Fakulta informatiky na ČVUT?

Vyborne vlakno! Neni nad to, jak se zasmat ryzi hlouposti. :-)

Možná jsme si nerozuměli - já nevolám po tom, aby učiva bylo 10x tolik, ale odpovídal jsem na příspěvek, který tvrdil, že Ing. nezná rozdíly mezi ztrátovou a bezeztrátovou kompresí grafiky tím, že jsem řekl, že by bylo možné některé současné předměty vyhodit a místo nich zařadit více IT předmětů. Vím, že se to na FEL do určité míry povedlo a je jasné, že některé moje konkrétní nápady nemusí být nejlepší. Teď už by mi to mohlo být jedno, já mám dostudováno a opravdu se o některá z těchto témat zajímám víceméně v rámci volného času. Ale myslím, že nová fakulta, pokud vznikne, by se mohla některými zabývat více v rámci výzkumu a nabídnout minimálně studentům v těchto oborech témata studentských prací a odpovídající vedení.

ad 1. - ale co je tím myšleno, že "se uživí"? Jsou to státní instituce a plynou do nich státní peníze na základě velikosti stáda uvnitř.
ad 2. - chyba je na obou stranách; a rektor si měl zjednat pořádek uvnitř fakulty; znovu se pozastavuji nad tím, jak pro někoho neschopnost komunikovat může být pozitivní "schopnost", jež zaslouží ohodnocení v podobě vlastní instituce
ad 3. - ano, vskutku krásný příklad, děkuji za něj! Dokonalá trefa do vlastní brány. Tak jestli za příklad IT fakultám má posloužit VŠE, tak to teda pán bůh s námi a zlý pryč!
ad 4. - sice nechápu, co je zrovna na tomto tak extrémně náročného, asi bych si na FELu dokázal představit i náročnější věci, ale když se to říká, tak budiž... Já jsem neříkal, že ty předměty nebyly důležité, já jsem říkal, že mne nebavily. Pokud tedy jde o tu termodynamiku, tak tam se našly poměrně zajímavé analogie s teorií signálů, teorií kódování a - světe div se - teorií operačních systémů a problematikou počítačových sítí. Tak bylo to zbytečné nebo ne věnovat tomu jeden semestr? Odpovím si sám - bylo to pro mne rozhodně užitečnější, než kdybych ten čas věnoval dejme tomu jazyku PL/1. A co z těch dvou věcí více koresponduje s oborem? Aspoň na první pohled...
ad 5. - na argumenty typu "jinde se mrhá taky a víc" odmítám reagovat obecně. Připadá mi to trošku schizofrenní - na jednu stranu se chtít přibližít prestižním západním školám, na druhou odmítat příjmout jejich metody práce. Takže pokud jde o mne, raději bych ty peníze, které budou vyhozeny na založení a režii nové fakulty, dal na zvýšení platů odborných pracovníků školy (nebo například na zaplacení významného zahraničního vědce v oboru)

1. Ano, to stádo uvnitř je jedno z kritérií, která vypovídají o smyslu dané fakulty.

2. Může být, ale já tvrdím, že problémy s komunikací nejsou jediný důvod.

3. To není trefa do vlastní brány. Technici často pohrdají VŠE, ale podle mých informací se její úroveň postupně zlepšuje a záleží hodně na studovaném oboru. Navíc nešlo o to, dávat VŠE za vzor, ale ukázat příklad, kdy dělení bylo rozumné.

4. Teď nechápu, jestli to nechápeš na základě znalosti rozsahu a náplně předmětu PAR, nebo na základě nějaké své představy. Nikdo nechce, aby se studenti učili PL/1 nebo Algol, dokonce ani já. ;-)

5. OK, tak se o tom nebavme.

Otázkou je, jestli to stádo uvnitř ve skutečnosti má na to, aby vystudovalo vysokou školu, nebo tam bylo nabráno proto, aby za něj pár lidí dostalo zaplaceno.

