Pokud zařízení zrovna potřebuje 12V, což často prostě nebývá pravda. A pokud ten konektor 5.5/2.1 mm opravdu pasuje, což někdy nemusí (protože Čína). Navíc jde o celkem velký konektor. U mobilů, ale i dnešních ultrabooků, by to nebylo nic moc. K tomu byste třeba u mobilu musel mít vyjma napájecího 5.5/2.1 mm konektoru ještě nějaký datový.
Čip s podporou USB PD stojí cca 20 centů pokud si jich vezmu 10 kusů. Celý USB PD modul stojí při malém odběru 60 centů. Z toho důvodu bych použití USB PD neviděl jako problém.
Jenže USB PD je další a zbytečná vrstva komplexity. Zařízení na 12V můžete napájet z čehokoli, nebo třeba mít i jeden výkonný zdroj pro napájění několika současně (já mám takhle společný zdroj pro router, switch a zigbee bránu). Lepší by bylo aby výrobci uměli napájení zařízení větším rozsahem napětí - já tu mám laciný swicth z Aliexpresu, který má specifikováno napájecí napětí 5 - 12 V, a opravdu v tom rozsahu bez problémů funguje. Tohle je mnohem lepší než do switchů a spol. cpát USB-C a PD protokol.
Mobilní zařízení ať USB-C mají, ale u zařízení pro statickou montáž je to nesmysl.
Co by takový další standard přinesl těm laikům? Byl by to další druh kabelů a konektorů navíc k usb, které už stejně mají. A my sice víme, jak je usb složité, ale laik to řešit nemusí. Pro něj je to černá skříňka.
No a výrobce to vlastně taky řešit nemusí. Pro něj je to černá skříňka s pár vývody za pár drobných. :)
Pro něj je to černá skříňka... která náhodně funguje a nefunguje a on musí vyzkoušet X různých kabelů a nabíječek. S některými kabely mu bude fungovat nabíjení, s jinými zase rychlé přenosy dat, jindy to bude nespolehlivé, zařízení se připojí, počítač ho identifikuje a vzápětí se zase odpojí nebo se to rozpadne ve chvíli, kdy začne přenášet soubory.
Ono každé USB je poměrně složité (řádově složitější než třeba sériový port), ale do verze 2.0 to aspoň jakž takž fungovalo jako jednotný standard. Od 3.0 nabízí ještě rychlejší přenosy a více výkonu a různé zajímavé funkce, ale je už tak roztříštěný, že i když to navenek vypadá pořád jako stejný port, reálně je to spíš několik vzájemně nekompatibilních rozhraní. Z formátu TIFF si lidi kdysi dělali legraci, že je to „Thousands of Incompatible File Formats“. Bohužel mi přijde, že USB se dostává do podobného stavu.
P.S. Nechci, aby to vypadalo, že nemám rád USB. Ve skutečnosti tu mám rozečtenou knihu USB Complete a i nad tím něco málo vyvíjím, ale když do toho trochu pronikneš, tak víš, že situace není tak růžová, jak se snaží líčit marketing.
Což tedy nemění nic na tom, že pro připojování periferií prakticky jinou možnost než USB nemáme (maximálně tak ještě Ethernet nebo občas nějaký ten bezdrát). Jen se mi příčí, když se to někdo snaží protežovat a shora diktovat lidem. Pokud je to skutečně nejmenší zlo, tak to průmysl bude používat tak jako tak. Ale byla by škoda zašlapat do země potenciálně lepší řešení, jen kvůli výmyslům byrokratů.
Bohuzial bez toho "protezovania" to niekedy nejde.
Prumysl mal cas a nevyriesil to.
Nic nieje nemenne ak niekto vymysli nieco lepsie, tak ani EU nieje taka aby nezmenila danu regulaciu.
V case zavedenia nic lepsie(mensie zlo) sme nemali.
Seriovy port je jednoduchsi ale robit s nim bolo utrpenie a bolo to uzivatelsky neprivetive.
