Jeste ze vas mame. Uz,se tesim jak bych ke kazdemu serveru kupoval specialni kabel na napajeni a k ntb zdroji specialni kabel misto standardnich IEC typu. Urcite by bylo take vhodne mit sitove závislé spinane zdroje. Klidne na 100V/60Hz nominal v druhe pulce japonska a vsichni se podridi a nebo koupi velke trafo.
K tomu ale zadna statni regulace nebyla treba.
Tedy ono ani k tem nabijecim konektorum, na spouste mist, kde to dava smysl jiz davno jsoua clovek si bez problemu vybere.
Pak jsou mista, kde uz to takovy smysl nedava (napr. herni notebook dal to chteji i pro monitory a tiskarny, herni konzole! ...) a tak to pujde na hranu a budou s tim problemy.
Obecne jsem docela zastance USB-C i PD, kde to dava smysl, tam to designuji. Ale nutit to legislativou povazuju za tezky ulet.
Ano, já tak moc škodím, že jsem rád, že máme konečně jednotný, otevřený standard. Tento přístup poptávám a vítám, ale chápu, že tu jsou lidé, co raději mají svět techniky fragmentovaný jako politiku.
Samsung Adaptive charging, QC, dash charge, pump charge, co tam máme ještě za vlastní protokoly a standardy?
Rozlámaný, neuniformní svět je minulostí. Zajímavé, že u PCI-E a grafiky to funguje skvěle. Či si kupuješ novou desku, když kupuješ novou grafiku? 🤑
Jedna věc je jednotný standard, druhá věc je jeho vynucení zákonem.
> Samsung Adaptive charging, QC, dash charge, pump charge, co tam máme ještě za vlastní protokoly a standardy
Po ničem z toho se mi nestýská, ať žije USB PD. Ale svého času nebyli nic lepšího. Někteří výrobci přišli s inovací, přinesli lepší produkt, a na základě toho vzniklo USB PD.
> Zajímavé, že u PCI-E a grafiky to funguje skvěle. Či si kupuješ novou desku, když kupuješ novou grafiku?
Řekl bych, že PCI-E je zrovna případ, kdy se výrobci dobrovolně shodli na standardu, do kterého je nikdo nenutil. Nebo i na to je nějaké nařízení?
Máš naprostou pravdu v tom rozlišení – je kritické neplést si vznik standardu s jeho vynucením. Jak USB-PD, tak PCI-E jsou čistě plody práce soukromých subjektů a inženýrských konsorcií (USB-IF, respektive PCI-SIG). Žádný státní úředník v Bruselu nevymyslel vyjednávání napětí přes CC piny u USB-C, ani neřešil deskewing na linkách PCI-E. To udělali inženýři z Intelu, Applu, HP a dalších, aby vyřešili technické limity starších řešení.
Rozdíl je jen v tom, jak zafungoval trh. U PCI-E (a dříve AGP) výrobci rychle pochopili, že 'univerzální dálnice' je nutnost – nikdo by si nekoupil grafiku, kterou nestrčí do desky. Naopak u nabíjení mobilů trh 'selhal' kvůli byznysové touze po vendor lock-inu a ziscích z licencovaných kabelů. Politický tlak byl v tomto případě jen katalyzátor, který donutil i ty největší odpůrce (zdravíme do Cupertina) přestat používat proprietární konektory tam, kde už technicky nemají žádný smysl.
Vsadím se, že kdyby PCI-E vznikalo v dnešním klimatu, politický tlak by vypadal úplně stejně. Ostatně, stačí se podívat na největší absurditu dnešního hardwaru: CPU patice.
Proč máme skvělou wide-kompatibilitu u PCI-E zařízení, kdy mohu vzít moderní kartu a strčit ji do osm let staré desky (a bude fungovat, jen pomaleji), ale u procesorů jsme v zajetí středověku? I když jde v základu pořád o stejnou architekturu x86-64, u některých výrobců musíte měnit desku prakticky s každým druhým vdechnutím. Ta představa, že bych pro přechod z NVIDIA grafiky na AMD musel měnit základní desku, je pro nás šílená – ale u CPU to bereme jako fakt.
Je to technologický relikt doby, kdy se vše řešilo proprietárními konektory. Chtít po moderním hardwaru skutečnou modularitu, interoperabilitu a konec zbytečného generování elektroodpadu není žádné 'dezolátství', ale prostý selský (a inženýrský) rozum. Pokud to vyžaduje trochu politického postrčení, budiž, ale ta hlavní práce – ty protokoly – je pořád práce inženýrů, ne politiků.
> U PCI-E (a dříve AGP) výrobci rychle pochopili, že 'univerzální dálnice' je nutnost – nikdo by si nekoupil grafiku, kterou nestrčí do desky. Naopak u nabíjení mobilů trh 'selhal' kvůli byznysové touze po vendor lock-inu a ziscích z licencovaných kabelů.
