Vlákno názorů k článku
Heslo pro kamerový systém v pařížském Louvru bylo „Louvre“ od had - Miroslav Bárta v jedné ze svých knih napsal,...

Tak jinak: Pokládal si někdo tu samou otázku u jiných typů staveb, které tu s námi jsou klidně i po staletí? Řekl si někdo při jejich stavbě, že předpokládá jejich životnost třeba na 70 let a pak je třeba je zbourat a postavit znova? Neříkám, že složitost paneláku je stejná jako u rodinného domku, ale princip je stejný.

Ono je to těžké. Když dnes kdekdo staví dům, vůbec mu nepřijde divné tvrdit, že projektovaná životnost je padesát let. Padesát let! Dovedete si představit, jak by dnes s touhle logikou vypadaly česká města a obce?

Před pár lety jsem byl ve zrenovovaném bytě v jedné památkově chráněné nemovitosti. Byla tam dřív stará už dost opoužívaná podlaha. Zbrousili ji (samozřejmě na základě stanoviska památkářů) o cca centimetr a půl a vypadala jako kompletně nová. Je teď opravdu krásná. Ptal jsem se, jak je stará a bylo mi řečeno, že je cca z roku 1520. A kromě toho centimetru a půl je pod ní ještě asi třicet centimetrů dřeva. Čili vy po pěti stech letech používání toho bytu zbrousíte podlahu a můžete jet dalších pět set let.

Problém je, že dnes tři čtvrtiny lidí uvažují způsobem "po nás potopa". A věří kdejaké kravině.

6. 11. 2025, 12:55 editováno autorem komentáře

Nase stara drevena chata z drevenych prken vydrzela 80 let bez nejakych uzasnych konzervacnich prostredku. Drsne podnebi. Pod -20 kazdy rok. Obcas se neco malinko opravilo ale zacla hnit strecha. Kdyby se do ni vice investovalo tak stoji dodnes. Sizena izolace, zatesneni proti vode zadne. Nedostatek stavebnin za komara v sudetech. Musim rici ze predkove staveli rozumne tesne za hranici stolete vody a zaklady na sutrech.
Je mi proto divne proc by dobre udelana panelovka ktera je jeste cely rok temperovana nevydrzela aspon 2x tak dlouho.

30 cm tlustá dřevěná podlaha, vážně? To je z trámů kladených na sraz? :-O

V podstatě.

BTW, pri vychvaľovaní starých stavieb si treba dať pozor na survivorship bias.

Dom s takou hrubou a kvalitnou drevenou podlahou musel byť v čase výstavby mega sakra drahý a teda blízko k maximu vtedy dostupnej kvality. Väčšina vtedajších stavieb sa už dávno rozpadla, alebo by sa medzičasom bola, ak by ich nezbúrali pre uvoľnenie miesta niečomu novšiemu a (minimálne z vtedajšieho pohľadu) lepšiemu.

Samozřejmě. Roubená chalupa má životnost cca dvě sta až tři sta let. Tohle je bývalá tvrz přestavěná během doby na ještě podstatně větší stavbu. Ale to na věci nic nemění. Je to vzor, ke kterému se je třeba snažit přibližít, nikoliv alibisticky vyprávět, že padesát let životnost přece stačí a po nás potopa.

Ostatně nemyslím, že by třeba náš dům, který je tak odhadem pobělohorský a možná taky ještě středověký byl nějak sakra drahý. Byl drahý jako ostatní domy. Jenom prostě když ho stavěli mysleli taky na své děti a na jejich děti, nikoliv jen na sebe.

6. 11. 2025, 16:49 editováno autorem komentáře

No ono to taky bylo v době, kdy děti se staraly pak o rodiče a ne že dnes zdrhnou po matuře a vidíte je jen o vánocích.

Pri vychvalovani starych staveb treba resit obdobi vystavby a udelat nejake celkove zhodnoceni. Po 2.sv valce se stavelo z kdeceho a baraky ktere vam realitka treba naceni pres 12 mega maji maximalne cenu pozemku minus naklady na demolici. Kdejaka vice nez sto let stara stavba je bytelnejsi nez baraky z obdobi: "co se nakradlo v JZD".

Ona to ovšem nebyla moc hitparáda víceméně už od dvacátých let. Tehdy se to postupně zvrhlo ať už se to týká kvality běžné výstavby nebo architektury obecně. Jeden z mnoha projevů celkového kulturního úpadku, který ovšem historici docení až tak za pět set let.