VŠE má objektivně naprosto tristní výsledky jak v mezinárodním, tak dokonce v národním měřítku. Nejde o žádné pohrdání někoho někým, ale o ověřitelný fakt. Tamější výzkum rovná se nule, tamější pedagogická činnost je orientována na politickou ekonomii a ještě ke všemu nikoliv nestranně.

"publikační činnost takové organizační jednotky, jakou je _fakulta_, bych si taky představoval trošku jinak"

A jak si představuješ publikační činnost fakulty? Tak, že si většina lidí nahrabe velké množství mezinárodních publikací a prezentací na konferencích na témata, která zaniknou? (mikrokernely, XML databáze, distribuovaný middleware, Corba ...) --- nicméně i po krachu daného tématu jim ty publikace zůstanou jako kredit. Za 5 let se přeorientují na další vlnu, a takhle se to opakuje, aniž by něco společensky prospěšného z toho výzkumu kdy vzniklo.

Zatímco takhle dělají co?

Mně přijde rozhodně lepší, když člověk nedělá nic než když dělá zbytečnosti.

Na MFF v informatice asi půlka lidí dělá výzkum, kterému sama nevěří. Oni vědí, že to zkolabuje jako ty předchozí projekty, ale prostě to dělat musí, protože by jinak neměli mezinárodní publikace. Docela depresivní situace. Na FI MUNI to samé (jasně, že veřejně to neřeknou, ale když s nima o tom mluvíš, tak říkají, jak to nemá cenu a dělají to jen pro to, že vedení chce publikace).

Cena za tu prestižnost je dost vysoká --- úplně vyhořelé prostředí. Kdybych si mohl vybrat ne-prestižní školu, kde by se s touhle "mezinárodní vědou" neblblo, ale kde by bylo lepší prostředí, rozhodně bych si ji vybral.

Češi jsou strašní vlezdoprdelníci, oni si myslí, že když někco něco prezentoval v Americe, tak to ta jeho práce je skvělá.

No prosím, ať nic nedělá, ale ať za to nic taky nedostává žádné peníze. :-)

Tak to by bylo opravdu na delší diskusi... Máme tady tedy tři skupiny výzkumníků:
1. cítí, že nějakou činnost by vykazovat měli, a tak dělají zbytečnou činnost
2. si myslí, že lepší než vykazování aspoň nějaké činnosti je žádná činnost (plat by se pak pobíral ve formě nějaké renty? Jinak totiž nevidím důvod k nehledání jiného místa, které by je více naplňovalo)
3. jsou skuteční výzkumníci, kteří se v oboru dobře orientují a dokážou si najít smysluplnou činnost, mít v ní výborné výsledky a být za ně dobře odměňováni

Čím to je, že ti třetí chybí? Co by teda ta zmíněná polovina lidí z matfyzí informatiky ráda dělala smysluplnějšího? A proč to nedělá?

Tady přece nejde o žádné vlezdoprdelnictví - podobně jsou vědecké výsledky posuzovány všude na světě. Když těm českým rozumbradům chybí invence, tak holt jim zbývá aspoň paběrkovat na něčem, co zrovna ve světě jede, i když tomu sami nevěří. Ale to je jen a jen jejich problém.

Ono je to tak, že výzkumnící typu (2) a (3) spolu mohou v jedné instituci koexistovat. Výzkumníci (1) a (3) koexistovat nemohou, protože (1) vždycky generuje větší lepší hodnocení než (3).

Konkrétní příklad --- na MFF je velmi silný výzkum zabývající se middlewarem --- knihovnami a servery pro tvorbu informačních systémů. Jeden z těch projektů jsem i vnitřně recenzoval. Když se však měla jednoduchá aplikace pro vnitřní potřebu napsat (pár tabulek, nic složitého), hádej v čem se to psalo --- v PHP a SQL. Kdyby si kdokoli z katedry na rok sedl a jeden z těch projektů dotáhl do stavu, kdy na tom aspoň ta jednoduchá aplikace může běžet (pak se bude moct uvažovat co s tím dál, zda to je rozšiřovatelné, zda je to lepší než SQL a má naději na úspěch), tak ho vedení ukouše do němoty, že nemá publikace.