V době, kdy vznikaly proprietární kabely, toho telefony moc neuměly, nesloužily jako navigace, neměli jsme powerbanky a neřešili nabíjení u kamarádů. A neměli jsme moc dalších zařízení, které bychom mohli chtít nabíjet stejnou nabíječkou, a kde by to dávalo dobrý smysl. Protokoly byly celkem triviální – často šlo o dva piny, nevím, jaká se používala napětí, dost možná v dřevních dobách jsme měli nižší napětí, které odpovídalo druhů baterie, která nemusela být jen lithiová, ale i NiCd. Tedy zpočátku by standardizace nabíjecích kabelů mohla být zbytečně náročná a řešila by problém, který v tehdejší situaci nikoho moc netrápil.
Tuším, že u smartphonů se USB (byť zpočátku miniUSB – prostě historie) začalo prosazovat již mnohem dřív. Asi proto, že tam to dávalo smysl, telefon byl mnohem vytíženější, a nešlo moc spoléhat na to, že ho uživatel jednou za týden nabije.
> Proč máme skvělou wide-kompatibilitu u PCI-E zařízení, kdy mohu vzít moderní kartu a strčit ji do osm let staré desky (a bude fungovat, jen pomaleji), ale u procesorů jsme v zajetí středověku? I když jde v základu pořád o stejnou architekturu x86-64, u některých výrobců musíte měnit desku prakticky s každým druhým vdechnutím. Ta představa, že bych pro přechod z NVIDIA grafiky na AMD musel měnit základní desku, je pro nás šílená – ale u CPU to bereme jako fakt.
Tak myslím, že PCIe řeší hlavně přenos dat (enumerace, interrupty, DMA, …) a napájení (které tuším je řešeno celkem primitivně podle rozměru), asi to bude řádově jednodušší s řádově menším vývojem než CPU, které komunikuje s lecčím. Jako šlo by to standardizovat, ale pokud se na změně něčeho komplexního bude muset shodnout Intel s AMD, vývoj může jít pomaleji.
> Chtít po moderním hardwaru skutečnou modularitu, interoperabilitu a konec zbytečného generování elektroodpadu není žádné 'dezolátství', ale prostý selský (a inženýrský) rozum. Pokud to vyžaduje trochu politického postrčení, budiž, ale ta hlavní práce – ty protokoly – je pořád práce inženýrů, ne politiků.
Já bych za větší modularitu byl do nějaké míry rád, otázka ale je, kolik by to stálo – nejen z hlediska peněz, ale i z hlediska rychlosti vývoje. Ale zase, mám po nových procesorech chtít podporu DDR4, abych mohl udělat smysluplný upgrade bez nákupu nové RAM? Bylo by to hezké, kdyby to šlo, ale zároveň by to stálo nějaké inženýrské úsilí.
A buďme realisti – platili by to všichni, využíval nejspíš málokdo. Beru jako úspěch, když někdo řeší výměnu baterie v notebooku či telefonu. (Obojí jsem dělal.)
Ono kdyby po lepší modularitě byla velká poptávka, asi by o dost jinak vypadala i ta nabídka. Nějaké pokusy o lepší modularitu treba v oblasti notebooků byly (Framework) – je fajn, že tu takové možnosti jsou pro ty, kdo to chtějí, ale není to masovka. Když se Frameworku zvýší zásadně prodeje, asi to přinese i konkurenci.
V dobe prvnich mobilu se v rodine seslo 5 ruznych nabijecek. Nevhodna nabijecka a zoufaly user shanejici nabijecku kdesi v tramtarii byl naprosto bezny jev. Takze uz u prvnich mobilu byla poptavka po univerzalnejsim reseni.
Nevim jak moc vam tece mliko po brade nebo mate vousy u kolen nicmene ten bordel v nabijeckach byl uz u jedne rady mobilu a rozhodne neslo az tak o primitivni kabely. Nekde bylo naklicovani, nekde na jacku prohozene +-( on to vlastne ani zadny standard neni). V jinych pripadech nabijecka davala dve napeti nebo potrebovala nejakou negotiation pred nabijenim.
Ohledne akumulatoru situace tez nebyla jednoducha. Zejmena v dobe kdy nektere mobily umoznovaly pouzit jako NiMH tak Li-pol ci Li-ion.
NiCD vynechavam protoze ty snad byly vyhradne domenou prvnich NMT mobilu kde clovek resil dobijeni casto "hrubou silou" a nabijecky nebyly sofistikovane. Posledni generace malych NMT mobilu uz mela taky NiMH.
U smartphonu bylo komicke to ze pomineme-li prvni pripady s prorietarnim rozhranim nebo pripojenim pres rs232 ci pcmcia tak napajeni bylo oddelene od usb. Cili nic jste si nedobil a maximalne to jeste vic sosalo stavu z mobilu.
6. 5. 2026, 10:10 editováno autorem komentáře