Autor se bohužel dopouští značného zjednodušení. Která můžou mást čtenáře.
Hlavně zaměnuje „musí mít“ a „nesmí mít“. Směrnice EU totiž nezakazuje existenci jiných portů. Pouze nařizuje povinnou přítomnost alespoň jednoho portu USB-C s podporou Power Delivery. Pokud výrobce chce, může vedle něj klidně dál nabízet svůj proprietární kulatý nebo hranatý konektor pro vyšší zátěž, což je u výkonných strojů běžný.
Dalším vynechává, že se toto nařízení teď zařízení s příkonem do 100 W. Takže výkonný notebooky a pracovní stanice, které vyžadují X>100W maj výjimku.
A stejně tak je zavádějící vyvolávat dojem, že starší modely ze dne na den zmizí z pultů. Zákon řeší pouze první „uvedení na trh“, nikoliv doprodej skladových zásob, takže modely s platnou homologací se budou v obchodech zcela legálně objevovat klidně dalších pět let, dokud neukončí produkci a nevyprodají zásoby.
Takže nejde o žádnou zázračnou úsporu, ale jen o regulaci, jejíž náklady na implementaci a certifikaci stejně v ceně hardwaru zaplatí právě koncový zákazník bez ohledu na to že v balení nebude nabíječka.
Naklady na implementaci jakehokoliv zakona jde na vrub obcanu. Platime i to vezeni pro nespolupracujici obcany. To ze neseme nejaky naklad neni automaticky spatne. Dulezite je, jestli celkovy prinos zakona je vyhodny. To muze byt treba tim, ze ja uz pro nove telefony nekupuju nabijecky, protoze mi staci ty co mam doma. Pro me je prinos kladny.