Je pravda, že plat se dává za to, že člověk něco "dělá". Což ovšem není nic pozitivního (spíš by se měl dávat za to, že něco udělá). Profesorem se klidně můžeš stát tak, že budeš celý život dělat na projektech, které zkrachovaly, ty publikace ze zkrachovalého projektu ti nikdo neodpáře, a až jich nahrabeš 20, máš docenta, po 40 profesora.

"Tady přece nejde o žádné vlezdoprdelnictví - podobně jsou vědecké výsledky posuzovány všude na světě." --- no právě proto skupina teenagerů dokáže napsat lepší operační systém než vědci s bohatými dotacemi. S tím rozdílem, že v Americe nedostaneš grant automaticky na každou publikaci a že v Americe můžeš dostat grant i když nepublikuješ na akademických konferencích (např. Theo de Raadt, Hans Reiser). V Čechcách jsou ty granty nastaveny tak, že čím víc katedra na konferencích spotřebuje, tím víc dostane, a nikoho nezajímá, zda jsou tvoje výsledky nějak přínosné nebo ne.

"podobně jsou vědecké výsledky posuzovány všude na světě." --- V této větě jsi právě vlezdoprdelnictví ty sám ukázal, protože uvažuješ, že když na světě existují vědci, kteří generují publikace pro osobní prospěch a existují instituce, které jim to žerou, tak by tomu mělo být tak i u nás.

Co se týče toho hodnocení vědy --- problém je, že když začneš lidi ve výzkumu hodnotit, tak oni přestanou uvažovat "jak něco vymyslím" a začnou uvažovat "jak si zvýším hodnocení". To hodnocení nikdy není ideální (algoritmus na rozpoznání inteligence nikdo nevymyslel), takže jsou v něm nějaké díry, a lidi ty díry najdou a začnou zneužívat. Po nějakém době tyto snahy zvýšit-si hodnocení natolik zesílí, že v instituci mohou existovat už pouze lidé, kteří se hodnocení snaží zvýšit, klidně na úkor produktivity.

Třeba známý impact factor. Impact factor se dá obejít jednoduše --- klidně si to sám zkus --- člověk si začne vydávat časopis, ve kterém píše nesmysly a cituej svoje vlastní články z předchozích čísel. Tím si můžeš impact factor zvednout do libovolné výše. Tohle je známá věc, a časopisy, které se takhle chovají, jsou z hodnocení vyřazeny. Pokud však několik časopisů bude citovat samo sebe navzájem (podle nepsaného pravidla "necituješ nás"=>"odmítneme tě"), tak je to považováno za vědecký pokrok.

Ale to je právě ta chyba systému. To je také důvod, proč jsem odešel z akademické sféry. Jenže před tím jsem i v té akademické sféře měl dobrého šéfa (ten pak odešel a krátce po něm i já přesně z důvodů, které uvádíš), který tvrdil
- počet studentů není rozhodující, základem financí musí být R&D
- počet publikací není rozhodující, rozhodující je počet mezinárodních citací v renomovaných časopisech, případně realizace řešení v kooperaci s podnikovou sférou
- přesvědči mne o smysluplnosti svého výzkumu a nenech se rušit v práci psaním článků. Důležitý je výsledek.

Jistě si dokážeš představit, jak to dopadlo a proč to tak dopadlo (v českém prostředí). Jenže uplynulo pár let a objevil se českými "vědci" nenáviděný h-index. Ukázal totiž, že tento vyštípaný pán a jeho tým by na h-index jednoznačně vedl i s těmi články spočítatelnými na prstech jedné ruky, zatímco ti kolegové vykazující činnost a chrlící ta kvanta článků by přes veškeré "snažení" měli v lepším případě toto číslo alespoň kladné.

