Vlákno názorů k článku
Times Newer Roman je písmo, které prodlouží váš text od Libor Šedivý - Mě by jen zajímalo - jaký přínos prodloužení...

@j

Aha, no já to nezadával. Ale zase jsme neměli na výběr písmo. Takže pokud nebylo na výběr písmo a byla daná jeho velikost, tak není potřeba se zabývat normostranou, ne? To by vysvětlovalo proč se to neřešilo. Asi neřešilo, možná to i tak kontrolovali.

@Kate

řádkování 1,5

V pořádku, proti normostraně nic nemám, to je logické měřítko. Nicméně se kvůli tomu necítím jako blb, ale asi jsem se nechal zbytečně vyprovokovat tím řevem z pavilonu J

No ja mel za to ze rozsah textu se odviji od obsahu, sle uz mi zacina svitat proc spousta datasheatu stoji za ... protoze proste cim vic stran tim vic adidas, ikdyz k tomu neni duvod

Ne, datasheety stojí za starou bačkoru proto, že zpracovat to kvalitně trvá nějakou dobu, zdržuje to ostatní od práce a stojí nějaký peníze.

Pak hledáš parametry interní reference A/D převodníku a je tam "typicky 1V" bez uvedení minima, maxima, tolerance v %,... On asi ten písař, co to dává dohromady, asi nemohl najít nikoho, kdo by měl ve vývoji/testování na starosti referenci. Nebo by mu kvůli dvěma číslům, případně řádku v tabulce navíc, upadly pracky. Přitom když chceš měřit (a kdo by nechtěl, když používá A/D převodník?), musíš mít nejpozděj v době kreslení schématu jasno o dosahované přesnosti měření (a tím nemyslím "většinou se nějak trefíme").

Ale na druhou stranu, pokud jsi příznivcem celostránkovýho seznamu použití a rád si počteš, že ten stabilík jde použít v PDA, mobilu, tabletu, TV přijímači a podobně, tak na kvalitu dokumentace nemůžeš říct půl slova.

Hodně záleží na účelu textu.

Pokud je cílem předat informace, pak je počet stran buď irrelevantní, nebo se naopak snažíte to vměstnat na co nejméně stran. Sem já řadím třebas ten datasheet.

Pokud je cílem ukázat, co jste se za X let naučil, že umíte hledat, třídit, dělat závěry, uvádět reference atd., pak naopak bývá zvykem požadovat rozsah v normostranách.

Nevím proč tolik lidí považuje diplomové práce za ten první případ. Jako že by diplomová práce byla nějaký převratný objev, úžasná nová věc a zdroj zásadních informací? Tedy aby splňovala kriterium "jde o obsah!"? Obávám se, že tak tomu není. Věděcký přínos bývá malý, v řadě případů bych řekl spíše nulový. Proto jde o formu. Vy neobhajujete úžasný vynález nebo objev, vy ukazujete, že jste se naučili řemeslo. Proto je důležité splnit počet stran a nezapomenout na žádný z povinných prvků. Obsah je podružný. Pokud tam tedy vůbec nějaký je.

Zajímavých diplomek, co vůbec stojí za to si přečíst, je tak jedna z deseti. Ale i těch zbylých devět studentů chce odpromovat.

Pokud je ucel textu nekoho informovat, tak to je zbytecne.

Jenomze nekteri lide maji nesmyslny pocit, ze delsi text je lepsi. Moje magisterska prace mela mit 60 stran. Prvnich 26 stran jsem napsal uplne v klidu za jeden den. Obsahovaly kompletni informace o vsem, co jsem udelal, vyrobil a naprogramoval. K cemu to slouzi, jak to funguje a proc to nebylo udelane jinak. Nebylo co dodat.

Se zbytkem do tech sedesati stran jsem se moril tyden, Projit kazdou vetu a zkusit do ni pridat nejakou nesmyslnou vypln. Tu pridavne jmeno, tu nesmyslna vlozena veta. Pak uz to neslo, tak jsem pridaval odstavce naprosto zbytecnych zhovadilosti, ktere sice vypadaly, ze se tykaji tematu, ale pro kohokoliv, kdo prosel prvakem na te skole nemely zadnou hodnotu.

