Kam ten svět spěje! 2 GB vyhrazeného místa na disku jen pro věci, které se nahrají do paměti při startu systému!
Můj první koupený hard disk měl kapacitu 1000 MB. Myslel jsem tehdy, že ho nikdy není možné zaplnit.
(Já vím, vyprovodím se sám.)
Kvůli LLM si vezme sám od sebe třeba třetinu paměti? Ježkovy voči... Po ničem jiném člověk skutečně netouží. Zkuste si to představit na desktopu. A tady to celkem nepřijde nikomu divné. Někdy fakt začínám mít silný dojem, že Google a Android by měl být...
Carthāgō dēlenda est.
7. 10. 2025, 21:07 editováno autorem komentáře
Je tu trošku otázka, co považovat za obsaženou paměť:
1. Cache souborů – na Linuxu klasika. Když to započítám, paměť se většinou bude jevit jako skoro plná, ale spoustu z toho systém v případě potřeby uvolní. Když to nezapočítám, je to též zavádějící, protože ta cache zahrnuje i běžící aplikace.
2. Cache procesů – na Androidu se systém snaží držet v paměti často používané aplikace, dokonce je snad i přednačítat. Ale systém to v případě potřeby uvolní.
Já to hlouběji nezkoumal. Telefon jsem jen zapnul, vyzkoušel, že vše funguje, a nyní čeká v šupleti na to, až na něj budu moct dát OS, který nešmíruje a není prolezlý AI (GrapheneOS). Nicméně podle toho, co jsem četl, je až 4 GB paměti napevno rezervováno pro LLM. Ty se vám neuvolní, když to bude potřeba.
Nicméně i novější a daleko komplexnější systémy byly dost malé. Takové Windows NT 4.0 měly izolaci procesů, multithreading, ACL, TrueType, Unicode, GUI dost podobné tomu dnešnímu... Systémový požadavek byl 16MB RAM, doporučeno bylo 32MB. To je o tři řády méně než dneska. Dnes máme tisíckrát více RAM a 25 000x větší výkon CPU (ve FLOPS). Ale odpovídá tomu nárůstu parametrů také užitečnost, user experience, spolehlivost a bezpečnost? Připadám si jako kdybychom urazili cestu od Fordu model T k VW ID.7, ale pořád u toho měli dřevěná kola a startovali motor klikou.
Sám jsem byl rád, když se mi podařilo rozšířit kapacit z 20 MB na 20+40 MB. Disky byly napojené na MFM řadič, který byl na ISA rozšiřující desce se třemi sloty připojené přes speciální ISA modul do CAMAC chasi, kde byl 8086+8087 modul s 128 kB RAM a rozšiřující modul 512 kB RAM a pak nějaký CGA grafický modul.
Přitom ten 40 MB disk byl někde odložený, nakopnutý, takže jsem ho nejdříve musel rozebrat a vyčistit. Byla to 5 a 1/4 s dvojnásobnou výškou. Pak jsem vyrobil nosič a přitáhl ho čtyřmi šrouby, když jsem ho naformátoval a pak jednou povolil, tak data nešla číst. Připebnil jsme ho tedy jen třemi, aby se přes něj nepřenášely síly a přeformátoal.
Chyběla mi myš, modul byl jen na printer-port/LPT. Tak jsem si koupil ISA univerzálku a s 8050 nadrátoval sériový port. Když jsem ho již drátoval, přidal jsem přepínání na RS-485 režim a když jsem nepotřeboval myš, tak jsem mohl vyvíjet naší uLAN komunikaci. Pak jsme i ty karty s RS-485 a později přidaným CAN rozhraním vyráběly a řídily s ní naše přístroje. V šupliku mám i tu drátovanou verzi karty, ale vyráběná ISA je na pátém slide mé prezentace z letošního FOSDEMu. Stránka s odkazy nahrávkou k příspěvku Linux Kernel Mainline Real-Time History, Support and Experience Based on Robotic and Automotive Projects je na FOSDEM site.
I na tom SAPI 86 jsme navrhovali plošné spoje, kompilovali aplikace a mnoho dalšího. Dne mě často ty požadavky na zdroje i řádově jednodušších aplikací připadají často nemístné. Třeba když vezmu že naše první generace infůzních pump byla řízená dvěma vzájemně se kontrolujícími procesory, jeden IRC a PWM, druhý odporový nebo kapacitní absolutní senzor, zadávání limitů, výpočet rychlosti z nastavených limitů, vzdálený dohled přes RS-485 uLAN, možnost nahrání připravených parametrů dávkování z počítače při stisku a potvrzení na přístroji (kvůli odpovědnosti za pacienta) a to vše na procesorech s 8 kB OTP ROM a 256 B RAM.