Amarok 1.4 byla taková legenda. Ve své době neměl konkurenci a zvládal i takové funkce, jako je propojení s MP3 přehrávači, telefony apod. Amarok byl ze začátku vyvíjen mimo repositář KDE a vycházel nezávisle na něm. To se s KDE 4 změnilo a společně s ním byl přijat i vývojový model. To nakonec vedlo k tomu, že Amarok 2 přišel o hromadu funkcí, které loví ještě dnes. Může za to agresivní vývojový model, který sice přinese pro vývojáře mnoho dobrého, ale uživatel na tom moc nezíská a přijde o funkce ve svém oblíbeném programu.
To celkově vedlo ke dvěma věcem. Nejdříve se spousta uživatelů snažila držet Amaroku 1.4 zuby nehty. To bylo samozřejmě neudržitelné. Amarok 1.4 byl závislý na kde-libs z KDE 3, a jak se postupně distribuce vzdalovaly od posledního vydání KDE 3, bylo složitější ho do nich dostat. Vyvrcholením byl fork Amaroku 1.4, ze kterého vznikl projekt Clementine. Ten měl hned zpočátku vše důležité a momentálně se nachází ve stavu, kdy má prakticky bezkonkurenční poměr rychlost/funkce.
V porovnání například s Rhythmboxem, který je v Ubuntu jako výchozím přehrávačem nebo Banshee, který je také velmi často zmiňován, je Clementine rychlý jako drak. Vděčí za to i omezeným závislostem. Pro jeho funkci budete krom kodeků potřebovat jen knihovnu Qt, a ta je sama o sobě rychlá.
Instalace
Pro distribuci Ubuntu existují dva PPA repositáře. První je stabilní, druhý vývojový. S vývojovým jsem neměl během posledních dvou měsíců jediný problém, ale samozřejmě se může občas nějaký najít. Pokud tedy chcete co nejrychleji nové, tak pro přidání repositáře spusťte:
$ sudo add-apt-repository ppa:me-davidsansome/clementine-dev Pro stabilní verzi:
$ sudo add-apt-repository ppa:me-davidsansome/clementine Samotnou instalaci pak můžete provést přes Centrum Softwaru nebo pomocí:
$ apt-get update
$ apt-get install clementine Instalace na ostatních linuxových distribucích nebo na Windows či Mac OS X není o moc složitější. Pro další podrobnosti se podívejte do sekce download na stránce projektu.
Uživatelské prostředí
Hned po spuštění na vás vykoukne klasické okno ze starého Amaroku. Vzhled je závislý na nastavení vašeho systému a jelikož já na vzhled moc nejsem,vypadají podle toho i screenshoty. Pokud jste na vývojovém Clementine a máte Ubuntu, tak se vám přidají ovládací prvky do panelu pro ovládání hudby.
Uživatelské rozhraní se skládá ze tří hlavních částí. Vpravo se nachází seznam skladeb, do kterého můžete přidávat soubory ze souborového systému, z knihovny, zařízení, z rádií atd. Pod ním je široký panel pro ovládání přehrávání a na levé straně jsou zdroje hudby.
Při prvním spuštění vás od přehrávání dělí jen několik sekund. Není potřeba hned vytvářet knihovnu a lze pohodlně přidat první hudbu do seznamu skladem z vašeho souborového systému. Přehrávání je sice primární funkce Clementine, ale bylo by škoda nezmínit další.
Knihovna
Ať už si hudbu stahujete nebo kupujete, prakticky nikdo nedodržuje jednotný standard pro pojmenování souborů a adresářů, takže dřív nebo později vnikne nepořádek a ten v Clementine řeší pohodlně knihovna.
Do té stačí přidat několik adresářů s hudbu, chvilku si pohrát alespoň se základními informacemi z ID3 tagů a hudba dostane svůj řád. Pokud chcete mít v hudbě pořádek i na disku, můžete použít nástroj pro organizaci hudebních souborů. K jednotlivým albům si navíc Clementine najde obaly CD.
Online hudba
Clementine samozřejmě komunikuje s různými hudebními online službami. Mezi těmi najdeme Last.fm, SomaFM, Magnatune a je možné přidat i libovolné internetové rádio.
Podpora Last.fm je plnohodnotná, lze poslouchat hudbu přátel, označovat oblíbené písničky, rádiové stanice, konkrétní umělce atd. Vše co Clementine přehraje posílá na Last.fm, které pak vaši činnost vyhodnocuje a případně k ní nabízí další služby. Clementine má přibližně stejné funkce jako nativní aplikace od Last.fm.
S dalšíma dvěma službami nejsem moc obeznámen, takže to zkrátím jen k tomu, že obojí funguje dobře. Na druhou stranu přidávání internetových rádií je oříškem, protože na stránkách rádia většinou není něco ve stylu “Toto URL si přidejte do svého oblíbeného přehrávače”, ale URL je schované a není moc pohodlné se k němu dostat.
Správce zařízení
Co má Clementine pěkně udělané, je správa zařízení. Můj telefon s Androidem rozeznal přehrávač bez zaváhání, během chvíle ho proskenoval a v menu mi nabízí položku “Copy to device”. I když je Clementine celý v češtině, občas na anglickou frázi narazíte.
Seznam skladeb v zařízení je zobrazen přehledně podle abecedy a je možné ze zařízení bez problémů hudbu přidávat i do seznamu skladeb v Clementine. Při kopírování hudby ze zařízení se změní názvy souborů podle ID3 tagů. Pokud ID3 tagy nesedí, můžete je upravit, a to i dávkově.
Kopírování souborů do zařízení je podobné, používá se na to stejný dialog.
Extra vybavení
Clementine toho dokáže samozřejmě víc. Když potřebujete neutrální zvuk, pomůže Hypnotoad nebo generátor zvuku deště. Pro fajnšmekry je k dispozici ekvalizér a když chcete mít hudbu v jednotném formátu a kodeku, pomůže nástroj na její hromadné překódování.
Závěr
Hudební přehrávač Clementine je perfektní alternativou k přehrávačům, které momentálně žijí v linuxových distribucích jako výchozí. Je rychlý, umí všechno, co běžný smrtelník potřebuje, a není závislý na žádném desktopovém prostředí. Během posledních pár týdnů byla přidána integrace do zvukového menu v Ubuntu, ale zároveň umí fungovat sám o sobě s ikonkou v oznamovací oblasti. Jediné, co by se mu dalo v porovnání s dnešními mainstreamovými přehrávači vytknout, je absence jakéhokoli nástroje pro nakupování hudby. Když ale vezmeme v potaz, že projekt jako takový vznikl v únoru tohoto roku, myslím, že to i bez nakupovacího nástroje dotáhl velmi daleko.
