Jako už poměrně zkušený VŠ učitel znalý různých studentských triků a oslích můstků to řeknu takhle: stačí dát do zadání práce "rozsah 6 normostran textu" a student si může text roztahovat jak chce a má stejně smůlu.
Normostrana je 1800 znaků a každý texťák i PDF proflížeč ten počet znaků umí spočítat.
Samozřejmě to studenti zkouší, viz,. nejmenovaný plzeňský "doktůrek" Mareček Bendíků, který svoji "doktorskou práci" o tzv. restitucích (dá se dohledat na webu) udělal písmem a řádkováním jako slabikář pro žáky nižšího stupně ZŠ... že s ním kvůli tomu nevyrazili dveře je jen ostuda konkrétní školy.
Proč by se měl sledovat výhradně obsah? Požadavek na rozsah práce je celkem přirozený, přece nelze mít na rozsah diplomové nebo disertační práce stejné nároky jako na nějakou seminárku. Ostatně pochybuji, že by někde opravdu striktně trvali na tom stanoveném limitu, spíš jde o to, aby to studenti vyloženě nešidili jak Benda. Ten ostatně podváděl i s obsahem, protože jako rigorózní práci použil svou vlastní diplomku.
Možná to není známo, ale student za své studium napíše možná stovky prací, zato jen jedinou diplomku/disertaci. Jde právě o ty stovky prací, o diplomku už méně.
Moje diplomové práce měly vždy 2 x až 3 x více stran než bylo žádáno.
Nicméně postrádám - a to píši z vlasntí zkušenosti - že by VŠ učitelé také někdy hodnotili a sledovali obsah, a občas si ho i přečetli. Formální stárnky zhodnotit umí.
Dokonce se mi stala při studiu humorná historka. Odevzdal jsem zápočtovou práci, a chybný univerzitní systém si ji zkopíroval ještě jednou do své databáze. Následně program na kontrolu plagiátů zjistil, že druhá kopie práce je 100% kopií té první kopie práce. A rovnou vygeneroval pozvání ke kárné komisi a k mému potrestání za hrubé porušení studijního řádu - totiž plagiátorství. Nikdo, tím méně VŠ učitelka, které jsem to odevzdával, se nenapadlo ani náznakem podívat co se stalo. Byrokratický šiml řehtal a řehtal stále dál.
Nakonec jsem použil metodu šoku. Napsal jsem sarkasticky ostrý dopis, který jsem zakončil nabídkou, že je zažaluji a dám k soudu - počínaje celým řetězcem lidí, kterým daná záležitost prošla. Zřejmě ostrý tón zapůsobil a po několika měsících se někdo konečně podíval, co je v mém dokumentu.
Tak takto se na VŠ starají - a takto "pečlivě" hodnotí vaše práce, seminárky a další VŠ profesoři na českých školách. Ono těm VŠ profesorům, když už na to totálně kašlou, nezbývá nic jiného, než hodnotit aspoň ty formální stránky práce. To je maximum, co při svém flákání ještě jsou schopni dát.
Já se ti divím, že ses vůbec s tím studiem namáhal, když jsi byl od začátku větší borec než všichni ti odborní asistenti, docenti a profesoři dohromady. A taky by mě zajímalo, ve kterém oboru student za těch pět let studia napíše stovky prací. To jsou nějaká ta genderová studia, ne?
S tím se setkávám zcela běžně, že "plagiátorský systém" ukazuje stoprocentní shodu mezi různými exempláři téže práce, uloženými na různých místech univerzitního webu. Ukazuje to názorně intelektuální kompetentnost lidí, co píší příslušné programy, i kvalitu toho, co z těch programů leze.
Treba http://www.elsewhere.org/pomo/ ?
Stejne se nakonec takovi studenti postmodernismus neresi, ale soustredi se na to aby nezapomneli na okurku...
Kolik useru mi da zas palec dolu...:-)
Z dob CSc prací se traduje historka, jak jeden uchazeč o tento titul doprostřed své práce, doprostřed odstavce, vsunul větu: "Kdo to dočetl až sem, má u mě flašku kvalitního vína." Nepřihlásil se nikdo z posuzujících a když na to přišla řeč při obhajobě, byla velká ostuda.
To je fakt, on to napsal na 54 stran a myslím, že v celém dokumentu není ani jednou zmínka o E=m*c^2, protože tak to zjednodušili jiní, aby se to nám dobře pamatovalo.
