Hlavní navigace

Vývoj zvukových karet Sound Blaster

Pavel Tišnovský 21. 5. 2009

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme postupný vývoj zvukových karet Sound Blaster firmy Creative Technology. Právě tyto zvukové karty po dlouhou dobu představovaly nepsaný standard na PC, se kterým se ostatní výrobci většinou snažili být více či méně kompatibilní.

Obsah

1. „IBM Sound Technology“
2. Vývoj zvukových karet Sound Blaster
3. Seznam modelů zvukových karet Sound Blaster pro sběrnici ISA
4. Game Blaster, Sound Blaster 1.0, 1.5 a 2.0
5. Sound Blaster Pro a Sound Blaster 16
6. Sound Blaster 32, AWE 32 a AWE 64
7. Vlastnosti DAC a ADC jednotlivých verzí Sound Blasterů
8. Zvukové karty kompatibilní se Sound Blastery
9. Odkazy na Internetu

1. Vývoj zvukových karet firmy Creative Labs

V předchozích třech částech tohoto seriálu jsme si popsali velmi skromné počátky tvorby zvuků a hudby na osobních počítačích kompatibilních s IBM PC. Ve standardních počítačových sestavách firmy IBM i většiny tehdejších výrobců „klonů“ těchto počítačů byl zvuk a hudba zpočátku vytvářen pouze pomocí PC Speakeru, což byl (přesněji řečeno v mnohých počítačích doposud je) reproduktor připojený přes jednoduchý zesilovač na binární (dvoustavový) výstup časovače tvořeného obvodem 8253, popř. v pozdějších sestavách modernější verzí tohoto obvodu označenou kódem 8254. Zvuk generovaný PC Speakerem (který byl též s nadsázkou označován jako IBM Sound Technology) má mnoho nedostatků: pouze jednobitový převodník, nutnost řídit generování zvuků bez využití DMA atd. Zvukový signál dokonce není ani vyvedený na externí konektor, což bylo minimálně neobvyklé, a i přes veškerou snahu programátorů při tvorbě přehrávacích rutin se jednalo spíše o technologii, nad kterou se například majitelé Atari ST či Amig maximálně pošklebovali.

pc6201

Obrázek 1: Zvuková karta AdLib určená pro osmibitovou variantu sběrnice ISA (PC Bus).

Není tedy divu, že první reálně použitelná zvuková karta pro osobní počítače – AdLib – vzbudila velký zájem, i přes její poměrně vysokou cenu.Ovšem zvuk byl na kartě Adlib generován pouze pomocí předminule a minule popsaného čipu Yamaha YM 3812 (OPL2), který je určen převážně pro relativně snadnou tvorbu vícehlasé hudby, nikoli vzorkovaných (samplovaných) zvuků, například řeči či (neharmonických) šumů a zvuků ve hrách (hudba pro hru Duna 2 je sice skvělá, ale bez samplovaných hlášení typu „Warning – Harkonnen unit approaching… … Harkonnen unit destroyed… … Your mission is completed“ by hra ztratila něco ze svého dodnes nepřekonaného kouzla). Tento nedostatek FM syntézy si uvědomil i Sim Wong Hoo ze Singapuru, který založil firmu Creative Technology. Mezi první produkty této firmy patřily zvukové karty Game Blaster a především Sound Blaster použitelné v prakticky všech typech osobních počítačů kompatibilních s IBM PC.

pc6202

Obrázek 2: Hra Duna 2 využívala pro přehrávání hudby čip OPL2/OPL3, ostatní zvuky ve hře (hlášení, střelba, výbuchy atd.) byly samplované a vyžadovaly tedy zvukovou kartu s D/A převodníkem.

2. Vývoj zvukových karet Sound Blaster

„Sim had a clear vision of digitized sound, to enable the PC to produce sound effect and speech“
 – Tom Rettig, Broderbund

Právě Sound Blaster, který byl dodán na trh v roce 1989, se stal velmi populární, a to ze tří příčin: obsahoval digitálně-analogový i analogově digitální převodník (bylo tedy možné zvuky přehrávat i nahrávat), dále obsahoval výše zmíněný čip Yamaha YM 3812 (OPL2) zajišťující takřka dokonalou kompatibilitu s AdLibem a nakonec byl na kartě přítomen i gameport (kterým jsme se již v tomto seriálu zabývali dříve). Tento „multimediální“ komplet byl zpočátku dostupný za cenu 299 dolarů, posléze pouze za 70 dolarů (v té době pouze samostatný gameport na zvláštní kartě stál 50 dolarů). Nelze se tedy divit, že už v prvním roce se prodalo neuvěřitelné množství Sound Blasterů – celkem 100 000 karet (jednalo se dokonce o nejprodávanější rozšiřující kartu pro IBM PC), i když pro samotnou samplovanou hudbu zpočátku neexistovaly prakticky použitelné aplikace ani hry – Sound Blaster tedy bylo možné použít jako náhradu za AdLib.

