Po přečtení článku jsem se raději ujistil, že dnes není apríl.
Jen vyzdvihnu několik částí, které mě opravdu rozsekaly na hadry.
A to je jen začátek vizuálního systému, systému jenž tvoří zhruba 50 % našeho mozku - s/našeho/mého/ a úroveň článku začíná dávat smysl
Díky experimentům se zpracováním obrazu mozkem přesně vím, co se můj mozek rozhodl „doladit“ - Blahopřeji k budoucí Nobelovce.
... ale já žádné drogy nepožil ... - Opravdu? Nevěřím!
Jindy jsem udělal experiment pomocí testovacích obrázku, s jehož pomocí jsem změřil koeficienty potřebné k implementaci vnímání hran tak, jak to dělá mozek, a naprogramoval filtr hran, jehož věrnost mě až překvapila. Vypadalo to, jako by člověk obrázek namaloval tužkou! - Ano, transformací obrázku lze opravdu dosáhnout efektu malování tužkou. \sarcasm{A během čtení jsem se opravdu zamyslel a zjistil že vnímám hrany přesně jako na obrázku.}
Došel jsem k názoru, že mozek je rozhraním mezi mystickým světem vnitřních prožitků a vědecky testovatelnou objektivní realitou. - Tohle je 100% okopírované z diplomové práce na některé filozofické fakultě.
Řeknete mi už konečně, jak je to tam zadrátované? - Autor se asi právě dostal z opojení zmiňovaných drog a vyplodil spor s dřívějším tvrzením, že přesně ví, jak mozek funguje.
Citim se nerespektovan, nepravem kritizovan a urazen kdyz pises "systému jenž tvoří zhruba 50 % našeho mozku - s/našeho/mého/ a úroveň článku začíná dávat smysl"
Citim se nerespektovan kdyz pises "Blahopřeji k budoucí Nobelovce."
Citim se nepravem narcen a nerespektovan kdyz pises "Tohle je 100% okopírované z diplomové práce na některé filozofické fakultě."
Citim se nepravem obvinen, podezrivan a nerespektovan kdyz pises "Řeknete mi už konečně, jak je to tam zadrátované? - Autor se asi právě dostal z opojení zmiňovaných drog a vyplodil spor s dřívějším tvrzením, že přesně ví, jak mozek funguje."
Článek mě do jisté míry pobavil, z jiného pohledu šokoval. Také jsem se chtěl vyhnout rozsáhlé kritice. To mě vedlo k útočnějšímu stylu, který jsem ovšem psal v jisté v nadsázce. Pokud se Vás má předchozí kritika nějak osobně dotkla, pak se omlouvám.
Na druhou stranu, v článku nabízíte mnoho tvrdých tvrzení, která jsou nepodložená (nevidím citace), lživá (vím, jak ... - pokud se mýlím, opravdu máte nárok na Nobelovu cenu) a často vágní.
Abych Vám ukázal konkrétní nedostatky, rozeberu jeden odstavec (rohodně ne ten nejhorší).
"Myslel jsem si, že takový efekt může nastat pouze po požití drog, ale já žádné drogy nepožil – pouhé hraní si s tímto softwarem zřejmě dokáže mozek ovlivnit, ..." - Ano, jakákoliv činnost může ovlivnit mozek. Je to princip učení. A ano, může na přechodnou dobu ovlivnit i vnímání, což je jednoduchá adaptace na prostředí. Smrad také večer necítíte, pokud v něm strávíte celý den.
"... domnívám se právě proto, že software separuje kanály mozku vlastní a člověk se pak naučí na ně upírat pozornost." - Naprosto nepodložená informace, bez jakéhokoliv průzkumu. Stejně tak mohu napsat, že pokud hraji šachy proti GNU Chess, naučím se upírat pozornost na šachy a mozku jsou tedy tyto kanály vlastní. V takovém případě ovšem mohu tvrdit, že cokoli co se dokáži naučit, je mozku vlastní.
"To mě přesvědčuje o tom, že simulátor funguje správně." - Něco vytvoříte. Pak s tím něco zkusíte. Výsledek se Vám líbí, proto vykostruujete přechozí tvrzení. A nakonec tím potvrdíte správnost simulace. A ano, GNU Chess jsou také dobrou simulací mozku, protože ho dokáží ovlivnit (= důkaz sporem). Samotné ověření správnosti podobného simulátoru je z mého pohledu námět na několik článků.
"Jindy jsem viděl barvy v pokoji tak nepříjemně zářivé, až mě to vyčerpávalo. Musel jsem se koukat na nějaké předměty s nevýraznými barvami, abych si od tohoto efektu odpočinul." - K tomuhle bych bez nadsázky a legrace dodal, že uvedená citlivost na barvy není zcela normální a může svědčit o nějaké poruše (pokud nejde jen o dočasný stav po dlouhém pozorování ostrých barev apod.). Tím se nesnažím útočit na Vaši inteligenci, ale je známo, že exitují různé poruchy vnímání barev.
Ja se citim nepravem narcen a nerespektovan kdyz rikate ze v clanku jsou lziva tvrzeni.
Dale se citim nerespektovan a nepravem kritizovan a narcen pokud pisete ze ""... domnívám se právě proto, že software separuje kanály mozku vlastní a člověk se pak naučí na ně upírat pozornost." - Naprosto nepodložená informace" - ze se to domnivam je fakt.
Ano, pokud to nebudeme brát jako vědecký článek, asi byste tuto domněnku dokazovat nemusel.
Je pak asi trochu zvláštní, když se na to odvoláváte při hodnocení funkčnosti systému v další větě.
Pokud jste to opravdu myslel jako spekulaci, měla by další věta znít: "Což vede k závěru, že simulátor možná funguje." Je pravda, že tento závěr nemá velkou hodnotu, ale je pravdiví.
Je sice pravda, že Vaše věta "To mě přesvědčuje o tom, že simulátor funguje správně." také není striktní, protože neuvádíte "to mě přesvědčilo", celý odstavec je však psán velmi sugestivně a málokdo by z něj vyvodil "Nejsem zcela přesvědčen, že systém funguje, ale této variantě jsem nakloněn".
Vnimani rychlosti - myslite vnimani pohybu? Ja myslim ze vnimani pohybu funguje obecne (jsou na to specialni bunky v mozku), hrany k tomu nejsou potreba.
Napad testovani s kavou mi pride super - tady mate testovaci obrazky! http://ronja.twibright.com/fountains.html
Ono s tím pohybem je to ještě víc super, než to vypadá.
Pokud sledujete filmový záznam pohybu něčeho, třeba letícího míče, vidíte poměrně ostře pohybující se míč.
Pokud si to ale pustíte obrázek po obrázku, tak míč na nich samozřejěm ostrý není, je rozpohybovaný.
Mozek dokázal dát dohromady dojem plynulého pohybu a zároveň upozadit dojem rozmazanosti a vytvořit si ostřejší obraz předmětu, než jaký je na vstupu.
Uvažoval jsem o tom v souvislosti s realistickými 3D hrami, ve kterých jsou pohybující se předměty renderovány ostře, že by, pro ještě realističtější vjem, měly být pohybově rozmazány.