Day of Defeat: Source: vzpomínka na staré časy

22. 3. 2013

Doba čtení: 4 minuty

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

Portfolio her z dílny Valve Corporation se na Steamu opět rozrostlo. Nyní si můžete zahrát ochutnávku v podobě multiplayeru Half-Life 2 a značku, která je trochu mezi ostatními v ústraní – Day of Defeat: Source. Ten se zaměřuje na vyváženou hratelnost mezi realitou a přístupnou akcí. Má šanci Day of Defeat téměř po sedmi letech od vydání ještě oslovit nové hráče?

Day of Defeat sice nikdy nebyl nejpopulárnějším multiplayerovým módem pro Half-Life, ale své místo v síni slávy si do jisté míry vydobyl. Důkazem toho budiž záštita samotného Valve a převod této klasiky do Source enginu a vydání v roce 2005 jako samostatně spustitelné hry. Herní kolo v Day of Defeat je mnohem pomalejší, na rozdíl od již dříve recenzovaného Counter-Strike, a během zápasu jste nuceni více mířit a krýt se před kulkami, protože i jedna kulka z kulometu do hlavy znamená bezpodmínečnou smrt.

Nebýt této sázky na větší realističnost, těžko říct, zda by Day of Defeat vynikl. Herní principy se od ostatních multiplayerových stříleček nějak výrazně neliší. Dvě strany bojují o vlajky nebo obsazují území či vyhazují dané objekty do povětří. Druhá světová válka navíc v době vydání původního Day of Defeat byla v kurzu. Ani ne o rok později vyšel revoluční Battlefield 1942 a Medal of Honor. Pocitem z realistických bojů se však s Day of Defeat nemohly měřit. Day of Defeat navíc není tak hardcore herní záležitostí jako Red Orchestra. Představuje celkem příjemně vyváženou hratelnost, kde se nepohybuje z extrému do extrému.

Day of Defeat vsází více na realizmus

V Day of Defeat: Source si můžete vybrat mezi nacisty a spojenci. Výběr není zas tak kosmetický, jak by se na první pohled mohlo zdát. Zbraně jednotlivých stran se poměrně liší, stejně tak většinou i náplň misí. O nic dramatického se ale nejedná. Pokud se naučíte hrát za jednu stranu a některou její herní třídu, přechod k té druhé bude trvat maximálně pár minut. Mnohem těžší je si zvyknout na poněkud netradiční herní styl.

Váš voják je prostě člověk. Není to skákající mičuda jako v Counter-Strike a ani tak přesně nemíří. Většina zbraní ve hře laicky řečeno kope, a tak musíte pálit po malých dávkách nebo zvolit přesnější a pomalejší zbraň. S tou se vám zase může vymstít boj proti přesile na volném prostranství. Proto jsou vojáci rozděleni do tříd.

Vojenská jednotka by měla být různorodá

Každá má své výhody a naopak slabiny. Nutí vás to s ostatními spolupracovat. Pokud se váš tým takticky namíchá a během boje se doplňuje, měl by být schopen čelit všem nástrahám a i větší zbraňově ne tak různorodé přesile. Pokud je vaše jednotka dostatečně velká, má smysl využívat i exotičtější zbraně, jakou jsou raketomet. Některé herní třídy mají ale omezený počet míst. Nestane se tak, že po mapě běhá dvacet sniperů.

Chloubou Day of Defeat by mohly být určitě některé mapy. Takové francouzské vesničky jsou vytvořeny opravdu věrohodně. Baráky nejsou jen na okrasu. Dá se do nich většinou chodit a vést tak boje i v interiérech. Trosky zas slouží jako perfektní krytí pro těžké kulomety nebo odstřelovače. Mapy na první pohled působí jako labyrinty. Nedosahují moc velké rozlohy, ale o to víc si vývojáři pohráli s drobnými detaily. U hospody uvidíte opřené kolo, na stole leží třeba květináč nebo zeď domu zdobí plakát odboje.

I přes poměrné stáří dokáže hra vizuálně potěšit

Občas je zajímavé se jen kochat. Hra je sice v dnešní době už poněkud zastaralejší, ale přesto dokáže vizuálně potěšit. Celkem zajímavé je, že během bojů podléhají fyzice i drobnější věci. Můžete například sestřelit hrnec ze sporáku a podobně. V bitevní vřavě si toho asi nevšimnete, ale jde to. Člověk pak nemá pocit, že se pohybuje ve světě, kde je k sobě naprosto vše pevně přilepeno.

Co se týče grafiky jako celku. Funguje oslnění sluncem, vyhlazování, odrazy ve vodě a i dynamické stíny. Hra se díky svému stáří dá hrát i na opravdu podprůměrných herních sestavách. Pokud máte notebook s integrovanou grafickou kartou od Intelu, můžete si celkem bez omezení zahrát, i když se pak herní zážitek po stránce vizuální bude blížit spíše prvnímu dílu Half-Life než tomu druhému.

Moderní prvky naroubované na zastaralou hratelnost

Hra od roku 2005, kdy byla source verze vydána, prošla drobnými úpravami. Prvním výrazným jsou achievementy. Ty slouží jako motivace k opětovnému hraní. Třeba zabít určitý počet vojáků jednou zbraní je poměrně solidní výzva. Dále se vám označují vaši soupeři. Pokud vás nějaký hráč bude zabíjet častěji, získá nálepku rivala. Až se vám ho podaří dostat, budete na to řádně upozorněni.

Závěr a konečné hodnocení

V dnešní moderní konkurenci multiplayerových her, kde se váš herní účet vyvíjí a odemykáte si skrze něj desítky nových zbraní a jejich vylepšení, působí Day of Defeat opravdu obstarožně. Zajímavé ale je, že dokáže navodit pocit, že se skutečně účastníte bitvy za druhé světové války. Vaše postava nikdy nebude dosahovat výjimečných specifik jako třeba Rambo, ale stanete se důležitou součástkou fungujícího bojového stroje, kterému se říká vojenská jednotka.

P. S.: Day of Defeat: Source není na Steamu označen jako linuxová hra, ale po jeho zakoupení se vám objeví v seznamu jako Day of Defeat: Source (Beta).