Google nedávno představil nové zařízení Chromecast, což je v pořadí již jeho čtvrtý pokus o proniknutí na televizní obrazovky. Televizory představují poslední, ovšem velmi významný segment trhu s elektronikou, kde dosud Google nedokáže uplatňovat svůj vliv a vydělávat. Televizor je a bude stále centrem domácí zábavy, ovšem relativně brzy zřejmě bude internetová konektivita pro televizor důležitější než samotný televizní tuner.
Budoucnost je v placeném obsahu na vyžádání. Kdo ho bude zprostředkovávat ve velkém, přijde si také na velké peníze. A zájemců je pochopitelně hodně. Vedle samotných výrobců (chytrých) televizorů je tu také Apple a Microsoft. Obě firmy již mají osvědčená želízka v ohni, díky nimž mohou na nově budovaném trhu rychle expandovat.
Se zařízením Chromecast chce Google konečně prorazit na televizní obrazovky, kde se budou točit ještě hodně zajímavé peníze.
Apple má svůj set-top-box Apple TV, který v kombinaci s obchodem iTunes Store, technologií AirPlay a chytrou mobilní elektronikou používající iOS je přesně tím, po čem dnes zjevně Google velmi touží. Microsoft staví do stejné pozice svou herní konzoli. Po úspěšném modelu Xbox 360 již na podzim převezme štafetu Xbox One, který je zjevně navržen pro značnou variabilitu své úlohy v domácnosti.
Když už je řeč o herních konzolích, tak nelze zapomínat na Sony, které vyšle do boje proti konzoli Xbox One svůj PlayStation 4. Sony je velmi významný hráč, protože se aktivně angažuje i ve filmovém a hudebním průmyslu, takže na rozdíl od Applu, Googlu či Microsoftu není japonský zábavní konglomerát závislý jen na spolupráci s dalšími subjekty.
YouTube XL aneb sdílení videa na velké obrazovce
Připomeňme si, co vše předcházelo představení zařízení Chromecast. Začalo to YouTube XL, což byla speciální verze známého videoportálu YouTube, který Google po experimentování s vlastní službou Google Video v roce 2006 koupil za 1,65 miliardy dolarů. Pod názvem YouTube XL se skrývalo webové uživatelské rozhraní optimalizované pro webové prohlížeče televizorů a herních konzol, tedy pro velkou televizní obrazovku.
Google chtěl časem vedle uživatelských videí tímto způsobem na televizní obrazovky přivést za poplatek i profesionální tvorbu. Jenže nenašel takřka nikoho, kdo by tu profesionální tvorbu dodával. Natož na trhy mimo USA. Zábavní průmysl je v oblasti distribuce obsahu rigidní. Občas se zablýská na lepší časy, ale stále jen na vybraných trzích. V éře YouTube XL byla situace ještě horší, takže Google nakonec YouTube XL zrušil.
YouTube sice na televizní obrazovky proniká, ovšem jen jako doplňková aplikace chytrých televizorů, různých přehrávačů či herních konzol nabízející téměř výhradně uživatelskou tvorbu. Možnosti její monetizace jsou limitované. Roztomilá štěňátka nejsou hollywoodský trhák v hlavním vysílacím čase, kde si inzerenti rádi zaplatí za jeho obalení a rozkouskování reklamou.
Google TV: slibný projekt, nenaplněné ambice
Když už Android vystrkoval svá zelená tykadélka, přišla na scénu Google TV, tedy de facto platforma pro chytré televizory založená na systému Android. Google dokázal nadchnout významné výrobce televizorů a zdálo se, že se rýsuje opravdu něco velkého. Jenže ani pro Google TV se nenašlo tolik obsahu, kolik by bylo záhodno. Natož exkluzivního, se kterým Google v původních záměrech kalkuloval.
Ambiciózní projekt Google TV se zatím neprosadil tak, jak se očekávalo. Výrobci chytrých televizorů dál sází na své proprietární platformy.
Zábavní a zejména ten televizní a filmový průmysl se převážně k projektu postavil negativně. Obával se odklonu diváků od lineárního televizního vysílání, které je osvědčeným distribučním kanálem. Jakmile se neflexibilnímu zábavnímu průmyslu nějaký takový distribuční kanál osvědčí, drží se ho zuby nehty (často v konečném důsledku i proti svým vlastním zájmům). To je závěr, ke kterému dojde asi každý, kdo sleduje vývoj v oblasti online distribuce placeného obsahu.
Oficiálně verze zní trochu jinak. Google prý nedokázal přijít s přesvědčivými obchodními argumenty. Opravdu byla chyba na straně Googlu? Tentokrát už dost možná ano, protože v téže době již existovaly služby Netflix či Hulu, které internetovým uživatelům ve vybraných zemích servírují velmi atraktivní a žádaný obsah.