Nakonec prisly vlozene obrazky, grafy a tabulky. Puvodne jsem tam mel asi tri. Na konci tam byl nejaky obrazek snad na kazde strance. Po tydnu driny naprosto nesrovnatelne s tim prvnim dnem, kdy jsem napsal to dulezite jsem dosahl sedesati stranek a pripadal jsem si jako naprosty idiot.

Ano radkovani, okraje a sirku fontu jsem samozrejme natahl az na akceptovatelne maximum.

Prace se vsem libila i kdyz byla plna bullshitu.

Neměla mít spíš 60 normostran? To by pak těm 30 zhruba odpovídalo.
Jinak třeba na FIT VUT při hodnocení diplomek na délce bazírovalo jen pár volů. Jinak oponent obvykle napsal do posudku dvě věty proč vůbec nevadí, že je práce kratší. A ještě byl rád, že nemusí číst zbytečné bláboly.

U nás (MFF UK, matematická analýza, rok 2002) naštěstí na délce nikdo netrval. Jen při vazbě si stěžovali, že 26 stran včetně titulky a seznamu literatury je strašně málo a ještě přidali prázdnou stránku, aby to šlo svázat. Rozsah v normostranách nevím, bylo tam víc vzorečků, než textu.
Z toho byly 4 stránky opravdu vlastní přínos, publikovatelný. (Škoda, že jsem to tenkrát psal v češtině a byl líný to přeložit a poslat... mohl jsem aspoň mít Erdősovo číslo:-)
Ale těžko z toho dělat nějaké extra závěry, tenhle obor studovali tak 1-3 lidi za rok... a jo, na červený diplom tenhle rozsah stačil. Stejně jako na uznání jako práce pro RNDr.

Výhoda/nevýhoda takovéhle krátké práce je, že si ji oponent opravdu přečte a pochopí.

1 z 10? Jak na které škole.

Třeba taková Fakulta Scoiálních Studíí Masarykovy University tak Mgr. práce jsou tak kvalitní, že zajímají studenty daného oboru klidně 1 ze 2.

Na Pedagogické fakultě stejné univerzity to může být i 1 z 20.

"Zajímavých diplomek, co vůbec stojí za to si přečíst, je tak jedna z deseti. Ale i těch zbylých devět studentů chce odpromovat."

Což ale automaticky neznamená, že by měli :-)

Diplomka (a bakalářka tím tuplem) by měla prokázat, že se kandidát naučil pracovat s literaturou a případně (diplomka) zvládl i jakési minimum praxe v oboru. Ne vždy je četba prací, které tato kritéria splňují přínosem. Mnohdy jsou přínosem (pedagogickým) práce, které tato kritéria nesplňuji (jako výstražné příklady) - obávám se, že GDPR a podobné "přínosy" EU toto použití do značné míry komplikují až znemožňují.

Hej. Bezny ITak proste tyhle veci neresi, neresil a nikdy resit nebude pokud s tim nema souvisly obor - napr. DTP. To je velmi okrajovy subjekt zajmu a je to zcela v poradku ze o normostrane nikdy neslysel.

. Uz pri odbornych predmetech ktere jsem v zivote nevyuzil nam rikali ze normostranu budou asi resit jen narodni prekladatele,za­pisovatele mozna soudy a ze ji spis nemame resit.

Normostrana je v kazde zemi jina (nejen v EU ale i narodni normostrany).
I takova hloupa jednotka "pica" take neni stejna a jsou asi 4 druhy. Pokud bych nekomu daval rozsah textu jako "normostrana" tak od inda,cinana a amika dostanu uplne jiny vysledek.

Ne neni. nekdy od doby pocitacu predefinovana jako 1800 znakuna stranu. Tzn. i tech "bilych"/nevi­ditelnych. Kdyby byly na udery tak to nebude vychazet.

"Tiskovy arch" je take zcela zbytecna jednotka cechistanu kterou jinde nevyuziji.

30*60 je 1800. Za "úder" se pochopitelně považovala i ťuknutí do mezerníku.

Přemýšlím, jak na psacím stroji nebo na počítači napsat mezeru bez toho, abych stiskl nějakou klávesu.

