Vlákno názorů k článku
Nová implementace NetBSD používá mikrokernel MINIX od uživatel si nezvolil přezdívku - Posílat zprávy místo přímého volání. Odaduju, že ten...

Nějaké informace jsou zde. Některé optimalizace jsou třeba to, že při posílání zprávy PM, VM nebo VFS serveru se použije direct process switch (provede se velmi omezený context switch a objede se scheduler) či že odpovědi od FS serverů se vrací rovnou do procesu (nejdou přes VFS server). Předávání paměti se pak řeší přes memory grants (sdílené stránky, které se odemykají a zamykají podle toho, kdo s nimi potřebuje pracovat), takže data není potřeba kopírovat.

To všechno jsou způsoby jak do jisté míry zmenšit velikost problému, ne jak ho odstranit. Je prostým faktem, že pokud OS rozsekáte na menší izolované části (process isolation), a ta izolace stojí nějaké zdroje, tak utrpí výkon.

Navíc celá věc neřeší chybovost SW, a místo toho se snaží napravovat následky těch chyb. Jako daleko zajímavější mi přijde model checking a formální verifikace, protože to umožňuje zaručit vlastnosti kódu. Jinými slovy to že modul nehrábne do paměti kam nemá, nebo že v něm nedojde k deadlocku, je lepší zajišťovat tak že formálně dokážeme, že to ten modul prostě nemůže udělat. Sice to také stojí nějaké zdroje, ale výsledkem je daleko vyšší spolehlivost.

Otázka je, jak moc ten overhead vadí. Kdyby byl overhead při context switchi takový problém, tak se nebude oddělená paměť vůbec používat.

Čím je častější v poměru k užitné činnosti, tím více vadí. Z principu je však vždycky vyšší než u jinak identického návrhu založeného na monolitické architektuře. Tato přítěž je však akceptovatelná, je-li vyvážena nějakou výhodou, což u mikrojader je: jasně definované rozhraní a striktní modularita, vedoucí k snadnějšímu vývoji a ladění a k vyšší spolehlivosti systému.
Na druhou stranu ale nesouhlasím s (Tanenbaumovým) tvrzením, že monolitická architektura je dnes už anachronismem a vedle mikrojádra nemá opodstatnění; ve spoustě průmyslových a embedded aplikacích by mikrojádro představovalo naprosto zbytečnou režiji, neboť jejich menší rozsah anuluje výhody mikrojádrového konceptu z hlediska vývoje a spolehlivosti je dosahováno uzavřeností a důkladným ad hoc validačním testováním a certifikací každého konkrétního řešení.