Jenže pokud tu není ambice s tím nic dělat, pak je to jen anonymní povídání u piva. „Já si myslím, že by se to mělo dělat líp. Tak čau zítra.“ Tady ovšem je šance něco udělat, hledají se schopní lidé a ten projekt se rodí. Čili přesně tady je prostor se toho chopit, zapojit se udělat si to po svém.
Ono se to netýká ale jen téhle konkrétní situace. Často se tu dá v diskusi číst: „Kdyby aspoň opravili ten překlep, co je tam už dva roky…“ Jsme ve světě svobodného software, lepší než si dva roky stěžovat je věnovat tomu dvě minuty a tu věc opravit nebo o tom aspoň říct někomu kompetentnímu na správném místě.
Je to tak a mrzí mě to u některých konkrétních případů, kdy by místo tvrzení „mělo by se“ bylo lepší to udělat.
Na to, aby se našel jeden, který má sílu a možnosti něco změnit, musí být nejprve statisíce těch, kteří se sjednotí a vyjeví svá přání (Lenin by mohl vyprávět :)). Proto nejsou ani zdánlivě neplodné diskuse zbytečné.
Ze sta lidí, jde 98 raději do práce a koupí si komerční-hotový systém, protože je to stojí méně času. Jen dva najdou sílu Linux vůbec vyzkoušet. Část z nich to nemá jako vyústění racionální úvahy, ale jako doporučení od někoho jiného (třeba zaměstnavatele). Z toho zbytku, kolik se asi tak může najít dostatečně motivovaných lidí, kteří budou chtít vstoupit do nekonečného cyklu změn a vývoje něčeho nového? Tuto spontánně-motivační propast lze samozřejmě překlenout finanční motivací, ale na to chybí investoři (investor očekává návrat investice).
Proto nezbývá, než to jen komentovat a sledovat z dálky, jestli se přecijen někdo nenajde.