@j
Proč blbec? Já třeba o normostraně nikdy neslyšel. Nikdo to po nás nechtěl, písma jsme měli na výběr 2 a tečka. Zajímalo mě abych to stihl v termínu a co nejvíc kvalitně, minimálně tak aby mi to schválili, fakt jsem to nepřepočítával na slova a jelikož má práce je původí a správně s citacemi, tak jsem se ani nikdy nezajímalo jak se kontrolují plagiáty. Ať si to klidně zkoušejí virgulí. Proč bych musel být blbec?
Ne, datasheety stojí za starou bačkoru proto, že zpracovat to kvalitně trvá nějakou dobu, zdržuje to ostatní od práce a stojí nějaký peníze.
Pak hledáš parametry interní reference A/D převodníku a je tam "typicky 1V" bez uvedení minima, maxima, tolerance v %,... On asi ten písař, co to dává dohromady, asi nemohl najít nikoho, kdo by měl ve vývoji/testování na starosti referenci. Nebo by mu kvůli dvěma číslům, případně řádku v tabulce navíc, upadly pracky. Přitom když chceš měřit (a kdo by nechtěl, když používá A/D převodník?), musíš mít nejpozděj v době kreslení schématu jasno o dosahované přesnosti měření (a tím nemyslím "většinou se nějak trefíme").
Ale na druhou stranu, pokud jsi příznivcem celostránkovýho seznamu použití a rád si počteš, že ten stabilík jde použít v PDA, mobilu, tabletu, TV přijímači a podobně, tak na kvalitu dokumentace nemůžeš říct půl slova.
Hodně záleží na účelu textu.
Pokud je cílem předat informace, pak je počet stran buď irrelevantní, nebo se naopak snažíte to vměstnat na co nejméně stran. Sem já řadím třebas ten datasheet.
Pokud je cílem ukázat, co jste se za X let naučil, že umíte hledat, třídit, dělat závěry, uvádět reference atd., pak naopak bývá zvykem požadovat rozsah v normostranách.
Nevím proč tolik lidí považuje diplomové práce za ten první případ. Jako že by diplomová práce byla nějaký převratný objev, úžasná nová věc a zdroj zásadních informací? Tedy aby splňovala kriterium "jde o obsah!"? Obávám se, že tak tomu není. Věděcký přínos bývá malý, v řadě případů bych řekl spíše nulový. Proto jde o formu. Vy neobhajujete úžasný vynález nebo objev, vy ukazujete, že jste se naučili řemeslo. Proto je důležité splnit počet stran a nezapomenout na žádný z povinných prvků. Obsah je podružný. Pokud tam tedy vůbec nějaký je.
Zajímavých diplomek, co vůbec stojí za to si přečíst, je tak jedna z deseti. Ale i těch zbylých devět studentů chce odpromovat.
Pokud je ucel textu nekoho informovat, tak to je zbytecne.
Jenomze nekteri lide maji nesmyslny pocit, ze delsi text je lepsi. Moje magisterska prace mela mit 60 stran. Prvnich 26 stran jsem napsal uplne v klidu za jeden den. Obsahovaly kompletni informace o vsem, co jsem udelal, vyrobil a naprogramoval. K cemu to slouzi, jak to funguje a proc to nebylo udelane jinak. Nebylo co dodat.
Se zbytkem do tech sedesati stran jsem se moril tyden, Projit kazdou vetu a zkusit do ni pridat nejakou nesmyslnou vypln. Tu pridavne jmeno, tu nesmyslna vlozena veta. Pak uz to neslo, tak jsem pridaval odstavce naprosto zbytecnych zhovadilosti, ktere sice vypadaly, ze se tykaji tematu, ale pro kohokoliv, kdo prosel prvakem na te skole nemely zadnou hodnotu.
Nakonec prisly vlozene obrazky, grafy a tabulky. Puvodne jsem tam mel asi tri. Na konci tam byl nejaky obrazek snad na kazde strance. Po tydnu driny naprosto nesrovnatelne s tim prvnim dnem, kdy jsem napsal to dulezite jsem dosahl sedesati stranek a pripadal jsem si jako naprosty idiot.
Ano radkovani, okraje a sirku fontu jsem samozrejme natahl az na akceptovatelne maximum.
Prace se vsem libila i kdyz byla plna bullshitu.
Neměla mít spíš 60 normostran? To by pak těm 30 zhruba odpovídalo.
Jinak třeba na FIT VUT při hodnocení diplomek na délce bazírovalo jen pár volů. Jinak oponent obvykle napsal do posudku dvě věty proč vůbec nevadí, že je práce kratší. A ještě byl rád, že nemusí číst zbytečné bláboly.
U nás (MFF UK, matematická analýza, rok 2002) naštěstí na délce nikdo netrval. Jen při vazbě si stěžovali, že 26 stran včetně titulky a seznamu literatury je strašně málo a ještě přidali prázdnou stránku, aby to šlo svázat. Rozsah v normostranách nevím, bylo tam víc vzorečků, než textu.
Z toho byly 4 stránky opravdu vlastní přínos, publikovatelný. (Škoda, že jsem to tenkrát psal v češtině a byl líný to přeložit a poslat... mohl jsem aspoň mít Erdősovo číslo:-)
Ale těžko z toho dělat nějaké extra závěry, tenhle obor studovali tak 1-3 lidi za rok... a jo, na červený diplom tenhle rozsah stačil. Stejně jako na uznání jako práce pro RNDr.
Výhoda/nevýhoda takovéhle krátké práce je, že si ji oponent opravdu přečte a pochopí.
Diplomka (a bakalářka tím tuplem) by měla prokázat, že se kandidát naučil pracovat s literaturou a případně (diplomka) zvládl i jakési minimum praxe v oboru. Ne vždy je četba prací, které tato kritéria splňují přínosem. Mnohdy jsou přínosem (pedagogickým) práce, které tato kritéria nesplňuji (jako výstražné příklady) - obávám se, že GDPR a podobné "přínosy" EU toto použití do značné míry komplikují až znemožňují.