V každém případě normostrany tu byly vždy a stále jsou. V každém státě trochu jiné, dokonce i v každém oboru jiné, občas i v každé firmě jiné. Některé jsou ukotvené v zákoně (i u nás na to máme pro jeden obor vyhlášku), jiné jsou dané interně. A k čemu se používaly a používají? Na peníze! Novináři, spisovatelé, překladatelé, korektoři - ti všichni jsou podle normostran nebo podobné metriky hodnocení a placení. Kolik ten text zabere místa je pak věcí zadavatele (vydavatele novin, nakladatele knih apod.) a závisí na tom, jaký typ sazby použije. Autor je placen od slova a normostrana je oblíbená měrná jednotka.

Alexandr Dumas by mohl vyprávět....

Jenže ten psal rukou. A strašně škrábal :-D

Ti generátory?

(Aneb podívej se pořádně, co je ve větě podmět...)

A přitom z hlediska nastavneého hodnocení vědy nestojí tento objev ani za starou bačkoru. To co má cenu je množství papíru, které se kolem toho popsalo. Čím více tun žvástů, tím větší objev. Přesně toto je hodnotící kritérium dnešní vědy. Zavedené samotnými vědci!

Vždyť za to dostali Nobelovku!
To je dle mého uznání od vědců pro vědce, za velký přínos vědě.
(nemluvím o Nobelovkách za "Mír", to je poslední dobou výsměch a na jinou diskusi)

Kumulativní IF i Hirsh index má a měl takový Einstein velice bídný.

112 je bídný h-index? *facepalm*
https://scholar.google.com/citations?user=qc6CJjYAAAAJ&hl=en

Problém vidím v tom, že normálním lidem se práce starší než, tuším, pět let do h-indexu nezapočítávají.

No tak h-index za posledních 5 let nedává moc smyslu u nikoho mrtvého, ne? :)
A že citační statistiky dost závisejí na oboru a mění se i v čas je AFAIK se v akademické sféře samozřejmě ví.

Určitě nechci tvrdit nikomu, že každá vědecká publikace přinese celosvětový mír a konec hladomoru. (nadsázka, pro ty kteří by mě brali příliš vážně, prosím nedělejte to, ani já se neberu příliš vážně ;) )
Já vlastně málo kdy někomu něco tvrdím, většinou prostě řeknu svůj názor o kterém sám vím, že nemusí být správný a nechám na posluchači / čtenáři ať si udělá svůj názor.
Případně občas dokonce svůj názor změním, pokud mě proti-strana přesvědčí o tom, že můj pohled je špatný.

Jen jsem tím chtěl říct, že to co teď je, je (dle mého) nejlepší, ze všech špatných způsobů, jak to dělat, pokud víte o lepším, sem s ním. ;)
Něco jako demokracie, není to ideální, ale nic lepšího zatím nikdo nevymyslel. (aby to fungovalo)

ve vede je dulezita take replikace jinych studii :-]

@koudy

Záleží, z jaké dálky na hodnocení vědy koukáte - z venku ze zdá, že to funguje, když bude věda vaším každodenním chlebem, hravě najdete spoustu věcí, co nefungují optimálně. Impakt faktor, ani peer review nefungují dokonale. Citační kliky a další triky na zvýšení impakt faktoru tu už byly zmíněné. Peer review taky není dokonalé - každý článek posuzují 2 až 3 lidé a občas do toho promítají své zájmy a přesvědčení. Navíc lidi z oboru se navzájem znají, takže posouzení není tak úplně neosobní a kromě kvalit textu do hodnocení vstupují osobní animozity.

Peer review je také jedna z věcí, která přispívá k módnosti ve vědě. Pokud mainstream ve Vašem oboru je zkoumání, proč je obloha růžová (protože všichni na ní koukají, když jsou červánky), s článkem o tom, že obloha je většinu dne modrá, budete prorážet jen velmi těžko. Nemluvě o šancích získat grant :)

Když se ale na současný systém vědy podíváte optikou náklady - výnosy, zjistíte, že tahle neefektivita je cenou, kterou platíme za všechno dobré, co věci jako impakt faktor a peer review přináší a které zmiňujete. Jen je potřeba si uvědomit, že nic nelze brát dogmaticky. Každá metrika, podle které lidi dostávají peníze nebo společenské uznání může být obehrána a vždycky to někdo bude dělat. Jen podle impakt faktoru slovního vataře nepoznáte (když to bude dělat šikovně).