Takže já s tím, co říkáš ve veliké míře naprosto souhlasím, nicméně založení nové fakulty se neukazuje býti východiskem z takové situace. Radikální řešení by ale ťalo do kuřího oka mnoha českým "vědcům" - včetně těm trhnuvším se v případě KP@FEL.

BTW které teenagery máš na mysli a který OS? :-)

A co jsi dělal za obor?

V softwarovém inženýrství je ten problém trochu jiný --- tam nejsou dobré a špatné konference a publikace. Všechny "papírové" publikace jsou zbytečné a veškerý výzkum se už dávno přesunul na internet (na internetové konferenci typu Linux-kernel mailing list jsem se dozvěděl mnohem víc než v recenzovaných článcích). Neexistuje ani jedna vědecká konference, kde si recenzent stáhne program, který recenzuje --- což způsobuje, že kvalita těch článků i kvalita vědecké práce je příšerná.

Ten h-index fungoval do té doby, dokud o něm lidi nevěděli. Jinak se dá obejít taky: stačí, když se dva lidi budou citovat navzájem.

Představ si, že by někdo ten middleware výzkum chtěl dotáhnout k nějakému výsledku: budeš rok pracovat, než ti to aspoň trochu bude fungovat a poběží ti na tom jednoduchá aplikace. Publikovat papír o vývoji nejde, nemůžeš tam napsat "udělali jsme to tak proto, že by se to jinak špatně používalo". To ti vyhodí s tím, že tam nemáš žádné "claimy" podložené "experimenty". Pokud se u té komise sejdou papíry dvou lidí, jeden, který rok vylaďoval text článku a druhý, který rok vylaďoval program, je jasné, že vyhraje ten, co vylaďoval text. Program oni neuvidí --- kdyby tohle udělal recenzent jakéhokoli populárního počítačového časopisu, že napíše rencenzi k programu, co nikdy neviděl, podle papíru od výrobce, tak ho redakce na místě vyhodí. Ve vědě je to standard.

Takže na publikaci na "přestižní konferenci" můžeš zapomenout, ten program můžeš leda publikovat na serveru typu root.cz, možná si to pár lidí stáhne a bude to používat. Ale za takovou publikaci nedostaneš nic! To se ti do impact factoru, h-indexu či jiných měření nezapočítá. I kdyby se ten program stal bombou, kterou bude používat polovina uživatelů (což vyžaduje další roky práce), stejně za to nedostaneš žádný vědecký kredit.

Taky ten program můžeš publikovat na nějaké nekvalitní konferenci typu WMSCI, kde berou všechno a žijí z poplatků, ale ten jejich sborník nikdo nečte --- navíc není volně dostupný --- takže zde budeš mít mnohem horší citační výsledky než ti honiči papírů.

Naproti tomu, když člověk publikuje článek typu "budeme dělat databáze v XML", nabalí se na to spousta dalších, kteří ho ocitují --- řada těch citací je vynucených "necituješ => odmítneme tě" --- tak všechny indexy vyletí do výše, za 5 let to chcípne aniž by na tom byť jen jediná primitivní aplikace běžela, ale citační indexy zůstanou. A vědci si najdou novou hračku a cyklus se opakuje.

Reálně by citace mimo vědu měla být hodnocna výš než citace uvnitř vědy. Citace, která pochází mimo vědu, dokazuje, že daňový poplatník za svoje peníze dostal nějaký výsledek, který používá. Zatímco citace mezi vědci navzájem nedokazuje nic o užitečnosti výzkumu.

Možná by fungovalo něco jako google page-rank. T.j. když si vyrobíš 1000 stránek, které se budou navzájem na sebe odkazovat, tak tím page rank nijak nezvýšíš. Podobně, když si vědci udělají 1000 papírů, které se budou odkazovat jen samy mezi sebou a nedostanou na to žádný odkaz ze softwarového průmyslu, tak by za to neměli dostat hodnocení.

