Názory k článku
FreeBSD diskutuje o ukončení podpory architektury PowerPC

Jak to, sakra, dělají v NetBSD?

Jednoducho, niektoré architektúry proste nemajú najnovšie verzie OS a majú supportované staršie. Je to tak trochu neporiadok.

Tyhle věci vždycky stojí na pár lidech. A lidé mají různé priority. Stačí aby to jednoho dva důležitější přestalo bavit nebo je za to zaměstnavatel přestal platit a co funguje vedle najednou přestane fungovat u vás. Víc bych v tom nehledal.

NetBSD je speciálně navržené tak, aby šlo co nejsnadněji portovat. Nevýhodou potom je špatná optimalizace a/nebo nepodpora různých dodatečných vlastostí - proto má taky NetBSD nejmenší uživatelskou základnu a i nejmenší počet vývojářů. Snadná portovatelnost potom znamená i jednodušší údržbu, takže v NetBSD si dokáží poradit i s méně vývojáři (FreeBSD je naopak v otázce portovatelnost vs. optimalizace/údržba "Linuxem BSD světa").

Dali si tu portabilitu jako jeden z primárních cílů projektu.

Pamatuju si, že když jsem se o to kdysi trochu zajímal pro porovnání, tak v rámci toho projektu velice striktně řešili v ovladačích třeba oddělení kódu obecného (MI), kódu pro konkrétní platformu (MD) a odpovídající spojovací vrstvy (glue) mezi tím. Ne že by tohle neexistovalo na ostatních platformách jako FreeBSD nebo Linux (který je také velmi portovatelný), ale nemusí to mít nutně takovou absolutní prioritu jako u NetBSD (#ifdef s architekturou - zlo :), striktně obsluha DMA přes MI rozhraní atd. Velké věci portované z Linuxu (DRM, Radeon, Intel drivery) jsou pak výjimka, co žije v separátní části stromu, je provozovaná přes speciální shimy.

Jinak s relativně menší bází vývojářů došlo pravděpodobně už dávno k nějakému rozhodnutí.. že když už nemůžou konkurovat přijímáním a zavádění novinek, nových vlastností, filesystémů, optimalizacemi pro rychlost, co by vyžadovaly zásadnější systémové změny, a které to zákonitě vyloučí z mnoha použití, tak si našli tuhle niku ("Runs everywhere", "code correctness" + dlouhodobá predikovatelnost) a přizpůsobili tomu směřování projektu. Já pro to osobně moc praktických použití nenašel, což ale nic neznamená, projekt evidentně žije 32 let a své uživatele má.

Pokud se nepletu, tak poslední alespoň zdánlivě mainstreamový stroj byl Talos II a nic dalšího v dohledu? ;-(

Obaavam se ze pod pojmem "mainstream" se zde mysli starsi AIXove stoje (RS/6000). ktere se daji koupit na eBay.

Vypadá to, jako by všechny procesory, kterých se dotkl Apple a opustil je šly do kopru. M68k mrtvé, PowerPC mrtvé, x86_64 v klilické smrti…

Jaká klinická smrt, u všech Malých bohů?!

x86_64 v klinické smrti? Z jaké galaxie jste přiletěl?

Laik žasne, odborník se diví...

IBM letos uvedla POWER11, ale na takove to domaci pocitani to je jak kanon na vrabce.

Je to tak, platforma (ppc64le) v tomhle kontextu pořád žije.

Ale v podstatě teď nejsou implementace pro obecné použití někde ve středu té nabídky CPU. Na jedné straně jsou specifické embedded desky s nějakými staršími generacemi PowerPC, co dělá třeba NXP/Freescale (QorIQ), jsou v hodně systémech, mají nejrůznější certifikace, ještě dlouhou dobu podpory atp. Nicméně je vcelku evidentní, že je to spíš dojezd a všechno další bude s ARM nebo RISC-V jádry.
A na vrcholu jsou tu Power řady serverů od IBM. Což je naprosto ojedinělý, velmi nákladný hardware, co má pár specifických užití. Není to paradoxně to zmíněné počítání (ne že by to bylo pomalé, ale nedává to moc smysl v porovnání třeba s GPU nebo HPC clustery s komoditním hardwarem propojeným přes IB, nebo nějakou jinou formou distribuovaného počítání), ale obecně spíš vertikální škálovatelnost a paměťová propustnost.
I přestože existují velké 8-way MP systémy s Intel procesory, tak pořád IBM POWER servery můžou jít ještě dál. Mají specifický formát/rozhraní OMI místo standardních DIMMů, každý modul pak obsahuje speciální čip, co to serializuje. Ve výsledku pak jsou schopni dosahovat brutální propustnosti a množství připojených modulů s velmi malou latencí. Navíc celá šasi s CPU, pamětmi se dají navzájem propojovat externími kabely (tlusté jako od míchačky, akorát se to jmenuje PowerAXON :)) a celé pak běží jako jeden systém (oproti nodum spojeným přes IB, kdy má každý svůj OS a spojení se řeší na MPI vrstvě a v aplikaci).
Takže je to třeba volba pro největší sloupcově orientované, in-memory databáze (SAP HANA, DB2), kde je rozhodujícím faktorem velikost RAM a rychlost přístupu.
Další užití je pak samozřejmě pro stávající enterprise aplikace běžící na IBM platofrmách - i series (ex. OS/400) a AIX.
Finálně to možná někomu může vycházet líp (resp. vyrovná to cenu HW) pro aplikace, co jsou licencované za fyzické jádro (jako Oracle DB Enterprise), protože ta CPU mají obrovské cache a SMT8 (jako HyperThreading, ale x8).

Takže to je za mě asi aktuální stav a ani na jednom konci nevidím moc prostoru pro FreeBSD. U toho embedded to bude nějaký RTOS nebo Linux, u těch mega serverů to rozhodne aplikace a služby, takže zas Linux (SAP HANA, virtualizace, kontejnery) nebo proprietární systémy od IBM.
Tím se ten komunitní vývoj v podstatě deleguje pro pár lidí, co si onehdá koupili Talos, nebo mají někde v kumbále starého Maca, konzoli atp.
Čímž nechci předjímat, jak se finálně rozhodnou, zatím je to tier-2 platforma i pro FreeBSD 16, ale do jisté míry chápu úvahy, aby se soustředili na majoritní platformy, pokud jim to např. brzdí releasy. A "hobbíky" přenechali např. NetBSD, které tomu má uzpůsobenou celou infrastrukturu okolo i s kompromisy, co to přináší.