Vlákno názorů k článku
Členka Německé pirátské strany proti ilegálnímu šíření své knihy
od Izak - Co na to rict, nemela podepisovat smlouvu, mela...
-
MarInkognito (neregistrovaný)
O tom nejsem přesvědčen. Něco by vydělala téměř jistě, ale nevím, jestli by překročila 100000€ v dohledné době. Podle mě je ideální přístup třeba Coryho Doctorowa (http://craphound.com/), za elektronickou verzi může uživatel zaplatit co chce, pokud vůbec chce (i když ne přímo Doctorowovi, co si pamatuji) a za papírovou nějakou pevnou cenu. Pokud ovšem neprodá kompletní práva, s tím nesouhlasím.
Ale je pravda, že by si měl autor dělat se svým dílem co chce. Je to přece jen stále jeho dílo. Jen přístup členky pirátské strany by asi měl odpovídat tomu, co hlásá. -
Autor může své dílo vydat jako public domain, na tom se snad shodneme.
Autor může své dílo nevydat a odnést si do hrobu, na tom se snad taky shodneme. Já to tak víceméně dělám například s jedním nápadem na zdanění.
Autor může dílo vydat jen omezenému kruhu lidí, na tom se snad taky shodneme.
Autor může dílo vydat jen těm, kteří splní nějaké podmínky. Mezi ně může patřit zaplacení nějaké částky. Stejně tak může požadovat, abych to nešířil dál.
Podmínky mohou být celkem různé. Může po mě třeba (v případě hudby) chtít, abych si to poslech jen jednou a nenahrával (koncert), nebo mi může dát k dispozici třeba FLAC bez DRM. Stejně tak může udělat i něco mezi tím a třeba mi poskytnout nějaký balast s DRM. Že já to nebudu chtít koupit, to už je věc druhá. I s tím musí počítat.
-
j (neregistrovaný)
ad 3) nemuze, nemuze omezovat ty lidi v moznosti nakladani s tim, co jim da/proda/... .
ad 4) dttoO to prave jde primarne. Autor si samozrejme se svym dilem muze naklad jak uzna za vhodne - stejne jako se svoji motykou. Ale kdyz mi tu motyku da nebo proda, tak je mu proste tim okamzikem prdlajs do toho, co ja se !SVYM! majetkem udelam.
A to je koncept, ktery chteji prosadit pirati. Ustupkem od konceptu muze byt to, ze trebas tu motyku nemuzu pouzivat komercne, kdyz sem si na ni nekoupil komercni licenci. Ale pokud tu motyku nekomu dalsimu pujcim nebo dam ... je do toho autorovi prd.
IMo nejlepsi by byl pristup, ze je dovoleno vse, ale v pripade, ze vznikne nejaky zisk(respektive spise prijem - zisk se da snulvat snadno), tak ma autor pravo na ... rekneme 50%.
=> vemu neci knizku, vydam ji, a poslu autorovi 50% penez co dostanu, aniz bych se ho musel ptat. To by zaroven vedlo ke konkurencnimu prostredi a zlevneni.
-
Je samozřejmě možné pordat motyku. Stejně tak je možné prodat dílo. V tomto případě za 100 000 EUR. Vím, asi to není to, co by většina chtěla si koupit.
Stejně tak je možné si pronajmout motyku. Nebo třeba auto. (Motyka je asi celkem levná a asi nemá moc smysl si ji pronajímat - narozdíl od auta. Princip je ale stejný.) Můžete se dohodnout na různých podmínkách. Zcela určitě mezi ně bude patřit nějaká finanční odměna za půjčení, jinak by to nemělo smysl. Vlastník po vás může chtít v případě auta maximální rychlost 100 km/h, protože pak se bude příliš bát, že nepřežije auto ani vy. Nebo může povolit vyšší rychlost jen v případě zaplacení vyšší finanční odměny. Analogicky může z různých důvodů zakázat půjčování dalším osobám (například bude věřit vašim zkušenostem s řízením, ale nebude chtít řešit tyto situace) nebo v takovém případě po vás bude chtít odpovědnost za škody na vozidle.