Lidi je vic a stavby trvalejsiho razu. Pet set let starych staveb se zas tak moc nedochovalo, zvlast pokud je rec o tom, v cem zilo bezne obyvatelstvo tehda. A jinak teda ten barak z dvacatych let... maji moji rodice. Ano, pricky jsou z materialu, ktery bych nazval "sadrosem tehdejsi doby", ale nosne zdi jsou bytelne a nic jim neni, ty prezijou i my vnoucata. A elektrika resena dost nadcasove - rozvody v trubkach, takze na predelani do nejakeho dnesniho state-of-art clovek nemusel rozbombardovat cely barak, maximalne poladit dilci veci typu krabice... a bylo to poctive v medi - a ne jak pozdeji panelaky "v hline". A i u tech panelaku - ty z padesatych let jsou na tom stavebne casto lip, nez ty s osmdesatych (kde se ve finale i ta elektrika uz jen prasila listama).

Ano, kvalita výstavby sídlišť bohužel klesala v čase. A z dvacátých let pochází dobré i špatné stavby. Ale ty špatné se začínají rychle objevovat. Když půjdu do domu z devatenáctého a začátku dvacátého století, bude mít milion problémů, zvlášť pokud nebyl udržovaný, ale pořád to v jádru bude skoro vždy solidní stavba. Problémy budou dělat jen pozdější úpravy. Ale co je mladší, tam už je to kus od kusu s také v čase se zhoršující tendencí, kdy mnoho těch staveb dnes opravdu nemá příliš hodnotu.

O nikoliv. Dedova "pastouska" pamatujici devatenacte stoleti byla ve stavu, ze nejlepsim resenim byla demolice (k cemuz dosel i jeji kupec). A nikoliv kvuli dodatecnym upravam - ale jednoduse pouzite materialy a absentujici jakekoliv izolace od pudni vlhkosti zaridili svoje. A mj. tech plisni se nezbavite tak, ze barak jen "podriznete".

Ja mel to stesti ze jsem bydlel v dobre udelanem panelaku. A na prelomu rezimu uz se delala tepelna izolace.
Prezil i 2 zemetresne roje bez nejakych vetsich skod.
Svj se staralo.
Afaik tech panelaku bylo x ruznych typu a variant. A kazdy se jeste ruzne sidil aby se splnil plan. V okoli byl panelak kde misto predepsanych vyplni byl sterk a zacl se rozlezat. Nasli v tech dutinach i zmuchlane pytle.

Ony se ty králíkárny s tím, že by tu tři miliony lidí neměly kde bydlet nijak vzájemně nevylučují. I když jak se to vezme: v okolních obcích třeba tady u nás bylo před sto padesáti lety cca 400 obyvatel a cca 80 až 90 domů. Dnes je v nich většinou stále kolem čtyř stovek obyvatel, ale domů cca 200 až 250. Tolik k tomu kdo by měl či neměl kde bydlet. Nemluvě o tom, že víceméně prázdných nemovitostí je po českém venkově ohromné množství. Ale nechci z toho vyvozovat nic, stejně by šlo jen o spekulace.

Ostatně problém sídlišť není ani tak to že vznikly a až tolik ani v jaké architektonické podobě ale právě kvalita výstavby a hlavně jejich urbanistická kvalita, která je naprosto šílená. Z velké části kvůli zásahům tehdejších soudruhů, mimochodem; původně byla sídliště navržena podstatně lépe. A když pak v podobné kvalitní městské krajině vyroste alespoň jedna generace, nese si ji pochopitelně s sebou kam přijde. Tu na periferii, kde staví sídliště naležato, tu na venkov, kde se pokouší dělat panelákové byty ze starých venkovských chalup.

A tak to bych zas netvrdil. Ono tehda v tech kralikarnach se jako v kralikarnach opravdu zilo. Aneb rodina se dvema detmi byla rada i za 3+1, casto se zilo i v mensim. Ne az tak neobvykle bylo i souziti vice generaci. Dneska chce div ne kazdy single svuj bejvak... dobre, otaci se to treba skrze spolubydleni, protoze ne vsude to ekonomicky jde (ale tam chce typicky kazdej aspon svuj pokoj). Naroky lidi holt taky rostou...