pc6203

Obrázek 3: Zvuková karta Sound Blaster 2.0. Napravo jsou vidět vstupní a výstupní konektory pro audio signál, ovladač hlasitosti a gameport.

Sim Wong Hoo věděl, že úspěch či neúspěch Sound Blasteru bude ve velké míře záviset na tom, zda pro něj budou připraveny vhodné aplikace, především hry. Firma Creative Technology tedy začala spolupracovat přímo s výrobci her, které (alespoň zpočátku) aktivně podporovala. Z této spolupráce nakonec profitovaly obě strany – Creative Technology prodejem zvukových karet (pro které díky hrám již existoval vhodný software), producenti her pak konkurenční výhodou v podobě samplovaného zvuku. Mezi první hry podporující Sound Blaster patřil slavný Prince of Persia a Where in the World is Carmen Sandiego?. Traduje se, že Sim Wong Hoo umně využíval rozdílu v časových pásmech USA a Singapuru, takže připomínky programátorů her byly (z jejich pohledu) již druhý den ráno vyřešeny.

pc6204

Obrázek 4: Prince of Persia – jedna z prvních her podporujících rodící se de-facto standard Sound Blaster.

3. Seznam modelů zvukových karet Sound Blaster pro sběrnici ISA

Seznam všech oficiálních modelů zvukových karet Sound Blaster určených pro sběrnici PC BUS či ISA je uveden v následující tabulce. Některé dále vypsané zvukové karty byly prodávány v různých baleních či OEM verzích, ovšem jejich základní označení by mělo být neměnné:

Označení zvukové karty
SB 1.0
SB 1.5
SB 2.0
SB MCV (MCA)
SB Pro
SB Pro 2
SB Pro Value Edition
SB Pro MCV (MCA)
SB 16
SB 16 Basic Edition
SB 16 Value Edition
SB 16 ASP
SB 16 MultiCD
SB 16 MultiCD ASP
SB 16 SCSI-2
SB 16 SCSI-2 ASP
SB AWE32
SB AWE32 Value Edition
SB AWE64
SB AWE64 Value Edition
SB AWE64 Gold
pc6205

Obrázek 5: Zvuková karta SB AWE32 s osazenými paměťmi pro uložení samplů. Štastným majitelem této karty je Vít Kavan, kterému tímto děkuji za poskytnutí fotek.

4. Game Blaster, Sound Blaster 1.0, 1.5 a 2.0

První kartou nabízenou již v roce 1988 firmou Creative Technology byl Game Blaster, původně označovaný jako Creative Music System (C/MS). Tato karta obsahovala dva čipy Philips SAA 1099. Jednalo se o čipy s proprietární technologií pro syntézu hudby a řeči, která však, i přes prvotní nadšení, nikdy nebyla příliš úspěšná, což se později projevilo tak, že tyto čipy již nebyly v novějších Sound Blasterech přítomny.

pc6206

Obrázek 6: Game Blaster se i přes svoji nižší cenu nikdy nestal tak úspěšný jako Sound Blaster.

Sound Blaster 1.0 obsahoval, jak jsme si již řekli v předchozích kapitolách, čip Yamaha YM 3812, který zajišťoval devítihlasou (melodické kanály) popř. jedenác­tihlasou (melodické a perkusní kanály) zvukovou syntézu. Dále byl na kartě přítomný čip označovaný akronymem DSP, což však neznamená Digital Signal Processor, ale Digital Sound Processor. Ve skutečnosti se jednalo o osmibitový mikrořadič z rodiny populárních mikrořadičů Intel MCS-51 (Intel 8051) s pevně naprogramovanými funkcemi (je docela škoda, že nebylo možné tento řadič přeprogramovat, nebyl by například větší problém přidat podporu pro vícehlasé samply apod.). Na tento čip byl napojený osmibitový digitálně–analogový převodník (DAC) a taktéž osmibitový analogově–digitální převodník (ADC); přičemž první převodník sloužil pro přehrávání samplovaných zvuků (čtených z operační paměti počítače, většinou pomocí DMA) a druhý převodník naopak sloužil pro sampling externího zvukového signálu s jeho ukládáním do operační paměti. Mezní samplovací frekvence DAC i ADC jsou uvedeny v sedmé kapitole. Čip DSP taktéž umožňoval kompresi a dekompresi samplovaného zvuku pomocí ADPCM, i když algoritmus komprese neodpovídal zcela přesně standardu CCITT.