Hej. Bezny ITak proste tyhle veci neresi, neresil a nikdy resit nebude pokud s tim nema souvisly obor - napr. DTP. To je velmi okrajovy subjekt zajmu a je to zcela v poradku ze o normostrane nikdy neslysel.
. Uz pri odbornych predmetech ktere jsem v zivote nevyuzil nam rikali ze normostranu budou asi resit jen narodni prekladatele,zapisovatele mozna soudy a ze ji spis nemame resit.
Normostrana je v kazde zemi jina (nejen v EU ale i narodni normostrany).
I takova hloupa jednotka "pica" take neni stejna a jsou asi 4 druhy. Pokud bych nekomu daval rozsah textu jako "normostrana" tak od inda,cinana a amika dostanu uplne jiny vysledek.
Normostrana je definována jako 60 úderů na řádek a 30 řádků na stránku. Pochází z doby psacích strojů. Je od ní odvozen tiskový arch, který dodnes některá nakladatelství používají jako základ hodnocení kvanta autorovy práce.
Dnes to, pochopitelně, dokáže spočíst spousta programů, bez ohledu na použitý font a nastavení šířky řádku a mezer mezi nimi.
Přemýšlím, jak na psacím stroji nebo na počítači napsat mezeru bez toho, abych stiskl nějakou klávesu.
V každém případě normostrany tu byly vždy a stále jsou. V každém státě trochu jiné, dokonce i v každém oboru jiné, občas i v každé firmě jiné. Některé jsou ukotvené v zákoně (i u nás na to máme pro jeden obor vyhlášku), jiné jsou dané interně. A k čemu se používaly a používají? Na peníze! Novináři, spisovatelé, překladatelé, korektoři - ti všichni jsou podle normostran nebo podobné metriky hodnocení a placení. Kolik ten text zabere místa je pak věcí zadavatele (vydavatele novin, nakladatele knih apod.) a závisí na tom, jaký typ sazby použije. Autor je placen od slova a normostrana je oblíbená měrná jednotka.
Jaký smysl? Ve světě se rozmnožili markeťáci a marketinkové metriky. Ty jsou výhradně založeny na generování slovní vaty.
Mnohé školní a univerzitní referáty jsou o ničem, ale prostě se požaduje určitý rozsah.
Mnozí markeťáci a vedoucí ve firmách požadují různé písemné výstupy, které jsou zčásti jen pro prezentaci a pak hození do WC.
Právníci generují smlouvy alespoň o určité délce, aby vypadalo, že to má určitý rozsah, když už mají vysoké tarify.
Koneckonců i celá věda jede nikoli na kvalitu a obsah, ale na počty odborných článků a citací - kdo umí generovat více slovní vaty, je hodnocen jako lepší vědec. Nejlepší vědec dneška je Honore de Balzac.
Je doba, kdy se cení ten, kdo generuje delší dokumenty.
"... kdo umí generovat více slovní vaty, je hodnocen jako lepší vědec."
Naštěstí ve vědě existují rozumné metriky, třeba jako impact factor.
Pokud publikace nemá "peer review" (omlouvám se za anglikanismy, ale nějak mě nenapadá, jak to napsat česky) tak zase o něco klesá její vážnost a podobně.
Sice se říká "publikuj nebo zemři", ale pokud publikuje vědec nesmírný počet sr*ček, klesá jeho vážnost o to rychleji.
112 je bídný h-index? *facepalm*
https://scholar.google.com/citations?user=qc6CJjYAAAAJ&hl=en
Kolik grantů jste dostal, že o tom tolik víte?
Zrovna třeba to LIGO stálo neuvěřitelné peníze a jak poukazuje kolega Ponkrác, jak získaly ty prostředky, pokud o tom nebyla popsána miliarda stránek?
Není to třeba spíš proto, že kdyby se napsaly 3 rovnice a daly k tomu 4 grafy, tak z toho investor nepozná, do čeho vráží prachy?
Nepohybuji se v akademickém prostředí, ale takhle "z venku" to vypadá, že se věda stále posouvá celkem dopředu.
Vážnost není žádná metrika a taky jsem to tak neuváděl, ale tyhle "diskusní fauly" už dávno ignoruju ;)
Vemte si kolik clanku se za rok vygeneruje. Chcete snad panovi "j" tvrdit, ze to jsou ve velke vetsine naprosto prevratne objevy? Je tam cas od casu par diamantu (temer vzdy za par vyznamnymi institucemi), a pak predevsim balast, kdy autori porad dokola recykluji co jiz jednou psali a lehce to obohati (to ti slusnejsi z nich). A divite se tem delnikum vedy, kteri musi potit nejakou normu carek? Ja se jim treba nedivim, ale zaroven nezaviram oci, ze to tak proste je.
Určitě nechci tvrdit nikomu, že každá vědecká publikace přinese celosvětový mír a konec hladomoru. (nadsázka, pro ty kteří by mě brali příliš vážně, prosím nedělejte to, ani já se neberu příliš vážně ;) )
Já vlastně málo kdy někomu něco tvrdím, většinou prostě řeknu svůj názor o kterém sám vím, že nemusí být správný a nechám na posluchači / čtenáři ať si udělá svůj názor.
Případně občas dokonce svůj názor změním, pokud mě proti-strana přesvědčí o tom, že můj pohled je špatný.
Jen jsem tím chtěl říct, že to co teď je, je (dle mého) nejlepší, ze všech špatných způsobů, jak to dělat, pokud víte o lepším, sem s ním. ;)
Něco jako demokracie, není to ideální, ale nic lepšího zatím nikdo nevymyslel. (aby to fungovalo)
Ne, impact faktor není rozumná metrika. Např podporuje vytváření "citačních bratrstev", kde se všichni citují navzájem a honí si tak impacty.
