Vlákno názorů k článku
Spoluautor Unixu Brian Kernighan vyzkoušel Rust od cc - Tady jde možná vidět jako to vidí nová...

Tady jde možná vidět jako to vidí nová generace a jak tito lidi.

Package managenent v rustu je super, a ty safety funkce taky. Je to jiné paradigma, to rozhodně, ale konečně něco jiného než Java/Golang, atd...

Já s ním souhlasím, že kompilace je pomalá. Ale to je daň za mnohem hlubší analýzu.

Nicméně runtime rozhodně pomalý není. A že v 83 už má problém s novinkami není nic nenormálního.

Vřele doporučuji si přečíst ten původní linkovaný článek https://thenewstack.io/unix-co-creator-brian-kernighan-on-rust-distros-and-nixos/ . Ze zprávičky (ani z diskuse) to není vůbec patrné, ale on si především dělal ze všeho docela legraci.

Tak paradigma ako paradigma. Rust je multiparadigmový. Je funkcionlálny, imperatívny, a objektovo orientovaný*

Nové je použitie borrow checkera, ktoré nemajú používatelia ešte ceľkom zažité. Ak by som bol autorom živého programovacieho jazyka starého 50 rokov, tak by sa mi iný samozrejme zle používal.

*Nie tak ceľkom, miesto dedičnosti používa traits.(Črty?)

Class inheritance není v OOP nutnost, dost lidí ten koncept považuje za chybu a antipattern ve většině situací a i v C++ preferují polymorfismus jen přes abstract classes. Rust není "Ne tak docela" OOP, rust je OOP.

O tom by som sa dokázal hádať. Nás učili, že OOP by malo spĺňať:

1. Zapúzdrenie
2. Dedičnosť
3. Polymorfizmus

Ak by som bol veľmi tolerantný, tak trait je kind of dedičnosť správania. Ale za tvrdenie, že Rust podporuje OOP by som asi dostal poza uši. Dedičnosť by mala byť od nadtriedy (prípadne rodičovského objektu), nie vznikať symetrickou kompozíciou traitov.

Či je dedičnosť antipattern, o tom sa hádať nebudem. Skrátka patrí do svätej trojice. A som zastánca symetrickej kompozície (traits v tomto prípade).

jestli vas to ucili jen takto, tak to ucili blbe. Meli dodat, ze to je jeden z pohledu na OOP a ne matematicky nutne podminky. Navic polymorfismu je vic typu. Spis meli ucit variance, jake existuji, jake maji problemy a tak. Na to hodne OOP lidi doplaci, ze to nevi.

Naštěstí není OOP. Je post-OOP.

Ani abstract classes nejsou nutnost. Osobně dědičnost považuju za syntax sugar, kterej se občas hodí, ale ve většině případů se zneužívá.
https://en.wikipedia.org/wiki/Composition_over_inheritance

S kompizicí si ale nevystačíš. (Jsem ten poslední, kdo by dědičnost obhajoval.)

Pro úplnost:
Základní čtyři kameny objektově orientovaného programování jsou:
1. Abstrakce - skrytí detailů, práce jen s podstatnými vlastnostmi objektu.
2. Zapouzdření - data a logika jsou uvnitř objektu, ven pouští jen to, co má (public rozhraní).
3. Dědičnost - možnost odvozovat nové třídy z existujících a přebírat jejich chování.
4. Polymorfismus - schopnost jedné metody/funkce mít různé chování podle kontextu (např. virtuální metody, přetížení).

Vypíchnu, že pro striktní OOP jazyky je dědičnost a polymorfismus základ - chování se odvozuje od společného předka, polymorfismus nahrazuje podmínkové větvení.

2. 9. 2025, 13:55 editováno autorem komentáře

@PaRi

Tú abstrakciu tam pridávajú niektorí autori, ale je to trochu problematické a redundantné. Aj dedičnosť, aj polymorfizmus je vlastne abstrakcia a abstrakciu majú všetky programovacie jazyky bez rozdielu na paradigmu.

Dědičnost určitě není nutná, i když Kay ji použil pro code reuse a je vcelku běžná.

na tom, co jsou základní kameny OOP paradigmatu se OOP zastánci neshodnou. Dedicnost je z toho seznamu nejproblematictejsi a seka se tam nejvic chyb, pokud se to snazi napasovat na realny svet. Spis bych tam pridal skladani.

Na "dědičnosti" v OOP je nejhorší její název, protože je naprostém rozporu s tím, co dědičnost znamená v biologii, evoluci a darwinismu. Buď je to chybné pojmenování už od počátku, nebo je to skrytá propagace kreacionismu. Protože kdyby biologická evoluce probíhala jako v OOP programování, tak by bůh věděl dopředu, jaké potomky bude do budoucna potřebovat, a podle toho pak nadesignoval jejich společné předky, a také naplánoval kdy a jak bude každý jeden druh mutovat. Protože takto se provádí analýza v OOP, ale v biologické evoluci to tak za posledních několik miliard let nikdy neprobíhalo.

IMO by bylo nanejvýš vhodné to v OOP přejmenovat. Říkat tomu místo dědičnosti nějakým vhodnějším termínem, třeba "odvozování" a "odvozenost". Metody by se nedědily, ale odvozovaly nebo přebíraly (override by zůstalo). Místo třídy-předka by byla třída-vzor, místo poděděné třídy by byla "třída odvozená" atd. Implementace by zůstala stejná - tabulka virtuálních metod pro každou třídu, strom tříd, který určuje, jak jsou tyto třídy od sebe odvozené. Případně "graf tříd" v C++.

Protože dost rozumím biologii, tak pokaždé když čtu nějakoku OOP analýzu, tak mám pocit, jako bych četl nějakou pavědeckou pambíčkářskou agitku, například "Vestiges of the Natural History of Creation" ( https://en.wikipedia.org/wiki/Vestiges_of_the_Natural_History_of_Creation ). A ono to není jen pavědecké, ono to zatemňuje myšlení.

Člověk který má i jen rudimentální znalosti biologie, genetiky a přírodního výběru (třeba proto, že ho v dětství fascinovali Dinosauři :-) má intuitivní porozumnění pojmu "dědičnost" nekompatibilní s jeho významem v OOP, a z toho plyne spousta problémů. Zejména vadné analýzy, vadný design stromů tříd, nesprávné použití objektových knihoven....