Další verze Sound Blasteru, která byla veřejnosti představena v roce 1990, nesla číslo 1.5. V mnoha ohledech se jednalo kartu totožnou se Sound Blasterem 1.0, ovšem čip C/MS již nebyl přítomen přímo na kartě, ale bylo ho v případě zájmu možné dokoupit a vložit do připravené patice. Vlastnosti D/A převodníku i A/D převodníku byly shodné se Sound Blasterem 1.0, stejně jako čip OPL2, takže naprostou většinu aplikací nebylo nutné pro tuto verzi upravovat (na druhou stranu ani posluchači se nedočkali vyšší kvality zvuků).

První „slyšitelné“ vylepšení bylo patrné až u Sound Blasteru 2.0, ve kterém se zvýšila maximální samplovací frekvence na dvojnásobek oproti verzi 1.0 a 1.5. Taktéž se v této verzi objevila podpora pro automaticky inicializované DMA (přímý přístup do paměti), což značně ulehčilo práci všem programátorům přehrávacích rutin. Při použití DMA se pouze do řídicích registrů nastavila samplovací frekvence, délka navzorkovaného zvuku a umístění vzorků v operační paměti (počáteční adresa). O vlastní načítání samplů z operační paměti se postarala samotná karta (pomocí DMA) a po dokončení přehrávání se vygenerovalo přerušení, v jehož obsluze se mohl buffer naplnit novými daty. Aby se zabránilo slyšitelnému lupání v době tohoto přerušení (kdy bylo zapotřebí připravit nová data), rozděloval se celý buffer se samplovanými zvuky na dvě části, přičemž se pro přehrávání nastavila pouze poloviční délka bufferu (jeho první či druhá část) a přerušovací rutina pouze přenastavila počáteční adresu přehrávání – to znamená, že programátor měl více času na přípravu dalších zvukových dat (toto chování odpovídá double bufferingu používanému například na grafických kartách). Starší verze Sound Blasterů bylo možné rozšířit o automaticky inicializované DMA výměnou DSP čipu V1.0 na V2.0 (DSP čip byl umístěn v patici, takže výměna čipů byla jednoduchá).

5. Sound Blaster Pro a Sound Blaster 16

Sound Blaster Pro, který byl uveden na trh v roce 1991, nabídl programátorům i uživatelům oproti předchozím modelům několik dalších rozšíření. Zejména se jednalo o zvýšení (zdvojnásobení) maximální samplovací frekvence a podporu stereo zvuku, tj. dvou na sobě nezávislých zvukových kanálů (nebylo však umožněno provádět panning, tj. plynulý přesun zvuku z jednoho kanálu mezi pravým a levým reproduktorem). Navíc bylo možné pomocí jednoduchého mixéru měnit hlasitost jednotlivých zdrojů zvuku a povolit či zakázat zabudované filtry – horní a dolní propust. Jak D/A převodník, tak i A/D převodník však zůstaly osmibitové, tj. dynamický rozsah zvuku dosahoval 48 dB.

První verze Sound Blasteru Pro (1.0) používala pro FM syntézu dvojici čipů Yamaha YM 3812, přičemž každý čip byl zapojen do jednoho zvukového kanálu. Pokud byl požadovaný monofonní výstup (například z důvodu zpětné kompatibility), musely se buď oba čipy programovat se stejnými hodnotami řídicích registrů, nebo bylo možné použít adresu společnou pro oba čipy (adresní logika na kartě sama zařídila, že se hodnoty registrů zapsaly na oba čipy současně). V novější verzi Sound Blasteru Pro (2.0) se místo dvojice čipů YM 3812 používal minule popsaný čip Yamaha YMF 262 (OPL 3), který již podporoval stereo výstup a opět bylo možné oba zvukové kanály ovládat buď samostatně nebo využít adresu pro zpětnou kompatibilitu s AdLibem (jedná se o I/O adresu 0×388 namísto 0×220 či 0×240).

