Názory k článku AI po expozici: když editor začne měnit realitu

Postprodukční zásahy do fotografií se děly odedávna - nejen před příchodem AI, ale dokonce před myslitelností digitalizace jako takové. Ať už to bylo ruční kolorování černobílých snímků, retuše tvářiček filmových hvězd či modelek, odstraňování politicky nepohodlných či přímo nevhodných a k zapomenutí odsouzených postav (koukám tebe, soudruhu Ježove, i na tebe, soudruhu Clementisi!), nebo naopak kompletní rekonstrukce nezachycené skutečnosti (průlet MiGu pod mostem).
Realitě na fotografii se prostě nedalo věřit - a tak se jí nevěřilo jaksi preventivně, takže vznikaly spiklenecké teorie o (ne)přistání na Měsíci.
Digitální, počítačové zpracování takové zásahy jen zjednodušilo a zpřístupnilo. Pamatujete na epidemii morphingu před zhruba čtvrt stoletím? Byly to ještě čistě technické úpravy nebo už zárodky AI úprav?
Dnes jsou tyhle úpravy integrální součástí zpracování fotografie - a je potřeba je tak brát. Ale povinné označování, štítkování AI upravených fotek nic nezmění. Stane se to jen záminkou dalšího honu na čarodějnice. A také sporů, zda taková fotografie může sloužit jako důkaz u soudu nebo zda může být použita v dokumentaci.

Skutečné nebezpečí však číhá trochu jinde, než kde by je většina z nás hledala: nikoliv v úpravách samotných, ani v jejich kvantitě a kvalitě, ale v míře kontroly nad tím, co a jak se bude upravovat. (Nebo generovat.) Pachatelem totiž může být nějaký autor, ale také to může dělat editor (teď mám na mysli software), nebo přímo nějaké ÁÍ-čko - a u toho ještě záleží na tom, jak moc se samo rozhodne do snímku zasáhnout! Takže můžeme mít (symbolicky) odstupňované:

• vymažu soudruha Clementise z fotografie a přefotím, abych měl nový negativ,
• vymažu soudruha Clementise z digitální fotografie,
• označím na fotce soudruha Clementise a nechám ho AI vymazat,
• najdi mi na fotografii soudruha Clementise a vymaž ho,
• odstraň z fotografie politicky nepohodlné soudruhy,
• a nebo si AI při ukládání fotky do cloudu sama rozhodne, že soudruh Clementis je v neoblibě a pro jistotu ho z fotografie odstraní!

A tomuhle žádné povinné označování AI upravovaných fotek nezabrání - zejména ne ve chvíli, kdy tak bude muset být označena drtivá většina digitálních snímků.
Fotka je prostě fotka - a my si musíme sami stanovit míru nedůvěry, se kterou na ten který snímek nahlížíme.

17. 9. 2026, 08:53 editováno autorem komentáře

"a nebo si AI při ukládání fotky do cloudu sama rozhodne, že soudruh Clementis je v neoblibě a pro jistotu ho z fotografie odstraní!"

To já bych šel klidně ještě dál:

Zjisti kdo a co na fotce je.
Zkontroluj, jestli tam není někdo závadný nebo něco závadného. Upozorni na závadný obsah orgány.
Zjisti zájmy uživatele a lidí na fotce a zapracuj je do jeho profilu cílení reklamy.
Pokud je obsah v pořádku, zkontroluj jestli v databázi fotek už něco podobného není a kdyžtak nabídni uživateli možnost si koupit profesionální fotky s podobným obsahem jako právě vyfotil.
Podle výchozího nastavení fotoaparátu rovnou kup profesionální fotku, tu předej uživateli místo toho co vyfotil a peníze mu strhni z účtu.

Vítejte v dystopické budoucnosti! :-)

Hlavně to poslední očekávám každým dnem. Právně to stačí šikovně zakomponovat do nějaké EULA, ze které se nedá vyvlíknout.

Na to by v podstatě stačil foťák bez optiky, tedy přístroj, který by podle polohy (GPS), směru natočení (magnetometr, akcelerometr) a přehledu o osobách okolo (wi-fi scanem) stáhne z databáze fotografie okolí, osob, a vytvoří realistický obrázek.
Výhodou by bylo, že může naaranžovat skupinku podle potřeby a nemusíte hlídat, zda se všichni usmívají nebo zda někdo někomu nedělá zaječí ouška.

Teď! Teď tu byl!
O 3 roky jste to s tím nápadem nestihl:
https://futurism.com/the-byte/camera-no-lens-location-ai

Len predtym by tam musel niekto ist a odfotit to.

