Vlákno názorů k článku
EU chystá jednotná pravidla pro zacházení s videozáznamy od Miroslav Šilhavý - Tohle je strašně špatně. V mnoha oblastech existují...

Tohle je strašně špatně. V mnoha oblastech existují kolizní práva dvou osob a vždy se musí individuálně posuzovat, které právo je významnější a do jakého práva se víc zasahuje.

Jakmile se začnou vydávat výkladové směrnice (které mimochodem jsou závazné pouze ve prospěch, neříkají nic o tom, že v konkrétním případě se nedají překročit), přestávají lidé zapínat vlastní mozek a snaží se jen slepě praktikovat pravidla. Úsměvné příklady slepého praktikování pravidel čítáváme z USA, ale v EU se tomu začínáme taky blížit.

Nevím, co je nepochopitelného na tom, že záznam se smí pořizovat jen v co nejmenším rozsahu, archivovat ho jen nezbytně nutnou dobu, a omezit přístup na co nejméně osob. Mně takové pravidlo přijde srozumitelné, vím jak se podle něho mám chovat a nepotřebuji komplikovat situaci dalšími výkladovými příklady.

Prax ukazuje ze vykladove pravo je dulezite. Bud budeme cekat na precedens jako v USA, nebo se zamyslime a rikneme predem tohle je spatne tohle je dobre.

Precedenty do toho nepleťte, to je něco jiného než výklad zákona.

Právo tvoří lidé ve společnosti a v běžném životě. Parlamenty ho jen kodifikují a usměrňují. Příliš striktní výklady jsou riskantní.

Příkladem je taxativní vyjmenovávání dopravních prostředků v silničním zákoně. Přišly Segwaye a byli jsme v háji, nemyslelo se na ně. Prosadily se do zákona Segwaye, tak přišly elektrokoloběžky. Uzákoní se elektrokoloběžky, přijdou elektrokola nebo elektrické jednokolky, nebo skateboardy.

"Příliš striktní výklady jsou riskantní."

chýba tu dodatok "pre stav účtov právnikov a ich kancelárií"

Jasně, ten třetí odstavec je pochopitelný. Taky to v obchodě tak praktikuji.

Video snímám v co nejmenším rozsahu - v obchodě a ve skladu, před výlohou a na ulici nalevo, napravo a širokoúhle naproti - chci vidět kdo krade nebo ničí, kam odešel a doufejme, že bude blbej a nasedne do auta.
Archivuji ho jen nezbytně nutnou dobu - 2 roky. A zálohuji to do cloudu.
A přístup k tomu má co nejméně osob - já, vedoucí obchodu, 4 prodavači, správce nemovitosti, správce počítačů - ten i vzdáleně.

Máte ty hranice nastavené stejně, že?

;-) A teď vážně.

Žádný obchod nemám.

Dle mého je vágní definice ve smyslu "co nejmenší rozsah", "nezbytně nutná doba" jen zbraň daná do ruky někomu kdo vás bude šikanovat. Vzpomeňte si na "množství větší než malé" ... kolik lidí mělo po potahování za jediný joint mařky. A kolik soudů na toto téma proběhlo. Vždyť taková definice je jen a pouze krmení pro právníky.

Vágnější/otev­řenější formulace do právních úprav patří, ale jen do obecných předpisů jako je ústava. Jinde je to jen střelivo pro právní trolly.

Když u obvyklých případů nastavíte jasné hranice, tak tím prokážete službu občanům kteří ten zákon musí dodržovat. Ideálně když to uděláte formou checklistu. Ona zelinářka, nebo prodejce kol nemusí vůbec rozumět IT, ochraně osobních informací a fakt nemají čas lítat po úřadech nebo soudech a vést spor zda je to "co nejmenší rozsah" nebo "nezbytně nutná doba".

Na soud je čas v neobvyklých případech, nebo tam kde byly jasné hranice špatně stanoveny.

