Nekonecna spätna kompatibilita je cesta do "pekiel" a brzda pokroku. Uz to pochopte konecne. A ak chcete zachovat stary software na starej platforme tak tam zostane. Ak vsak upgradujete platformu a mate dostupne nove moznosti, je len hlupostou toho ktoreho cloveka, ze chce zachovat nieco co je davno prekonane a len prinasa problemy.
Jo, tohle jsem si kdysi říkal taky a nechápal jsem starší kolegy, kteří radši používali nástroje, které léta fungují, místo toho, aby přešli na novější věci, které sice nabízejí mnoho možností navíc, ale také mají nové chyby, nové postupy...
Jenže postupně mi nějak věčné updaty lezou čím dál více na nervy. Nechci už trávit u počítače tolik času jen a jen objevováním nových chyb, laděním pracovních postupů, objevováním, které vlastnosti chybí a které se objevují a jak je využít...
Neodsuzujte zpětnou kompatibilitu. Je to velmi rozumná a žádoucí věc. Nevidím jediný důvod, proč při změně jedné části systému, mám najednou měnit úplně vše. Nejen že to nepřinese ten žádoucí pokrok (checht!), ale nepřinese to ani zvýšení efektivity, protože nejdřív musí člověk vyladit nové chyby, nové postupy, řešit kompatibilitu mnoha věcí atd.
Pochopitelně nikdo netouží po nekonečné zpětné kompatibilitě. To se ani neděje, i když chápu, že zpětná kompatibilita delší než jeho život (tj. třeba 30 let) se někomu může zdát nekonečná. ;)
Podotýkám jen, že záměrně komentuju velmi obecně, protože to neplatí jen o Pythonu, ale platí to v naprosto všech činnostech - od programování, přes CAD, grafiku, sazbu, různý office až třepa po opravování aut. Když budete kterémukoli člověku měnit věčně pod rukama všechny nástroje a budete zavádět stále nové postupy bez zpětné kompatibility, tak ten člověk moc práce neodvede.