USB je na druhej strane jednoduche na pouzivanie ale interne zlozitejsie.
Ona je stejně sranda, kolik formátů lidé potřebují vymyslet. Na obrázky je asi nejlepší FarbFeld (Suckless project), kde je hlavička, rozměry obrázků a podle RGBA64 (16b na kanál) a je to. V Golangu je přímo typ Color.RGBA64, takže se uloží jen pole a přidá k němu hlavička.
Já mám všechno v RAWu z foťáku a potom v PNG optimalizovaném pomocí pngcrush a s tím si některé prohlížeče také neporadí. FarbFeld je easy, implementaci si napíšu za pět minut, kompresi to nemá, takže použiju LZMA2 a je to menší než PNG. PNG má i CRC, což je vlastně k ničemu, protože dneska k tomu přidám SHA3 a je to zcela moderní formát i pro ten raw.
> Ona je stejně sranda, kolik formátů lidé potřebují vymyslet. Na obrázky je asi nejlepší FarbFeld (Suckless project), kde je hlavička, rozměry obrázků a podle RGBA64 (16b na kanál) a je to. V Golangu je přímo typ Color.RGBA64, takže se uloží jen pole a přidá k němu hlavička.
Hmmm, tak se na to koukneme. V hlavičce jsou rozměry a jinak nic. Navíc big endian, takže sranda navíc. Co barevný prostor? Ok, nic povinného, jen by to mělo být srgb bez premultiplied alphy. Zatímco Color.RGBA64 má premultiplied alphu a dost bych se divil, kdyby to byl big endian.
Na dočasná data při jednomužném používání asi použitelné. I když nezdokumentovaný dump do souboru se dá udělat i jednodušeji. Cokoliv složitějšího dopadne špatně.
Až na to, že ten formát není pro RAW určený. Dokumentace píše jen o srgb. Nikde se tam ani nepíše, jak tam nasypat data před debayerizací.
Použil jste formát, jehož dokumentace je skoro kratší než url, co k ní vede. A ještě jste z toho velký kus odignoroval. Ten zbytek je dobrý akorát ke zmatení nepřítele.
Nechápu, proč se s tím vůbec obtěžujete. Ten formát neumí prakticky nic a ještě jste si ho musel ohnout aby šel použít. Data ve formátu, který musím sám popsat, se dá nasypat do souboru jednodušeji napřímo. Bez nutností ohýbání nějaké třetí party.
Já se s tím neobtěžuju. Diskutuji v diskusi, kde si někdo dělá legraci z TIFF a já jsem uvedl negativní zkušenost s PNG, které opravdu ne každý prohlížeč umí správně dekódovat, tak jsem uvedl formát, který je tak jednoduchý, že dekodér napíše i středoškolák jako maturitní úlohu.
A ano, každý si napíše vlastní formát, to není vůbec těžké, ale otázkou je, proč nemáme jeden formát prostě pro všechno. Což by šlo udělat snadno, 64b na kanál, třeba bez komprese (tu ať si každý vybere svou) a uloží se tam jak RAW, tak i něco pro web.
Co obecně vnímám jako velký problém z minulosti je to, že si každý vytvořil formát dle HW. Tohle já nedělám, vše mám jako int64 (bigserial, bigint v PostgreSQL) a nemám žádný problém. A od té doby, co to takto dělám, tak slyším pouze narážky typu: "to v receptu bude opravdu 2^64 ingrediencí?", jenže na rozdíl od nich potom nemusím měnit int8 na int32 apod. Můj návod je: "použij to největší co existuje a nebudeš mít problém".
> A ano, každý si napíše vlastní formát, to není vůbec těžké, ale otázkou je, proč nemáme jeden formát prostě pro všechno. Což by šlo udělat snadno, 64b na kanál, třeba bez komprese (tu ať si každý vybere svou) a uloží se tam jak RAW, tak i něco pro web.
Protože tam třeba chybí informace, co je v těch 64b na kanál? Máme různé RGB prostory, protože žádné rgb neumí reprezentovat všechny viditelné barvy. Naše oči nefungujou tak jednoduše. Takže jeden formát těch kanálů pro všechny ůčely stačit určitě nebude.
