Vlákno názorů k článku
Python 3.14 bude mít nový interpreter tail-call, je rychlejší o 10-40 % od Noris - Python π, dobré číslo verze.

Protože takové verzování v sobě nese málo užitečných informací.

To záleží na tom, kolik chyb/verzí se uděla. V případě Donalda Knutha to evidentně stačí :)

Aby sme pri pohlade na nejake cislo vedeli co sa tam vlastne deje bez toho aby sme museli studovat nejaku 'vtipnu' prirucku k verzovaniu. Ustalili sme sa nejakej forme semantickeho verzovania pre 90% projektov: https://semver.org
Nepotrebujeme dalsiu vedecku disciplinu na hlupost akou je vyjadrenie verzie.

Abys poznal co se tam vlastně děje, tak v každém případě musíš porovnávat dvě verze. Dvě různé hodnoty. Pak je v principu jedno, jestli porovnáváš třeba verzi 134 a 135, nebo 6.12.10 a 6.12.13, nebo 24.04 a 24.10, nebo 3.14159 a 3.141592.

Ve výsledku musíš stejně číst ten verzovací manuál pro každý projekt zvlášť, protože třeba 24.10 verze u Ubuntu znamená něco jiného než u LibreOffice. A 133.1 znamená něco jiného u Firefoxu než 6.12 u jádra (když odhlédneš od velikosti čísel). Aneb, co ti řekne číslo verze 2.11.5 aplikace MyCoolApp jen tak, bez ničeho dalšího?

Navíc, zrovna ten TeX je svým ne-běžným způsobem verzování známý, skoro bych řekl, že je to legenda, která je starší, než mnoho z nás zde.

Mimochodem, zrovna linuxové jádro je krásný příklad. Na první pohled to vypadá jako klasický model <major>.<minor>­.<fix>, ale v reálu je to <inkrementující se číslo>.<fix>. Z hlediska vývoje jádra odpovídá jádro 6.12.X něčemu jako 3.72.X. Major se mění jen proto, aby minor nebylo moc veliké. Tříčíselné verzování zůstává jen kvůli kompatibilitě.

11. 2. 2025, 11:17 editováno autorem komentáře

No, kolem toho pred par lety byla zabavna debata, kdys se <fix> priblizilo k 255...

To sice vypadá jako zásadní argument, ale není. Pokud někdo verzuje tak, že přidává další a další číslice nějakého iracionálního čísla, de facto jenom vyjadřuje jejich počet. Tzn. namísto v3.14159 bych mohl napsat v6 a bylo by vymalováno. Pořád to je lidsky použitelnější a dává to okamžitou představu a srovnání. Sémantické verzování je IMO nejlepší, ale každé schema, které je vedeno snahou pomoci čtenáři, je lepší než nějaká geekovská hříčka.

Pořád to je lidsky použitelnější a dává to okamžitou představu a srovnání.

Jaké srovnání? S čím? Jakou představu mi to dává? O čem? Opět platí, že bez znalosti kontextu je to jen a pouze číslo. Stejně jako použitá délka Pi.

S tím lidsky použitelnější bych i souhlasil, ale to je tak vše, protože jediné kritérium je snadná rozpoznatelnost přírůstků při srovnání dvou čísel verzí. U délky Pi je ta rozpoznatelnost už horší. Zjisti si ale aktuální verzi TeX-u a zjistíš, že jich zase tak moc nebylo. Za celou historii. Ten SW je psaný prostě jinak, než je dnes zvykem.

Tak porad je to konvergence realnych stoupajicich cisel, takze dobry.

Az nekdo prijde s p-adic valuaci, tak teprve bude legrace.

Navíc ta geekovská hříčka s PI přestane být vtipnou, až to někoho napadne ukládat do float a jednoho dne zase vyjde nová verze...

Zrovna TeX je software, který je od verze 3 koncipován tak, že je „tesán do kamene“ a neměnný, s výjimkou (vzácných) bugfixů. Navíc, Knuth oznámil svůj záměr zakončit vývoj TeXu tím, že bude zakonzerovaný tak, jak je, tzn. že z bugů už vlastně budou featury.

Jakmile máte verzi 3.něco, tak máte jistotu, že se to bude chovat v zásadě stejně.