Jenomže i ten google page-rank lidi umí obejít. A představa, že za daňové peníze vědci vymýšlí "jak zblbnout hodnocení" mi přijde blbá. Ideální by bylo udělat zákon, že veškerá scientometrie za peníze daňového poplatníka je zakázána.

"které teenagery máš na mysli a který OS? :-)"

Třeba http://www.syllable.org/ , http://www.reactos.org/ , http://skyos.org/ Minimálně na tom pustíš bežné aplikace, což na "vědeckých" systémech nepustíš (na nich zřídka pustíš víc než pár programů, protože recenzent ten systém nikdy neuvidí; někdy taky vědecké systémy obsahují bugy --- opět ty bugy nikdo neuvidí). I Linux takhle začínal.

"počet studentů není rozhodující, základem financí musí být R&D"

Mně přijde ideální prostředí takové, kdyby každý dostal trochu peněz (klidně 14000 hrubého), za to část času učil a v druhé části si mohl dělat jaký výzkum by chtěl (a když by nechtěl dělat žádný výzkum, tak by nedělal). A nijak nehodnotit, kolik kdo dělá, protože jakékoli hodnocení se dá obejít.

Já jsem dělal ve fyzice. Takže články okolo SW byly vždy jako součást nějakého fyzikálního experimentu publikované v impaktovaném periodiku či sborníku uznávané konference. A řekl bych, že i ostatní SW články vyšedší spíše pod hlavičkou jiného oboru než CS jsou v současnosti hodnotnější, než ty CS (napříkld pokud jde o zpracování signálů apod.)

Pokud jde o všeliké indexy, tak kolega z ČVUT mi líčil, jak byl jakýsi tým překvapen nulovým počtem citací, jelikož byla provedena korekce na členy kolaborace a všechny takové citace byly klasifikovány jako autocitace. Tak nevím, jestli je to pravidlo, nebo se k takovýmto korekcím přistupuje jen selektivně...

Pokud jde o ty systémy, tak jsou sice roztomilé, ale z hlediska výzkumu naprosto bezcenné - ani jeden z nich nepřináší vůbec nic nového, je to prostě jen další OS - a co? Je to jako postavit barák - to není nic objevného. Objevná by byla například originální konstrukce střechy, originální systém výztuh. Ostatně jako teenageři jsme si implementovali CP/M na Didaktikách a rozhodně bych z toho nedělal nic převratného (a to jsme narozdíl od těch tvých teenagerů ještě museli překopávat HW aby to vůbec šlo :-) )

Ve fyzice ty články asi ještě nějaký smysl mají. I když taky jsem slyšel, že fyzici už časopisy nečtou a místo toho čtou články na internetu www.arxiv.org, a články dávají do časopisů jen kvůli puntíkům.

Ad ty nové věci v operačních systémech --- to není vůbec o dělání nových věcí.

Unix v sobě neměl nového vůbec nic. V té době existovalo několik konkurenčních systémů, které měly všechno, co uměl Unix (správa disku, soubory, adresáře, víceuživatelský přístup), z nichž většina měla vyšší rychlost, větší počet uživatelů, víc schopností.

Unix se přežil proto, že byl jednoduchý. Proto, že např. přístup k souborům scvrkl na pár volání open(), read(), write(), close(), aniž by se snažil do toho souboru cpát nějaké řídící informace o typu dat, které soubor obsahuje, či kombinovat filesystém s databází, jak to dělala konkurence. Díky tomu, že byl jednoduchý, daly se jeho části přepsat a rychle se mohl přizpůsobovat novým potřebám. Ani ta portabilita Unixu nebyla nijak slavná, i poté, co byl přepsán do C, tak tam byly konstrukce závislé na architektuře všude --- jenomže se to dalo přepsat. Takže konkurenční systémy sedmdesátých let po deseti letech skončily, nebylo to ekonomické je udržovat, ale Unix se mohl rozvíjet dál.