Zároveň se medián IF liší podle oboru, takže není možné srovnávat. Kolegové fyzici třeba s oblibou posílali články o přístrojích pro medicínu do medicínských žurnálů, protože ty mají výrazně vyšší IF než fyzikální a tím se dostali nad medián svého oboru s menším úsilím než jiní fyzici..
Impakt faktor (a nejpíš i libovolná jiná metrika) je jenom bezrozměrné číslo, které bez znalosti kontextu nic neřekne.
Nepomáhá tomu ani peer review v časopisech s vyšší odborností?
Netuším, ptám se, zas tolik času nemám abych sledoval všechno ve všech oborech. (ani to není možné) ;)
Jen mi prostě za těch pár let co jsem na této planetě nepřijde, že by se věda nepohybovala někam dále / stagnovala.
To by pak byla chyba metriky a měla by se upravit.
Není to přece "mrtvá" věc, se kterou by se nedalo pracovat.
Na vědě je hezké, že se poučí ze svých předchozích chyb, opraví je a pokračuje dál. (já vím, je to idealizace a zevšeobecnění, nechytejte mě úplně za slovo, ale mě to tak přijde)
Vědcům by mělo jít o "pravdu", to že je spousty taky-"vědců" kteří tím plní nějaká politická zadání, je smutné, ale to je součástí "dnešní" doby. (kde "dnešní" bude minimálně posledních 100 let)
Jak by to tedy mělo být "správně" podle Vás?
@koudy
Záleží, z jaké dálky na hodnocení vědy koukáte - z venku ze zdá, že to funguje, když bude věda vaším každodenním chlebem, hravě najdete spoustu věcí, co nefungují optimálně. Impakt faktor, ani peer review nefungují dokonale. Citační kliky a další triky na zvýšení impakt faktoru tu už byly zmíněné. Peer review taky není dokonalé - každý článek posuzují 2 až 3 lidé a občas do toho promítají své zájmy a přesvědčení. Navíc lidi z oboru se navzájem znají, takže posouzení není tak úplně neosobní a kromě kvalit textu do hodnocení vstupují osobní animozity.
Peer review je také jedna z věcí, která přispívá k módnosti ve vědě. Pokud mainstream ve Vašem oboru je zkoumání, proč je obloha růžová (protože všichni na ní koukají, když jsou červánky), s článkem o tom, že obloha je většinu dne modrá, budete prorážet jen velmi těžko. Nemluvě o šancích získat grant :)
Když se ale na současný systém vědy podíváte optikou náklady - výnosy, zjistíte, že tahle neefektivita je cenou, kterou platíme za všechno dobré, co věci jako impakt faktor a peer review přináší a které zmiňujete. Jen je potřeba si uvědomit, že nic nelze brát dogmaticky. Každá metrika, podle které lidi dostávají peníze nebo společenské uznání může být obehrána a vždycky to někdo bude dělat. Jen podle impakt faktoru slovního vataře nepoznáte (když to bude dělat šikovně).
Je mi jasné, že nic není ideální :)
Jen mi to přijde lepší, (trochu zkresleně o něčem co zná každý z nás) než přesvědčovat někoho o tom, že třeba takové parlamentnilisty.cz by neměl považovat za dobrý zdroj informací (spíše zdroj desinformací, dle mého), kdežto takové ČTK (ceskenoviny.cz) beru jako zdroj informací s mnohem vyšší pravděpodobností pravdivosti. :)
Je pravda, že se ze zvědavosti zajímám hlavně o fyziku (astro, částicovou, ...) a ostatní výzkumy jdou trochu mimo mě.
Ve fyzice musí být všechny testy opakovatelné, takže pak u nějaké gender / sexual / whatever - studie je asi větší problém udělat "peer review", nebo výzkum zopakovat.
Jak píšu výše, je to živá věc a určitě se časem objeví i způsob jak "ošetřit" tyto neduhy, na které zase další "vykuci" vymyslí work-around a tak stále dokola, nicméně je to lepší než to bylo před 100 lety a snad to za 100 let bude zase o něco lepší.
Fuj já jsem hnusnej optimista :D
Děkuji za zajímavou odpověď, ze které jsem se něco dozvěděl.
Impact factor je majetkem soukromé firmy ISI s vydavatelskými aktivitami a slouží pouze jako její ekonomický nástroj. Jiný význam nemá.
Význam IF spočívá v tom, že dodává jakési pseudoměřítko negramotům, kteří rozhodují o řízení vědy.
Jednou z mnoha ztracených příležitostí EU (veškeré aktivity této organizace jsou přehlídkou promarněných možností) je, že neudělala nějaký systém (nad)státně garantovaného systému hodnocení citací. Ono by nedalo moc práce, aby byl výrazně kvalitnější než stávající IF.
Já se obávám, že takový systém ani existovat nemůže. K tomu závěru jsem došel poté, co mi jeden kolega položil otázku: "Co myslíš, dělají peer review lidé, co sami nikdy nic nepublikují?"
Zjistil jsem, že i když odpověď neznám, tak vlastně ani jedna z možností nevede k objektivnímu systému.
1. Peer review dělají lidé, kteří sami žádnou publikační činnost nevyvíjí. Mají na to tedy vůbec kvalifikaci? Je vůbec nějak relevantní "systém hodnocení" založený na lidech, kteří oboru nerozumí? Respektive - jak víme, že mu rozumí, když sami nikdy nic nepublikují?
2. Peer review dělají lidé, kteří sami publikují. Možná se najde několik odvážných, kteří smetou kravinu ze stolu. Ale nebude jich naopak většina plout s proudem? Buď hodně ošklivě "já pomohl jemu, on pomůže mně", nebo alespoň klasické "nikoho moc nedráždit a nešlapat na kuří oka".
Takže jak přesně chcete udržet "garantovaný systém hodnocení" čehokoliv tak, aby byl objektivní? Zejména ve chvíli, kdy na tom systému budou záviset obrovské peníze pro hodnocené? IF je špatné, ale já se domnívám, že je špatné v důsledku toho, co řeší. A že jakékoliv řešení daného problému skončí úplně stejně špatně - manipulované vlivnými.
