Čtverečkové dungeony: dokončení

22. 9. 2009

Doba čtení: 14 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V závěrečné části našeho seriálu o „čtverečkových“ dungeonech se zaměříme na popis dvou známých a mezi hráči RPG i oblíbených herních sérií. Jedná se o ságu Wizardry (především o sedmý díl Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant) a taktéž o herní sérii Realms of Arkania.

Obsah

1. Herní série Wizardry

2. Wizardry I až Wizardry III

3. Wizardry IV: The Return of Werdna

4. Wizardry VI: Bane of the Cosmic Forge

5. Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant

6. Herní sága Realms of Arkania (Das Schwarze Auge)

7. Realms of Arkania: Blade of Destiny

8. Realms of Arkania: Star Trail

9. Odkazy na Internetu

1. Herní série Wizardry

V předchozí části článku o čtverečkových dungeonech jsme se zmínili o rozsáhlé herní sérii Might and Magic. Tato herní série má sice velmi dlouhou historii, ve skutečnosti však existuje ještě starší sága RPG her, nazvaná Wizardry. První hra z této série (Wizardry I: Proving Grounds of the Mad Overlord) vznikla již roku 1981 po cca 2,5 letech vývoje a v ročních až dvouletých odstupech následovaly další díly, na kterých byl jasně patrný postupný technologický vývoj domácích a osobních počítačů. První díly byly mj. určeny i pro osmibitové osobní počítače Apple II, další díly již byly vytvořeny pro počítače kompatibilní s IBM PC (vybavené DOSem) a prozatím poslední hry z této série jsou určeny taktéž pro počítače IBM PC, ovšem již ne pro PC XT vybavená grafickou kartou CGA a 640 kB operační paměti, ale minimálně procesorem Pentium a grafickým akcelerátorem. Pravděpodobně nejvíce oblíbenou hrou z této série je sedmý díl Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant, ovšem i předchozí díly si zaslouží alespoň stručný popis.

Obrázek 1: Hra Wizardry I používala pro zobrazení herního světa jednoduchou vektorovou grafiku.

2. Wizardry I až Wizardry III

První tři díly herní série Wizardry (Wizardry: Proving Grounds of the Mad Overlord (1981), Wizardry II: The Knight of Diamonds (1982) a Wizardry III: Legacy of Llylgamyn (1983)) budou popsány v jedné kapitole, protože mají mnoho společných vlastností. Tyto hry byly vytvořeny Andrewem Greenbergem a Robertem Woodheadem (kteří v době dokončování prvního dílu ještě studovali) v programovacím jazyku Basic (dialekt pro počítače Apple), ovšem časově náročné části a posléze i celý herní engine byly později přepsány do Pascalu. Z technologického hlediska se jedná o poměrně jednoduché hry („3D“ pohled zaujímá cca 10% plochy obrazovky, používá se jednoduchá vektorová grafika bez výplní a textur), ale už od prvního dílu se hráč seznamuje s prostředím pomocí poměrně propracovaného příběhu a i vlastnosti postav (kouzlení, způsob vylepšování vlastností atd.) byl poměrně dobře nastaven, takže si první tři díly získaly i přes značnou složitost a dlouhý herní čas (nebo i právě proto) své příznivce.

Obrázek 2: Obrazovka se hrou při setkání s protivníkem. V dolní části je seznam hráčů (zde jen jeden), v části horní je možné zvolit způsob útoku, obranu, útěk atd.