Taktéž byl rozšířen port pro připojení MIDI zařízení, který umožňoval oboustrannou plněduplexní komunikaci. Na zvukové kartě Sound Blaster Pro byl většinou umístěn i konektor pro připojení mechanik CD-ROM. Podle varianty karty se buď jednalo o konektor využívající proprietární protokol (Mitsumi, Panasonic, Sony atd.), později pak i o karty s plnohodnotným rozhraním IDE (ovšem bez DMA) – tím bylo umožněno připojení CD-ROM i do počítačů vybavených pouze jedním IDE kanálem, který byl plně obsazený dalšími zařízeními, například dvojicí pevných disků či pevným diskem a jednotkou ZIP.

pc6207

Obrázek 7: Zvuková karta Sound Blaster Pro 2.0

Po uvedení karty Sound Blaster Pro začala firma Creative Technology do jisté míry ztrácet svoje výsadní postavení na trhu se zvukovými kartami, především proto, že nenabízela žádnou kartu se šestnáctibitovými D/A a A/D převodníky, která by byla využitelná i v (polo)profesionální sféře (tam měly své místo karty Turtle Beach). Z tohoto důvodu byl v roce 1992 uveden na trh Sound Blaster 16, který ve své podstatě završil celou vývojovou řadu postavenou na FM syntéze a D/A+A/D převodníku (další karty Sound Blaster se od FM syntézy již odklonily ve prospěch wavetable syntézy). Z uživatelského pohledu byla největší novinkou právě podpora pro přehrávání a nahrávání šestnáctibitových samplů, čímž se dynamický rozsah zvýšil ze 48 dB na 96 dB, tj. dosahoval kvality CD. Pro FM syntézu byl použitý stejný čip, jako u Sound Blasteru Pro 2.0, tj. Yamaha YMF 262; na kartu však bylo možné připojit i modul pro wavetable syntézu (Wave Blaster), který byl řízen MIDI příkazy – každá aplikace využívající MIDI tedy mohla přehrávat hudbu pomocí Wave Blasteru bez nutnosti její úpravy. Podobně jako SB Pro, i Sound Blaster 16 obsahoval konektor IDE pro připojení mechanik CD-ROM.

pc6208

Obrázek 8: Zvuková karta Sound Blaster 16

6. Sound Blaster 32, AWE 32 a AWE 64

Významné rozšíření funkčnosti Sound Blasterů přinesla verze Sound Blaster AWE32 (Advanced Wave Effects), která byla předvedena v roce 1994. Tuto dnes již klasickou zvukovou kartu „zlaté éry DOSu“ bylo velmi snadné poznat, protože se jednalo o ISA kartu plné délky, která mnohdy přesahovala i délku základní desky a její konec byl držen až v zásuvných lyžinách na přední straně počítačové skříně (někdy byl problém kartu vůbec do základní desky zasunout kvůli dalším součástkám na desce, které překážely; ovšem rekord drží jedná karta pro digitalizaci videa s hardwarovou implementaci MPEG-1, která zabrala dva sloty ISA plné délky). Důležitým rozšířením byla podpora pro wavetable syntézu založená na čipu EMU8000, efektovém procesoru EMU8011 (s vlastní ROM o kapacitě 1MB) a paměti typu DRAM, do které se ukládaly nasamplované zvuky hudebních nástrojů.

Kapacitu této paměti bylo možné rozšířit z původních 0,5 MB až na 28 MB pomocí běžných „krátkých“ třicetipinových paměťových modulů SIMM. Pro ilustraci: v době uvedení AWE32 na trh v  našich zemích platil vztah: 1MB = 1000 Kč. Čipy EMU8000 a EMU8011 dokázaly emulovat MIDI zařízení bez výraznějšího zatížení vlastního počítače – o dekódování MIDI, převzorkování a mixování se postarala přímo zvuková karta.

pc6209

Obrázek 9: Zvuková karta Sound Blaster AWE 32

Sound Blaster 32 je levnější variantou Sound Blasteru AWE 32. Aby bylo možné cenu této karty snížit, nebyla přímo na kartě nainstalována žádná paměť pro samply – wavetable syntéza tedy byla možná až po dokoupení paměťových modulů SIMM. Taktéž vlastní zvukový čip (zde Vibra) byl jednodušší, než v případě AWE 32 – například nebylo možné nastavovat zesílení či úrovně výšek a hloubek. V ostatních ohledech nebyl mezi Sound Blasterem 32 a AWE 32 žádný významnější rozdíl.

