O regulaci bitcoinového byznysu se v americkém státu New York zajímají už cca dva roky, tedy od té doby, kdy nejznámější virtuální měna zažila velký boom. První návrh regulace pak byl zveřejněn přibližně před rokem. A co si budeme povídat, nebyl přijat zrovna vlídně. Kritici poukazovali na to, že je moc přísný a prakticky nezohledňuje specifika virtuálních měn. Newyorský úřad pro finanční regulaci kritiku bral v potaz a finální návrh je mírnější.
Přesto se příznivci Bitcoinu stále dělí na dva tábory. Podle jedněch je regulace pro Bitcoin velký úspěch a v podstatě představuje vstupenku do velkého byznysu. Banky a velké firmy už se ho nemusí bát, protože už přesně ví co a jak, říkají. Druhá strana poukazuje na to, že náklady na vyhovění regulacím jsou zkrátka příliš vysoké. Zvlášť pro malé start-upy, které jsou zdrojem inovací. Skončí takové firmy? Pravděpodobně ne, spíš se jen přestěhují do jiného státu.
Obchodníků se regulace netýká
V médiích se často hovoří o regulaci Bitcoinu, ale to není tak úplně přesný termín. Jde o regulaci podnikání s Bitcoinem. Resp. nejen Bitcoinem, ale i všemi dalšími virtuálními měnami. Zákon se vztahuje na ty subjekty, které schraňují prostředky svých klientů nebo provádějí směnu jednotek virtuálních měn za jednotky klasických měn. Obchodníci, kteří prostě jen přijímají Bitcoin za prodané zboží nebo provedené služby, nic řešit nemusí.
Zdá se to jasné? Ve skutečnosti to tak jasné být nemusí. V některých případech zákon stále naráží na technická specifika virtuálních měn. Problém spočívá už v samotném faktu, že vlastnictví je v případě virtuálních měn obtížně definovatelné. S prostředky na dané bitcoinové adrese zkrátka může manipulovat ten, kdo k ní má soukromý klíč. A množství jeho kopií je samozřejmě teoreticky neomezené.
V případě, kdy své bitcoiny pošlete do služby, která provozuje sdílenou peněženku (de facto i většina burz a směnáren), je to jasné. Kontrolu nad nimi má jednoduše její provozovatel. Ale co když někde jen zazálohujete svůj soukromý klíč? Co když je šifrovaný? A co když ne? V extrémním případě bychom mohli říct, že kontrolu nad cizími prostředky má kdejaké úložiště či e-mail, kde se objeví soukromý klíč. Jich se pochopitelně regulace týkat nebude, ale je zřejmé, že vymezení není dokonalé.
Další problém představují čím dál populárnější vícepodpisové (multisig) adresy. Ve zkratce jde o to, že pro danou adresu existuje vícero klíčů a pro přesun prostředků je vyžadován určitý počet z nich. Dnes se nejčastěji setkáváme s případy, kdy jsou potřeba dva podpisy ze tří. Možných kombinací a využití je spousta. Pokud nějaká služba schraňuje jeden z nich, sice s prostředky sama nemůže manipulovat, ale v určitých případech může hrát nezastupitelnou roli.
Přestože to v zákonu nemusí být jasně čitelné, zaměřuje se na subjekty, které mají výhradní kontrolu nad prostředky ve formě virtuálních měn, které jim byly svěřeny klienty.
Co musí firmy splňovat?
Firmy, kterých se regulace bude týkat, budou muset do 45 dní od počátku platnosti zákona požádat o licenci. V souvislosti se zákonem se hovořilo o tzv. BitLicense, ale to je pouze neoficiální přezdívka. Žádost, která bude zpoplatněna pěti tisíci dolary, musí samozřejmě obsahovat údaje o firmě, organizační a vlastnické struktuře, ale také prověrku provedenou nezávislou agenturou. Kromě toho také podrobné osobní údaje osob (včetně otisků prstů), které mají možnost s prostředky manipulovat a mnoho dalšího.
Pokud bude subjektu licence přidělena, současně mu bude přidělen úředník, který bude kontrolovat, zda jsou dodržována všechna pravidla. Úřad mimo jiné také určí, v jaké formě má subjekt držet schraňované prostředky. To znamená, že jednoduše nepůjde, aby vše držel ve virtuální měně. Část prostředků, kterou úřad určí podle individuálního posouzení, např. bude muset být držena v amerických dolarech v rámci svěřeneckého fondu. Právě omezení nakládání s kapitálem pro firmy může představovat mnohem vyšší náklady, než pořízení licence.
Samozřejmostí je pak oznámit úřadu každou významnější změnu týkající se poskytovaných služeb či vlastnické struktury. Mimochodem, dříve se počítalo i s tím, že licence bude vyžadována také po těžařích, a co víc, dokonce i po vývojářích softwaru pro virtuální měny. Ti by ho museli nechávat schvalovat. Tvůrcům zákona ale zřejmě došlo, že zásah orgánu finanční regulace do vývoje nezávislého softwaru je absurdní. Pro upřesnění, hovoříme zde např. o klasických softwarových peněženkách, kdy vývojář nemá absolutně žádnou kontrolu nad aktivitou uživatelů.
Utrpí soukromí klientů
Krom toho subjekty budou mít povinnost vést podrobné záznamy o všech tocích prostředků dovnitř i ven a poskytovat je úřadu k nahlédnutí. To se týká záznamů za posledních sedm let. V záznamech bude muset být identifikována protistrana, tedy jméno, adresa apod. Ve finančních službách celkem běžná věc. Pro provozovatele peněženek z New Yorku to ale bude problém, protože málokdo chce pro manipulaci s bitcoiny v hodnotě pár dolarů uvádět své osobní údaje.
Kritici také poukazují na to, že takové záznamy mohou být potenciálně zneužitelné. Jak už jsme dříve psali, virtuální měny založené na technologii blockchainu vůbec nejsou tak tajné, jak si někteří myslí. Veškeré záznamy o transakcích jsou veřejně k dispozici a několik výzkumů ukázalo, že v síti není snadné se skrýt. Za pomoci analytických nástrojů lze jednotlivé transakce s poměrně slušnou úspěšností přiřadit ke konkrétním lidem, pokud se někdy v průběhu identifikovali. Bitcoin není bankovní systém, kde se prostě jen peníze přehazují z jedné hromady na druhou.
Celý zákon, který by měl vejít v platnost během několika týdnů, samozřejmě obsahuje mnohem víc podmínek a podrobností. Zjednodušeně lze říct, že se regulace podnikání s bitcoiny podobá klasické finanční regulaci. Těžko ale odhadovat, jak celá snaha nakonec dopadne. Virtuální měny jsou v tolika ohledech odlišné, že je jim prostě regulační rámec malý. New York určitě zákon ještě bude upravovat. A další americké státy regulaci také chystají. Jaký dopad na Bitcoin ve skutečnosti bude mít, ukáže až čas.
