Vzhledem k ceně energií mi žíly netrhá úspora energie, i když chápu že pro někoho rozdíl mezi např. sedmi hodinami a sedmi a půl (ovšem stažení jasu displeje mu ušetří řádově víc) může znamenat rozdíl mezi nákupem noťase že standardní nabídky a k šílenství vedoucím hledáním vyhovující konfigurace s výměnnou baterkou a příplatkem.
Co se mě týče, tak přezkoušení stability hlavně nějakou dobu trvá (klidně dny běhu v zátěži) a s ohledem na způsob výběru procesorů do řad (tedy sortování podle kvality) to nejde udělat jednou a aplikovat na všechny stroje, nýbrž by se to mělo provést na každém zvlášť. A když to budu dělat pro datacentra, tak to nechám běžet jak dlouho? Týden, kdy to nebude dělat to, kvůli čemu to investor koupil? To mě zabije. Nebo to odfláknu s rizikem, že to bude padat? To mě zabije každý ráno.
A u flotily noťasů taky nebudu riskovat, že mi to kolegové hodí na hlavu.
Jistěže je to o tom, jestli konkrétní uživatel je nebo není cílovka, jen si troufám tvrdit, že by udělali líp, kdyby úsilí zaměřili úplně jinam. Tohle je nimrání se v titěrnostech, a pokud je cílem vývoje Linuxu to, aby se stal systémem se kterým budou lidi (a to mnohé asi překvapí, ale nejsou to jenom správci serverů) pracovat radši než s Windows, tak to jde úplně mimo mísu, protože ti mají problémy úplně jiný.
No to je zajisté velmi záslužné, ovšem drtivá většina lidí booka na baterku nehoní na plný výkon (většina dokonce ani na síti). Chybí především informace, o kolik se v plné zátěži změnila výdrž, protože to by aspoň šlo nějak extrapolovat. A ještě důležitější je, jak se to projevuje na životností toho CPU, a po jaké době to v důsledku změny parametrů začne dělat problémy a bude nutné to ladit znova.
Protože pokud tohle zkoušení nemá někdo jako živnost, daleko víc potřebuje, aby to jelo bez problémů a mohl se na stroj spolehnout. Teprve PAK má smysl řešit jakékoliv štelování.
Ano stojí to za to.
Undervolting notebooku nejlépe dokumentuje The Undervolting Guide. Zkušel jsem to na C2D T9300, kdy jsem stáhnutím napětí výrazně snížil hlučnost ntb a výdrž na baterku zvedl o cca o 10 minut. Více energie se dalo ušetřit omezením na nejnižší frekvenci, ale bylo to příliš pomalé. Na Windows byly populární RMClock nebo Throttlestop, na Linuxu byl potřeba PHC kernel. Ušetřením energie se také dalo dosáhnout delší doby v USA módu (předchůdce Turboboost)
U novějších procesorů je naopak místo udržování nízké frekvence preferovaný Race to idle, kdy procesor jede na maximum, udělá co nejvíce práce a co nejdřív se uspí do C8 stavu.
Práce s napětím od nástupu Core i nebyla na noteboocích možná, pár výjimek s podporou BIOSu (herní Clevo apod.) se daly tuningovat pomocí Intel XFR.
Osobně si myslím, že z této možnosti budou mít Vánoce hlavně Frankenpadisti :)