Podobně tak C. Opět vůbec nic nového, v té době existoval jazyk PL/1 od IBM, který toho uměl mnohem víc. Ale protože měl spoustu featur, tak se ty programy v něm špatně četly, navíc některé featury byly neimplementovatelné, takže kompilátor běžně hlásil chyby "tohle není implementováno" --- takže lidi raději používali C, které umělo míň, ale fungovalo spolehlivě. Čili úspěch C tkvěl v tom, že nepotřebné featury z jazyka vyházeli, nikoli, že by nějaké nové featury vymysleli.

I ostatní standardní technologie, třeba SQL, opět nic nového, jazyků na dotazy na databáze je spousta, jenom mělo takovou syntax, že jde jednoduše používat a (vyjma těch rozšíření z posledních let) i jednoduše implementovat. Perl, PHP --- opět nic nového, jenom to má takovou syntax, že lidé s určitou mentalitou (já mezi ně nepatřím) v tom dokážou programovat rychleji.

Základem úspěchu při návrhu není vymyslet novou featuru, ale vymyslet takové rozhraní, které se bude snadno používat jak pro uživatele tak pro programátora. Bohužel pochopit tohle je taky problém pro počítačového vědce. Třeba to, jak se něco snadno programuje/používá nejde nijak změřit. (můžeš vzít 60 myší, třiceti píchnout drogu a vědecky popsat, co to s nimi udělá --- nemůžeš vzít 60 programátorům, nechat je vyvíjet stejný projekt, třiceti dát tvoje nové rozhraní a změřit efektivitu --- to by ses nedoplatil). Tady ty úvahy jsou hlavně o intuici a o návrhu podle zkušností a to ti vědci strašně nesnáší. Proto argumentace na toto téma v computer science nejde vůbec použít a proto ty vědecké návrhy jsou tak mizerné.

Ad. ty operační systémy --- asi se nestanou kdovíjak slavnými, ale ukazují, že parta teenagerů má větší smysl pro návrh než vědci. Na MFF vyvíjejí operační systém, který taky není nic nového (normální mikrokernel), nicméně je portován na 9 procesorových architektur a jediné, co na něm běží je tetris. Až tam rozjedou cokoli většího (pokud vůbec někdy), tak kód všech těch 9 architektur budou muset upravovat a přepisovat a odbugovávat --- zatímco, kdyby udělali 1-3 architektury, pak aplikace a pak zbylé architektury, tak to bude mnohem míň práce. Zde je vidět, že ty party teenagerů dokáží mnohem lépe prioritizovat práci.

To je pravda, arXiv rulez :)

No tak to si ale nerozumíme! Já jsem neměl na mysli nové vlastnosti, já jsem měl na mysli originální vlastnosti, což je přesně to, o čem mluvíš ty. Ale tebou uváděné systémky žádnými originálními vlastnostmi nedisponují. Naproti tomu Unix na přelomu 60. a 70. let skutečně originální v mnoha ohledech byl - autorům se podařilo vystihnout přesně to, co je podstatné, a eliminovat věci, které už jen zbytečně zvětšují komplexitu. Za v mnoha ohledech implementačně originální bych označil i MINIX 3. Ovšem ten vychází z akademické sféry. :)
Teda aby mi bylo dobře rozuměno - nemusí jít o orginální vlastnosti jako takové, ale o originální výběr a poskládání známých vlastností - a to byl přesně Unix.

Myslíš HelenOS? Co má být výsledkem tohoto projektu, resp. co se na něm ověřuje?

Unix ve své době vzniku byl dost zastaralý. Dost konkurenčních systémů mělo virtuální paměť a stránkování, Unix ne. Konkurenční systémy vymýšlely různé triky, jak optimalizovat současné I/O a běh aplikace, Unix ne. Spouštění procesu: zkopírujeme celý rodičovský proces pomocí fork() a pak ho zahodíme pomocí exec() --- takovou neefektivitu by si nikdo jiný netroufl implementovat.

A tato primitivnost Unixu zachránila krk (později byly všechny tyhle optimalizace do Unixu dopsány, ale to už byl dost rozšířený).