Zdenejch baraku, kterym "nekde neco ujizdi" je k videni zrovnatak hromada. Denne jezdim do prace kolem barabizny, kde sice udelali novou fasadu, ale u cihlovyho zakladovyho soklu je videt, ze ta vlastni vaha ho naopak odsouva kamsi dopryc... :D

"rodina se dvema detmi byla rada i za 3+1"? Ehm, a v čem byste chtěl žít? Ty dnešní postmoderní teorie, že na pět dětí potřebuji alespoň zámek a 10+1 jsou hrozně ujeté. A je to nejspíš dané tím, že lidé děti nemají a je jich málo a vůbec si nejsou reálné potřeby schopni představit takže jejich představa o nich je naprosto nereálná.

Úplně mě třeba dostalo, když jsem v Praze přišel na prohlídku jednoho 5+kk s výměrou asi 130 m² a po odpovědi na dotaz kolik nás je (dva dospělí a tehdy čtyři děti) se makléřka vyděsila a nesměle prohlásila, že pan majitel, si, ehm, myslel, že ten byt bude tak pro tři...

V 5+kk s vymerou jeste vetsi realne ziju a jsme tu tri :-) A vim, jake to bylo vyrustat v 3+1... ve ctyrech. Jako maly jsem zavidel spoluzakum, kteri meli svuj pokojik, sve kralovstvi, sve utociste... a ano, moje sestra v 2+1 se dvema detmi zije a teda... takze srovnani mam z prvni ruky, zadna hitparada. Resp. se tremi, jen to jeji nejstarsi ditko je uz vyexpedovane k mym rodicum do "naseho" byvaleho pokojicku. A neprijde mi jako zadna postmoderni teorie, proste i to male ditko ma narok na trosku sveho (soukromeho) prostoru - rodic by se o to alespon mel pokusit (byt je to samozrejme funkce penez). A vlastne to neni az tak "nove" - ono se to resilo i v minulosti, byt treba jen tim ze se jinak usporadal nabytek - tak, ze vlastne v jedne mistnosti vytvarel alespon dva trosku oddelene prostory.

V čem žijete je celkem jedno, o to nejde. Důchodců, co žijí sami v stometrovém 3+1 znám několik. O to taky nejde; to je zase jiný problém, i když tedy v tomto případě bohužel. Ani nejde o to, co je či není hitparáda. Jde o to, co je či není možné. Není problém, že někdo žije v 10+1 klidně ve dvou. Problém je, pokud si myslí, že to jinak nejde. Jde. Šlo to mnoho a mnoho tisíc let.

Dítě "má nárok" ve vaší hlavě. To je v pořádku. Ale není to žádné základní lidské právo a dokonce ani základní nutná potřeba. Nesmyslná postmoderní teorie je, že je a že jinak to není možné. Přitom je to něco, co se masově objevilo v podstatě v posledních pětatřiceti letech z celé dlouhé historie lidstva. A to ještě jen v nejrozvinutějších zemích. Ve směšně krátkém časovém úseku. Celé je to naprosto postmoderní v podstatě kompletně a objektivně.

A věřte, že se dá žít se třemi dětmi ve 2+kk. Nebo s pěti dětmi ve 2+1. Dokonce i s pěti. To, co je kvalita života si ve své hlavě nastavuje člověk sám. Pokud si v hlavě nastaví, že spokojený bude jen v gigantickém bytě, zas a znovu je jen on strůjcem svého štěstí. Žádné "člověk by měl" nebo "člověk by neměl" neexistuje o moc víc, než co je zhruba v deseti přikázáních a co se dítě naučí v mateřské škole.

6. 11. 2025, 21:52 editováno autorem komentáře

Ze to jinak nejde je vase projekce/fabulace. Ja jen rikam, ze rodic by mel udelat to nejlepsi co muze, pokud jde o sve decka - v ramci svych moznosti. Coz mj. znamena, ze nebudu ctyri decka krecovite hnacat do jedne cimry jen proto, ze jako rodic muzu. Dustojny zivot (i ditete) je zakotvenym zakladnim lidskym pravem, stejne tak jako pravo na soukromi. V zivote se "da/jde" ledacos... ale umele to "skrtit", proc? Jasne, penize... ale pokud se nekdo dokaze hodiny vykecavat na internetu a soucasne nedokaze zajistit svym detem dustojne podminky respektujici i jejich soukromi, nemel by radsi ten cas travit... treba praci? :-)

Vy to mozna nevnimate, ale ono i male decko obcas chce byt samo, chce mit svuj klid - a i jinde, nez jen na zachode, zejo. To, ze dnes se to projevuje tim "pokojickem" neznamena, ze pred petatriceti lety to bylo jinak... nebylo.

