Myslím že webových stránek čistě vygenerovaných nějakým LLM bude poměrně málo. Daleko častější bude třeba použití LLM pro vytvoření základu textu na základě nějakých materiálů, a uživatel to pak dotlačí do použitelné formy. Což je ovšem úplně jiný level.
AI nás v podstatě osvobozuje. Svého času člověk potřeboval nějakého kreativce pomalu i na napsání nadpisu. S AI má člověk velmi rychlého, schopného a občas poněkud tupého kreativce k ruce, a může to trápit třeba celou noc, aby nakonec dostal to co chce.
Jedna věc mi ale začíná vadit: AI obrázky v článcích. Dokud to byla výjimka, tak to bylo svým způsobem zajímavé. Teď je často vidět, že se obrázky generované AI používají v podstatě jako default, ačkoliv k danému existují "klasické" fotografie (tím myslím reálně vyfocené, ne na fotografické desce z 19. století).
To ovšem není nic nového. Když jedna stránka knihy stála cca tolik co jedna kráva, tak byly v knihách jen opravdu důležité věci. Kniha stála cca jako dneska VW Passat, takže ji neměl doma zdaleka každý, nemluvě o (ne)gramotnosti populace. Po evropském rozšíření knihtisku se cena prudce snížila, během sto let měl knihu doma každý měšťan, a většinou ji uměl i číst. Dneska za jednu krávu pořídíte cca 300 000 stránek. Proto máme červenou knihovnu, lifestylové magazíny, a tu obrovskou spoustu dalšího trashe. U vzdáleného vidění, tedy tele-vision, si lidé také představovali, že bude možné například přenášet operu a přednášky z univerzit, a jaký to bude mít skvělý dopad na blaho lidstva. Místo toho máme mexické telenovely a Big Brother, vše proložené reklamou na vložky a prací prášky.
Pokud jde o web, tak ten AI nejen "píše", ale čím dál častěji i "čte", protože lidé s její pomocí například hledají produkty. Nejspíš tedy nakonec budeme mít AI na obou koncích, bude za nás psát i číst. Nejen na webu. Například odmítnete schůzku slovy "ty vole, v úterý nemůžu, řekni to Martinovi", AI to přeloží na "velevážený pane, s velkým politováním vám musím sdělit, že kvůli nepředpokládaným komplikacím mimo mou kontrolu jsem nucen naši úterní schůzku odložit na dosud neurčené budoucí datum", a příjemci to AI dekóduje na "voe, Karel v úterý nemůže". To už začalo, spousta lidí dnes podobně odpovídá na maily. Nakonec lidé úplně přestanou rozumět archaickému jazyku, kterým spolu AI komunikují, a bude to pro ně něco jako bytecode - dá se to dekódovat, ale nikdo to nedělá ručně. A pak jednou, v dálné budoucnosti, někdo přijde s myšlenkou mluvit s ostatními lidmi přímo, bez AI asistenta. Sundá chytré brýle, vypne mozkový implantát, nesměle pokyne rukou, a po letech poprvé neuměle použije vlastní hlas: "Čau voe, já Karel, jak vysý?"