Si to predstavujete ako hurvinek valku. V tom formate chyba kopec informacii, ako data interpretovat, takze by bol treba nejaky sidecar file, ktory by chybajuce metadata doplnil. Ako tu uz padlo, aka gamma? linear rgb alebo srgb? Ake transferove krivky? (dovod, preco rovnaky raster vyzera inak na tv ako na pc, ked sa len vydumpuje do framebufferu). Alebo co tak este vacsi gamut, adobe rgb, dci-p3 alebo rec2020? A co ked nejde vobec o rgb? Co ked data su yuv? Ktory yuv? Lab? Organizacia pixelov je planar alebo packed? Raw? Ktory?
Dalej mame oborove metadata. Napriklad ortofoto su georeferencovane, aby existovala informacia, aku cast uzemia snimok zabera a bolo mozne snimok umiestnit na mapu inak ako rucne. To znemana nielen informacie o suradniciach, ale aj o suradnicovom systeme.
No a nakoniec aj kompresia: nie vsade je mozne dovolit si mat nekomprimovane rastre. Faxy (ok, dnes uz historia) alebo kopirky (to este historia nie je) si to komprimuju svojim specifickym algoritmom, aby sa im to pomestilo s ohladom na ich zdroje. Na 600 alebo 1200dpi b/w raster je uplna blbost pouzivat rgba64.
Takze tu niekde je dovod, preco tiff vyzera tak ako vyzera. Tiff ma tieto veci relativne standardizovane, aj ked je jasne, ze nie kazda aplikacia vie interpretovat kazde rozsirenie. V jednoduchsich formatoch si kazda aplikacia musi heuristicky domysliet, ako ich vobec zobrazit. Na to by sme mali rozlicne sidecars, kde kazdy pes jina ves.
Alebo graficke api, ako opengl, directx, vulkan, metal: tiez venuju cast api strukturam, ktore popisuju, ako presne je organizovany buffer s datami. Je to otravna cast prace s nimi, ale bohuzial potrebna.
takze by bol treba nejaky sidecar file
Jenže tohle má každý editor RAW souborů. Pokud sáhnu na RAW, tak si to vytvoří další soubor, kde jsou popsané mé úpravy. Ono diskuse o tom, jestli já vše být v jednom souboru nebo zvlášť je stará asi jako systémy souborů. UNIX má xattr, Windows potom alternate streams. Když si vezmu mp3 soubor, tak tam jsou dva id3tagy, jeden na začátku a druhý na konci a je jen věcí náhody, jestli obsahují stejné informace a to typicky neobsahují, protože do toho na konci se toho vleze víc. Kdejaký jpeg potom obsahuje odkaz někam, kde je asi více informací nebo rovnou uuid.
Ad ty faxy a kopírky. Já se ale nebavím o HW specific formátu, tam je to důležité, ale tahle diskuse je o nějakém portable. A těch je jednak moc a žádný prohlížeč neumí všechno. Už jsem si musel napsat i konvertor do webp, protože to umí otevřít kde co, ale zapsat ne. A tohle měl být PNG, ale stačí to přejet pngcrush, což je krásně malé, ale ledacos s tím mám problém.
> Jenže tohle má každý editor RAW souborů.
Jak to má být portable, tak ten sidecar musí být standardizovaný. Takže nepotřebujete popsat ten samotný soubor s pixelama, ale ten generický a složitý sidecar file. A v té chvíli už v tom sidecaru může být i popis, jak jsou v té binárce vedle ty pixely zapakované. Uvolnit omezení z těch 16b*4 kanály už nepřinese žádné zásadní zesložitění. Jakýkoliv generický formát prostě bude složitý jak prase, protože řeší složitý problém.
> Windows potom alternate streams
Které jsou naprosto nepoužitelné. Používá je leda tak Microsoft na nekritické kešky. Formát obrázku, co se nedá nakopírovat na flešku, fakt nechcu.
