Nejlepší na tom všem je, že 5 nebo 6 osmin celého rozsahu je rezervováno pro budoucí použití. Veškeré globální adresy se přiřazují jenom z jedné osminy rozsahu. Až po 200 letech dojdou, naši prapotomci budou moci rozhodnout, že další osminu rozdělí úplně jiným způsobem, například tak, že nebudou dávat konečnému uživateli 64 bitů, ale jenom 32, takže příští osmina vydrží 4 miliardy krát déle, takže řádově 1 bilion let. A za ten bilion let budou stale jeste k dispozici 4 osminy rozsahu :-)
I kdyby si "recykloval" tak toho bude i tak málo. Další věcí je, že třeba to neni zrovna dobrej nápad. Je možné, že na nějakém IPv4 byla prováděna trestná činnost. To je lepší udělat posun dopředu a jet na čistý štít. Hlavně je to ve směs "drobnost" pro lidi, pro IT technika i kdyby byl tupej tak den školení by to napravilo. Takže nevidím důvod "recyklace", je to prostě hloupost.
Adresy se nepřidělují po jedné ale hierarchicky, tam jsou největší "ztráty". Vezmu-li pět úrovní hierarchie a na každé zaplnění z 90 procent (což je na hraně praktické použitelnosti), znamená to, že jsem teoretický adresní prostor zaplnil jen z 59 procent. Když budu mít každou úroveň zaplněnou z 75 procent, bude to jen necelých 24 procent.
Přechod na IPv6 může nějakou úroveň hierarchie přidat, ale nebude to tak zásadní, aby se tím neutralizoval propastný rozdíl mezi velikostí adresního prostoru IPv4 a IPv6.
Jedním z problémů IPv4 bylo to, že když se ukázalo, že je IP adres málo, bylo už jich tak málo, že nebyl žádný prostor pro nějaké řešení v rámci IPv4. V každé diskusi o IPv6 se objeví někdo s nápadem, že se měly „jen“ prodloužit IPv4 adresy, resp. podle IPv4 adresy směrovat jenom do konkrétní sítě (třeba ISP) a v jejím rámci už směrovat podle nějaké nové hlavičky. Ponechme teď stranou, jak výkonné by musely být routery, aby v paketu mohly hledat nějakou další hlavičku. Ale už ani na tohle řešení nebylo dost prostoru, pokud jste chtěl zachovat nějakou hierarchii přidělování IP adres, aby nemusel mít každý router kompletní tabulku všech používaných IP adres.
To, že se teď z IPv6 používá jenom malá část prostoru, dává do budoucna možnosti i v tomhle směru. Když se vymyslí nějaký efektivnější způsob přidělování IPv6 adres, nebo i kdybychom se rozhodli IPv6 adresami adresovat sítě a ne zařízení, pořád se to dá realizovat v tom zatím rezervovaném adresním prostoru – a bude to buď plně nebo alespoň částečně zpětně kompatibilní se současným IPv6.
Predavanie len casti priestoru je hlavna vyhoda.
Napriek tomu uz predstava, ze kazda podsiet potrebuje 4 miliardy krat viac IP ako ich je v celom IPv4 uz je na zamyslenie. Na zamyslenie je aj predpoklad, ze sa toto nikdy nezmeni a tak niektore konfiguracie vyzaduju /64 v podsieti. Tak mame vlastne IPv6 s tymto predpokladom a "IPv6+" bez neho.
Nakoniec mame ISP, ktori davaju zakaznikom iba /64. Lebo kto by potreboval viac ako 2^64 adries. Takze na viac sieti nakoniec treba NAT+IPv6 a nikam sme sa neposunuli.
Tak jedna je v podstate k nicemu, dnes uz asi vzdy budete adresovat nejakou sit. NAT je vec, ktera musi umrit.
Za me by bylo asi idealni davat koncakovi standardne /112, s tim, ze by bylo mozne dale fragmentovat. To je dost na velkou vetsinu siti. Soucasny system povazuju za dost nestastny i treba v tom, ze /64 nelze dale bez problemu delit. Takze minimanalni rozumne prirazeni je asi 48, pri jenz nekteri ISP davaji pouze /64, cimz sluzbu efektivne pekne zkripli...
9. 6. 2019, 08:45 editováno autorem komentáře
Jaký mají smysl prefixy /112 apod. se projevilo nedávno u Mikrotiku. Stačí pomalu posílat ICMP "packet too big" a tím donutit systém zaplnit si route cache. U mikrotiku to bylo ještě zvýrazněno starým kernelem, ale problém to může být i u novějších, kde se udržuje cache jen pro cesty s rozdílným MTU. Pokud se cache zvětšuje rychleji, než ji stačí systém promazávat, je problém (samozřejmě záleží i na velikosti paměti).
Stejně tak se musí udržovat Neighbor cache. Menší segment to dost omezuje.
Je na to i RFC: https://tools.ietf.org/html/rfc6164