V dnešním dílu již nebudeme ukazovat žádnou novou distribuci, ale vrátíme se k již několikrát zmíněnému Manjaro Linuxu. Tato distribuce totiž kromě třech základních „oficiálních“ verzí nabízí ještě něco navíc – jedná se o tzv. komunitní verze, které do distribuce zahrnují různé okenní manažery nebo desktopová prostředí. Jak je patrné z prvního obrázku v první galerii, je zde k dispozici celkem 15 možností. Některé z nich jsou docela povědomé (Cinnamon, Gnome, LXDE, Mate), jiné zase trochu exotičtější (Deepin, Budgie, Enlightenment, BspWM). Pro případné zájemce nabízíme odkaz na příslušnou webovou stránku: Manjaro Community.
Výhoda těchto verzí je hlavně v tom, že již mají v sobě instalované a také v základu konfigurované příslušné prostředí a uživatel tak nemusí sám nic dodělávat. Pro někoho je také možné zde najít inspiraci pro vlastní konfiguraci vybraného prostředí. V dnešním posledním dílu našeho seriálu už nebudeme podrobněji představovat žádnou další variantu, ale vždy si na sérii obrázků ukážeme několik vybraných možností. Jako první ukážeme Mate, což je vlastně určitá „náhrada“ za již vývojově ukončené Gnome 2 nebo spíše jeho pokračovatel. Jedná se o velmi střízlivé, ale vysoce funkční prostředí s dobrými možnostmi konfigurace a některými vlastními verzemi různých aplikací – viz odkaz na stránky projektu Mate Desktop.
Krátký náhled do prostředí nám ukazuje následujících sedm obrázků:
- správce souborů – druhý obrázek první galerie
- hlavní menu pro spouštění aplikací – třetí obrázek v první galerii
- menu pro přechod do různých adresářů a zařízení – čtvrtý obrázek první galerie
- menu systémových voleb – pátý obrázek v první galerii
- zobrazení hodin a kalendáře v systémovém panelu – šestý obrázek první galerie
- přehled o počítači ve správci souborů – sedmý obrázek v první galerii
- ovládací centrum konfigurace systému – osmý obrázek první galerie
Další ukázkou je prostředí Budgie. Jedná se o součást projektu Solus. V rámci Manjaro Linuxu se nejedná o plnohodnotné prostředí a je ho nutné instalovat spolu se základním prostředím Gnome (kdo by ho chtěl opravdu vyzkoušet více, bylo by vhodnější stáhnout a instalovat přímo ze Solus Download). To je nakonec vidět na několika obrázcích:
- celkový vzhled plochy, podobné Gnome – první obrázek ve druhé galerii
- hlavní menu, odlišné od Gnome – druhý obrázek druhé galerie
- kalendář a applety v systémovém panelu – třetí obrázek ve druhé galerii
- obecné nastavení prostředí – čtvrtý obrázek druhé galerie
- nastavení panelu – pátý obrázek ve druhé galerii
V další obrazové galerii si krátce přiblížíme prostředí Deepin. To vychází ze stejnojmenného projektu, který je vyvíjen v Číně, něco jako „národní linuxová distribuce“ – viz Deepin OS. Prostředí je docela podobné Gnome, jak je to patrné z obrázků:
- celkový vzhled prostředí se spouštěčem aplikací – první obrázek ve třetí galerii
- hlavní menu pro spuštění aplikací – druhý obrázek třetí galerie
- přepínání virtuálních ploch – třetí obrázek ve třetí galerii
- správce souborů – čtvrtý obrázek třetí galerie
- centrum nastavení systému – pátý obrázek ve třetí galerii
Poslední ukázkou pak bude okenní manažer Enlightenment v nejnovější stabilní verzi 0.20. Tento WM jsme již dříve popisovali podrobněji pro některou z předchozích verzí a nyní se zdržíme opět jenom krátce. Ve čtvrté galerii deseti obrázků můžeme vidět, jak se WM nastavuje při prvním startu, kde se postupně nastavuje jazyk prostředí, rozložení klávesnice, profil (jsou k dispozici tři, zajímavý je ten dlaždicový, který umožní rozdělení a umístění oken na ploše podobně, jako je to u čistě dlaždicových WM), velikost titulku okna otevřené aplikace, nastavení fokusu okna klikem nebo najetím myši, připojení sítě pomocí nativní aplikace Connman, použití vizuálních efektů, kontrola aktualizací a povolení seznamu úloh. Další galerie pak ukazuje samotné prostředí:
