Úvod
Začátkem srpna uvedla televize NOVA ve své hlavní zpravodajské relaci Televizní noviny informaci o předání medailí posledním pěti žijícím indiánům z kmene Navajo, kteří za druhé světové války předávali ve své řeči šifrové zprávy. V relaci bylo též oznámeno, že o úspěšném působení těchto indiánů ve službách amerického námořnictva a jejich úloze za druhé světové války se veřejnost dozvěděla až v poslední době, protože všechny související informace byly desítky let po válce utajovány. Bylo zdůrazněno, že se nikdy nepodařilo rozluštit jimi předávané zprávy. Zájem americké veřejnosti o tuto stránku vlastní historie souvisí s natáčením filmů o válce v Pacifiku a o činnosti těchto indiánů. V poslední době se můžeme setkat s některými dalšími informacemi i v ostatních médiích. Rozsáhlý článek je uveden např. v časopise Cryptologia XXIV,4, který však pro většinu čtenářů bude těžko dostupný. O indiánech referoval např. i český e-zin Crypto-World (http://www.mujweb.cz/veda/gcucmp) a základní informace byly vysílány také v diskusním pořadu Radia Svobodné Evropy – Live – Na rovinu (čtvrtek 23.8, neděle 26.8). Protože není vyloučeno, že hollywoodská kampaň představí činnost indiánů v jednotkách USA za druhé světové války v ne úplně přesných souvislostech (mírně řečeno), bude možná zajímavé seznámit se s jejich skutečným působením a významem. Především není pravdou, že indiánská řeč byla poprvé použita k předávání tajných zpráv až za druhé světové války, a také není pravdou, že indiáni z kmene Navajo používali k předávání tajných zpráv „jednoduše“ jen svoji řeč a nepřátelé proto nemohli zprávy rozluštit. Jak už to tak v historii (a kryptologii) bývá, skutečnost je výrazně komplikovanější. Pro ty, kteří se o tyto skutečnosti zajímají, jsem připravil tento třídílný seriál. První díl je věnován méně známé a téměř zapomenuté historii, která popisuje obdobné působení jiných indiánů než dnes populárních Navajů. Další dva díly („Část II. – YIL-TA GLOE-IH-DOT-SAHI UT-ZAH – code will success“ a „Část III. – Od Iwo Jimy k mluvící figurce firmy Hasbro“) pak popisují výcvik a nasazení indiánů kmene Navajo, způsob kódování zpráv a účinnost používaného systému.
Část I. – Vznik nové šifrovací techniky
CHOCTAW CODE TALKERS
První světová válka končí, boje na západní frontě však stále ještě zuří. Jsme v zákopech na frontě v Mouse-Argonne ve Francii. Francouzské jednotky společně s pomocným praporem amerických vojáků se ocitly v částečném obklíčení. Jsou ve velice špatné pozici. Bez spojení není velení a zde se to projevuje na koordinaci akcí jednotlivých oddílů. Velitelé těchto oddílů pochopili, že Němci znají jejich kódy a jsou napojeni na jejich telefonní linky. Veškeré zprávy předávají spojky, které musí doslova pod střelbou nepřítele přebíhat mezi jednotlivými oddíly. Být takovou spojkou je zlé, ze čtyř pokusů je vždy jeden voják zajat nebo přímo zastřelen. Vzhledem k tomu je celá koordinace obrany ochromena. Nejhorší je, že oddíl nemůže komunikovat se svým hlavním velením, které leží mimo dokončující se obklíčení, tam spojky nemohou.
Velitel jednoho z oddílů Lawrence zaslechl při kontrole pozic dva vojáky, Solomona Lewisa a Mitchella Bobba, jak se spolu baví ve svém rodném jazyce – jazyce severoamerického indiánského kmene Choctaw. Napadla jej spásná myšlenka, zavolal k sobě Bobba Mitchella a důkladně jej vyzpovídal. Dozvěděl se přesně, co potřeboval. V praporu je ještě několik indiánů z tohoto kmene, všichni mluví mimo své řeči i plynně anglicky. A co bylo nejlepší, Bobb věděl, že na velitelství také slouží dva indiáni z jejich kmene.
Velitel Lawrence ihned pochopil, jak toho může využít. Indiány Choctaws rozmístil mezi svá stanoviště a nechal zavolat na hlavní stan. Tento okamžik byl kritický – najde se někdo, kdo pochopí, že se jedná o indiánskou řeč, a sežene někoho ze sloužících indiánů? Vše dopadlo dobře. Na velitelství byl přiveden Smithville Ben Carterby.
První „kódované“ spojení v indiánské řeči bylo navázáno. Bobb přeložil plán svého velitele do svého rodného jazyka a Ben zase tento plán přeložil zpět do angličtiny a předal na hlavním velitelství. Jazyk indiánů byl chudý, a proto museli vše opisovat (kulomet, letadlo, tank, plyn). Jejich řeč však byla pro Němce zcela nepochopitelná a těžko přepisovatelná do hláskové podoby. Velitelství s plánem souhlasilo a vše mohlo začít.
Němci sice zachytili nový kód, ale nemohli jej rozluštit. Během 24 hodin se začal tento indiánský „kód“ používat na celém úseku. Koordinace jednotlivých oddílů se začala projevovat, velitelé jednotlivých úseků nyní mohli bez strachu z vyzrazení popsat, kde je kolik munice, lidí, kam bude zaměřen dělostřelecký úder a kdy bude potřeba koordinovat protiútok. Během 72 hodin mohl začít protiútok, který Němce zahnal a obklíčenou jednotku vysvobodil.
Využití tohoto jazyka bylo omezeno jen na tuto událost a po vyrovnání fronty přešli Američané a Francouzi zpět na svůj kódový systém.
