Ja jsem si take hral se svyma ocima, a pozoroval jsem 2 artefakty ostreni:
1. Kdyz se divam pres ostrou kontrastni hranu v jine vzdalenosti, je obcas velmi jemne videt dvakrat i vickrat (nikoli spojite, ale diskretne) rozostrena. To je typicky artefakt dekonvoluce pri ostreni.
2. Spatne vidim na dalku a kdyz se divam bez bryli na bodovy zdroj svetla, vidim takovou "chlupatou" kouli, proste mozek se snazi znacne zvyraznit rozdily v kontrastu. Dost odlisne nez kdyz se treba umele rozostri pomoci fotoaparatu, tam takovy objekt vypada jako kruhova plocha temer homogenni intenzity.
1. Kdyz se divam pres ostrou kontrastni hranu v jine vzdalenosti ...
Podle popisu to odpovídá spíše fyzikálnímu jevu - ohybu světla příp. interferenci. Popsaný jev dobře znám a pokládám ho za nádherný příklad toho, jak nás učebnice omezují. Každý žák se totiž dočte že se tyto jevy dají pozorovat na předmětech o velikosti blízké vlnové délce světla. Já jej však vidím např. na svém palci, stačí vědět, jak zaostřit.
2. Spatne vidim na dalku a kdyz se divam bez bryli na bodovy zdroj svetla
To nemohu posoudit, ale vysvětlení mi příliš nesedí.
Subjektivními zrakovými jevy se zabýval např. Purkyně. Už jen jejich výčet je pozoruhodný. Možná mezi nimi najdete i některá svoje pozorování.
Dále doporučuji tuto knihu, tam jsou fenomenálně popsané různé velmi zvláštní odchylky od normálního způsobu vidění:
S tímto vysvětlením již souhlasím. Zde je názorně vidět, že se po dvakráte dalo na základě vnější podobnosti určité pozorování do souvislosti s jiným jevem (jevy optiky byly považovány za artefakty postprocesingu). Tato souvislost je ale pouze vnější, jevy nemají společnou podstatu.
Podobně se můžeme plést, když budeme považovat lidské a strojové myšlení za procesy stejného druhu.