Tak předpokládám, že víte jak funguje hash a časově razítko, což znamená, že po úpravě jednoho pixelu vám to už sedět nebude a podpis je k ničemu.
To by ty soubory museli obsahovat metadata o všech úpravách obrázku a následně podepisovat. Což by zřejmě značně zvyšovalo velikost. Stačí se nad tím trochu zamyslet...
Ale o tom tady již dva dny hovoříme, Mlho...
Cílem není mít přímo u každého finálního JPEGu na webu podpis, který si kdokoli ověří. Cílem je, aby když vzniknou pochybnosti o původu fotky, mohl autor ukázat původní raw, jak vylezl z foťáku, a věrohodně doložit, že takhle opravdu z foťáku vylezl. Samozřejmě pak také bude vidět, do jaké míry ten finální obrázek odpovídá původní fotce (s rozmachem nástrojů typu "generative fill" nebo "AI remove" to může být docela málo), což je ale pro use case, kam tahle featura podle mne míří především (reportážní fotografie nebo použití pro důkazní účely) jedině dobře.
Neříkám, že je to špatně, jen že je to k ničemu, protože v reálném světě to v podstatě nejde použít.
V "reálném světě" to jde použít právě k tomu, co jsem psal. Pro vás to možná smysl nemá, ale pro řadu fotografů, vydavatelů a dalších ano a proto výrobcům stojí za to tuto featuru nejen implementovat, ale dokonce se i dohodnout na jednotném standardu, což jinak ve světě fotografické techniky bohužel není zrovna samozřejmost.
Nepopírám, že v nějakém kontextu to lze použít, ale podívejte se na prohlášení na https://contentcredentials.org/.
"Content Credentials jsou nové technologie pro odhalování odpovědí na vaše otázky o obsahu jednoduchým kliknutím.
Mluví o tom, že vyřešili problém zjištění, jestli je obrázek vytvořen AI a podobně, což je totální žvást a PR blábol.
Mimochodem je velmi vtipné, jak jim nefungují odkazy na "Privacy" a "Terms of use" 404 ...ha ha....