Posledním modelem, kterým se dnes budeme zabývat, je zvuková karta Sound Blaster AWE 64, jenž celou sérii zvukových karet firmy Creative Technology určených pro sběrnici ISA uzavírá. Tato karta, která začala být prodávána na konci roku 1996, již měla pouze dvoutřetinovou délku oproti svému předchůdci AWE 32. Oproti AWE 32 se změnil typ podporovaných pamětí – místo relativně levných modulů SIMM se používaly paměti dodávané přímo firmou Creative, které byly (ostatně jako prakticky všechny proprietární paměťové moduly) dražší než SIMM. Zlepšila se však kompatibilita se staršími modely Sound Blasterů a také se zvýšil odstup signálu od šumu. Tato zvuková karta byla dostupná ve třech variantách: AWE 64 Value Edition s 512 kB DRAM (samplované zvuky některých nástrojů se však do této kapacity nevešly), AWE 64 Standard Edition s 1 MB DRAM a konečně AWE 64 Gold s celými čtyřmi megabajty DRAM a separátními výstupy S/PDIF (právě kvůli této variantě karty AWE 64 mnozí lidé ještě poměrně nedávno kupovali základní desky s ISA sběrnicí).

pc6210

Obrázek 10: Zvuková karta Sound Blaster AWE 64 Gold

7. Vlastnosti DAC a ADC jednotlivých verzí Sound Blasterů

V následujících čtyřech tabulkách jsou vypsány základní vlastnosti digitálně–analogových a analogově–digitálních převodníků použitých ve zvukových kartách Sound Blaster. Starší typy těchto karet byly vybaveny pouze osmibitovými převodníky (či dokonce jen jedním převodníkem – mono), u dalších karet je patrné, že při stereo výstupu se maximální samplovací frekvence snižovala na polovinu oproti monofonímu výstupu, což patrně souvisí s omezeným výpočetním výkonem použitého DSP čipu. U novějších modelů zvukových karet se maximální samplovací frekvence ustálila na hodnotě 45454 Hz, což je nepatrně více, než standardních 44100 Hz (mimochodem, tato hodnota je odvozena od maximální slyšitelné frekvence 20000 Hz vynásobené dvěma kvůli Nyquistovu vzorkovacímu teorému, k níž je přidáno 10 % z důvodu přítomnosti rekonstrukčního filtru při D/A převodu; výsledek, tj. 44000 Hz je upraven tak, aby byl dělitelný padesáti a šedesáti, což souvisí se zpracováním zvuku v televizích – viz norma PAL s padesáti půlsnímky za sekundu a NTSC s šedesáti půlsnímky).

Model 8bitové DAC mono  16bitové DAC mono 
SB 1.x 4000–22222 ×
SB 2.x 4000–45454 ×
SB Pro 4000–45454 ×
SB 16 4000–45454 4000–45454
SB AWE 32 5000–45454 5000–45454
Model 8bitové DAC stereo 16bitové DAC stereo
SB 1.x × ×
SB 2.x × ×
SB Pro 4000–22727 ×
SB 16 4000–45454 4000–45454
SB AWE 32 5000–45454 5000–45454
Model 8bitové ADC mono  16bitové ADC mono 
SB 1.x 4000–11111 ×
SB 2.x 4000–15151 ×
SB Pro 4000–45454 ×
SB 16 4000–45454 4000–45454
SB AWE 32 5000–45454 5000–45454
Model 8bitové ADC stereo 16bitové ADC stereo
SB 1.x × ×
SB 2.x × ×
SB Pro 4000–22727 ×
SB 16 4000–45454 4000–45454
SB AWE 32 5000–45454 5000–45454

8. Zvukové karty kompatibilní se Sound Blastery

V další tabulce jsou vypsány některé (ve své době známé) zvukové karty, jež jsou z větší či menší části kompatibilní se zvukovými kartami Sound Blaster. V současnosti již není plná hardwarová kompatibilita vyžadována, jelikož je mezi aplikací a vlastní kartou mezivrstva ve formě ovladače a popř. i multi­mediální knihovny, ale v dobách DOSu všechny programy musely z důvodu co největší rychlosti ovládat přímo zvukovou kartu, tj. podpora pro ni musela být zabudována přímo do aplikace.

