Vlákno názorů k článku Z praxe amatérského fotografa: jak probíhá focení gymnastických závodů? od Pavel1TU - Nevím, ale spíše mi to připomíná deníček fotografa...
-
Nevím, ale spíše mi to připomíná deníček fotografa který postupně přichází na věci už dávno objevené ... stačí si i stáhnout knihy o fotografování co jsou zdarma - takové ty základy ;)
Věci jako ext. blesk, objektiv s dobrou světelností, focení do RAW, u takovýchto sportů na kompozici kašlu - mám velké rozlišení a pak se to ořízne, kvalitní fotoaparát naseká těch snímků hafo na jedno stisknutí atd. - to je snad samozřejmost, ne ?Ale chce to klid a vydržet, člověk se k tomu musí dopracovat ;)
-
Je snadné radit, že si má člověk pořídit supr foťák se supr objektivem, řádně si vše nastudovat a věnovat patřičnou péči zpracování. V reálu jsou bohužel takové rady mnohdy k ničemu. Naprosto si dovedu představit situaci, kdy si člověk už jen z prostých finančních důvodů musí vystačit s tím, co má, po práci a o víkendech lítá s dětmi po gymnastických trénincích, soutěžích a jiných kroužcích, nemá čas fotky řádně zpracovávat, atd. A co pak dělat, když by děcko a oddíl rádo fotky, na mobil to fakt udělat nejde a nikdo jiný to nenafotí? Jak je zde vidět, sehnat smysluplné rady není zrovna jednoduché a nakonec nezbývá, než se s tím nějak popasovat. Z výsledného deníčku si pak lze odnést přínosné poučení: Buď se s foťákem raději nikde moc neukazovat, nebo se připravit na to, že věci budou složitější, než se mohou na začátku zdát, a že omylům se člověk nevyhne.
Jeden nikdy neví, co ho potká. Mně se jednou stala strašidelná věc, že mě kdosi týden před svojí svatbou požádal, abych mu ji nafotil. Pokus o vysvětlení, že nejsem fotograf a už vůbec nemám zkušenosti s focením lidí, byl ve výsledku marný, co se asi tak dá týden před svatbou už dělat? Fotil jsem tehdy na film, měl jsem aspoň dvě těla, z nichž jedno dokonce umělo automatické ostření na jeden středový bod, k tomu jeden pro daný účel použitelný autofokusový objektiv (kterému občas přeskakovalo automatické nastavení clony) a pár plně manuálních, pochopitelně žádné sériové snímání, kapesní blesk se směrným číslem 16 a expoziční automatikou pro dvě clonová čísla; vše bazarové v cenových relacích do několika málo tisíc (korun, ne eur). Byl to náročný týden, jediné, co jsem mohl pro zdar neopakovatelné akce udělat, bylo se na ni v rámci možností co nejlépe připravit. Naštěstí jsem tehdy nečetl diskuse pod články o amatérském fotografování na Rootu, takže jsem nevěděl, že za daných podmínek je nemožné pořídit jedinou použitelnou fotku. Nakonec to zcela katastrofálně nedopadlo, dotyční mají jakési svatební fotky v rodinném albu a s tímto svatebním dárkem byli spokojeni.
Takže ano, chce to klid a vydržet a časem se člověk k něčemu dopracuje, ať už je to cokoliv. Hlavně když to někomu dělá radost, ne?
-
Nemám žádné ambice fotit komerčně, je to jen koníček a tím pádem si můžu fotit výhradně co chci a jak chci. A ta svatba byla v rodině, kde si podobné věci neúčtujeme, naopak jsem ještě zaplatil filmy a fotky. :-)
Samozřejmě že s tímto přístupem jsou všechny peníze utracené za fototechniku utopené a u každého nákupu musím vážit, jestli je raději neutratit za něco užitečnějšího. Nicméně každý z mých starých křápů plní svůj účel na 80% a necítím potřebu se honit za komerčními zakázkami, abych měl na desetkrát a více dražší vybavení, které ho bude plnit na 95%. Nemluvě o klesající kvalitě výroby, např. 40 a více let staré objektivy mě skoro určitě přežijí, nové plné různých vymožeností mnohdy řádně nefungují už v okamžiku nákupu nebo se porouchají ještě v záruce. Určitá míra bastlířství je navíc součástí koníčku.
Situace profesionálního fotografa je pochopitelně úplně jiná, ale tady se bavíme o amatérské fotografii.