- celkový vzhled po startu – první obrázek v páté galerii
- hlavní menu – druhý obrázek páté galerie
- správce souborů – třetí obrázek v páté galerii
- centrum nastavení a konfigurace všeho možného i nemožného – čtvrtý obrázek páté galerie
- nativní terminál Terminology – pátý obrázek v páté galerii
- ukázka možností dlaždicového uspořádání oken v tomto WM – šestý obrázek páté galerie
Tímto obrázkem bychom mohli ukončit naše krátké pojednání o dalších možnostech, které nám nabízejí komunitní verze distribuce Manjaro Linux s různým prostředím. Tím pádem tedy vlastně můžeme ukončit i celý seriál o vybraných distribucích, které navazují na Arch Linux. Bylo by samozřejmě vhodné na závěr uvést nějaké jejich srovnání a zdůraznit rozdíly či podobnosti. Obecně je možné asi konstatovat, že některé uvedené i neuvedené distribuce jsou vhodné kromě jiného i pro běžné uživatele. Je to způsobeno hlavně tím, že odstraňují některé nedostatky Archu (složitější instalace, aktualizace zrcadel, instalace bez grafického prostředí atd.) nebo si přidávají některé svoje aplikace či balíčky a distribuci dále upravují.
My jsme si v rámci pětidílného seriálu představili celkem 5 odvozených distribucí: Manjaro Linux, Antergos, Apricity OS, PacBang, Netrunner Rolling:
Obecně můžeme konstatovat, že největší pozornost jsme věnovali distribuci
Manjaro Linux
Jedná se o distribuci, která samozřejmě vychází z Archu, ale přidává k němu dost docela zajímavých vlastností a specifických aplikací a balíčků. Nemá smysl je zde znovu všechny vyjmenovávat, takže zmíníme pouze tři nejdůležitější:
- vlastní repozitáře balíčků – Manjaro sice využívá balíčky Archu, ale umísťuje je do vlastních repozitářů s určitým zpožděním, které je způsobeno kontrolou a testování Arch balíčků. Kromě jiného zahrnuje aktualizaci repozitářů do běžné aktualizace systému
- instalátor systému – k dispozic jsou dokonce tři instalátory, dva grafické a jeden řádkový
- vlastní balíčky nebo úprava stávajících – zde jsou asi nejdůležitější nástroje pro instalaci některých ovladačů a zjišťování HW konfigurace strojů
Manjaro Linux je oficiálně dostupný ve třech variantách: síťová instalace, prostředí KDE a XFCE. Kromě toho nabízí ještě celkem 15 komunitních verzí, které přidávají nastavené vybrané grafické prostředí. Jenom tak na okraj: kdo trochu pozorněji sledoval původní seriál o Arch Linuxu a JWM, mohl by si zkusit komunitní verzi Manjaro + JWM. Zde je velmi dobře vidět, jak se nechá prostředí upravit a je možné zde nalézt velmi zajímavou inspiraci. Z komunitních verzí jsme si v seriálu ukázali ještě Budgie, Deepin, Enlightenment a Mate. Z krátkého popisu vyplývá, že tato distribuce může přinést užitek různým typům uživatelů od úplných začátečníku až po zkušené uživatele linuxu díky možnostem a množství dostupných (a hlavně předem konfigurovaných!) prostředí. Sám používám verzi 32-bit Manjaro Linux + JWm na svém notýsku již několik měsíců. Popravdě musím říct, že jediný drobný problém byl v tom, že pro správu bezdrátového připojení nefungoval můj oblíbený Wicd a bylo nutné ho nahradit appletem NetworkManageru. Jinak vše funguje bez problémů a velmi uspokojivě.
