Periferie

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů budeme pokračovat v popisu vývoje grafických karet určených pro počítače PC. Zaměříme se především na ty grafické karty, které jsou zpětně kompatibilní se standardem VGA, ale kromě kompatibility s VGA nabízí svým uživatelům i další nové vlastnosti, především textové a grafické režimy s vyšším rozlišením nebo rychlejší přístup do video paměti.

Článok sa venuje popisu architektúry RISCových procesorov pochádzajúcej od spoločnosti Sony, Toshiba a IBM. Procesory tejto architektúry sa označujú ako Cell Broadband Engine. Nájdeme ich v hernej konzole Playstation 3, alebo v superpočítači Roadrunner, ktorý obsahuje najnovšiu verziu PowerXCell 8i.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů navážeme na předchozí díl, ve kterém byl popsán první grafický akcelerátor pro počítače IBM PC – „trojkarta“ PGC. Dnes si popíšeme další dva grafické akcelerátory, jež se od sebe v mnoha ohledech liší. Jedná se o IBM 8514/A se specializovaným čipem a kartu TIGA vybavenou programovatelným grafickým procesorem.

Popíšeme si první grafický akcelerátor pro osobní počítače IBM PC nazvaný PGC neboli Professional Graphics Controller. Tento grafický akcelerátor podporoval vykreslování dvojrozměrných či trojrozměrných scén, ovšem trojrozměrná tělesa bylo možné vykreslit pouze formou takzvaných drátových modelů (wireframe).

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme některé nestandardní textové a grafické režimy, které je možné nastavit na grafické kartě VGA. Tyto režimy jsou pojmenované „nestandardní“ z toho důvodu, že je nelze vybrat přímo pomocí služeb BIOSu. Na druhou stranu právě využití těchto režimů způsobilo poměrně velkou oblibu karty VGA jak mezi programátory, tak i uživateli.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů a jejich grafických subsystémech budou popsány další grafické karty pro počítače PC. Jedná se o první karty, které umožňovaly použití grafických režimů s 256 barvami, což mělo velký vliv například na rozvoj her, grafických editorů a animačních programů.

Při pohledu do historie vývoje osobních počítačů a jejich grafických systémů můžeme nalézt několik přelomových období. Jedním z těchto mezníků jsou i roky 1984 a 1985, protože v jejich rozmezí vznikly jak zcela nové typy osobních počítačů (Apple Macintosh, Amiga, Atari ST), tak i další typ grafické karty určené pro počítače IBM PC - jedná se o kartu EGA.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů a jejich grafických subsystémech si popíšeme standardní i nestandardní grafické režimy podporované kartami CGA (Color Graphics Adapter) a Hercules, včetně poněkud neobvyklé organizace obrazové paměti u těchto karet.

Dalšími stroji, jejichž grafický systém si v seriálu o architekturách počítačů popíšeme, jsou stroje kompatibilní s IBM PC. V dnešní části seriálu se budeme zabývat především popisem řadiče Motorola MC6845, který je použit například v grafických kartách MDA, CGA či Hercules.

Historie operačního systému UNIX i programovacího jazyka C byla ve svých počátcích spjata především s počítači vyráběnými firmou Digital Equipment Corporation (DEC), zejména s modely PDP-7 a PDP-11. Ovšem skutečnou revoluci v chápání role výpočetní techniky způsobil již první stroj firmy DEC – počítač PDP-1.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů dokončíme popis grafického systému slavných osobních počítačů Amiga. Řekneme si, jakým způsobem byly vykreslovány sprity a následně si popíšeme další (v mnoha ohledech vylepšené) varianty čipsetů – ECS a především AGA.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat popisem podporovaných grafických režimů a grafických efektů, které je možné využít na všech typech počítačů Amiga, tj. i na modelech vybavených originálním čipsetem. Kromě funkce koprocesorů Copper a Blitter si popíšeme i způsob generování obrazu v různých režimech.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat dalšími osobními počítači založenými na oblíbené mikroprocesorové řadě Motorola 680x0. Bude se samozřejmě jednat o slavné počítače Amiga, jejichž zvukové schopnosti (tj. čip Paula) jsme si již popsali v předchozích dílech tohoto seriálu.

V dnešní části našeho seriálu o architekturách počítačů se budeme zabývat posledním osobním počítačem vyráběným firmou Atari. Jedná se o počítač Atari Falcon, který svojí architekturou přímo navazoval na slavnou řadu Atari ST, ovšem některé jeho vlastnosti jsou dodnes naprosto unikátní.

V předchozí části seriálu o architekturách počítačů byly popsány počítače firmy Atari řady ST vybavené mikroprocesorem Motorola 68000 taktovaným na osmi mehagertzích. Dnes si popíšeme další (většinou výkonnější) počítače firmy Atari, včetně poněkud neobvyklé pracovní stanice Atari ABAQ vybavené transputery.