Linux

V minulém článku o distribuci Ulteo jsme se věnovali historii tohoto operačního systému a popsali jsme si instalaci a první setkání se systémem. Dnes budeme pokračovat a podrobně probereme, co nám jako uživatelům může Ulteo nabídnout. Od ostatních distribucí jej totiž odlišuje několik zajímavých služeb.

Obvyklou odpovědí na začátečníkovu otázku, jak získat potřebnou aplikaci, je doporučení, aby si nainstaloval příslušný repozitář. K dispozici jich je však nabízeno několik a při nepochopení jejich koncepce se může stát, že váš systém se začne chovat „divně“ či přestane fungovat úplně.

O linuxové distribuci Ulteo se hovoří sice už velmi dlouho, ale zatím ji vlastně nikdo pořádně neviděl. Má stejného zakladatele jako Mandriva a Gaël Duval sliboval velmi zajímavé a inovativní vlastnosti už před dvěma lety. Až nyní ale máme možnost systém stáhnout, nainstalovat a skutečně vyzkoušet. Co umí?

Minule jsme zmínili možnosti instalace programů do jednotlivých distribucí a posteskli si nad tím, že z pohledu běžného uživatele vlastně neexistuje jednotný systém instalace programů do linuxových distribucí. Existuje však pár (zatím) okrajových projektů, které to chtějí změnit. Které to jsou?

Když se jednou utvrdíte v tom, že funkce vašeho operačního systému vám nepostačují, začnete hledat způsob, jak do systému dostat nový program. Způsobů je několik. Od toho nejméně přívětivého přes ten ideální až po ty, které jsou velmi jednoduché, ale nejsou tolik univerzální jako ostatní.

Více než deset let jsme byli zvyklí na verzování jádra podle nových vlastností a odlišování stabilních a vývojářských verzí sudými a lichými verzemi. Systém se ale změnil a Linus se obává matoucích a příliš vysokých verzí a rád by přijal nový způsob označování verzí. Jaké jsou konkrétní návrhy?