Antergos
Zde se jedná o komunitní verzi, která se zaměřuje více na nezkušené nebo pohodlnější uživatele. Přináší totiž další grafický instalátor a při základní instalaci umožňuje výběr z několika základních grafických prostředí. My jsme si tuto distribuci představili s prostředím Cinnamon. Kromě snadné instalace se snaží již do základní sady umístit velkou řadu často používaných aplikací a usnadnit tak méně zkušenému uživateli život. Co se týká grafického vzhledu, je zde použit zajímavý motiv z projektu Numix pro linux i Android. Obecně by asi bylo možné konstatovat, že v porovnání s Manjaro Linuxem nepřináší Antergos nic extra nového či převratného, a tak si v něm možní uživatelé musejí najít něco specifického pro svoje potřeby a požadavky.
Apricity OS
Tato distribuce je v principu podobná výše uvedené variantě Antergos. Na rozdíl od ostatních uvedených je dostpupná pouze pro 64-bitové verze a nedá se tudíž prakticky použít pro starší a méně vybavené stroje. Pro instalaci je dostupná pouze ve dvou variantách s prostředím Gnome a Cinnamon. Na rozdíl od předchozí distribuce přináší několik zajímavých specifických aplikací, jako je např. ICE (správce pro SSB – Simple Specific browser pro využití webových aplikací na desktopu), vylepšenou správu baterií, PUSHBULLET (propojení mezi zařízeními s možností posílat mezi nimi webové odkazy nebo malé soubory, jedná se o doplněk pro specifický Google Chrome), synchronizaci, zálohování, Powerline-Shell atd. Kromě toho je v základní instalaci také klient pro herní platformu Steam, nadstavba pro instalaci aplikací a hlavně her pro Windows – PlayOnLinux a mnoho dalších aplikací.
Obecně se asi dá konstatovat, že Apricity je hlavně pro začátečníky vhodnější než Antergos. Pro pokročilé uživatele je samozřejmě otázkou, jak jsou obě tyto distribuce pro ně vhodné či zajímavé. Podle mého názoru asi nijak zvlášť, ale je to subjektivní názor…
PacBang
Toto je naopak distribuce, která se vyloženě zaměřuje na pokročilejší uživatele. Jedná se o minimalistickou distribuci, která vlastně pouze doplňuje Arch Linux o vyladěné prostředí Openbox a přidává k němu vlastní instalátor. Ten je opravdu hodně propracovaný a i zkušenějšímu uživateli může způsobit problémy. Vzhledem k těmto zkušenostem bych řekl, že je tato distribuce spíše vhodná jako zdroj informací, nápadů a inspirace pro případné zájemce o kombinaci Arch[based] distro + Openbox. Sama o sobě mi nepřijde v porovnání s ostatními vybranými zástupci nijak převratná a mimořádně zajímavá. Přesto byla kvůli porovnání do výběru zařazena a pro někoho může být i přínosná.