Označení karty Kompatibilní s:
Midia Sound 50 (Magic Music) kopie Adlib (zde jen pro úplnost)
Midia Sound 200 (Magic Music) kopie SB 2.0
Sound Galaxy BX II (Aztech) kopie SB 2.0
Sound Galaxy NX II (Aztech) kopie SB 2.0 s rozhraním pro CD-ROM
Sound Galaxy NX Pro (Aztech) kopie SB Pro
Audio Spectrum 16 (Thunder Media) kopie SB Pro
Art Media Sound Card (Art Media) kopie SB Pro
Audio Blaster Junior (CPS) kopie SB 2.0
Audio Blaster 2.5 (CPS) kopie SB 2.0 s rozhraním pro CD-ROM
Audio Blaster Pro (CPS) kopie SB Pro

9. Odkazy na Internetu

  1. Soundcards Photo Museum
    http://museum­.gravisultrasou­nd.net/
  2. Creative Labs Corporate Profile
    http://www.cre­ative.com/cor­porate/about/
  3. Wikipedia: Sound Blaster
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Sou­nd_blaster
  4. Creative – úvodní stránka
    http://cz.euro­pe.creative.com/wel­come.asp
  5. Wikipedia: List of Yamaha Sound chips
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Lis­t_of_Yamaha_pro­ducts#Sound_chips
  6. Wikipedia: Media Vision Pro AudioSpectrum
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Me­dia_Vision_Pro_Au­dioSpectrum
  7. Media Vision Technology
    http://www.syn­rise.de/docs/ty­pes/m/mediavi­sion.htm
  8. Fox's homepage about DOS
    http://mateus­z.viste.free.fr/dos/
  9. Wave of the Future
    http://www.wi­red.com/wired/ar­chive/2.03/wa­veguides_pr.html
  10. Vladimir Arnost:
    Programmer's Guide to Yamaha YMF 262/OPL3 FM Music Synthesizer
  11. Yamaha LSI corp:
    YMF262, FM Operator Type L3 (OPL3)
  12. Tero Ttt /> The Ad Lib Music Synthesizer Card Programming Guide
Našli jste v článku chybu?

21. 5. 2009 10:25

Je to tak, mám tu jednu ve stolním PC (teď náhradní stroj). Vynikající karta a hlavně se špičkovou podporou v jádře.

28. 6. 2009 19:17

pepa (neregistrovaný)

ahoj vsichni chtel jsem se optat jestli by mi nekdo neporadil jak mam prihlasit zvukovku je integrovana na zakladni desce

Vitalia.cz: Jak koupit Mikuláše a nenaletět

Jak koupit Mikuláše a nenaletět

Vitalia.cz: I církev dnes vyrábí potraviny

I církev dnes vyrábí potraviny

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Vitalia.cz: Vláknina: Rozpustná, nebo nerozpustná?

Vláknina: Rozpustná, nebo nerozpustná?

Podnikatel.cz: Platební brány a EET? Stále s otazníkem

Platební brány a EET? Stále s otazníkem

Podnikatel.cz: Prodává přes internet. Kdy platí zdravotko?

Prodává přes internet. Kdy platí zdravotko?

Lupa.cz: Avast po spojení s AVG propustí 700 lidí

Avast po spojení s AVG propustí 700 lidí

Lupa.cz: Proč firmy málo chrání data? Chovají se logicky

Proč firmy málo chrání data? Chovají se logicky

Vitalia.cz: To není kašel! Správná diagnóza zachrání život

To není kašel! Správná diagnóza zachrání život

Vitalia.cz: Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

Chtějí si léčit kvasinky. Lék je jen v Německu

Měšec.cz: U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

Root.cz: Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Vitalia.cz: 9 největších mýtů o mase

9 největších mýtů o mase

Měšec.cz: Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

120na80.cz: Rakovina oka. Jak ji poznáte?

Rakovina oka. Jak ji poznáte?

Podnikatel.cz: Na poslední chvíli šokuje vyjímkami v EET

Na poslední chvíli šokuje vyjímkami v EET

Vitalia.cz: Paštiky plné masa ho zatím neuživí

Paštiky plné masa ho zatím neuživí

Podnikatel.cz: EET: Totálně nezvládli metodologii projektu

EET: Totálně nezvládli metodologii projektu

DigiZone.cz: NG natáčí v Praze seriál o Einsteinovi

NG natáčí v Praze seriál o Einsteinovi

DigiZone.cz: Další dva kanály nabídnou HbbTV

Další dva kanály nabídnou HbbTV