Google TV stále žije, ale velké ambice zůstávají nenaplněné. Z velkých výrobců elektroniky se k projektu nadále hlásí Sony, které vyrábí set-top-box Sony Internet Player (NSZ-GS7). Otázkou je, jak dlouho. Logitech, který vyráběl podobný set-top-box s dřívější verzí Google TV, z projektu vycouval po katastrofálních výsledcích prodeje.
Firma Sony zůstává projektu Google TV věrná. Zatím stále prodává set-top-box Sony Internet Player s Google TV.
Set-top-box od Sony se prodává za 199 dolarů. Amazon jej do České republiky odmítá doručit (prodat). V českém e-shopu jsem ho viděl jen jednou za cca 5000 Kč. Vzhledem k ceně šlo pravděpodobně o šedý dovoz. Nicméně i 199 dolarů je poměrně vysoká částka, pokud přihlédneme k alternativám s čistokrevným Androidem. Už to nejsou hračky pro geeky a nerdy.
Z velké části jde o zařízení, která při troše osvěty mohou směle vplout na trh se spotřební černou elektronikou. Z hlediska spolehlivosti nejsou o nic horší než současné chytré televizory a z hlediska výkonu jsou o několik kvalitativních pater výše. Celkově jde již o promyšlená zařízení určená koncovým zákazníkům. Najdou se pořád i černé ovce, ale ve kterém tržním segmentu nejsou?
Nexus Q: povedený vtip nebo špatný nápad?
Na konferenci Google I/O bylo loni představeno zařízení Nexus Q. S trochou nadsázky mohu konstatovat, že jsem dodnes nepochopil, jestli šlo o povedený vtip nebo špatný nápad. Google si vysnil zařízení s futuristickým designem malé kuličky, které de facto mělo fungovat jako set-top-box pro přístup k obchodu Google Play.
V té době už na vybraných trzích bylo možné přes Google Play pořídit vedle aplikací také filmy, seriály, hudbu, knihy, časopisy, komiksy a řadu dalšího obsahu. Nějaké původní přístupové zařízení pro televizor by tedy dávalo smysl. Kulička Nexus Q se měla začít v USA prodávat loni v červenci za 299 dolarů. Pravděpodobně nebude překvapením, že se tak nakonec nestalo.
Koncepce zařízení Nexus Q z pohledu Googlu by se ironicky dala shrnout takto: „Dáte nám 300 dolarů za to, že si od nás budete moci kupovat obsah.“
Důležité je dodat, že Android byl notně „zmrzačen“, takže nějaké vytěžování potenciálu aplikačního ekosystému se oficiálně konat nemělo. Android byl schován hluboko v pozadí a Nexus Q měl být jen přístupovým zařízením na Google Play za účelem nákupu zejména filmů a hudby, nikoliv aplikací. V tomto světle vypadá cena 299 dolarů všelijak, jenom ne pozitivně.
Pro srovnání: v téže době se konkurenční set-top-box Apple TV prodával za 99 dolarů. Za cenu zařízení Nexus Q se pak dal pořídit nový Xbox 360. Jinými slovy: Google konečně měl kýžený obsah, ale přišel se zařízením, které bylo svou maloobchodní cenou odsouzeno k neúspěchu. Americká televize CNN zařadila Nexus Q mezi deset největších omylů roku 2012.
Chromecast: obchodní model a la Amazon
Chromecast je zatím nejnovější pokus proniknout na televizní obrazovku. Našlápnuto má dobře, což se sice o Google TV říkalo a občas ještě stále říká také, ovšem Chromecast je v podstatně jiné pozici. Google uvedl na trh vlastní HDMI dongle, takže na rozdíl od Google TV může zcela obejít výrobce televizorů, kteří stále sázejí na své proprietární vzájemně nekompatibilní platformy.
Chromecast se prodává za lidových 35 dolarů. Google pravděpodobně na zařízení příliš nevydělává, pokud vůbec. O to mu ale nejde. Cílem je díky cenově velmi dostupnému zařízení vytvořit silnou zákaznickou základnu, kterou lze dobře monetizovat prodejem obsahu pro dané zařízení. Je vám to povědomé? Stejný obchodní model používá Amazon u svých čteček a tabletů Kindle.
Vedle levného zařízení má Google oproti prvním dvěma pokusům i atraktivní obsah. Jak v rámci vlastní služby Google Play, tak díky službě Netflix, která se do projektu zapojila. Na vybraných trzích, kde je dostupný Netflix anebo kompletní portfolio Google Play tedy může být Chromecast konečně tím pravým zařízením.