A to je presne ten dovod preco sa nam tak pacia stare klasicke fotografie na film. Ked si porovnavam fotky co som fotil na kinofilm s tym co dnes fotim digitalne, tak dnes je vsetko detailnejsie, farebnejsie ale nemaju dusu a posobia svojou dokonalostou umelo.

I s filmy byla potíž, ORWO do modra, Foma do červena, FUJI méně do modra, Kodak ... a pak ještě fotopapíry přispívaly ke zkreslení barev, nebo fotolaboratoře. Ale jinak zůstávala realita.

17. 9. 2026, 11:20 editováno autorem komentáře

Jo a když se člověk třeba jen trochu blbě podíval na barevnou vývojku (u mě stačilo ji přelejt do vývojnice a zpátky do flašky), tak pak ten diapozitiv měl cyanu jako v nightclubu.

Rodinné oslavy na chalupě na přelomu července a srpna zásadně na Kodak Gold. Jinak trávník vypadal jako Sahara. Nebo s Kodak Gold vypadala Sahara jako trávník? 🤷‍

I na film, dokonce pohyblivý, se dalo udělat spousta nereálna - vícenásobné expozice (bratři Luméři s tím hodně blbi), retušování, vyhlazování (zajděte si do ateliéru Seidel na přednášku), montáže (koukněte, jak se kombinovalo hvězdné pozadí s vesmírnou stanicí ve Vesmírné odyssee z 2 filmů a 2 inverzních černobílých masek ve 2 průchodech expozice), "dokreslovačky" (zde doporučuji Filmový dobrodruh Karel Zeman), synchronní zadní projekce (pamatujete honičky ve francouzských komediích?). Jéje, toho bylo.

Není to tak dávno, tak sto, stopadesát let, co si fotografové vytvářeli nebo kupovali databáze mraků, aby je mohli přiexponovat na pozitiv exponovaný z ortho negativu...

Tak, tak... Ještě Saudek se tím chlubil v knize Naučte se komponovat kreativně :)

A takových příkladů by se našlo... Drtivá většina ČB fotek má nereálný kontrast, hrátky s hloubkou ostrosti také mají problém s podobností s "oční" realitou, kreativní využívání omezeného dynamického rozsahu rovněž, triků s vývojkami jsem viděl tolik, že mi to až hlava nebere... Už jen prostý fakt, kolik práce bylo vyvolat fotky pro výstavu - stačí si přečíst životopisy nějakých starších fotografů, když to popisují. Člověk hned dostane jiný náhled na problematiku.

Navíc je tu filosofická otázka, co je to realita - kdo tomu skutečně rozumí, umí ukázat takové příklady našeho očního vnímání, že z toho jde hlava kolem... De facto mi z toho vyplynulo, že "proti přírodě" je už samotný fakt, že se snažíme udělat jeden ucelený placatý obrázek a tvrdit o něm, že je to věrné zobrazení reality. Protože naše oči a naše mysl vůbec nepracují s pojmem "snímek" ("frame"), nevidíme stejně všechno najednou, magicky se nám skládá dojem ze dvou očních obrazů atd. atp. Viz např. slavný pokus s gorilou na basketbale.

Hodně blízko realitě by mohl být "snímek" získaný pouze na položeném fotopapíru nebo CCD senzoru. Samozřejmě tam nebude nic vidět (jen celková světlost), ale to je prostě ta realita, ze které si optickou soustavou vybíráme něco užitečného.

Iste uznate ze je rozdiel ked sochu niekto vytesa z kamena. Oproti tomu ked ju vytlaci v 3D tlaciaren alebo CNC obrabaci stroj.

Taky isty je rozdiel ked niekto spravi fotku a nasledne postprocesing/ko­laz. A tym ked fotku podstrci AI a povie jej co by tam asi chcel mat.

Podla mna je to vsetko sposobene ze mi ludia sme analogovy. Preco hraje gramofonova platna lepsie ako co kolvek digitalne v max. kvalite aj ked objektivne ma horsie vlastnosti.

To není digitál / analog, to je tím, že gramofon zkresluje signál a lidi si na to zvykli, takže to považují za "lepší" než čistou reprodukci.

To samé zrno.

Když přišel Tri-X, tak to byl rychlej film s malým zrnem. Vznikla na něj záplava fotek, hodně z nich důležitých až ikonických.

Dnes se prodává m.j. díky tomu naučenému vzhledu, co je dnes už velké zrno.

Kdo si dnes kde zvykl na gramofon, člověče nešťastná? Naopak, lidé jsou zvyklí na digitální hudbu. A přesto se jim to gramofonové zkreslení obvykle líbí.