Algoritmus IF je zhruba takový:
1. Vyberou se nějaké časopisy
2. Z nich se vyhodnotí citace a nejčastěji citované časopisy se přiřadí k databázi
3. Postup 2 se opakuje v několika iteracích
4. Z počtu citací v jiných časopisech / zachycených pracech se počítá IF
Je jasné, že výsledek silně ovlivňují body 1 a 3 (=počet iterací), a že se to dá ovlivňovat i jinak.
Z těch ovlivnění potom plynou nedostatky IF (preference některých oborů, některých zemí a velmi silná preference angličtiny).
Faktem je, že by se dal vytvořit systém daleko objektivnější, byť používající stejného či podobného algoritmu. Stačilo by v úvodu nabrat proporčně časopisy z různých zemí i oborů (a různojazyčně) a udělat dostatečný počet iterací.
Do roku 1971 měla Československá hygiena (nyní Česká hygiena) impact factor. V tomto roce dostal prof. Škovránek (mj. autor půdy na záchyt původců záškrtu) zadání, že musí napsat redakční úvodník k 50. výročí založení KSČ. I napsal odborně podložený článek o tom, jak se podařilo v poválečném Československu vymýtit řadu infekčních chorob (mj. jsme byli prvním státem na světě, v němž byla vymýcena dětská obrna). Nicméně na základě tohoto prakticky nepolitického a odborně korektního článku byl Československé hygieně IF odebrán.
Po roce 1989 se tehdejší redakce Československé hygieny obrátila na ISI se žádostí o znovupřidělení IF. Bylo jim odpovězeno, že za xxx dolarů (částka +- v přepočtu odpovídající sumě ročních platů tehdejších členů redakce) jim bude IF přidělen.
Od té doby vím, že IF je čistě politicko ekonomická záležitost, a že s kvalitou vědy nemá absolutně nic společného.
MMCH Sokalova aféra se týká impaktovaného časopisu a jeho nadšeně přijatý článek o "kvantové hermeneutice" byl čistě slovní vatou ("pokud je tam nějaká smysluplná věta, pak je to autorovo nedopatření, ale zcela jistě tam není ani jeden smysluplný odstavec", uvedl sám autor).
Mě by jen zajímalo - jaký přínos prodloužení má? To mi ve zprávičce kapku chybí. Jasně, když žákům učitel zadá, aby napsali 2stránkový elaborát, tak jo, těm to asi pomůže.
O tom pochybuji. Pokud je někde v zadání na délku 2 stran, rozumí se tzv. normostrany. Normostrana je běžně 1800 znaků. Velikost písma nebo to, kolik listů papíru se textem potiskne už nehraje roli. (A pokud ano, a učitel neví, co je to normostrana, neměl by být učitelem a zacházet s kritérii, kterým nerozumí).
No tak nám dali písmo, šablony, řekli "X-Y stránek" a hotovo. Nafukování řeší jenom ten, kdo se nemá jak dostat na to minimum.
Možná je to divný, ale já jsem měl jako technik vždycky opačný problém, protože jak řeším nějaký ne moc obecný detaily, mám tendenci se řešením pochlubit a pak to je boj "jak se vejít do rozsahu a mít tam všechno podstatný"...
Jako už poměrně zkušený VŠ učitel znalý různých studentských triků a oslích můstků to řeknu takhle: stačí dát do zadání práce "rozsah 6 normostran textu" a student si může text roztahovat jak chce a má stejně smůlu.
Normostrana je 1800 znaků a každý texťák i PDF proflížeč ten počet znaků umí spočítat.
Samozřejmě to studenti zkouší, viz,. nejmenovaný plzeňský "doktůrek" Mareček Bendíků, který svoji "doktorskou práci" o tzv. restitucích (dá se dohledat na webu) udělal písmem a řádkováním jako slabikář pro žáky nižšího stupně ZŠ... že s ním kvůli tomu nevyrazili dveře je jen ostuda konkrétní školy.
Proč by se měl sledovat výhradně obsah? Požadavek na rozsah práce je celkem přirozený, přece nelze mít na rozsah diplomové nebo disertační práce stejné nároky jako na nějakou seminárku. Ostatně pochybuji, že by někde opravdu striktně trvali na tom stanoveném limitu, spíš jde o to, aby to studenti vyloženě nešidili jak Benda. Ten ostatně podváděl i s obsahem, protože jako rigorózní práci použil svou vlastní diplomku.
Možná to není známo, ale student za své studium napíše možná stovky prací, zato jen jedinou diplomku/disertaci. Jde právě o ty stovky prací, o diplomku už méně.
Moje diplomové práce měly vždy 2 x až 3 x více stran než bylo žádáno.
Nicméně postrádám - a to píši z vlasntí zkušenosti - že by VŠ učitelé také někdy hodnotili a sledovali obsah, a občas si ho i přečetli. Formální stárnky zhodnotit umí.
Dokonce se mi stala při studiu humorná historka. Odevzdal jsem zápočtovou práci, a chybný univerzitní systém si ji zkopíroval ještě jednou do své databáze. Následně program na kontrolu plagiátů zjistil, že druhá kopie práce je 100% kopií té první kopie práce. A rovnou vygeneroval pozvání ke kárné komisi a k mému potrestání za hrubé porušení studijního řádu - totiž plagiátorství. Nikdo, tím méně VŠ učitelka, které jsem to odevzdával, se nenapadlo ani náznakem podívat co se stalo. Byrokratický šiml řehtal a řehtal stále dál.
Nakonec jsem použil metodu šoku. Napsal jsem sarkasticky ostrý dopis, který jsem zakončil nabídkou, že je zažaluji a dám k soudu - počínaje celým řetězcem lidí, kterým daná záležitost prošla. Zřejmě ostrý tón zapůsobil a po několika měsících se někdo konečně podíval, co je v mém dokumentu.
