SSD novější a levnější technologie MLC (multi-level cell)jsou na tom se spotřebou téměř stejně jako mechanické HDD, avšak SLC technologie (drahá, opouští se) je úspornější.
Pravděpodobně víte, že je omezena počtem přepisů. Nepletu-li se, jedná se cca o 1 milion přepisů. (Možná 10M, pokud se mýlím). Použití jako swap bych nedoporučoval.
Ono se to to liší, ale důležité je, že kontroler dělá realokace, takže rozkládá zátěž na celý disk. Takže kdy X krát přepíšete jedno místo, tak o něj nepřijdete, pač se mezi tím N-krát přestěhuje po disku.
Ono je to s těma flashkama složité - třeba jedno místo jde přečíst jenom M krát za sebou, pak je potřeba data znovu oživit novým zápisem.
V zadnem pripade, hovori se podle tech bud o 10.000 nebo o 100.000 ale ty jsou o rad drazsi.
Bezne prodavane maji prave a jenom 10.000, mozna jich maji vic, ale ne o moc.
Mě by zase zajímalo, jaký filesystem na SDD disku by byl ideální. Nejsou například všecky ty indexovací features modernich filesystemů na tak rychlém disku zbytečné? nebylo by jednodušší a rychlejši použít klasický find?
No na flash existuji vhodnejsi FS, napr. vsechny moderni linux FS SSD znici, nebot neustale provadeji nejaky pohyb na disku, takze uz jenom journal, by vyzadoval samostatny normalni HD.
Nejsem expert, nedavno jsem resil neco podobneho (co na 8GB Flashdisk), slysel jsem i tyto nazory - vzhledem k tomu, ze radic sam zprostredkovava wear-leveling, tyto souborove systemy zde ztraceji smysl. Smysl neztraceji tam, kde je "primy" pristup k pameti.
To je pravda, záleží jak a jakým řadičem je flash paměť připojena. Většinou ta elektronika muluje blokové zařízení tak, že se asi přímo daná buňka flash paměti nedá adresovat.
Aaaale kecy.... Nez budete zase nekde delat chytreho ohledne flash pameti, najdete si na wikipedii prosim heslo "wear levelling" a zkuste si ho precist. Zde mate link:
A budte si jist, ze touto technologii disponuji uz i nejmensi SD karty, CF karty a u SSD to bude tuplem, prave proto, ze .maji nahradit HD. Naprosto verim, ze zivotnost takoveho disku v desktopu bude par let, takze tady prosim nesaskujte...
Problém je v tom, že je to závislé na volném místě. Pokud bude zbývat pár procent volného prostoru tak četnost těch opakovaných přepisů dané buňky bude mnohem větší. Životnost tím pádem klidně o několik řádů kratší, oproti stejné paměti za stejných podmínek zaplněné jen z pár procent.
To není nutně pravda. SDD disky dokáží vyřešit i tohle - pokud nějaký blok (A) vykazuje velký počet přepisů a lepší už volný není, tak se vybere nějaký málo používaný obsazený blok (B), data z něj se zkopírují do bloku A a vaše data zapíše na uvolněné místo v bloku B, které nebylo ještě tolikrát přepsáno. Předpokládá se (a statisticky to platí), že pokud data původně umístěná v bloku B nejsou často přepisována, pak se v bloku A budou chovat stejně (a nebudou se dále přepisovat). Když se toto stane, "hodně používaný" blok A se sice ještě jednou přepíše, ale přepíše se daty, k jejichž přepisu už by nikdy dojít nemělo.
Samozřejmě jako u všech statistických metod - i zde existuje takový scénář, kdy to naopak povede ke zhoršení výkonu. "Stačí" vědět, která data se to posouvala a přepsat je. Tím, že tato metody v kritickém případě provádí zápisy dva (přesun a zápis), disk se zničí ještě rychleji. Jenže vy se nedozvíte, co se vlastně bude posunovat.
A poslední důležitá věc: ve chvíli, kdy vám na disku zbývá poslední 1MB, tak vám ve skutečnosti nezbývá 1MB. Možná je to pro někoho překvapení, ale u SDD disků se běžně uvádí kapacita o 5-30% nižší, než jaká ve skutečnosti je. Disková logika se postará o to, že vy máte k dispozici jen tu kapacitu, kterou dekladoval výrobce - a zbytek používá pro wear level management, "vadné sektory", udržování metadat atd. Spojte si to s výše uvedenou metodou "migrace zatížených bloků" a máte disk při běžném použití prakticky nezničitelný.
Jinak ještě drobná poznámka ke spotřebě: za provozu mají SDD disky spotřebu srovnatelnou s klasickým HDD. Takže při testech nedopadnou o mnoho lépe. Ovšem zatímco u běžného HDD v notebooku nastavíte zastavení HDD po pár minutách nečinnosti, u SDD disků se vypnutí (a velké snížení spotřeby) koná po pár vteřinách. Takže pokud brouzdáte po netu nebo píšete něco v office, disk skoro neustále "stojí" a nespotřebovává zdaleka tolik energie jako běžný HDD, který by se točil. A ve velkých diskových polích se i těch 10% "za provozu" počítá.
Ve velkych diskovych polich se disky nezastavuji(pokud to nejsou nejake archovovaci zarizeni,tipu virtualnich paskovych knihoven a podobne),tam bych videl ten hlavni rozdil.