Odpověď šťastného člověka: u mě doma přeci :) A to konkrétně krásný historický kousek Dual 1225 se zabudovaným originálním zesilovačem.

Ale to mě přeci neopravňuje tvrdit, ze neumím rozeznat to, jak si celý ten "obřad" náležitě užívám, od kvality přenosu. Nebudu přeci říkat, že ty šumy a praskot na starších deskách jsou umělecký záměr a na některých deskách nefunkční drážka na rozpoznání konce desky zajímavý filosofický problém o nekonečnosti času :D

Možná je to i trochu psychologie, že akceptujeme snáze technologii, kterou umíme pochopit "selským" rozumem. Do dnes jsou tu lidé, kteří nechápou elektrický proud, protože prostě není vidět, tj. energie v předmětu ukrytá se navenek nijak neprojevuje :-)

Elektřině nerozumím - nejde mně, když potřebuji, a tluče mě, když nemá!

> Preco hraje gramofonova platna lepsie ako co kolvek digitalne v max. kvalite
Nie nehraje.

Pocitově hraje, protože jsem za ni vypláznul třeba 699 Kč a často na nějaké konkrétní akci, takže si jí vážím jinak a navíc jejímu puštění předchází obřad hledání, vyndání, očištění štětcem a spuštění ramínka. Digitálu bez média chybí obřad (a taky ta strašná cena).
Ano, čistě technicky je samozřejmě horší.

Napisal si to uplne presne, prehratie desky je urcity zazitok a hudba je zazitok. Nie zatlacit Power a Play...

Fakt a pocit su dve veci ktore sa zvacsa ani len nestretli v rovnakom meste ;-)

Tiez za mi viac paci zvuk z gramofonu ako z CD. Z analogoveho zosilnovaca ako zo zosilnovaca triedy D.

Z kontextu toho, co napsal je zcela zřejmé, že tím "lepší" myslí subjektivní dojem spousty posluchačů. Co je a není objektivně "lepší" je v tomto případě zcela irelevantní. Neposlouchám technická měření a fyzikální vlastnosti ale to, co si chci poslechnout.

Je to víceméně čistě placebo. Poslechu kvalitního digitálního záznamu je prostě jinde, ty detaily a dynamický rozsah jsou lepší objektivně i subjektivně. Záznam na analogové desce je specificky zkreslený, a pokud by ti někdo pustil tento digitalizovaný, nepoznáš rozdíl. Problém porovnání deska-digitál býval v tom, že cédéčka byla (a jsou) vytažená - hlasitost na úkor dynamického rozsahu (loud war). Proto byla deska kdysi lepší na poslech a tvrdilo se o ní, že má větší dyn. rozsah - což není pravda. V moderní době bohužel se CD a i vinyly dělají z jednoho masteru. takže je to jedno.

Jenomže přesně o tohle nejde. To je to o čem mluvím. Nejde o "detaily a dynamický rozsah". To je právě to. Když poslouchám hudbu z gramofonu, neposlouchám fyzikální vlastnosti. Poslouchám barvu zvuku a to, jak je ten zvuk příjemný. Což z gramofonu pro velmi mnoho lidí je. Je tam určité zkreslení, které prostě mnozí lidé mají rádi a líbí se jim. Pořád to nechápete a pak se divíte, že vám z toho vychází nesmysly.

Jo, pak přišel "tranzistorový zvuk", dlouho to bylo považováno za šamanismus, přestože to trhalo uši v té době neskutečně, až to někdo konečně změřil a v naší literatuře to dostalo názem přechodové intermodulační zkreslení.

(tl;dr vezme se obdélník, na to se namoduluje 16kHz sinus, a když se to pošle do běžného zesilovače, obvykle zpětnou vazbou velmi přiškrcený dost pomalý operák, tak se to na každé hraně toho obdélníku někde uvnitř nasaturuje a kus té namodulované sinusovky prostě zmizí. Dost podobné MP3 zvuku na hatkách nebo na sykavkách)

Další rozdíly, tranzistor má harmonické zkreslení ~exp, elektronka ~x^2 což taky dělá měkší zvuk, mechanický šum vinylu je taky celkem charakteristický, a příjemnější než to, co vzniká během digitalizace.

...kdyby pustil ten zvuk zdigitalizovaný... a v ideálním případě by to člověk nepoznal, ale troufám si tvrdit, že běžné vybavení do toho má hóooodně daleko, ono už třeba jen nasamplovat dobře audio 20Hz-20kHz na 44.1kHz je dost netriviální věc, nejlépe to nasamplovat na 192kHz/24bit a protáhnout to FIR filtrem....

