Licence: BSD nebo GPL?

Když se srovnává BSD a GPL licence, hovoří se bohužel často jen o jejich výhodách nebo nevýhodách pro firmy a korporace (zejména ústy těch, kdo preferují termín "open source" před "free software").

Zastánci BSD licence většinou argumentují, že tato bude spíš přijata komerčním subjektem, protože ten není nucen vracet komunitě zdrojové kódy a má tak větší svobodu zavést obchodní model podle svých představ, a že svobodná s nesvobodnou větví programu pak můžou bez problémů koexistovat (viz ty a ty příklady, ta a ta firma by nikdy nepřispívala k vývoji toho a toho programu, kdyby byl pod GPL).

Naproti tomu podle obhájců GPL (ne všech, ale většiny těch, co si problematiky všímají až od počátku éry "open source" - vyzdvihování praktické užitečnosti svobodného modelu) si firma vybere tuto licenci proto, že kód, který do programu přidá a kterým ho vylepší, bude chráněn proti použití třetí stranou nedávájicímu nic zpět a dotyčná firma bude moci znovu použít všechen kód od všech stran, navazující na ten původní kód (opět ty a ony příklady).

Problém obou stran je, že vidí skutečnost jen v ekonomických intencích. Vidí jen to, že oba modely mohou přispívat k ekonomickému rozvoji. To je zúžené vnímání problému. Ekonomická výhodnost je jen jedním z vedlejších důsledků principu svobodného softwaru. Nebyla účelem vzniku myšlenky svobodného softwaru. Tím byla snaha zajistit svobodu jeho uživatelům. Motivace byla etická, nikoliv pragmatická. Až o více než deset let později byl koncept převzat a přejmenován na open source, který místo ideálu svobody vyzdvihuje ekonomický užitek z takového softwaru.

Můžeme namítnout, že BSD licence tu byla dřív. Můžeme namítnout, že BSD licence je idealističtější, jestliže dává svůj kód a nic za něj nežádá. Ale jejích zastánců, kteří to berou takhle, je minimum. Vznikla proto, aby si uživatel s kódem pod ní zveřejněným mohl dělat co chce, pokud zmíní jeho autory (krátce "je mi to jedno, pokud..."). Etika a ideál jsou něco jiného a byly do této oblasti uvedeny až s příchodem GPL.

Já osobně jsem zastáncem GPL, ale nevidím to tak, že obě licence jsou právními dokumenty, zákony něco mi ukládajícími. Kdybychom to tak chápali, pak by skutečně šlo tvrdit: BSD vyžaduje uznání autorství. GPL vyžaduje uznání autorství a zveřejnění kódu. Tedy GPL toho vyžaduje víc, takže je méně svobodná. Já to ovšem beru tak, že GPL, narozdíl od pragmatické BSD, apeluje na moje svědomí, na moji morální povinnost, že mě upozorňuje, že je slušné dát něco komunitě za to, že si od ní něco vezmu. Takto mě nabádá k tomu, abych svobodný software šířil a k jeho šíření tak přispívá, v důsledku proto na jejím základě vzniká více svobodného softwaru a více svobody pro jeho uživatele. (Je to logická úvaha, nikoliv sofismus, jak se tady onehda kdosi snažil tvrdit.)

Autorům konceptu BSD licence je lhostejné, zda se bude svobodný software šířit, či zda bude nadále dominovat ten proprietární. Autorům GPL na tom záleží.

> kdyz se na to podivam z druhe strany
Este je tu pohlad z tretej strany : zakaznik firmy, ktora svoj produkt postavila na open-source.

Ak to ta firma postavila na SW s BSD licenciou, nemam (ako zakaznik) narok na upravene zdrojaky ( napr. implementacia TCP/IP vo Windows ). Ak by to postavila nad GPL, mozem si vyziadat zdrojaky.

IMHO :
BSD aj GPL zarucuju autorovi rovnake prava ( zachovat autorstvo ).
BSD poskytuje viac slobody pre firmu, ktora upravuje SW ( nemusi zverejnit upravy ).
GPL poskytuje viac slobody pre zakaznika ( musi dostat upravy zdrojakov maximalne za cenu media ).
=> rozumny zakaznik ziada GPL.

A zase velka hadka BSD proti GPL ... a zase se nikdo nezmini o tom nejlepsim z obou svetu, LGPL. Teda ... nikdo krome Marca Fleury z JBoss :-) (jak poznamenal rx v prvnim prispevku).

Podle me je idealem prave LGPL a podobne licence, ktere oddeluji projekty podrobneji nez podle aplikaci. Neni mozne postavit rozumny program, ktery bude pres 10 pipe komunikovat s 10 jinymi programy, kazdym pod jinou licenci. Prilinkovat 10 knihoven problem neni. Alespon v C/C++, v PHP je to horsi :-).