Tak takto se na VŠ starají - a takto "pečlivě" hodnotí vaše práce, seminárky a další VŠ profesoři na českých školách. Ono těm VŠ profesorům, když už na to totálně kašlou, nezbývá nic jiného, než hodnotit aspoň ty formální stránky práce. To je maximum, co při svém flákání ještě jsou schopni dát.
Já se ti divím, že ses vůbec s tím studiem namáhal, když jsi byl od začátku větší borec než všichni ti odborní asistenti, docenti a profesoři dohromady. A taky by mě zajímalo, ve kterém oboru student za těch pět let studia napíše stovky prací. To jsou nějaká ta genderová studia, ne?
S tím se setkávám zcela běžně, že "plagiátorský systém" ukazuje stoprocentní shodu mezi různými exempláři téže práce, uloženými na různých místech univerzitního webu. Ukazuje to názorně intelektuální kompetentnost lidí, co píší příslušné programy, i kvalitu toho, co z těch programů leze.
Treba http://www.elsewhere.org/pomo/ ?
Stejne se nakonec takovi studenti postmodernismus neresi, ale soustredi se na to aby nezapomneli na okurku...
Kolik useru mi da zas palec dolu...:-)
Z dob CSc prací se traduje historka, jak jeden uchazeč o tento titul doprostřed své práce, doprostřed odstavce, vsunul větu: "Kdo to dočetl až sem, má u mě flašku kvalitního vína." Nepřihlásil se nikdo z posuzujících a když na to přišla řeč při obhajobě, byla velká ostuda.
To je fakt, on to napsal na 54 stran a myslím, že v celém dokumentu není ani jednou zmínka o E=m*c^2, protože tak to zjednodušili jiní, aby se to nám dobře pamatovalo.
Už si to úplně nepamatuji, ale myslím, že tam je ta rovnice popsána obráceně, jako rychlost = energie / hmotnost + nějaká klidová energie částice. (i když to je možná obsaženo v té hmotnosti)
Jak říkám, lhal bych kdybych tvrdil že jsem to celé pochopil, (pokud je tu nějaký fyzik, poprosím o kontrolu, případnou opravu mých domněnek) ale bylo to zajímavé čtení.
http://myweb.rz.uni-augsburg.de/~eckern/adp/history/einstein-papers/1916_49_769-822.pdf
Zrovna tento vzorec je dosti problematický. Ono se totiž už dlouho vědělo, že E = h*ný a že h*ný = m*c^2.
Výroba příslušného sjednocujícího vzorce by měla být zvládnutelná pro každého absolventa ZŠ.
Problémem je, že podobných dvojic (nebo vícečetných skupin) vzorců je ve fyzice více, a že jejich spojování je v reálu čistá patafyzika (a najdete toho spoustu na různých konspiračních webech o "volné energii" apod.). Einsteinovou zásluhou je, že nasadil svou pověst relativně čerstvého nobelisty na možnost, že toto konkrétní spojení dvou vzorců patafyzika není. To totiž hlásali mnozí před ním, kteří se děsili toho v tehdejší fyzice nepředstavitelného množství energie, které by se mělo dát z hmoty uvolnit.
To je proste mily Watsone, na zakladce se deti nauci cist a psat, na stredni se nauci tvorit z myslenek druhych, a na vysoke by meli predvest neco vlastniho. "Neco vlastniho" implikuje obsah, nikoliv schopnost cist a psat nebo prebirani cizich praci a natahovani toho vseho na bezobsazny balast - to jiz maji dokonale osvojene z nizsich stupnu. Voditko s rozsahem stran je mezi vsemi slusnymi akademiky pouze informacni atribut a vetsinou se bere jako (maximalni nikoliv minimalni nebo optimalni) doporuceny rozsah, aby komise nemusela cist neco v rozsahu "Vojna a mir" od pana Tolsteho. Behem semestru se ani nepredpoklada, ze by sebevetsi grafoman vypotil seminarku v rozsahu 250 stran. Studenti nejsou hlupaci, aby sami nevedeli jak ma byt zhruba dlouha seminarka...
To ale jak vidite VS ucitele nezajima. Kdyz ma hodnotit ucitel VS treba 200 praci tydne, tak je nemuze z objektivnich duvodu precist, zamyslet se adekvatne nad nimi, tudiz prichazeji ke slovu parametry jako pocet stran, nazev prace, dosavadni hodnoceni studenta atd. Grafy, vzorce v praci muzou byt plus, protoze mozek pracuje s obrazky a prace s grafmi vypada subjektivne profesionalnejsi (lepsi) nez prace bez grafu (samozrejme zavisi na oboru).
To potom zalezi na te konkretni skole/fakulte, jak se k tomu stavi. Kdyz jsem treba psal bakalarku/diplomku, tak se, pokud se dobre pamatuju, neprejate obrazky (tj. vlastni tvorba) pocitaly jako odpovidajici mnozstvi textu na dane plose, coz by se dalo v rozumne mire asi povazovat za prijatelny kompromis.
No nevím, já jsem se s obrázkama nikdy moc nezalamoval, napsal jsem utilitám z GraphWizu (například DOT je ideální pro popis stavovýho automatu), co chci a zbytek se dal vystříhat ze screenshotů schémat (který jsem stejně musel taky dělat) apod. A času na písmenka pak bylo taky dost.
Jo kdybych to dělal na Widlích v PaintBrushi, to by fakt byl porod i popis odporovýho děliče.
Sorry jako, ale rozsah maturitní slohovky je 250+ slov. To je text, který přečteš za minutu, minutu a půl. Tu minutu textu si můžeš 20 minut rozmýšlet a dalších tuším 90 minut smolit. Stačí ti napsat jedno slovo každých 20 sekund. Tohle musí být v možnostech žáka, který vlastním přičiněním prošel čtyřmi roky střední až k maturitě.
SpookY: Já jsem žil až dosud v přesvědčení, že práce je především o obsahu. Ale chápu, že jsem naivní, protože se to všude hemží VŠ učiteli, kteří zkontrolují formální stránky práce a více už nic.