21. 10. 2025, 12:09 editováno autorem komentáře
Víš jak je to se standardy. Vždy jich je N+1. LightRoom to má ve své databázi (což je sqlite včetně náhledů), potom to umí exportovat do svého sidecarfile, RapidRAW má něco svého, jestli se dá něco ukládat do DNG vlastně nevím (tak má: DNG is based on the TIFF/EP standard format, and mandates significant use of metadata.).
Dneska mají všechny routery USB.
12W jim stačí pro vnitřní potřebu.
Ale běda když na USB pověsíte disk.
A když má router 2×USB tak jen připojená zařízení můžou brát 10W.
Dále několik portů LAN kdy každý má až 1W, podle rychlosti, délky kabelu...
Klidně Vám nějaké 12V trafíčko pošlu.
Mám jich fakt dost.
Vyjednávání (nebo alespoň přenos informace jedním směrem) potřebuješ, aby zařízení vědělo, kolik proudu si může vzít (když si může např. regulovat rychlost nabíjení).
A váš nápad má ten problém, že není kompatibilní "jedním směrem" - představte si, že vyrobím zařízení, které umí 12 i 24V (není problém, dneska jsou běžné spínané zdroje, které mají velký rozsah vstupního napětí - viz třeba některé Mikrotiky, není výjimkou 9-36V). Jaký konektor bych na něj měl dát, aby ho zákazník mohl používat s takovým zdrojem, jako má zrovna po ruce?
Obrácená polarita u asijské provenience. A pak ruzne tolerance barrel konektoru. Nejen šířka ale i delka.
Obrácená polarita se běžně vyskytovala v 80. letech u některých počítačů. Typický příklad je ZX Spectrum, ale zdalena nejenom - tzn. "plus" na vnějším kontaktu a 0 (mínus) na vnitřním kolíku.
Pointa totiž je, že v barrel jack konektoru ve spotřebiči / napájeném přístroji může být spínač, který může odpojit interní baterii a to se používalo u rozhlasových přijímačů a prvních malých magnetofonů... Dává smysl odpojovat spíš kladný pól a z konstrukčních důvodů se páčka spínače opírá o vnější obvod konektoru, takže k tomu, aby kladný pól byl na obvodu a ne na kolíku vedly technické důvody, není to schválnost.
No a tehdejší počítače to převzaly. Teprve později v přístrojích, které spínač nepoužívaly někdo usoudil, že dává větší smysl mít plus na vnitřním kolíku. A to se rozšířilo, stalo se to majoritním, ale nikdy 100%.
Co se týče tolerancí... tak běžně se u 5.5mm vnějšího průměru vyskytují přinejmenším průměry kolíku 2.1mm pro menší napětí a proudy a 2.5mm pro větší napětí a větší proudy... žádná norma neříká, kde přesně ta hranice je, ale velmi zhruba ze zkušenosti to bývá pod 15V / pod 2A menší... ale ta hranice je velmi mlhavá a záleží na uvážení konstruktéra.
A plus mraky variant na totéž, přičemž u mnoha zdrojů stačí nasadit redukci z jednoho rozměru na jiný a mohou být zaměnitelné. Jediné co je důležité je napětí, jestli je v toleranci spotřebiče a proud, jestli zdroj je schopen dodat tolik, kolik si spotřebič vezme. Je-li schopen zdroj dodat víc, není problém, má rezervu (pokud to není třeba o řád(y), takže by příliš nízký odběr spotřebiče mohl vést k nestabilitě spínaného zdroje... ale to je na jinou diskuzi).
Mnohem větší past než barrel jack je 3.5mm jack, kterým se napájelo například Atari 2600 VCS (a Sinclair ZX81). Napájení "monofonním audio jackem" vede k tomu, že se během zasouvání může zkratovat a nebo uživatel může omylem strčit napáječ do audio výstupu a tedy něco jím zničit... Ještě koncem 90. let se napájení "audio jackem" běžně vyskytovalo na tržnicových napájecích adaptérech.