Dnes, kdyby někdo chtěl napsat něco jako Unix, tak ho vědci budou benchmarkovat a pak ho vyhodí :)

Ten Minix 3 je docela bastl.

- Synchronní posílání a příjem zpráv (t.j. send i receive čekají než druhá strana zavolá send nebo receive) --- má to problém, že když dva procesy proti sobě zavolají send (např. ovladač disku pošle odpověď a současně ovladač filesystému pošle nový požadavek), tak se to deadlockne. --- takže musíš navíc do protokolu specifikovat, který z nich z toho deadlocku odejde, a pokud se ti takhle zablokují tři v kruhu, tak to současný Minix neřeší (protože tam nenastane situace, že by driver A volal driver B, driver B volal driver C a driver A navíc volal driver C).

- Má dvě diskové cache --- tady to lepili jak vlaštovka hnízdo, použili cache z předchozího Minixu, zjistili, že je nedostatečná, tak místo, aby ji přepsali, udělali tam ještě jednu cache.

- Honosí se tím, že má restartovatelné drivery disku a sítě --- jenomže o tomto restartu musí vědět (a zpracovat ho) všechny servery, které ten driver používají. Takže až na tom někdo bude psát nějakou složitější aplikaci, tak bude muset na každém místě komunikace kontrolovat, zda se druhá strana nerestartovala. U disku nebo síťové karty by přitom byla možnost to udělat tak, že restart je zcela transparentní pro procesy, co ten driver používají.

- Zkus si po jeho nabootování z CD na jednom terminálu napsat find / a do druhého psát --- nebude ti to psát. Protože v době provádění I/O se blokují úplně všechny syscally. Tuhle vlastnost Linus vyčítal Tanenbaumovi už před 15 lety v té slavné debatě.

--- tyhle problémy asi vychází z toho, že to napsal student. Kdyby to psal tentýž člověk, co to navrhoval, mohl se jim zavčas vyhnout.

Ten HelenOS --- ani nevím, kam přesně spějí. Píšou to jen tak. Jeden člen týmu tvrdí, že nechtějí POSIX sémantiku, jiní tam zase POSIX funkce implementují, takže uvidíme, co z toho vznikne :)

Jenže taky oni ten Unix původně lepili na nějaké PDP-7, takže na některé věci zapomenout zpočátku museli. Ale i tak je lepší navrhnout primitivní rozšiřitelný systém, než vymyslet komplexní systém s vlastnostmi, u nichž praxe ukáže, že jsou nadbytečné, ale už se těžko mění, jelikož jsou příliš provázány s návrhem systému.

Oni u toho Minixu nakonec nechali to původní předávání zpráv? Vždyť tam snad padl návrh konečně přejít na fronty. Navrhoval to jeden z Tanenbaumových studentů jako nutný předpoklad k implementaci user-space ovladačů, tak se divím, že to skončilo pod stolem.

No počkat, restart disku snad pro uživatelský proces transparentní je - ten přece komunikuje s fileserverem a v jeho rámci už je vše transparentní. Kde je problém?

Zajímavá náplň projektu - jen tak si hrát :-) Ale třeba z toho fakt něco vzejde... samo, evolucí :-)

Jo, je tam synchronní předávání. Ony fronty v jádře jsou poněkud problematické, když si někdo tu frontu nevybírá, tak co? Buď odesílatele zablokovat (a pak zas vznikne ten deadlock) nebo nechat frontu růst donekonečna a zaplácat paměť.

Ideální by asi bylo mít to posílání zpráv napůl synchronní a napůl asynchronní --- t.j. požadavek je synchronní a odpověď (což je vlastně jen kód chyby) se zapíše do adresního procesu odesílatele asynchronně, aniž by se muselo čekat, než si ji odesílatel přijde vybrat.