Už si to úplně nepamatuji, ale myslím, že tam je ta rovnice popsána obráceně, jako rychlost = energie / hmotnost + nějaká klidová energie částice. (i když to je možná obsaženo v té hmotnosti)
Jak říkám, lhal bych kdybych tvrdil že jsem to celé pochopil, (pokud je tu nějaký fyzik, poprosím o kontrolu, případnou opravu mých domněnek) ale bylo to zajímavé čtení.
http://myweb.rz.uni-augsburg.de/~eckern/adp/history/einstein-papers/1916_49_769-822.pdf
Zrovna tento vzorec je dosti problematický. Ono se totiž už dlouho vědělo, že E = h*ný a že h*ný = m*c^2.
Výroba příslušného sjednocujícího vzorce by měla být zvládnutelná pro každého absolventa ZŠ.
Problémem je, že podobných dvojic (nebo vícečetných skupin) vzorců je ve fyzice více, a že jejich spojování je v reálu čistá patafyzika (a najdete toho spoustu na různých konspiračních webech o "volné energii" apod.). Einsteinovou zásluhou je, že nasadil svou pověst relativně čerstvého nobelisty na možnost, že toto konkrétní spojení dvou vzorců patafyzika není. To totiž hlásali mnozí před ním, kteří se děsili toho v tehdejší fyzice nepředstavitelného množství energie, které by se mělo dát z hmoty uvolnit.
To je proste mily Watsone, na zakladce se deti nauci cist a psat, na stredni se nauci tvorit z myslenek druhych, a na vysoke by meli predvest neco vlastniho. "Neco vlastniho" implikuje obsah, nikoliv schopnost cist a psat nebo prebirani cizich praci a natahovani toho vseho na bezobsazny balast - to jiz maji dokonale osvojene z nizsich stupnu. Voditko s rozsahem stran je mezi vsemi slusnymi akademiky pouze informacni atribut a vetsinou se bere jako (maximalni nikoliv minimalni nebo optimalni) doporuceny rozsah, aby komise nemusela cist neco v rozsahu "Vojna a mir" od pana Tolsteho. Behem semestru se ani nepredpoklada, ze by sebevetsi grafoman vypotil seminarku v rozsahu 250 stran. Studenti nejsou hlupaci, aby sami nevedeli jak ma byt zhruba dlouha seminarka...
To ale jak vidite VS ucitele nezajima. Kdyz ma hodnotit ucitel VS treba 200 praci tydne, tak je nemuze z objektivnich duvodu precist, zamyslet se adekvatne nad nimi, tudiz prichazeji ke slovu parametry jako pocet stran, nazev prace, dosavadni hodnoceni studenta atd. Grafy, vzorce v praci muzou byt plus, protoze mozek pracuje s obrazky a prace s grafmi vypada subjektivne profesionalnejsi (lepsi) nez prace bez grafu (samozrejme zavisi na oboru).
To potom zalezi na te konkretni skole/fakulte, jak se k tomu stavi. Kdyz jsem treba psal bakalarku/diplomku, tak se, pokud se dobre pamatuju, neprejate obrazky (tj. vlastni tvorba) pocitaly jako odpovidajici mnozstvi textu na dane plose, coz by se dalo v rozumne mire asi povazovat za prijatelny kompromis.
No nevím, já jsem se s obrázkama nikdy moc nezalamoval, napsal jsem utilitám z GraphWizu (například DOT je ideální pro popis stavovýho automatu), co chci a zbytek se dal vystříhat ze screenshotů schémat (který jsem stejně musel taky dělat) apod. A času na písmenka pak bylo taky dost.
Jo kdybych to dělal na Widlích v PaintBrushi, to by fakt byl porod i popis odporovýho děliče.
Sorry jako, ale rozsah maturitní slohovky je 250+ slov. To je text, který přečteš za minutu, minutu a půl. Tu minutu textu si můžeš 20 minut rozmýšlet a dalších tuším 90 minut smolit. Stačí ti napsat jedno slovo každých 20 sekund. Tohle musí být v možnostech žáka, který vlastním přičiněním prošel čtyřmi roky střední až k maturitě.
SpookY: Já jsem žil až dosud v přesvědčení, že práce je především o obsahu. Ale chápu, že jsem naivní, protože se to všude hemží VŠ učiteli, kteří zkontrolují formální stránky práce a více už nic.
Vzpomínám si na obligátní věty ve studentských pracích "Kdo to dočetl až sem, ať se přihlásí u autora o 1000 Kč." Dávali je tam studenti poměrně často - a ještě jsem neslyšel o případu, že by se nějaký VŠ profesor přihlásil o odměnu. Dost to ilustruje, jak na to VŠ učitelé kašlou, a práce zadávají jen proto, aby se zadávaly.
Vzhledem k mé odbornosti každý rok dělám oponenta slušnému množství diplomových prací. Každý rok se řada studentů diví, že jejich diplomky pečlivě čtu! Nejsou na to od svých VŠ učitelů vůbec zvyklí!