Minule jsme viděli
V minulém díle jsme se dočetli o tom, jak vyspělý Americký Imerialismus vyvinul Software, kterým ničil výrobní schopnosti slibně se rozvíjející Malé České Zlodějiny.
Varování: Pozor na nekonvenční zbraně
Jak se již ve válečné historii mnohokrát stalo, i v tomto případě se nečekaně obrátil vítr a The Game zlikvidovala Produktivitu i druhé straně. Nekonvenční zbraně jsou sympatické svou absolutní povahou – nerozlišují mezi přáteli a nepřáteli.
Ačkoliv se to ještě neprofláklo, The Game způsobila celosvětově větší ztráty než The Great Worm. Ten byl totiž promptně za pár dní zneutralizován. Vidíme tedy, že jakékoliv katastrofické scénáře o informační válce budoucnosti jsou zcela falešné. Viry, Červy, Trojské koně a podobnou pakáž lze zlikvidovat v krátkém časovém období.
Podobně i dílo Win-Loss určené původně k likvidaci socialismu v zemích RVHP se vymklo kontrole a odolávalo celá léta, než začalo narůstat podezření, zda se nejedná o strategickou zbraň globálního dopadu. Jak je vidět na stavu aktiv zbrojovky Microsoft, obchod se zbraněmi vždy vynášel.
The Game part II
K obědu spoilery
Před polednem přišla administrátorka a zvala mě, jestli bych se nešel na něco podívat. Pronášela to stejným tónem, jaký používá dívenka, když svému chlapci říká o odjezdu svých rodičů pryč na víkend. Jelikož se jednalo o padesátiletou paní a navíc bylo pondělí před obědem, nechal jsem @ ve společnosti W a ochotně jsem ji následoval nahoru po schodech a přitom jsem se těšil na nejdůležitější hmotnou činnost – jídlo.
Místo jídla však vytáhla NetHack Spoilery s poznámkou: „To jsem stáhla, když nám odpoledne šel Internet“. Hned mi bylo jasné, proč je nejlepší místní Hráčkou. Spoilery mě zaujaly, nicméně kopii jsem nedostal, protože tu bylo příliš mnoho lidí a nechtěla riskovat odhalení supertajného dokumentu.
Prošvihlo se to o pár hodin později. Druhý důstojník totiž ZASE uklízel u Tiskárny. Když druhý důstojník zjistil nějakým omylem, o co se jedná, neboť neuměl moc dobře anglicky, prohlásil to za zbytečné plýtvání papírem a dodal, že druhou stranu uživí na pracovní poznámky. Musel jsem holt Spoilery oželit.
Dostal nás všechny
Druhý důstojník byl jediný z důstojníků nezasažený Hrou. Zodpovědnost za celý Proces se logicky přesunula na něj. Byl si toho vědom a administroval Systém, jak nejlépe dovedl. Moc mu to nešlo, neboť v časech před Hrou byl nucen v rámci své osobní bezpečnosti dodržovat minimální dvoumetrovou vzdálenost od systémové konzole s neustále nalogovaným uid 0.
Wizard jeho administrativní zákroky komentoval slovy: „Méně destruktivní by bylo, kdyby do toho počítače mlátil kladivem. Má malý IQ a velký UID“. Starat se o Systém ovšem i nadále nehodlal, jelikož shell i hra fungovaly bezvadně a na disku byl dostatečný prostor pro savefiles. To, že po akci druhého důstojníka přestala fungovat tiskárna, ho nevzrušilo natolik, aby vyšel z podzemních prostor na světlo boží.
Zabavené spoilery druhého důstojníka zaujaly natolik, že již odpoledne jsem ho našel ve společnosti zeleného terminálu, anglického slovníku, spoilerů a Hry. Bylo to nejlepší, co mohl pro zvýšení spolehlivosti Systému udělat. Díky péči, kterou láskyplně Hře věnoval, vydržel Systém nikým neadministrovaný ve funkčním stavu několik dalších měsíců a ještě se ušetřilo na papíru.
Emailem ne!
Jelikož email v té době nepatřil zrovna k masově rozšířeným komunikačním prostředků, zamachroval jsem a hrdě prohlásil: „Savefile mi mailněte.“ Všichni se zděsili: „Emailem?!“
V té době se ještě emaily běžně ztrácely. Pokud jste se přihlásili do nějakého mailing listu, zhruba třetina mailů k vám vůbec nedorazila. Naproti tomu FidoNetí Echomail konference pracovaly bezchybně. Bylo běžným zvykem psát do signatur telefony, abychom si mohli vzájemně zavolat a ověřit si, zda námi posílaný email došel. A tak jsme znechuceně strávil zhruba půlhodinu FTPčkováním tohoto důležitého souboru na svůj pracovní UNIX; odnesení na disketě jsem považoval za potupu.
