Vlákno názorů k článku
Wikipedie debatuje nad obrázky v článku Rorschachův test od Paja - Pokud to spravne chapu, tak cilem je klasifikace...

Pokud to spravne chapu, tak cilem je klasifikace diagnozy (z mnoziny diagnoz) na zaklade odpovedi (z mnoziny odpovedi). Metod jak toho dosahnout je cela rada – expertni systemy, statisticke metody, neuronove site, fuzzy logika … At je pouzita jakakoliv metoda vzdy lze vysledek rozdelit do tri trid. a/ pacient ma tuto diagnozu a byla spravne stanovena b/ pacient nema tuto diagnozu a presto byla stanovena c/ pacient ma tuto diagnozu ale nebyla stanovena Je rozpor mezi psychology – kteri prijmou metodu kdyz bude varianta a/ zastoupena napr. 75% a techniky kteri budou i pri 99% a/ hledat kde je chyba. Proto technicky vzdelany clovek nikdy neprijme psychologii jako vedu. Co je ale zavaznejsi – je vseobecne nepochopeni statistiky. Ta ma smysl jen pri velkych cislech. Ale nema absolutne zadny vyznam pro jednoho konkretniho pacienta. Kdyz spadnete do b/ nebo do c/ tak je uplne jedno ze mate jen 1% smulu. Psycholog si rekne – ale kdyz spravne diagnostikuju 75% pacientu a pomuzu jim je to super (ja osobne o te pomoci dost pochybuju. Nejhorsi je pokud to dojde az na psychyatrii – udelat elektrosoky/prasky z cloveka x cloveka y, i kdyz ma porad stejnou obcanku neni zadna pomoc). Ja si rikam – nechtel bych byt ve tride b/ A verim ze ani zadny psycholog/psychiatr by nechtel byt v b/ Pokud psycholog udela 1000 testu rocne se 75% uspesnosti dle a/ tak po… 250-ti lidem rocne zivot.

No a prave tak to neni – psychologove (obvykle) nejsou programatori a nevymysleji algorytmy, kteryma by se pak ridili a jednou provzdy na zaklade jednoho postupu cloveka zaradili do skatulky. Naopak.

Uz v prvaku se kazdy psycholog uci, ze zadny test v psychologii nerika [[Prideluji tomuto cloveku nalepku „deprese“, „hranicni porucha osobnosti“, „psychoza“.]]

Testy jen naznacuji, ze je nekde nejaky trend, potencial, marker. (jen u akutne probihajicich depresi vam vyjde vysoky skor)
To jak k tom vysledku pristoupi psycholog je pak uz jina vec.

Bohuzel jsou na svete mizerni psychologove (ale opravdu mizerni, az me to prekvapilo) – stejne jako jsou mizerni zubari a chirurgove.

Ano, takze je to vesteni s kristalove koule a kavove sedliny, ale pridame k tomu „vedeckou“ omacku, aby to bylo brano patricne vazne u laiku. Hele, kdybyste rekli na rovinu, ze vite hovno a v podstate hadate, tak bych to bral. Timhletim hranim si na vedu a posedlosti vlastni pravdou s katastrofalnimi nasledky (viz lobotomie apod. zrudnosti zminene vyse) si opravdu povest nevylepsite.

Mimochodem, kdyz mi date deset tech karet s barevnymi fleky a ja vam desekrat reknu, ze vidim barevny flek, tak podle tehle genialni „metodologie“ a „norem“ jsem proste magor, protoze jsem posedly barevnymi fleky. To je ale kravina, co? Fakt super test.

Aha, tak toto jsou vedecke metody. Vis, kdyz fyzik vyvine „metodu“ mereni, ktera v 16 z 18 pripadu bude produkovat zcela irelevantni data bez jakekoliv vypovidajici hodnoty, tak se mu ostatni vysmeji. Kdyz totez udela psycholog, tak to je „vedecka metoda“.

A abych to nejak uzavrel, tak bych jeste jednou citoval:

Rorschach proponents sometimes express surprise, dismay, or irritation that their inkblots excite strong controversy among research-oriented clinical psychologists. However, the reason is not hard to find: From the time of Lee J. Cronbach, Hans Eysenck, and Joseph Zubin up until the present, legitimate scientific criticisms of the test have been adamantly resisted or ignored by Rorschach proponents (for a historical summary, see Wood, Nezworski, Lilienfeld, & Garb, 2003). So long as proponents continue to dismiss legitimate criticism, ignore negative research, and present the test as the psychological equivalent of medical imaging techniques, the Rorschach is destined to remain on the fringes of psychological science.

Ano, spousta psychologů zastává názor, že diagnózy jsou na nic a že je to škatulkování.