Dle mého je vágní definice ve smyslu "co nejmenší rozsah", "nezbytně nutná doba" jen zbraň daná do ruky někomu kdo vás bude šikanovat. Vzpomeňte si na "množství větší než malé" ... kolik lidí mělo po potahování za jediný joint mařky. A kolik soudů na toto téma proběhlo. Vždyť taková definice je jen a pouze krmení pro právníky.

To, na co narážíte je jiný problém, a to je zvůle veřejné správy. Úředník či policista není veden k odpovědnosti za svoje rozhodnutí. Pobuzeruje Vás za jednoho jointa nebo za přejetí bílé čáry o pět centimetrů. Ve správním řízení to třeba vyhrajete, ale jemu je to jedno. Vás to stálo spoustu času a energie, zatímco on chodil vypovídat ve službě.

Zde řešíme problém civilního práva. Lidé by si měli právo uplatňovat zejména mezi sebou, nikoliv přes úřady (zásada subsidiarity). Stát by měl hlídat jen excesy. Tedy: pokud někdo archivuje záznam z ulice 10 let, ale opravdu ho zabezpečí, víceméně není co řešit. Naopak, je potřeba řešit i situaci, kdy někdo uchovává záznam jen dva dny, ale nezabezpečí je. V tom jsou pak výkladové předpisy blbé. Zodpovědný člověk, co má zabezpečený záznam 10 let může být popotahován, zatímco ten, kdo ho má jen dva dny ale nezabezpečí ho, dostane nějako výtku.

Vágnější/otev­řenější formulace do právních úprav patří, ale jen do obecných předpisů jako je ústava. Jinde je to jen střelivo pro právní trolly.

Situace je nutné řešit před soudy. Právní trolling neexistuje. Právo se uplatňuje a tím se vyvíjí.

Ona zelinářka, nebo prodejce kol nemusí vůbec rozumět IT, ochraně osobních informací a fakt nemají čas lítat po úřadech nebo soudech a vést spor zda je to "co nejmenší rozsah" nebo "nezbytně nutná doba".

Proč by měla chodit po soudech? Pokud jí neuniknou data (záznamy), tak žádný spor ani nevznikne. Pokud jí data uniknou, je naopak naprosto v pořádku, že se to bude řešit a hledat, jestli existuje zavinění.

„...pokud někdo archivuje záznam z ulice 10 let, ale opravdu ho zabezpečí, víceméně není co řešit. Naopak, je potřeba řešit i situaci, kdy někdo uchovává záznam jen dva dny, ale nezabezpečí je.“

Tohle je taky dobrá lež - uvědomujete si, že celých těch 10 let je onen záznam stále potencionálně zneužitelný, a to včetně svým majitelem? Naopak pořád platí, že kde nic není, tam není ani co zneužít, proto omezení života záznamu je jedním z nejúčinnějších bezpečnostních opatření.

U obdobných případů je ale potřeba rozhodovat podobně. Jeden z důležitých prvků práva je jistota – nikdo nechce jít sedět za to, že si dá na barák kameru stejně jako jeho sousedi, ale sousedé měli štěstí na benevolentního soudce a dotyčný zrovna natrefil na přísného.

Zrovna ty kamery v autech jsou dobrý příklad. Nezáleží přece na tom, jestli řídí Franta nebo Pepa, a nemělo by záležet na tom, jestli jedu v ČR nebo v Rakousku. Takže sjednocení napříč EU je rozumná věc.