Všechny tři zmíněné hry obsahovaly i několik nedostatků, například teleport mohl postavy přenést do skály, nikoli volného prostoru apod. Taktéž nebyl podporován automaping, což je však vzhledem ke stáří těchto her a úrovni tehdejší výpočetní techniky (v tomto případě zejména běžných kapacit operačních pamětí) pochopitelné. Jedním z důvodů, proč jsou všechny tři první díly herní série Wizardry popsané společně, je i to, že se jedná o vzájemně propojenou a na sebe navazující herní ságu. Například do druhého dílu je možné naimportovat postavy, se kterými byl dohraný díl první. Totéž platí pro vztah mezi třetím dílem a oběma předchozími částmi – opět je možné naimportovat postavy se schopnostmi získanými při průchodu prvním a druhým dílem. Na tomto místě stojí za připomenutí, že zmíněný přístup (vzájemné propojení více her) není v RPG hrách zdaleka ojedinělý, byl totiž využit například i v prvních dvou dílech Dungeon Mastera, v nichž bylo možné do hry Chaos Strikes Back naimportovat postavy, se kterými se dohrála hra Dungeon Master (I).

Obrázek 3: Další obrazovka se hrou Wizardry I ve chvíli setkání s protivníkem.

Zajímavý je třetí díl vytvořený v roce 1983, protože v něm je zapotřebí v průběhu hry měnit složení týmu, ve kterém se může v jednu chvíli nacházet až šest postav. Každá postava je mj. charakterizována vlastností dobrý/neutrální/špatný (první postava na předchozím obrázku má například vlastnost a povolání good fighter) a není možné sestavit tým, ve kterém by se současně nacházely dobré a špatné postavy (takové spojenectví by velmi rychle skončilo ne-náhodnou smrtí některé z postav). Ovšem každé patro dungeonu, který má v této hře šest úrovní, lze dohrát buď se skupinou složenou z dobrých a popř. i neutrálních postav, nebo naopak se skupinou složenu ze špatných (zlých) a neutrálních postav, což znamená, že se jednotlivé postavy musí v průběhu hry vyměnit.

Obrázek 4: Hra Wizardry II má poněkud odlišné rozhraní než první díl, ovšem možnosti boje zůstávají ve velké míře beze změny.

3. Wizardry IV: The Return of Werdna

Zatímco první tři díly série Wizardry si byly poměrně podobné, čtvrtý díl se od nich v několika ohledech odlišoval. Nejednalo se o technologickou odlišnost (i když hra vznikla o celé tři roky později než třetí díl), ale spíše o zcela jiný děj. Tentokrát se hraje za zápornou postavu Werdnu. Jméno Werdna vzniklo mimochodem otočením jména Andrew, což je křestní jméno jednoho z programátorů, jak jsme si již řekli v úvodní kapitole. Tato záporná postava má za úkol utéci z vlastního dungeonu, tj. postupovat přesně opačným směrem než hráči v předchozích třech dílech této ságy.

Obrázek 5: Úvodní obrazovka hry Wizardry IV: The Return of Werdna.

Jedná se o velmi složitou hru, například i tím, že se nepoužívá klasické zvyšování zkušeností známé z jiných RPG her (což mj. může znamenat, že postavu může i ve vyšších úrovních zabít i relativně slabý protivník). Taktéž některé úrovně dungeonu lze projít jen systémem neustálého ukládání a opětovného nahrávání stavu hry – jedná se například o neviditelné minové pole atd. Snad právě z důvodu vysoké herní obtížnosti (a ne-RPG chování) se tato hra nedočkala většího úspěchu.

Obrázek 6: Herní prostředí hry Wizardry IV: The Return of Werdna.

4. Wizardry VI: Bane of the Cosmic Forge

Ani pátý díl nazvaný Wizardry V: Heart of the Maelstrom, který byl vytvořen o dva roky později, tj. roce 1988, nebyl příliš úspěšný, možná i proto, že se stále používal v té době již zastaralý herní engine založený na jednoduché vektorové grafice. Ovšem spolu se šestým dílem Wizardry VI: Bane of the Cosmic Forge (1990) došlo k významným změnám, z nichž některé byly patrné již na první pohled. Především došlo k přepsání herního engine, který začal používat možnosti nabízené grafickými kartami EGA, tj. šestnáctibarevný grafický režim s rozlišením 320×200 pixelů. Pro mnoho operací bylo také možné používat myš, což zjednodušilo ovládání i lidem, kteří nehráli žádnou z předchozích her této série.