Vzpomínám si na obligátní věty ve studentských pracích "Kdo to dočetl až sem, ať se přihlásí u autora o 1000 Kč." Dávali je tam studenti poměrně často - a ještě jsem neslyšel o případu, že by se nějaký VŠ profesor přihlásil o odměnu. Dost to ilustruje, jak na to VŠ učitelé kašlou, a práce zadávají jen proto, aby se zadávaly.
Vzhledem k mé odbornosti každý rok dělám oponenta slušnému množství diplomových prací. Každý rok se řada studentů diví, že jejich diplomky pečlivě čtu! Nejsou na to od svých VŠ učitelů vůbec zvyklí!
No nevím, na nějaké písemné práce pro lenochy na základce to asi bude, ale jinak jsem se u všech škol (počínaje středními), setkal spíš s tím, že je přesně definováno použité písmo, řádkování, odsazení, velikost mezer před a za odstavcem, počet a velikost přípustných obrázků apod., takže se nikdy s výslednou velikostí moc manipulovat nedalo, a po pravdě většina kolegů měla vždy problém spíš opačný, tedy že se moc rozkecali...
Já se s tím na svých dvou úspěšně dokončených univerzitách nesetkal nikdy. A nikde jsem ani neslyšel, že by bylo definováno písmo, řádkování, odsazení, uvození odstavce, detailně obrázky. Přitom jsem druhou univerzitu zakončil loni. Takže asi bohapustě pouštíte fantazii na špacír.
@Miloslav Ponkrác
Nic ve zlém, asi půjde o to jaké to byly. Mrkni třeba zde a to je jenom pouze obezné minimum. Pak máš různé formátování zdrojů, vyzvětlivek, oficiální zkratky atd, atd, ...
Chápete význam "Doporučená úprava textu"? Zřejmě nikoli.
Definovat přesně to ani není možné. Někdo píše diplomku ve Wordu, další v LaTeXu, další si ji vysází v Adobe In Designu, atd. Každý editor to vysází mírně jinak.
V reálné práci potřebujete nastylovat asi 5 druhů stylů minimálně. Styl pro normální text, styl pro inline citace, styl pro paragraph citace, styl pro poznámky, styl pro popisy tabulek a obrázků. Na to se ten manuál zvysoka vykvákl.
Vám, jak se dělají diplomky, a proto jsem napsal, že jsem nezažil, že by nějaká univerzita přesně nadiktovala typografii a formátování. Ono to ani není reálně možné, protože drtivá většina VŠ učitelů rozumí typografii asi jako koza petrželi.
@Miloslav Ponkrác
Asi chápeš že se ten dokument tak prostě jmenuje? Zřejmě nikoliv. No tak tohle se jmenuje "Doporučená úprava textu". Na katedrách je to normální požadavek. Ovšem jak bys to mohl vědět ...
1. Je úplně jedno jak to vysází který editor. Tam se nehodnotí umělecký dojem lupou skupinkou se šampaňským v galerii. Jedná se o schválené sady písma.
2. Ano, protřebuješ nastylovat mnoho druhů textu. A od toho jsou na vysokách školách tyto normy aby to každé jelito nemělo jak "Malá" ...
3. Hmmm, nezažil aby nějaká univerzita ... na kolika že jsi to nezažil? Nicméně teď to teda zažíváš - ano, tak ty normy vypadají ...
Na které škole že jste to nemuseli?
Times New Roman byl navržený pro úsporu místa do novin, takže aby se na co nejmíň prostoru vlezlo co nejvíce textu, což u dlouhých textů výrazně snižuje čitelnost.
Něco asi najdeš na wikipedii, já tuto informaci nasál ve škole v perfektním předmětu Zpracování textů na počítači, který učí docent Rybička a J. Přichystal. Možná to bude zmíněno v knize Průvodce tvorbou dokumentů, ale nemám ji teď po ruce, abych to ověřil.
To je poměrně známá pravda. Písmo Times (ať už originál, nebo kopie New Roman) je pojmenováno po stejnojmenných novinách. V novinách jak známo, šetří se místem.
Pro sazbu knih se volí lehčí písma.
Čas od času potkáte některé (většinou levnější) knihy vysázené Timesy, a je to utrpení číst.
Na zobrazovacích zařízeních je zase tradiční bezpatkové písmo, protože rozlišení nedostačuje na příjemné zobrazení patek.
Tradiční knižní písma jsou např. Garamond, Baskerville, Bookman, Book Antiqua, Palatino, Schoolbook a mnoho dalších.
Plně souhlasím, že znalosti typografie jsou katastrofické i mezi lidmi, kteří publikují. Stejně jako špatná gramatika, i špatná typografie čtenáře bolí.
"Plně souhlasím, že znalosti typografie jsou katastrofické i mezi lidmi, kteří publikují. Stejně jako špatná gramatika, i špatná typografie čtenáře bolí."
Ani se nedivím, když neexistuje žádná typografická norma - stará byla dávno zrušena.
A když jsem potřeboval poradit a volal na ujc, stejně mi neporadili.
A to se jednalo o hloupost, psát nebo nepsát mezeru (popřípadě jak širokou mezeru) v jednotkách.
Například W/m K nebo W/m · K nebo W/m·K nebo W/m.K nebo W/m . K :-)
Co toto? http://www.ujc.cas.cz/expertni-cinnost/csn016910/
Ona je zrušená? Nijak nerýpu, naopak mě to zajímá, nějakou dobu jsem se o to nezajímal.
A to se jednalo o hloupost, psát nebo nepsát mezeru (popřípadě jak širokou mezeru) v jednotkách.
Na to neexistuje přímo norma a může se to mírně lišit podle cítění sazeče.
Každopádně by mezera za číslem a před jednotkou neměla být větší, než šířka "N". Samozřejmě se ale předpokládá, že máte zbytek typografie v pořádku, např. správné dělení slov, aby mezi zbylými slovy v textu nebyly nepřirozeně široké mezery. Vypadalo by pak divně, kdyby jedna mezera v řádku byla "en" dlouhá, zatímco ostatní mezery výrazně širší (ale za to už by nemohla ta mezera u čísla, ale ty ostatní, nepřirozeně dlouhé).