Je mi jasné, že nic není ideální :)

Jen mi to přijde lepší, (trochu zkresleně o něčem co zná každý z nás) než přesvědčovat někoho o tom, že třeba takové parlamentnilisty.cz by neměl považovat za dobrý zdroj informací (spíše zdroj desinformací, dle mého), kdežto takové ČTK (ceskenoviny.cz) beru jako zdroj informací s mnohem vyšší pravděpodobností pravdivosti. :)

Je pravda, že se ze zvědavosti zajímám hlavně o fyziku (astro, částicovou, ...) a ostatní výzkumy jdou trochu mimo mě.
Ve fyzice musí být všechny testy opakovatelné, takže pak u nějaké gender / sexual / whatever - studie je asi větší problém udělat "peer review", nebo výzkum zopakovat.

Jak píšu výše, je to živá věc a určitě se časem objeví i způsob jak "ošetřit" tyto neduhy, na které zase další "vykuci" vymyslí work-around a tak stále dokola, nicméně je to lepší než to bylo před 100 lety a snad to za 100 let bude zase o něco lepší.
Fuj já jsem hnusnej optimista :D

Děkuji za zajímavou odpověď, ze které jsem se něco dozvěděl.

Impact factor je majetkem soukromé firmy ISI s vydavatelskými aktivitami a slouží pouze jako její ekonomický nástroj. Jiný význam nemá.
Význam IF spočívá v tom, že dodává jakési pseudoměřítko negramotům, kteří rozhodují o řízení vědy.

Jednou z mnoha ztracených příležitostí EU (veškeré aktivity této organizace jsou přehlídkou promarněných možností) je, že neudělala nějaký systém (nad)státně garantovaného systému hodnocení citací. Ono by nedalo moc práce, aby byl výrazně kvalitnější než stávající IF.

Já se obávám, že takový systém ani existovat nemůže. K tomu závěru jsem došel poté, co mi jeden kolega položil otázku: "Co myslíš, dělají peer review lidé, co sami nikdy nic nepublikují?"

Zjistil jsem, že i když odpověď neznám, tak vlastně ani jedna z možností nevede k objektivnímu systému.

1. Peer review dělají lidé, kteří sami žádnou publikační činnost nevyvíjí. Mají na to tedy vůbec kvalifikaci? Je vůbec nějak relevantní "systém hodnocení" založený na lidech, kteří oboru nerozumí? Respektive - jak víme, že mu rozumí, když sami nikdy nic nepublikují?

2. Peer review dělají lidé, kteří sami publikují. Možná se najde několik odvážných, kteří smetou kravinu ze stolu. Ale nebude jich naopak většina plout s proudem? Buď hodně ošklivě "já pomohl jemu, on pomůže mně", nebo alespoň klasické "nikoho moc nedráždit a nešlapat na kuří oka".

Takže jak přesně chcete udržet "garantovaný systém hodnocení" čehokoliv tak, aby byl objektivní? Zejména ve chvíli, kdy na tom systému budou záviset obrovské peníze pro hodnocené? IF je špatné, ale já se domnívám, že je špatné v důsledku toho, co řeší. A že jakékoliv řešení daného problému skončí úplně stejně špatně - manipulované vlivnými.

Algoritmus IF je zhruba takový:

1. Vyberou se nějaké časopisy
2. Z nich se vyhodnotí citace a nejčastěji citované časopisy se přiřadí k databázi
3. Postup 2 se opakuje v několika iteracích
4. Z počtu citací v jiných časopisech / zachycených pracech se počítá IF

Je jasné, že výsledek silně ovlivňují body 1 a 3 (=počet iterací), a že se to dá ovlivňovat i jinak.
Z těch ovlivnění potom plynou nedostatky IF (preference některých oborů, některých zemí a velmi silná preference angličtiny).

Faktem je, že by se dal vytvořit systém daleko objektivnější, byť používající stejného či podobného algoritmu. Stačilo by v úvodu nabrat proporčně časopisy z různých zemí i oborů (a různojazyčně) a udělat dostatečný počet iterací.