Vlákno názorů k článku
Linux dostává podporu defragmentace oddílů typu exFAT od Krakonoš - Proč by proboha někdo pouštěl defragmetaci na exFAT?!? WiKi: exFAT...

Proč by proboha někdo pouštěl defragmetaci na exFAT?!?

WiKi:
exFAT (Extended File Allocation Table, někdy označovaný jako FAT64) je proprietární souborový systém firmy Microsoft určený pro výměnná paměťová média (např. USB flash disk).

Defragmentace je proces přeskupení dat na pevném disku (HDD).

Defragmentace na flash paměti jen způsobuje únavu NAND buněk s omezenou životností.
Přínos nemá žádný.

Pokud potřebujete přenášet velké soubory na rotačním disku, nemáte moc multiplatformních alternativ. Přesněji řečeno v podstatě žádnou. Ano, asi to už dost dlouho není zrovna typický use-case, ale možná to někdo potřeboval.

Polák a ty jeho kraviny.
Facepalm.

Velké soubory budete kopírovat po jednom a vždy celé.
Takže vám nebude vznikat fragmentace.
Na fragmentaci trpí systémový disk Win protože neustále zapisuje spoustu souborů současně.
Potom jsem řešil fragmentaci .PST protože to je jeden velký soubor který neustále roste.
Swapfile.sys to samé.

Jestli tedy nejste tak blbý a nekopirujete dva soubory současně.

18. 10. 2025, 07:42 editováno autorem komentáře

Máte sice do značné míry pravdu, ale některé věci je dobré uvést na pravou míru.

Disclaimer: dále se bavíme o HDD, nikoliv SSD. Fragmentace souborů není problém, pokud není příliš vysoká. Pokud není FS plný na více než 80%, tak například NTFS v typickém scénáři na fragmentaci moc netrpí, protože se prostě soubory dají alokovat dostatečně souvisle. To se týká i page file a .pst files. Průšvih nastává při výrazně vyšším zaplnění disku, kdy prostě už není k dispozici příliš souvislých a dostatečně dlouhých řetězců alokačních bloků. To potom soubor může skončit jako řezanka třeba na stovce míst, což fakt není dobré. Navíc novější verze Windows (tuším od Visty?) ale provádějí jednou týdně defrag HDD na pozadí (což je umožněno kvalitní podporou I/O priorit), a tím pádem bývá fragmentace typicky zanedbatelná.

Ano, když má jeden soubor 10 fragmentů, tak to není problém. Zátěž se zvětší, ale přečíst 10 souborů není žádná práce ani pro HDD.
Ano NTFS trpí na fragmentaci mnohem méně než FAT. Ale bude to IMHO lepší logikou při ukládání. Pravidelnou údržbu lze nastavit i pro FAT32 ve WinXP. Jenže to moc nepomůže.
V praxi jsem narazil na soubory které měli 10 000 fragmentů. HDD se tvářil jako by měl přečíst 10k souborů a to je sakra náročný úkol pro HDD (80GB 4200rpm 2,5" ATA100 8MB buffer), i když četl jen jeden soubor. Defrag.exe si s tím neuměl poradit. Buď byl soubor zamknuty pro čtení (swap) a nebo moc velký (PST).
Musela se udělat offline defragmentace.
Nebo soubor ručně nakopírovat jinam, smazat, udělat defrag a pokusit se ho vrátit na disk v celku do prázdného místa. Jenže během dne přišlo 10 mailů a PST mělo zase klidně 11 fragmentů.
Ještě jsem zkoušel O&O Defrag, uměl mnohem víc než M$defrag.exe, ale platit za to že M$ něco prodělal se mi nechtělo. To bych rychle zkrachoval :-)

A proto tvrdím že defragmentace dnes nemá smysl. Úlohy které v principu vytvářejí fragmenty (swap, PST,...) se přesunuli na SSD.
Fotky a filmy na fragmenty netrpí tolik. Stačí při zápisu na disk nešahat a vše se uloží v kuse.
Disky které na to používáme (ano taky mám) mají stovky GB, SATA, NCQ, 5200rpm, 16MB buffer....
Také je dost možná rozdíl mezi exFAT a FAT32 v logice ukládání. FAT32 byl dost tragický. exFAT používám jen na flashdisky. Takže zážitek z praxe nemám. Na HDD mám NTFS.
V pohodě to přečte každé blbuntu.
Někdy si ho automaticky otevře pro zápis. Což považuji za chybu. Ale většině to zřejmě vyhovuje.

To, že vy používáte disky a souborové systémy nějakým způsobem, neznamená, že to tak musejí dělat všichni.

Kopírovat více souborů současně dává smysl třeba tehdy, když kopírujete souběžně z více zdrojů a rychlost limitují ty zdroje. Zkrátí se tím celková doba kopírování. Defragmentaci pak můžete řešit někdy později, až vás nebude tlačit čas.

Jenom bych dodal, že kopírování více souborů najednou může vést k velmi vysoké fragmentaci, ale také nemusí. Na NTFS se nové soubory (po překročení velikosti která se vejde do volného místa v bloku adresáře) typicky nealokují na hranici volného místa, takže při nárůstu velikosti více souborů najednou nevzniká absolutní řezanka. Navíc API CopyFileEx používá velké buffery a z toho plynoucí velké I/O requesty. Maximální teoretická velikost I/O requestu je 4GB, na NTFS přicházejí requesty maximální velikosti okolo 1-4MB, a na disk typicky 1MB. Kombinace těchto faktorů dokáže fragmentaci výrazně omezit ve srovnání s hypotetickou primitivní implementací vedoucí na "řezanku z bloků".

Například já tu mám několik starších disků na USB (v krabičce na mýdlo), které jsou formátované jako exFAT. Odkládám na ně dočasný archiv, například fotky během dovolené (jedna kopie na kartě, jedna v notebooku, jedna na disku; v letadle je karta v kapse, notebook v palubním zavazadle a disk v kufru). Některé z těch disků byly, žel, obdařeny SMR zápisem - a tam je výhodné mít ty soubory nefragmentované.
Nicméně zrovna defragmentace SMR HDD by byla poněkud nešikovná. ;-D