Vždyť také nepíši, že to tvrdíte vy. Ale jiných lidí co si to myslí nebo to dokonce tvrdí je habaděj. A právě ten "důstojný život" je poněkud široký pojem. I co je to vlastně v tomto kontextu soukromí. Široký právně, ještě širší kulturně a široký i v mnoha jiných ohledech. V ČR to v podstatě co se dětí týká definuje určitým souhrnem základních požadavků OSPOD a ten souhrn je o dost skromnější než tyhle teorie. Co se práce týká, drtivá většina lidí si svou prací na to, co by v tomto ohledu chtěla není schopna vydělat. Je celkem jedno proč ani není podstatné řešit co z toho vyplývá ale atokonto jsou to dost knížecí rady.

Co dítě chce je jedna věc a co reálně může mít druhá. To také je dnes a bylo i před pětatřiceti lety. Ostatně jak jsem tu mnohokrát psal, že základním problémem dnešní doby je neschopnost rozlišovat mezi chtěným a nutným (což samozřejmě není moje originální myšlenka), často mám pocit, že důvodem je, že narozdíl od dřívějších dob mají lidé v produktivním věku problém dospět a projevuje se to ve výsledku celkem logicky nedospělostí celé společnosti. A v důsledcích i tímto způsobem.

Zdanlive siroky a pritom trapne uzky a jednoduchy na pochopeni. Co je takovy "bunkr" z krabic, co dela decko kdyz zaleze treba i jen pod perinu? No, jen hleda ten substitut soukromi, ktere potrebuje. Detail, ktereho si mozna nevsimate. To vubec neni o nejakych "minimech" z OSPODu. Teorie? Ja si sveho ditete vsimam. I toho, ze obcas proste zavre dvere do sveho pokojiku a chce tam byt samo.. trebaze jen na chvili. Rodice (a dospeli obecne) si casto mysli, ze deti jsou hloupejsi... ale ono nejsou. Jen spoustu veci proste neumi rict. A nebavime se o tom, co chci ja... ale o hledani toho, co chce to dite - a to je podstatne tezsi disciplina.

Nejsou. Ale to nic nemění na té tezi, že jednou věcí je co dítě chce a druhou, co mít reálně může. A bylo to tak vždy. A ten pojem je velice široký. A ještě širší je když člověk vyhlédne z našeho kulturního prostoru. Zrovna tohle je silně kulturní záležitost.

6. 11. 2025, 22:40 editováno autorem komentáře

Co realne mit muze se odviji taky od toho, jak moc se rodic snazi :-) Vykukovani z naseho kulturniho prostoru je fajn, ale nevim proc bych mel trapit zivotem v zemljance s "argumentem", ze jinde to prece taky staci.

Ale ty potřeby dítěte lze často uspokojovat různým způsobem - např. potřebu soukromí lze uspokojit i vhodným uspořádáním prostoru, času a ostatně i vhodným přístupem k dítěti (protože soukromí není jen o fyzickém prostoru). Čili ten způsob uspokojení je skutečně součástí kulturního dědictví, byť se to dnes více individualizuje. Rodina je každopádně velmi dynamický systém s řadou neustálých překvapení, v podstatě je nutno být neustále tvůrčí :-)

Hehe, léta jsme s dvěma prcky byli ve 2kk 57m2. Dalo se to, ale o komfortu se mluvit fakt nedalo. Žádný soukromí, a když jsem musel dělat pracovní věci do noci, byl to dost problém, takže jsem často radši vzal noťase a jel do kanclu. Prostě to bylo jak v Goletu v údolí, jak Honza Hartl řeší, že se do domku s manželkou a pěti dětma nevejdou, takže jde za rabínem (tuším ho hrál Arnošt Goldlfam) pro radu.
R: máš, nějaký domácí zvířata?
H: jo, psa, slepice, králíky a kozu.
R: tak vem dovnitř psa a příští čtvrtek mi řekneš, jak to šlo.
o týden později...
H: rabi, je to spíš horší.
R: tak vem dovnitř ty králíky a za tejden se stav.
další čtvrtek...
H: rebe, je to blbý, nefunguje to.
R: tak vem dovnitř slepice a pak mi řekneš jak to jde.
další čtvrtek...
H: rebe, furt to není lepší.
R: tak vem dovnitř ještě tu kozu.
o týden později...
H: rebe, to se fakt nedá, není tam k hnutí!
R: tak toho psa, slepice, králíky i kozu vyhoď zase ven a zejtra mi přijď říct.
ráno...
H: rebe, měl jste pravdu, tam je TAKOVÝHO MÍSTA, to snad ani není možný!