Trochu zmatek je dán i tím, že na odbornou literaturu se používá často TeX, který je ale standardně nastavený podle amerických pravidel. My, pokud se někam můžeme dívat, tak jsou to německá typografická pravidla, protože ta naše s nimi byla (jsou) velmi podobná.
Přesně tak. Vytvářet nové písmo, které se "hodí" na seminární práce, je zbytečné. Písma s širší kresbou už existují. Přímo ve Wordu je k dispozici písmo Cambria, které je pro tento účel optimální. Bohužel Word cpe uživatelům jako defaultní písmo Calibri a písmo Cambria nabízí pro nadpisy, což je poněkud nevhodné.
Právně technický dotaz. ... "....je proti tomu upravený svobodný font Nimbus Roman No.9 L..."
Jak je to s legálností, třeba u přiložení do PDF? Oba fonty (starý Nimbus Roman No.9 i toto nové Times Newer Roman) jsou copyrightované licencí (GNU GPL), která má i dost striktní požadavky při následném šíření, pokud je použita jako nedílná součást celku.
Dotaz: Je možno toto písmo přidat do PDF a distribuovat jako jeho součást, vše dohromady, aniž bych byl nucen celý PDF soubor vydat pod GNU GPL kompatibilní licencí? Tedy třeba i můj text, co v tom PDF posílám? Když to posílám vše v jednom, najednou, spolu, jako celek?
P.S.: Pokud jsem si dobře dohledal, jde o GPLv2. Což by snad mohlo být lepší než v3, která omezuje ještě více.
Písmo je autorské dílo.
Spisovatel (autor textu) užije písmo a vytvoří své dílo - PDF. Do něj se vloží písmo (mimochodem, většinou se subsetuje).
Čtenář už NEUŽÍVÁ písmo, čtenář už užívá PDF.
Porušením autorského práva by bylo, kdyby kdokoliv z PDF to písmo extrahoval a dál používal. Na tom nemění nic ani GPL ani jiná licence. Prostě nemůžete sáhnout z internetu, z PDF, nebo odkudkoliv žádné dílo - tj. ani písmo, ani obrázek, ani fotografii, aniž by Vám dal autor svolení.
Tedy, smím legálně takový PDF vystavit volně na web ke stažení pod pod MIT / public domain licencí?
Pochopitelně. Stejně jako můžete text vytisknout a výtisky rozdávat lidem. Nebo ho můžete embednout do webové stránky.
Čtenář ten font NEUŽÍVÁ. Užil ho autor textu.
(Komerční písma nesmí užívat ten, kdo za ně nezaplatil. Analogicky - platit licenci písma musí vydavatel textu, ne čtenář - představte si, že byste platil za to, že si přečtete noviny, nebo vidíte napsaný text v televizi :)).
Celé se to točí kolem pojmu užití díla. Tím, že se na něj díváte, ho neužíváte.
Moment, a proč tedy byla vymyšlena +FE https://en.wikipedia.org/wiki/GPL_font_exception licence (jak dohledal Lol Phirae níže). Pokud by byla pravda to co uvádíte, tak by žádná +FE nemusela vůbec existovat.
Moment, a proč tedy byla vymyšlena +FE https://en.wikipedia.org/wiki/GPL_font_exception licence (jak dohledal Lol Phirae níže). Pokud by byla pravda to co uvádíte, tak by žádná +FE nemusela vůbec existovat.
Však když si přečtete ty zdroje k tomu článku (a ostatně i ten článek samotný), je celá +FE koncipována jako opatření "pro jistotu", aby se zabránilo výkladovým nejasnostem.
Vykládat si GPL tím způsobem, že použitím fontu musíte pod GPL zahrnout i dokument samotný je absurdní výklad. Budete-li redukovat ad absurdum ještě dále, dojdete k tomu, že i tištěná reprodukce písma je hodna ochrany (nikdo nesmí vytištěné písmo "obtáhnout" a vydávat za své). Tím pádem by i tištěné dokumenty musely být pod GPL. No a jelikož takový výklad nedává smysl, nedává smysl ani původní ověřovaná teze (k výkladovým metodám více zde: https://iuridictum.pecina.cz/w/V%C3%BDklad).
"Komerční písma nesmí užívat ten, kdo za ně nezaplatil"
Ne, jako čtenář/koncový uživatel to opravdu řešit nemusíte ... musíte řešit jen dokument jako celek. Tato povinnost leží na vydavateli dokumentu. A tady je zakopaný pes.
Já totiž jsem vydavatelem toho PDF a jsem třeba i zodpovědný za to, že text co píši (co tam kopíruji odjinud) mám právo šířit dál. A třeba i obrázky..
U klasické komerční licence (pokud písmo přidávám k textu a nespoléhám, že uživatel má jinak, legálně, nainstalovánu nejěkou blízkou obdobu), u klasické komerční licence musí být v té licenci uvedeno, jak to písmo smím užít - tedy zda jej smím i šířit i v každém dokumentu spolu s textem či jen jako součást programu a přímého tisku.
Analogicky, u GNU GPL by to měla řešit licence ... a asi řeší ... ta GPL+FE (pod kterou tento font vydaný NEní)
0/ Nepřehušťuj si myslivnu zbytečnými kokotinami
1/ https://en.wikipedia.org/wiki/GPL_font_exception
2/ Vydat font pod GPL licencí je zjevnou známkou zchátralé inteligence autora.
ad 1. ... to je fajn, ale to musí uvést (přidat) autor toho písma, že?