Netrunner
Poslední vybraná distribuce je naopak hodně zajímavá. Jedná se o distribuce, která není založená na Arch Linuxu, ale svůj původ odvozuje od Manjaro Linuxu. Abychom ale byli přesní, tak to není úplně celá pravda. Distribuce je totiž dostupná ve dvou verzích – Standard (vychází z balíčků Debian/Kubuntu) a Rolling (vychází z Manjaro). My jsme se samozřejmě zaměřili na variantu Rolling. Ta využívá výhod Manjaro Linuxu včetně jeho repozitářů a přidává pro některé uživatele (včetně těch nezkušených a méně zkušených) několik důležitých věcí:
- velmi dobře odladěné, graficky upravené a přehledné prostředí KDE Plasma
- přepracovaný spouštěč aplikací
- klienta pro herní platformu Steam
- upravené aplikace z KDE i ostatních zdrojů
- dostatečné a přehledné nástroje pro správu a nastavení systému
Obecně se dá asi konstatovat, že pokud je někdo srozuměn s prostředím KDE Plasma, je pro něj tato distribuce velmi vhodná a zajímavá. Já osobně sice KDE moc nemusím, ale když jsem viděl Netrunner (a třeba i v porovnání verze Manjaro + KDE), tak si myslím, že se jedná o hodně zajímavou možnost. Také jsem zaznamenal velmi kladné reakce těch, kteří uvažují a možném opuštění Windows a prostředí KDE se jim celkem dost zamlouvá.
Na závěr srovnání bych si dovolil vyslovit asi hodně subjektivní a také trochu kontroverzní závěr: podle mého názoru je z našeho výběru nejvhodnější distribucí pro všechny skupiny Manjaro Linux. Pro začátečníky je určitě vhodný i Netrunner. Další pořadí bych stanovil na Apricity OS, Antergos a PacBang. Pro uživatele KDE bych na první místo dal Netrunner a za něj Manjaro Linux. Pro většinu uživatelů bude podle mého názoru lepší použít buď komunitní verze Manjaro nebo vlastní instalaci nějakého prostředí, než se zaměřovat na Antergos, Apricity nebo PacBang.
Tímto konstatováním bychom mohli ukončit krátké obecnější porovnání představených distribucí a jejich variant a pomalu se přiblížit k úplnému konci našeho seriálu. Na závěr si představíme naše použité varianty z trochu jiného pohledu. Je asi jasné, že použitá prostředí i samotné distribuce budou mít jiné nároky na systémové zdroje strojů pro jejich provoz. Je samozřejmě jasné, že absolutní srovnání může kulhat na všechny přítomné nohy, ale přeci jenom: nějaký přehled může být pro případné zájemce přínosný a proto ho na konec seriálu zařadíme. Do přehledu jsme vložili celkem 11 variant distribucí a prostředí s tím, že potřebu zdrojů zobrazují vždy celkem tři nástroje: Htop, LXtask a vlastní nástroj k tomu určený (pokud není, tak se používá Gnome System Monitor). Kromě konkrétních údajů si můžeme na obrázcích povšimnout toho, jak jednotlivé nástroje ukazují často poměrně odlišné hodnoty na stejném systému. A nyní k jednotlivým variantám:
Arch Linux + JWM
Zde jsme pro porovnání vzali poslední verzi systému z předchozího seriálu o Arch Linuxu a plně konfigurované prostředí JWM. Situace je patrná z následujícího obrázku.
Manjaro Linux + JWM
Jako první příklad jsme v seriálu použili řádkovou instalaci síťové verze Manjaro a do něj přenesli celou konfiguraci JWM ze stroje z minulého seriálu. Jak ukazuje následující obrázek, jsou zde docela velké relativní rozdíly ve spotřebě paměti. Absolutně se samozřejmě jedná o zanedbatelné hodnoty pár desítek MB.
Manjaro Linux + XFCE
Další verzí byla oficiální verze Manjaro s prostředím XFCE. Jak je vidět z obrázku, toto prostředí má již mnohem větší spotřebu paměti a už se asi nedá zařadit mezi tzv. lehká prostředí.
Manjaro Linux + KDE
Zde se již určitě nedalo čekat, že by prostředí bylo lehké, hlavně co se týká spotřeby paměti. To jednoznačně ukazuje i příslušný obrázek.
Manjaro Linux + Enlightenment
Toto prostředí v nejnovější verzi je celkem zajímavé jak vzhledově, tak i funkčně. A jak ukazuje příslušný obrázek, není vůbec na systémové zdroje náročné.