Pokud proces A potřebuje služby procesu B, tak je dovoleno, že A čeká na B, ale je špatně, aby B mohl někde čekat na A --- to dělá ty deadlocky. Další výskyt tohoto problému --- userspace proces pošle serevru zprávu a nevybere si odpověď a server zatuhne. Tohle vyřešili tak, že si vynutili, že neprivilegované procesy mohou proti systémovým procesům používat pouze sendrec (současný send i receive).

Restart disku je transparentní pro uživatelské procesy --- ale ne pro fileserver. Ten o něm musí vědět. Ale až tam budou mít těch fileserverů 5 nebo nějaké mezivrstvy, jako třeba softraid, tak budou ten samý kód na posílání požadavku+test na restart opisovat jako opice do všech --- a hrozí, že na jednom z těch míst udělají bug.

Totéž pro síť --- teď je tam jeden tcp/ip server, který kontroluje, zda nedošlo k restartu ovladače síťové karty. Až udělají víc protokolů nebo mezi to dají další proces třeba na firewall, tak ten restart budou opisovat do všech.

Já myslím, že evoluce je nejlepší metoda vývoje. Člověk může sice specifikovat, co má operační systém umět a pak verifikovat, že systém splňuje specifikaci --- jenomže nikdy neverifikuje, že ta specifikace je to, co uživatelé chcou :)

Proč ne - je na sendrec něco špatného? ;)

Až přijdou na to, že to opisování není nejlepší, tak to předělají :) Ale co když k tomu nikdy nedojde? To je pak zbytečné nad tím spekulovat.

Proto je tak těžké dát do kupy univerzální systém. Zlaté moje embedded systémy :) A pokud jde o to, co uživatelé "chcou" - základní pravidlo říká neptat se jich na to. Uživatelé to nikdy nevědí a největší potíže nastávají, když se jim vývojář snaží přizpůsobit. Oni počítačům nerozumějí tak nemohou věděr. Unix taky nevznikl tak, že by někdo něco sil na míru uživatelům, ale tak že dva chlapíci začali uvažovat, jak by to mohlo být nejrozumnější.
Uživatelů se maximálně tak můžeme ptát, co by jim nejvíc ulehčilo práci nebo co je pro ně největší dřina. Ale nikdy, znovu opakuji, nikdy se nesmíme řídit tím, jak by uživatelé tento problém řešili počítačem.

Až přijdou na to, že to opisování není nejlepší, tak budou mít megabajty kódu se starým rozhraním a už to nepůjde přepsat (např. na zprávách se uvádí PID příjemce, ve spoustě serverů ten PID zaznamenávají, až budou chtít transparentní restart, tak nebudou moct).

Tyhle věci se musí řešit velmi brzy. Nejlepší je, když to programuje a navrhuje tatáž osoba, protože může návrh podle zkušenosti z programování zavčas změnit.

Jinak je fakt, že uživatelé neví, co chtějí. Ale aspoň programátor by měl svůj systém používat, aby priority těch potřebných featur určil aspoň trochu správně.

Co se vám nezdá na publikační činnosti FIT? Z určité - relativně velké - části díky FIT je VUT v Brně, spolu s KU v Praze, mezi 500 top školami světa. Resp. v roce 2006 byla. Jak je to teď nevím. Ale minimálně se nachází v povědomí zahraničí.

Dále na FIT probíhá výzkum zpracování mluveného slova. Především ve zpracování češtiny je zdejší tým velice dobře známý v zhraničí. To samé platí o graficích. Formální jazyky a překladače zde učí světová kapacita v oboru. Také simulační systém Simlib se nepoužívá jen na FITu, ale i na jiných školách.

Za sebe můžu říct, že příjemnější prostředí jsem ještě neviděl a nechtěl bych být jinde. Škola není zrovna těžká. Ale je zaměřená na praktickou stránku věci, což dokazují i názory firem (k dohledání třeba přes www.google.com/news/).

Možná není nejprestižnější, ani nejtěžší. Ale je skvělá. A za "kvalitu diplomu" si také odpovídá i každý student sám svému svědomí.