Vlákno názorů k článku Vývoj zvukových karet pro platformu IBM PC po vydání karty AdLib od R3D3 - Moje první zvukívka byla Sound Bladter 2.0. Nemohu ale...
-
Moje první zvukívka byla Sound Bladter 2.0.
Nemohu ale uvěřit, že v článku není uveden velmi populární Gravis Ultrasound, fantastická a přelomová zvukovka, která nám přinesla wave table syntézu na PC. A to s fantastickou možností používat vlastní vzorky. Vzpomínám si, jak jsem sháněl paměťové čipy, abych ji rozšířil ram na 1 MB. Sound Blaster AWE ji přinesl až o dva roky později.
-
Pavel TišnovskýZlatý podporovatelJa jsem schvalne vynechal vsechny karty bez FM syntezy. GUS a dalsi wave-table only zvukovky budou mit samostatny clanek (vlastne mam tuto cast uz napsanou, ale na velky clanek to jeste neni), stejne jako zvukovky s MIDI (ty jsem odbyl uplne)
-
Pavel TišnovskýZlatý podporovatel
Něco takového:
Článek o zvukových kartách určených pro osobní počítače kompatibilní s IBM PC by zcela jistě nebyl úplný, kdyby v něm nebyla zmínka o zvukových kartách <i>Gravis UltraSound</i> firmy Advanced Gravis Computer Technology, které byly v dobách kralování DOSu právem považovány za nejsnáze ovladatelné zvukové karty. Jedna z největších předností těchto zvukových karet spočívala v tom, že navzorkované zvuky bylo možné uložit do paměti RAM umístěné na kartě (u prvních verzí se jednalo maximálně o 1 MB DRAM; standardně byla karta dodávána s 256 kB, tuto kapacitu bylo možné pomocí paměťových modulů DIP zvýšit na 1 MB), přičemž o samotné mixování a přehrávání se staral přímo příslušný čip zcela nezávisle na činnosti počítače. To mj. znamenalo, že mikroprocesor počítače nebyl zatížen přehráváním zvuků a hudby, takže jeho výpočetní výkon mohl být použit pro jiné účely. Z tohoto důvodu byla zvuková karta <i>Gravis Ultrasound</i> (zkráceně <i>GUS</i>) velmi oblíbená u tvůrců dem, které jsou obecně velmi výkonově náročné, takže každé ulehčení práce mikroprocesoru počítače je vítané (ostatně právě princip práce <i>GUSu</i> se nejvíce blížil funkcionalitě čipu <i>Paula</i> na Amigách, které představovaly pro tvorbu dem takřka ideální platformu).
ale ještě musím udělat příklady v assembleru a tak :-)
-
Ne, ono se to od toho roku 92 snadno nasčítá. Poslední co jsem většího kupoval kupov je Pa5X za 120 litrů a k tomu wavesart platinum za 900 €, před tím Kronos za 100 litrů plus plus řadu zvukových bank, nemám sečteno, ale budou to celkem taky minimálně stovky dolarů, mezi tím jsem koupil pár levnějších synťáků za kolem 30 litrů, třeba VOX Continental, nebo mám sbírku všech reface od Yamahy, které mám rád. Poslední přírůstek z tohoto měsíce je Zynthian postavený na Rapberry Pi 5 a naprogramovaný v Pythonu, ke kterému jsem si koupil snad proslavený Pianoteq - fyzikální modelování piána (já chtěl hlavně ten Pianoteq a k němu něco kompaktního, jo jde připojit ke klávesám na čem jde provozovat). Tohle všechno je zhruba za posledních cca 6 let a všechno a je to živé. Také jsem začal letos objevovat virtuální synťáky, od Korgu jsem si pořídil celou Collection 5, kde je mimo jiné ARP 2600, od Rollandu sbírku jeho slavných synťáků jako Jupiter 8 nebo Juno 106, ale to mám jen na heaní. Byť uvažuji že přes sample robora si udělám vlastní knihovny zvuků, které si na tom nakroutím. Teď mě ještě láká a zvažuji pořízení OPSIX SE, tedy moderní FM synťák v kvalitním provedení, ale problém je prostor, takže možná nakonec zvolím také softwarovou verzi. Všechno to jsou pro mě zajímavé kousky. :-)