Velitel Lawrence svolal všech osm (podle jiných zdrojů celkem čtrnáct) indiánů z kmene Choctaw a poděkoval jim, uložil jim mlčení o celé události a řekl, že za svůj čin dostanou medaile.
Medailí se ale indiáni hned tak nedočkali, teprve v roce 1986 během každoročních indiánských oslav „Choctaw Labor Day Festival“ byla udělena medaile rodinám těchto „mluvčích v kódech“. Bylo to vůbec první oficiální uznání těmto mužům. A teprve tehdy se svět dozvěděl o jejich osudech. Třetího listopadu 1989 pak francouzská vláda ocenila důležitou roli těchto mužů a udělila jim nejvyšší francouzské vyznamenání „Chevalier de L'Ordre National du Merite“.
O tom, jak vypadalo samotné „šifrování“, nemáme mnoho informací. Jak již víme, řeč severoamerických indiánů neobsahovala vojenské termíny, a tak bylo pro určité výrazy potřeba vytvořit kód – opisný tvar. V memorandu veliteli 142. pěchotního pluku píše 23. 1. 1919 generál třicáté šesté divize, že jako některé kódy byla použita tato spojení: dělostřelectvo – indiánskou řečí „velká pistole“, kulomet – indiánskou řečí „malá pistole střílející rychle“ a pro jednotlivé oddíly se indiánskou řečí používalo „jedna, dvě nebo tři zrna klasu“.
Na závěr si dovolíme uvést jména těchto mužů, kteří, aniž by o tom věděli, začali psát novou historii amerického šifrování. Jednalo se o novou metodu využití kódů v neznámém nebo málo známém jazyce. Zprávy byly předávány pouze telefonicky nebo rádiem a právě zde se využilo to, že přepis indiánského jazyka je vzhledem k atypické výslovnosti nesmírně těžký pro netrénovaného člověka. Další výhodou bylo velice rychlé šifrování i dešifrování. Celkem lze říci, že tak bylo dosaženo relativně slušné bezpečnosti.
Zatímco na tuto příhodu se na mnoho let zapomnělo, velitelství americké armády tento způsob šifrování využilo během druhé světové války. Indiáni – „mluvčí v kódech“ byli speciálně vycvičeni. Dá se říci, že tato šifrovací metoda ovlivnila výsledek války v Tichomoří ve prospěch USA.
Jména prvních mluvčích v kódech („Code Talkers“)
Albert Billy, Mitchell Bobb, Victor Brown, Ben Caterby, James Edwards, Tobias Frazer, Ben Hampton, Solomon Louis, Pete Maytubby, Jeff Nelson, Joseph Oklahombi, Robert Taylor, Calvin Wilson a Walter Veach.
COMANCHE CODE TALKERS
Je druhá světová válka. Snad vlivem nečekaného úspěchu, kterého dosáhli koncem prvé světové války indiáni severoamerického kmene Choctaw, se velení Signal Corpsu americké armády rozhodlo povolat do svých řad komančské indiány. Sedmnáct z nich bylo vybráno a vycvičeno. Sami se dohodli na jistých kódech, kterými označovali věci a situace, které v jejich jazyce nebyly. Například posah-tai-vo (bláznivý bílý muž) bylo kódové označení pro Adolfa Hitlera. Slovo letadlo v komančské řeči již existovalo, ale bombardovací letadlo v tomto jazyce nebylo. Indiáni se dohodli na označení „těhotné letadlo“ atd.
Tato jednotka byla nasazena v roce 1944 v Evropě. Indiáni byli jako spojaři rozmístěni v poli a svá hlášení předávali pomocí vysílačky na velitelství, kde jiný indián zase text převáděl do anglické řeči. Jejich hlášení pravděpodobně nebyla rozluštěna.
Na jejich příběhy z doby osvobozování Evropy se zapomnělo, jména jsou ale známa. Tito muži se jmenovali:
Charles Chibitty, Haddon Codynah, Robert Holder, Forrest Kassanavoid, Wellington Mihecoby, Edward Nahquaddy, Perry Noyabad, Clifford Otitovo, Simmons Parker, Melvin Permansu, Elhin Red Elk, Roderick Red Elk, Larry Saupitty, Morris (Sunrise) Tabbyetchy, Tony Tabbytite, Ralph Wahnee a Willie Yackeschi.
Důvod, proč se o nich po válce nemluvilo, je zcela prozaický. Americká armáda ještě začátkem šedesátých let používala kódové řeči v jiném indiánském jazyce – jazyce kmene Navajů.
Uznání se dočkali až třetího listopadu 1989, kdy francouzská vláda ocenila důležitou roli těchto mužů a udělila jim nejvyšší francouzské vyznamenání „Chevalier de L'Ordre National du Merite“. Tři poslední žijící muži z této skupiny (Charles Chibitty, Roderick Red Elk a Forrest Kassanavoid) se zúčastnili tohoto slavnostního ceremoniálu a vyznamenání převzali jménem všech.
Význam těchto sedmnácti mužů ale nelze přeceňovat. Dokonce ani konstatování, že se Němcům nepodařilo jejich „šifry“ rozluštit, nic neříká. Na frontě se používala spousta různých šifrových systémů. Spojení s různými stupni velení mělo odlišné šifrovací techniky, odlišné šifry se používaly pro různé stupně utajení, podle naléhavosti se také používala různá spojení. Zachycených kódových zpráv těchto indiánů mělo dešifrovací oddělení jen malé množství a nevyplatilo se mu tedy se jimi zabývat.
Jiná byla situace v Tichomoří, kde byli indiáni kmene Navajo nasazeni téměř masově a sehráli zde důležitou roli v předávání tajných zpráv. Těmto indiánům a jejich kódové řeči bude věnována druhá část.