Manjaro Linux + Mate
Za sebe musím říct, že se jedná o mého favorita mezi jednoduchými, ale dostatečně komplexními a uživatelsky přívětivými prostředími. Kromě toho všeho se vyznačuje přívětivostí i k systémovým zdrojů, jak je to patrné z příslušného obrázku.
Antergos + Cinnamon
Skořicové prostředí je jakýmsi „bratrem“ výše uvedeného Mate. Je ale otázka, jestli může ve srovnání s ním, nebo třeba XFCE či KDE přinést něco zajímavého. Na obrázku si kromě vyšší potřeby paměti můžeme povšimnout i mnohem vyššího zatížení procesoru. To je dáno tím, že na virtuálním stroji běží prostředí pomocí softwarové akcelerace místo té hardwarové na stroji fyzickém. Je také zajímavé, že ostatní podobná prostředí (Gnome, KDE) takový problém nemají.
Apricity OS + Gnome
V této aplikaci bylo použito dané prostředí, které budí pořád docela dost kontroverzí. Za sebe mohu říct, že je mi mnohem sympatičtější a jeví se mi jako použitelnější než třeba Cinnamon či KDE. Každopádně se jedná o poměrně náročné prostředí na systémové zdroje – viz obrázek.
Netrunner Rolling
Tato distribuce nám nabízí zajímavé porovnání se svým „mateřským“ Manjaro včetně stejného prostředí. Jak obrázek ukazuje, porovnání spotřeby systémových prostředí vychází celkem jednoznačně pro Netrunner.
Netrunner Standard
O této verzi jsme se pouze zmínili, ale pro porovnání uvádíme porovnání potřeby systémových zdrojů – viz obrázek.
PacBang + Openbox
Poslední ukázka sama sebe prezentuje jako minimalistickou distribuci. To ostatně dosvědčuje i příslušný obrázek a je jasné, že spotřeba prostředků je na úrovni JWM a jenom o málo nižší než u Enlightenment nebo Mate.
Na výše provedené hodnocení a sérii obrázků nyní navážeme posledním příspěvkem dnešního dílu i celého seriálu. Uvedeme si zde tabulku, která bere hodnoty z předchozích obrázků (z aplikace HTop) a relativně porovnává spotřebu operační paměti jednotlivých variant. Jenom pro doplnění následující informace: obrázky systémového vytížení byly pořízeny s plně aktualizovaným systémem bez jakýchkoliv uživatelských úprav hned po jeho startu a spuštění příslušných monitorovacích aplikací. Jako základ byla zvolena varianta Arch Linuxu s JWM z minulého seriálu.
| Varianta | Spotřeba RAM relativní |
|---|---|
| Antergos + Cinnamon | 370 % |
| Apricity OS + Gnome | 470 % |
| Arch Linux + JWM | 100 % |
| Manjaro Linux + Enlightenment | 140 % |
| Manjaro Linux + JWM | 125 % |
| Manjaro Linux + KDE | 470 % |
| Manjaro Linux + Mate | 150 % |
| Manjaro Linux + XFCE | 220 % |
| Netrunner Rolling | 375 % |
| Netrunner Standard | 495 % |
| PacBang + Openbox | 125 % |
Na úplný závěr jenom jednu poznámku k uvedené tabulce: je zajímavé si všimnout, že spotřeba paměti u verze Netrunner Rolling s prostředím KDE je mnohem nižší, než u verzí ze stejným prostředím (Netrunner Standard nebo Manjaro Linux + KDE) a srovnatelná s prostředím Antergos + Cinnamon.
Dnešní díl jsme věnovali ukázkám některých prostředí z komunitní nabídky Manjaro Linuxu (Mate, Budgie, Deepin, E20) formou krátkých obrázkových galerií. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední díl série, provedli jsme stručné srovnání jednotlivých představených distribucí. Na úplný závěr bylo formou přehledné tabulky a jednotlivých obrázků provedeno srovnání náročnosti jednotlivých variant na systémové zdroje.
