Odpověď na názor

Pro řeč je 16 kb/s OPUS naprosto dokonale srozumitelný a víceméně přijatelný při 8 kb/s. Podle testů je okolo 64 kb/s OPUS údajně mírně lepší než HE-AAC (pro hudbu). Na nižší bitraty tu máme Speex (při čisté řeči srozumitelný i při 4 kb/s) a CODEC2 (1.3 kb/s stále ujde). Nicméně na hudbu to není, pokud není člověk sebemrskač, a to ani u HE-AAC.

Krátké okénko sentimentality:
Pamatuju doby, kdy bylo populární AAC a jeho deriváty. Ale to bylo kolem roku 2005, kdy v mobilech byla 32 MB MMC karta a 512 MB verze byla jen pro bohaté. V telefonii se používá AMR a EVS. Některé aplikace pro internetovou telefonii údajně používají právě Opus.

Kde se vlastně používá AAC? V iPhonech, protože Apple vždy použije nejobskurnější formát, aby byl co nejvíce jiný? (AAC v době MP3 a Opusu, ALAC když existuje FLAC, HEIC místo JPEG / JXL / WEBP) Nebo možná proto, aby se na ty jejich předražené malé nerozšířitelné paměti něco trochu vešlo?
Pak ještě v DAB+. A snad některé streamovací služby a tím to hasne.

Je to tedy hezké korporátně-marketingové sdělení, ale stále není prostě vůbec jasné, čeho chtějí dosáhnout.

Pro bezetrátovou kompresi máme FLAC, pro ztrátovou na hudbu a řeč OPUS, pro ultranízký bitrate na řeč Speex a CODEC2. Všechno open source. Chybí nám něco? Aby ty 3 formáty byly jeden?