Neexistuje ale povinnost dělat jen smysluplná omezení. Stejně tak může vlastník ve smlouvě omezit trasy jen podle toho, co zrovna vyčte v /dev/urandom. Málokdo to asi udělá, protože tato zbytečná buzerace by mu asi nic nepřinesla, ale zato by celkem spolehlivě odradila kupu zákazníků. Stejně tak by můžete po vlastnících chtít třeba i záruku za proplacení pokut za rychlou jízdu, ale nesmíte se divit, když odmítne.
Každý obchod je kompromis. Kompromis mezi kupujícím a prodávajícím. Kdo bude chtít málo, ten se brzy v nějakém smyslu vyčerpá. Kdo bude chtít moc, nebude mít s kým obchodovat, protože nikdo nebude chtít. Být nekompromisní je akorát cesta do pekel. Ve vlastním zájmu to obchodník neudělá.
Toto je ale situace i u autorských děl. Protože vývoj díla je časově náročný, nedostanete za přijatelnou cenu kompletní práva včetně práva dílo dále šířit. (Je samozřejmě možné to získat. Ale za poněkud jinou cenu... Pokud byste té autorce nabídli víc, než nabídlo nakladatelství, třeba 150 000 EUR, asi by to ráda prodala.) Jakékoli omezení (např. DRM) ale i odrazuje zákazníky. I na trhu se dá dnes najít hudba bez DRM, například od Supraphonu - protože se prostě nechtěli párat s DRM, aby si odrazovali zákazníky. Osobně si myslím, že u hudby nemá DRM dlouhou budoucnost. Na druhou stranu, u aplikací pro operační systémy DRM až tak vadit nemusí a může se celkem dobře ujmout.
-
MarInkognito (neregistrovaný)
Ano, omlouvám se, opravdu je to poněkud divná formulace. Pochopil jste ale dobře. Asi lépe vypovídá, že se mi to nelíbí, stejně jako DRM apod., ale proti tomu nemohu nic dělat, maximálně doporučit autorům vydání za podmínek, které se líbí mně :D .
Nesouhlasím s tím z toho důvodu, že mi nepřijde ideální vzdát se práva na vlastní dílo (i když za nějakou sumu). Chci mít "kontrolu" nad svým duševním dílem. Ale neznamená to, že bráním komukoli, aby sám něco takového udělal - jak jsem ale řekl, je to dílo jeho a nikdo mu nemůže odebrat právo dělat si s dílem co chce, pokud se ho nějakým způsobem nezřekne dobrovolně. -
Palo M. (neregistrovaný)
Neviem kde pracujes, ale v softverovych firmach sa zamestnanec "standardne" vzdava prava na vsetky diela, ktore vytvoril v ramci zamestnania. Dostane plat a softver je majetkom firmy. Neviem si predstavit, ze by tie autorske prava museli patrit tomu zamestnancovi...
Samozrejme je to ina situacia (vo firme ide o diela ktore este len vzniknu a v pripade ponuknutia knihy vydavatelstvu ide o dielo, ktore uz je vytvorene). Ale zakony by mali pokryvat vsetky situacie, takze naoko jednoduchy a pekny princip "autor si moze vzdy robit so svojim dielom co chce" nie je velmi dobre pouzitelny. -
Především v případě principu "autor si moze vzdy robit so svojim dielom co chce" není potřeba žádný další zákon, naopak by mohl být na překážku. Pokud by někdo prosazoval, že autor si s dílem může dělat co chce i po jeho prodeji, znamenalo by to vlastně, že je zakázáno dílo prodat.
Ostatně to můžeme sledovat i jinde. Jeden nejmenovaný stát zakázal propouštět zaměstnance. Což ale znamená, že se firmám pochopitelně nechce ani nabírat nové, protože je to riskantní. A zájemce nemůže říct "tak já teda souhlasím s tím, že bych případně mohl být propuštěn". Zákon mu to znemožňuje a bit je i (potenciální) zaměstnanec. Krátkodobě se to dotýká hlavně mladých a čerstvě vystudovaných, dlouhodobě i starších - pokud firma nevydělává a potřebuje reorganizaci, může třeba propuštění 10 % lidí zachránit místa zbylým 90 %. Jednostranné "zajištění práva" být nevyhozen tak ztížilo situaci i zaměstnancům. (BTW: Uhádne někdo, o který stát jde? Dnes to není až tak těžké.)