Nevím, co je nepochopitelného na tom, že záznam se smí pořizovat jen v co nejmenším rozsahu, archivovat ho jen nezbytně nutnou dobu, a omezit přístup na co nejméně osob. Mně takové pravidlo přijde srozumitelné, vím jak se podle něho mám chovat a nepotřebuji komplikovat situaci dalšími výkladovými příklady.
Nepochopil jste, o co jde. Nejde o to, že by to pravidlo bylo nepochopitelné. Problém je v tom, že je to obecné pravidlo, a není jasné, jak se má v konkrétním případě uplatnit. Ostatně je to vidět i na vašem textu – nepsal jste, jak je vám vše jasné, ale konkrétnímu příkladu jste se vyhnul. Přitom ve zprávičce příklady jsou – a pokud je podle vás všechno tak jasné, mělo by být jednoduché na těch příkladech ukázat, proč to musí být právě takhle a ne jinak. Což by od vás byl dost pozoruhodný výkon, vzhledem k tomu, že výklad ohledně těch palubních kamer je napříč státy EU různý.

Jde o to, že palubní kamera 1. nemusí nahrávat když se nejede (zjednodušeně, při vypnutém klíčku), 2. může záznamy starší než tři dny automaticky odmazávat, 3. nemusí nahrávat zvuk z interiéru (např. taxíky!), 4. záznam může být šifrovaný tak, že nejde stáhnout po ukradení kamery z auta.

Realita je taková, že kamera má vlastní baterii a když řidič zapomene, nahrává i ve stojícím autě, dokud nedojde baterie. Záznamy zůstávají, dokud nedojde místo na kartě. A když někdo kameru z auta vyloupne, odnese si nechráněné nahrávky z interiéru i exteriéru.

Pokud není některé z těchto podmínek možné ošetřit technicky samočinně, měl by řidič záznamy z auta aspoň odnášet a chránit.

Nahodou, bezici kamera v stojicim aute se muze sakra hodit. Kolikrat uz jsem prisel k vozitku a koukam, hele, novy sram ...

To jste právě definoval přesná pravidla, o kterých v prvním příspěvku říkáte, že jsou špatně. Já kameru v autě používám a dospěl jsem k naprosto odlišnému výkladu.

1. Palubní kamera musí nahrávat vždy, dokud ji nevypnu. Typicky, chci nahrávat lidi, kteří neoprávněně parkují na místě vyhrazeném pro naši firmu (resp. pro naše zákazníky). Nebo mě zajímá, kdo na třicítce kolem našeho domu jezdí 70. Takže zaparkuju, nechám kameru běžet. Je to oprávněný zájem, nebo ne?
2. Záznamy z kamery stahuju vždycky v pátek večer. Někdy to nestíhám, nebo zapomenu. Potřebuju tak v kameře uchovávat 1-4 týdny zpátky.
3. Mám oprávněný zájem nahrávat rozhovory s ostatními účastníky nehody. Řidič taxi si určitě bude chtít nahrát hádku se zákazníkem, který odmítá zaplatit a vyhrožuje mu fyzickým násilím.
4. Šifrovat nechci, aby se k záznamu mohli dostat (například) vyšetřovatelé, pokud já po nehodě už nebudu moci. Navíc, kamera s šifrováním je dražší. Chci tu úplně nejlevnější kameru, která za šera na deset metrů zaznamená čitelnou SPZ. Na dražší s šifrováním nemám. Je to oprávněný zájem, nebo ne?

„Zrovna ty kamery v autech jsou dobrý příklad.“

Sjednocení odůvodněného řešení přes více zemí (nemusí se nutně jednat o EU) je jistě žádoucí, ale zrovna nápad vynechání osob mimo silnici je 1. proti smyslu celého zařízení, 2. technicky neproveditelný. Pravidlo má vypadat jinak, třeba: 360 °, ale na 14 dnů a pouze pro potřebu osobní a vyšetřovací.

SB: Za prvé je to jenom příklad v návrhu. A za druhé se tam nepíše nic o vynechání osob mimo silnici. Píše se tam, že záznam nemá být trvalý – zaparkované auto asi nebude účastníkem dopravní nehody, kde by bylo nutné prokazovat, kdo byl viníkem.

Ale když ti do zaparkovaného auta někdo narazí a ujede, tak by takový záznam nebyl špatný, ne?