obezlička jen proto, abych mohl použít větší paměť, a to za cenu hodně velké práce.

Přetečení na hranici 1MB bylo u 286 programovatelné přes "A20 gate" ovládané řadičem klávesnice, stejně jako reset.

S prefetchem instrukcí byl ještě problém na AMD K5, kde pořádně nefungoval self-modifying kód, na DOSu v té době oblíbený.
Až K6 měla invalidaci fronty i instrukční cache.

Na 286 byly zavedeny "call gates" - mechanizmus jak z neprivilegovaného kódu volat privilegovaný. Bylo to děsně pomalé, argumenty se musely překopírovat z jednoho stacku na druhý.
Krom OS/2 jsem to nikde neviděl použito.
SYSENTER mělo až P2. Na NT se předtím používalo INT 2E, na Linuxu INT80.

16bit offset měl výhodu, že spousta již existujícího kódu byla kompatibilní pro real i protected mode, jen se vyměnil segment za selektor. Toho využívalo DPMI16.
Na 386 byl "unreal mode" - real mode s 32bit offsety.

no právě, kdyby přidali jen širší offsety, tak by se kompatibilita nezměnila (tedy byla by zachována) a bylo by to IMHO v těch letech, kdy se používala 286, lepší.

jj byval to problem, omezeni na 64kB (zejmena dat) bylo vlastne v hodne SW. A to, ze to Intel neumel, je videt - 286 se pouzivala kde? Jen v PC, kdezto ostatni "lepsi" platformy jako Amiga, STcko, Mac a i ten Sun a nektery herni konzole, ktery z hlavy uz nereknu, mely 68k, ktera to vice ci mene zvladala (externe ne, ale interne se adresovalo bez problemu). Takze 286ku nikdo jinej neadaptoval a paradoxne na PC se jelo prakticky jen v DOSu v real model.

"tri nadsene komentare" - no programovani segment+offset bylo zlo, to si dovolim tvrdit, ze potvrdi kazdy, kdo v tom realne musel delat.

To by se kompatibilita změnila dost výrazně, bo software by stále potřeboval předávat segment+offset, zatímco nový kód by v principu potřeboval jen offset.

Nicméně nesouhlasím ani s předchozím, že pokračování segment+offset kompatibility zachovalo, bo část kódu pro větší struktury operovala s pravidlem, že adresa = 16 * segment + offset .

Takže krok u 386 nevyhnutelný, stejně tak cena za nekompatilitu...

jakto ze se kompatibilita zmeni? Treba 386 v realnem rezimu porad spousti stary programy pro 8086, tedy napriklad MOV AX, ES:[DI]. A stejne tak dobre muzu vrazit MOV AX, ES:[EDI] a odejit si dal, ale puvodni kod je proste normalne spustitelny.