Obrázek 7: Úvodní menu hry Wizardry VI: Bane of the Cosmic Forge.

Počet ras, ze kterých je možné vybírat jednotlivé postavy, se zvýšil z původních šesti na dvanáct, počet profesí dokonce na čtrnáct. Zajímavé také je, že existovalo více možností jak hru dohrát (tři známé konce plus dva konce relativně neznámé), přičemž způsob dohrání šestého dílu mohl ovlivnit i začátek následujícího (sedmého) dílu série. Taktéž došlo ke změně samotného příběhu hry, který do původního fantasy světa přinesl i prvky ze sci-fi, jasně patrné je to však především ze sedmého dílu. Ostatně právě v šesté části se jednotlivé mozaiky celého světa Wizardry spojují dohromady, takže se některé hádanky předchozích dílů začínají vyjasňovat. Podobně jako Wizardry IV: The Return of Werdna, i zde se jedná o poměrně složitou a rozsáhlou hru, není neobvyklé, že její úspěšné dohrání zabralo i zkušeným hráčům několik měsíců.

Obrázek 8: Šestnáctibarevná grafika s častým použitím ditheringu je pro Wizardry VI: Bane of the Cosmic Forge typická.

5. Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant

Sedmý díl herní série Wizardry nazvaný Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant je v mnoha ohledech nejlepší hrou z celé této ságy, kterou mnoho lidí hraje dodnes. Opět se jednalo o hru určenou pro počítače kompatibilní s PC, ovšem na rozdíl od šestého dílu, ve kterém se využíval šestnáctibarevný grafický režim karty EGA s rozlišením 320×200 pixelů, je v dílu sedmém využito známého 256barevného grafického režimu 320×200, který je podporován grafickou kartou VGA.

Obrázek 9: Úvodní obrazovka hry Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant.

Zvýšení počtu barev napomohlo k větší realističnosti při vykreslování herního světa, i když například předminule popsaný dungeon Lands of Lore či dokonce Albion jsou v mnoha ohledech propracovanější. Ovšem samotná grafika nebývá pro RPG hry to nejpodstatnější – tím je způsob pohybu v herním světě, princip zvyšování úrovní postav, způsoby kouzlení a v neposlední řadě i příběh.

Obrázek 10: Úvodní menu hry Wizardry VII: Crusaders of the Dark Savant.

Právě příběh je v sedmém dílu poměrně propracovaný. Jeho menší část se hráč dozví v úvodu, další části pak v průběhu celé hry. Po celou dobu hry také právě probíhající děj komentuje vypravěč, jenž dokonce v rozšířené variantě hry Wizardry Gold mluví. Oproti předchozím částem herní série Wizardry se rozšířily atributy (vlastnosti) postav metoda vytváření postav (správný RPG hráč dokáže této činnosti věnovat celé hodiny), způsoby jejich pohybu po herním světě (včetně plavání) apod.

Obrázek 11: Nastavování atributů postav.

Malým, ale poměrně významným rozšířením, je zobrazení many, kterou každá ze šesti postav disponuje, přímo vedle obličeje postavy – v předchozích hrách bylo pro získání této důležité hodnoty nutné přejít do obrazovky s atributy dané postavy. Pro mnoho hráčů zůstává právě Wizardry VII vrcholnou RPG hrou s propracovaným příběhem i herním světem.

Obrázek 12: Čtyři postavy ze šesti jsou vytvořeny – můžeme vstoupit do herního světa.

6. Herní sága Realms of Arkania (Das Schwarze Auge)

Poslední herní sérií, kterou se v článku o čtverečkových dungeonech budeme zabývat, je sága Realms of Arkania, původním názvem Das Schwarze Auge (což je mj. i název původních nepočítačových her připomínajících například Dračí doupě). Originální název této herní série naznačuje, že se jedná o hry německých autorů. Skutečně tomu tak je, protože tyto hry byly vytvořeny dnes již neexistující firmou Attic Entertainment Software GmbH, jejíž zakladatelé a současně i programátoři se jmenují Hans-Jürgen Brändle, Jochen Hamma a Guido Henkel.