Na vinile stále stratis kvalitu

Navíc s každým přehráním hůř a hůř :o)

Protože líp nehraje, ta hudba je zkryplená náhodou zrovna tak, že je to lidskému sluchu příjemné.
Už na konci devadesátých let nedokázali ani zkušení zvukaři při testech rozeznat, kdy slyší analogový zvuk přímo z desky a kdy tentýž zvuk prohnaný přes AD a hned zas DA převodník. A to tenkrát byly ty převodníky v plenkách...

A přesně o tom muzika ale je.

"A přesně o tom muzika ale je."

Ano a vlastně o tom je i obraz: nemusí být přesný ale měl by se nám líbit nebo něco vyjadřovat. V tom případě je obraz upravený algoritmy v pořádku. Na fotku by pak zbylo, aby byla co nejvíce přesná - dokumentační. Ani černobílá fotka už není tak přesná a z pohledu zvířat, která vidí v jiné části spektra, není přesná ani "naše" barevná fotka :-)

To by se algoritmy AI mohly používat i na "vylepšení" mluveného slova. Třeba v televizi by byl nějaký AI plugin, který by z Babišova jazyka udělal srozumitelnou češtinu :-)

Nevím, jak vy, ale já hudbu poslouchám proto, aby mi to bylo příjemné.

Ne, že bych byl znalec, snad ale nejsem úplný blbec, rozeznat retušovanou fotku. A když se tady pan architekt rozepíše, takto famózně, o "mýtu analogové éry, nebo éry prvních let digitální fotografie", nabývám dojmu, že už se dnes snad ani jinak "nefotí". Možná nějaký marketingový záměr, pokud mohu zatím anonymně zhodnotit článek, tak teda: "famózní architekt/famóz­nější článek".

No dobře retušovanou fotku pozná maximálně odborník a to ještě pomocí nějakého nástroje, laik vůbec. Dobře upravenou fotku od AI totéž. Protože jen tak mimochodem valná většina, troufnu říct, že možná všechny fotky z mobilů co se na těch internetech v tuhle dobu prezentujou, jsou upravené nějakou formou AI. Už jen to, že se konvertuje zdeformovaný obrázek z mini čočky a mini snímače na mikrovzdálenost je dost zásadní zásah plus se ladí kontrast a barvy, redukuje se šum a k tomu další ai klidně dodá vlastní detaily.

17. 9. 2026, 15:19 editováno autorem komentáře

A preco je potom problem si to priznat?

"Generativní úprava pak vytváří obrazový obsah, který v okamžiku expozice vůbec neexistoval."

A retus clovekom nie? :-O

Mám chuť pokračovat ve vzpomínkách na "starou dobrou vysoce pravdivou fotografii na film". Zaprvé děkuji všem, kdo už teď přispívají se vzpomínkami, jak to bylo doopravdy, a pokud máte další, pojďte mi pomoct zbourat tuhle zeď předsudků!

Namátkou, co dalšího mě napadá:

* omezení "barevného rozsahu čb filmů", tj. jaké vlnové délky umí a jak moc zveličůje nebo tlumí kterou z nich. Podle toho se vybíraly filmy na konkrétní náměty, takže se to dělalo ZÁMĚRNĚ, a ten záměr měl fotograf přetvářející scénu
* kde nestačil předchozí trik s filmem, používaly se barevné filtry, opět na ČB film a opět se stejným záměrem: změnit obraz, "vytáhnout" z něj některé detaily a jiné potlačit. Např. žlutý filtr se používal na ztmavení modré oblohy a příp. zvýraznění jemných mráčků na ní na zdánlivě hutná mracna
* úplně jiný barevný rozsah než vidíme, např. infračervené filmy - byly běžně k dostání narozdíl od infračerveného snímání na digitál
* hrátky s rozostřením a se zrnem
* tilt objektiv a tím úplně jiná kouzla s neostrostí a ostrostí - nezapomeňme, že oproti ateliérovým měchovým fotoaparátům jsou ty naše dnešní pevné tubusy úplné hračky pro mrňata, z pohledu možností tzv. optické lavice. Tak se děly věci! Doporučuju vyzkoušet na vlastní kůži, ale je to "makačka na hlavu" non plus ultra...
* umělecké podání osvětlení: triky s protisvětlem apod. Očima opravdu nikdy nevidíme přesně celočernou scénu jen s liniemi
* triky s pohybovým rozmazáním - většina z nich neodpovídá tomu, co vidíme očima. Např. současná móda dělat z vody mlíko, když už neumíme víno

17. 9. 2026, 23:25 editováno autorem komentáře