Problém spousty RD u nás je, že stavebníci si je vymyslí jako středověký hrady pro obrovskou multigenerační rodinu se služebnictvem na obrovským půdorysu, takže z pozemku jim zbydou ty minimální zákonný dva metry mezi plotem (často spíš 2+metrovou zdí) a obvodovou stěnou, se spoustou kravin který ve skutečnosti nikdo nevyužívá (typicky tělocvična, kinosál, apod), a pak děcka vyrostou a buď se odstěhují za kariérou, nebo se s rodiči nesnesou a radši jdou pryč. A ti dva (nebo taky jeden, pokud se stihnou rozvést, ideálně ve zlým), tam pak zůstanou sami a mají s bídou na provoz, a často mají problém ufinancovat jakoukoli údržbu, protože pořád splácí hypotéku. Nemluvě o tom, že často šetřili už na stavbě, nebo je podrazil developer.
Přesně tenhle problém teď mají rodiče spolužáka staršího syna. Jsou pár ulic od nás, za řadovku dali neskutečnou raketu (o desítky procent víc než my za 3x větší pozemek včetně baráku), celá ta řada domů si sedá, takže po ani ne 5 letech mají popraskaný stěny, rozeschlý okna, křivý futra a zkřížený dveře, fuky kolem oken, takže když prší a fouká od severozápadu, mají mokrou zeď UVNITŘ. Mají ve sníženým přízemí garáž, do který při každým silnějším dešti teče, protože debil projektant podcenil dešťovou kanalizaci vjezdu a ta nestíhá vodu odvádět. O tom, že barák deklarovanej jako nízkoenergetický má 8cm zateplení (my 24cm) a za topnou sezónu propálí skoro 20 tisíc (my za celej rok 7 včetně ohřevu vody, a to nejsme řadovka), ani nemluvě. Docela se divím, že jim ještě neruply trubky topení a vnitřní vodovod a nerozsypala se skladba střechy a neteče jim tam shora. A firma co to stavěla ... ta už neexistuje, zanikla půl roku po předání.

"Jo, soudruh Havel a jeho kralikarny."

Havel si je nevymyslel, to označení se používá mnohem déle. Nevím, proč to někoho uráží, vždyť to opravdu vypadá jako králíkárna. A je snad králík špatný proto, že ho strčili do jedné z buněk? Soudruzi to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky.

A tos ani nezmínil problém s chemickým složením betonu. Viz nedávno zřícení betonové haly na Valašsku. Postavená z betonu, který nejenže během let doslova rozpustil armaturu, ale navíc sám v důsledku vlasních chemických změn zkřehnul do stavu podobného pěnovému polystyrénu (ovšem s hustotou betonu).
BTW kdo pamatuje zemětřesení v Turecku cca 1993, jak tam měli desítky tisíc mrtvých, tak to byl přesně tenhle případ, navíc v kombinaci s použitím možského písku (s oblými zrny). V televizi byly záběry, jak lidi při záchranných pracech doslova holýma rukama trhají a lámou zřícené panely na kusy, a ty kusy se jim v rukách rozpadají na menší a někdy doslova na prach.

"Postavená z betonu, který nejenže během let doslova rozpustil armaturu, ale navíc sám v důsledku vlasních chemických změn zkřehnul do stavu podobného pěnovému polystyrénu (ovšem s hustotou betonu)."

Ono se řekne "je to na beton" a zapomíná se, že i ten beton je nějaká chemie, která má svá pravidla. U mostů se řeší vyplavování vápníku kyselou dešťovou vodou, kdy se zespodu tvoří krápníky a ten vápník pak není tam, kde by měl být. A nějaký přidavač na stavbě si myslí, "co na těch stavebních školách studují, vždyť je to jednoduchý a všechno vyřeší perlinka s lepidlem na dlaždičky a montážní pěna..." :-)

Dluzno take poznamenat, ze ty baraky byly stavene s odhadovanou zivotnosti 30-50 let a tedy v tomto ohledu naopak znacne presluhuji :-) Take se uplne nepocitalo s tim, ze by kazdy byt mel sveho vlastnika a soudruhum ani necinilo problem bourat i cele ctvrti pote, co jejich obyvatele proste vymistili jinam.