Obrázek 13: Realms of Arkania I – vytváření postav.

Původní herní produkce (první hru tato firma vydala v roce 1990, mimochodem – jednalo se o Lords of Doom) byla určena pro platformy Amiga, Atari ST, Commodore C64 i pro počítače kompatibilní s PC. Později se seznam podporovaných platforem snížil na dvě (Amiga a PC), ovšem například druhý a třetí díl zde popisované herní série Realms of Arkania byl vydán pouze pro počítače kompatibilní s PC. Podobně jako pro další firmy pocházející z Evropy, je i pro Attic Entertainment Software GmbH typické, že nevytvářeli programy pro počítače firmy Apple, které v našich končinách měly v porovnání s USA mnohem menší zastoupení.

Obrázek 14: Realms of Arkania I – mezi vlastnosti postav patří například i klaustrofobie…

7. Realms of Arkania: Blade of Destiny

První částí herní série Realms of Arkania je hra nazvaná Realms of Arkania: Blade of Destiny, v původní německé variantě Das Schwarze Auge: Die Schicksalsklinge. Ve své podstatě se jedná o klasický čtverečkový dungeon, který se však při soubojích přepne do isometrického pohledu (protivníci dokonce vůbec nejsou v 3D pohledu viditelní, takže herní prostředí je v tomto ohledu nezáživné a statické). V této hře, ve které se postavy pohybují mj. v exteriérech (viz přiložené screenshoty), je podporován i automaping a možnost (resp. spíš nutnost) cestování do vzdálených koutů herního světa pomocí velké mapy – postavy mohou na této mapě navštívit pouze určité vesnice, přístavy či pevnosti, protože volný pohyb po celém herním světě není možný.

Obrázek 15: Další atributy vytvářené postavy. Jak můžeme vidět, jedná se o poměrně podrobné údaje.

Podobně jako v prvním dílu herní série Ishar, i zde hráč musí zaplatit za uložení hry, což je vlastnost, která byla v pozdějších verzích odstraněna. Realms of Arkania: Blade of Destiny je poměrně propracovanou a současně i složitou RPG hrou, na níž přímo navazují další dva díly: Star Trail a Shadows over Riva.

Obrázek 16: Příprava na spánek v táboře.

8. Realms of Arkania: Star Trail

Pokračováním prvního dílu Realms of Arkania: Blade of Destiny je hra Realms of Arkania: Star Trail, původním názvem též Das Schwarze Auge: Sternenschwei. Herní systém byl v této hře doveden k velké dokonalosti. Postavy by například při spaní měly používat spací pytle, protože jinak by mohly onemocnět, při léčení lze kromě různých kouzel využít bylinky, záleží na umístění postav ve skupince (hledání falešných zdí či pastí), postavy mohou (samozřejmě) hladovět či žíznit atd. Celé herní území, ve kterém se postavy pohybují, má rozlohu cca 400×300 mílí, ovšem ve skutečnosti se postavy přesouvají mezi relativně malým množstvím měst, vesnic, městských kanalizací (viz též již popsaný dungeon Eye of the Beholder) pomocí mapy, stejně jako v předchozí části.

Obrázek 17: Isometrický pohled při soubojích.

Souboje v této hře probíhají, podobně jako v předchozím dílu, po přepnutí do isometrického pohledu a lze je naplánovat buď ručně (lze uplatnit nejvíce taktiky, ovšem v některých případech mohou být souboje poměrně zdlouhavé, zejména tehdy, když se bojuje proti slabším nepřátelům), nechat automaticky bojovat počítač (menší taktické možnosti) nebo nechat vypočítat výsledek souboje počítačem, přičemž ovšem výsledek prakticky nelze nijak ovlivnit a někdy může i zdánlivě předem vyhraný souboj vést ke smrti některé z postav.