Takže, protože Times Newer Roman nemá uvedenu +FE licenci (nenašel jsem že by měl), tak toto písmo lze přidat zase jen ke GNU GPL kompatibilním textům (a projektům) a nijak jinak nesmí být (legálně) šířeno.
tak toto písmo lze přidat zase jen ke GNU GPL kompatibilním textům (a projektům)
Tento názor naprosto nesdílím, nicméně z odkazů ad 1/ takový přístup je považován za možný přinejmenším v duševním vlastnictvím pomatených částech světa, jako zejm. USA, viz např. zde. (Zmíněna tam je i naprostá nevhodnost GPL licence pro daný účel.)
Není potřeba měnit písmo, stačí v editoru nastavit šířku písma (a mezer) na nenápadných 105 % - umí to Indesign, Scribus, ale i Libre Office Writer.
Mimochodem, PDF podporuje změnu šířky písma. U každého použitého písma je možnost uvést šířky všech použitých znaků. Používá se to, když se nevkládá použité písmo do dokumentu (což je mimochodem hrubě proti zásadám dobrého PDF) a provádí se jeho substituce. Písmenka z náhradního fontu se zvětší nebo zmenší podle toho, co tam bylo spočítáno původně. Zní to hrozně, ale funguje to celkem elegantně.
(A samozřejmě šlo by to udělat i jinak - jsou tam na to deformační matice...)
Na nevím, na mojí vysoké škole se nikdy stranové ani slovní rozsahy nepožadovaly. Práce byla fakticky hodnotná nebo ne, jestli se vešla na jednu A4 bylo jedno. A za příliš dlouhou diplomku se u nás normálně vyhazovalo – kdo používá vatu, nebo není schopen formulovat své závěry stručně, ať to zkusí za rok.
Tak tomuto teda nerozumiem. Ja mám za to, že seminárky a pod. sa sádzajú v LaTeXe, a ten má vlastné písmo (kt. okrem iného existuje aj v štandradnej .otf/.ttf forme pre použitie napr. vo Worde), ktoré je aj tak širšie ako Times.
Alebo že by niekto v LaTeXe používal Times? To si dosť dobre neviem predstaviť.
Pro LaTeX existuje spousta free nebo GNU-GPL fontů. Pokud jsi šikovný, můžeš vlézt do zdrojáků Computer modern, zvětšit šířkový rozměr fontu a protáhnout výsledek metafontem. Dokonce mám pocit, že ty základní rozměry, ke kterým se šířka písmen vztahuje, jsou v nějakém pomocném souboru, takže do souborů s definicemi tvarů písmen (a pomocných pro česká písmena) by se prakticky nezasahovalo, jen se změnil odkaz na ten pomocný soubor. Doporučuji to pochopitelně dělat na souborech se změněnými názvy.
Divím se těm záporným hlasům, vzhledem k tomu, že takovéto zásahy do fontů popisuje řada podrobnějších textů o TeXu. Pan Olšák dokonce má ve své knize "Typografický systém TeX" ukázku fontů, generovaných Metafontem na bázi Computer Modern, u nichž se mění pomocí úprav jednoho parametru velikost patek od zcela bezpatkového písma (použitelného jako Helvetica) po písmo velikostí patek blízké a použitím ekvivalentní fontu Times Roman.
XeLaTeX umí pracovat s různými fonty. Naše knihovna poskytuje LaTeXový template (.cls) pro diplomky, kde je Calibri defaultní font. Na Windows je ten font zdarma, ale na jiných platformách se za něj musí platit. Když Calibri není nainstalovaný, tak se použije Carlito (free náhrada Calibri od Googlu). Je to novinka, uvidíme, jak se to vyvine.
ad "normostrana"
60 znaku na radek, 30 radku na stranku, to byly casy.
Fixed font, jehlickova tiskarna, ktera umela jenom velka pismena.
Meli jsme za ukol napsat jakousi praci do Marxismu-Leninismu. Pro ty, co se narodili az po nem, byl to povinny predmet a delaly z neho zkousky a byly hnusne jak marx s leninem dohromady (v dobe, kdy uz 50 let hnili).
Tak jsem posadil kolegu k nejake knize z teto oblasti a rekl jsem mu, at vzdycky precte nejakou vetu, pak preskoci par stranek a zase precte nejakou vetu. Co cetl, to jsem psal. Bez odstavcu, furt dal, az to melo stanoveny pocet stran plus par, aby to vypadalo, ze jsme si s tim dali praci.
Pak jsem to vytisknul tema velkyma pismenama zarovnane doprava i doleva, takze v tom nebylo mozne se vubec niceho chytit. Pokud to nekdo chtel cist, musel by si ukazovat pravitkem :-). Nepochybuju o tom, ze jestli to ten ucitel vubec zacal cist, zacalo mu byt spatne uz po treti vete. a nechal toho bez toho, aby pochopil, jaky to byl blabol.
Na tenhle zabavny elaborat do politiky se neda zapomenout ani po 30ti letech :-).
Btw, kvalita prace se neda pocitat na normostrany. Moje diplomka mela asi 40 stranek + prilohy a dostal jsem za ni extra diplom za nejlepsi diplomku v rocniku :-). Pritom byla s prehledem nejtensi ze vsech. Taky jsem ji psal skoro 14 dni :-).
Úplně zbytečné... Normální školy/učitelé zadávají práci s požadavkem na počet slov nebo znaků (normostran). I některé méně normální školy mají na bakalářské a diplomové práce pevný požadavek na úpravu, kde je často i požadovaný font a sorry, ale "Times Newer Roman" není "Times New Roman".
A jinak samozřejmě problémy jsou úplně jinde, než v délce textu. Problém je v tom, že není problém obhájit na matematice jako bakalářskou/diplomovou práci z učitelství matematiky sbírku příkladů, která je kompilátem cizích úloh z pár učebnic a vložené obrázky jsou fotoaparátem na parapetu mizerně vyfocené buď ruční kresby nebo přímo obrázky z cizí učebnice. Neoříznuté, neupravené pozadí...
No a vrcholem všeho je samozřejmě legendární práce paní Anny Horákové: Ptáci - můžeš mít křídla i kořeny z PedF MU. Myslím, že hledání širokého fontu je to poslední, čím by se zabývala... Ono to není nějak potřeba...