To fakt myslíte vážně? Akcionář může může prodat své akcie, ale nemůže nutit k prodeji jiného akcionáře - a soudně už vůbec ne. U akcií na jméno (tedy nikoliv v listinné podobě) lze prodej podmínit souhlasem společnosti. S tímto omezením si pak akcionář už akcie kupuje a jejich cena je pochopitelně nižší. (Je to vlastně jediná možná obrana proti hrozbě nepřátelského převzetí). Ani v tomto případě si ovšem nemůže povolení k prodeji svých akcií vynutit, protože je už s tímto omezením kupoval a tedy s ním souhlasil. (Což mu, pravda, nebrání podat žalobu i tak).
Ale akcionáři mohou žalovat správní radu společnosti. K převzetí, pokud vím, může dojít rozhodnutím správní rady nebo individuálními prodeji akcií akcionáři. Tady asi šlo o nevyužití té první možnosti.
Á, vidím, že zprávička sáhla "komunitě" na "její" Yahoo :)
Akcionář je člověk, vlastnící kus akciové společnosti. Může ho, nebo také nemusí, prodat. Správní rada zastupuje akcionáře. A pokud správní rada nejedná ve prospěch akcionářů, tito se mohou bránit žalobou (správní rady). V ČR je zřejmě nejbližším ekvivalentem porušování povinnosti při správě cizího majetku.
Je roztomilé, když lidé mluví o věcech, kterým nerozumí.
Myslím, že problém je ve formulaci "žaloba proti akcionářům". Na Lupě je to správně "žaloba akcionářů", což znamená, že akcionáři (propojeni s MS) by žalovali vedení firmy, že nedalo s prodejem souhlas a připravilo je tak o peníze, protože za odkup by dostali více, než v by v té době získali standardní cestou prodejem na burze.
Ale ono je to zaloba akcionarov proti inym akcionarom, nie? Teda predpokladam, ze i vedenie, ktore rozhoduje o tom, ci sa nechaju odkupit alebo patria medzi akcionarov... Takze obe su asi spravne...