The Game part III
Na svém domácím pracovišti jsem se rozhodl, že překonám spřátelené pracoviště tím, že naučím The Game nejen zbývající administrátory, ale i Výrobu. Vyhotovil jsem proto popis ovládání v jazyce ceskem, který obsahoval nejen popis ovládání, ale i cíl hry a pár nápověd.
Systémáci
Administrátoři byli nejsnadnější cíl, po několika rozhovorech se dali zviklat natolik, že zcela propadli NetHacku. Přerušovali jeho neustálé hraní pouze během oběda a takzvaných pracovních porad. Na poradě se po pár minutách rozhovor stočil na NetHack, a tak jsme místo výrobních nesmyslů probírali různé bojové fígle. Porady se tak nečekaně protahovaly z plánovaných deseti minut na hodiny a po jejich skončení jsme se vrátili k NetHacku s větším nadšením. Na stolech se sice štosovaly nevyřízené věci, ale námi zvolená strategie známá z časů MS-DOSu pod krycím názvem: Ignore, Ignore, Ignore, Abort fungovala skvěle.
Pořizovačky
Další zájmovou skupinou byly pořizovačky. Ty se ukázaly jako totálně nezvdělatelné a jako jediné odolaly NetHacku. Byly to osoby naprosto propadlé smyslovému požitku a zajímaly se jen o jídlo, sex, hadry a kosmetiku. Dozvěděl jsem se, že se jim pořizování dat líbí, jelikož se během něj těší buď přímo na výše zmíněné věci, nebo alespoň na rozhovory o nich. Byly přesvědčené, že lze prováděním těchto činností dosáhnout štěští. Proto strávily zhruba šest hodin z 8,5hodinové pracovní doby pečlivým plánováním těchto činností. Jejich plány sice někdy vyšly, ale nikdy ne úplně tak, jak si naplánovaly. To je frustrovalo, ale místo aby svou připoutanost k hmotným věcem snižovaly, tak ji naopak zvýšovaly: „Přece to musí někdy vyjít!“.
Jelikož neznaly Ježíšův recept na štětí: „Šťastní jsou ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“ (Luk 11:28), propracovaly se časem do takového stadia, kdy si každá nosila svůj vařič, mýdlo, ručník, novinový papír atd. Dokonce měly rozdělený i papír do tiskárny, a když si potřebovaly něco vytisknout, vyměnily papír v tiskárně za svůj. V té době se používal v tiskárnách výhradně traktorový papír a jeho výměna nebyla zrovna snadná operace. Stačilo ho dát jen trochu křivě a zmuchlal se.
Úřednice
Kromě pořizovaček byly k dispozici i úřednice. Překvapilo mně, že se na rozdíl od pořizovaček nechaly v NetHacku vytrénovat. Sice to byla pro ně dost náročná hra, ale společným úsilím to zvládaly. Hrály zásadně ve skupinkách. Ta nejšikovnější ovládala hru, další hledala ve slovníku, třetí radila a čtvrtá chodila pro rozumy k další skupince. Byla to nádhera. Nejlepší na tom celém byly jejich vzájemné rozhovory, kdy se radily, co dál a co to za potvoru vůbec potkaly a jakou strategii boje zvolit. Líbilo se jim to natolik, že byly ochotné se vzdát i každodenního plkání nad kafem a při obědě místo diskutování o tom, co kde zase levně koupily, si jednotlivé skupinky vymněňovaly nové herní poznatky.
Jdeme do finále
A tak jsme si během několika následujících měsíců všichni kromě pořizovaček užívali hru s velkým H, problémy ve Výrobě nebyly, jelikož se nevyrábělo, vesmír ukázal, že to zvládne i bez naší asistence a Jendorský Amulet byl zachráněn.
Navíc jsme i vydělali spoustu peněz na přesčasech, a tak mohu směle prohlásit, že to byly první peníze, které jsme vydělali opravdu poctivou prací. A tak Výroba úspěšně zdolala The Game a vrátila se do starých vyježděných kolejích, o jejichž smyslusplnosti jsem měl vážné pochyby.
„Co totiž člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje? Jeho zaměstání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost, ani v noci jeho srdce neuléhá. Také to je pouhá marnost.“ Kaz 2:22
Čas plynul dál a my jsme promarňovali své lidské životy, a to vše do doby, kdy přišla…
Pokud se vám nelíbí dropouty, vyhrabte někdo nějaku PCI/AGP 2× vykopávku fungující v Xorg a pošlete mi ji. Krom toho se vyjádřete v diskusi, jak na vás působí značně neobvyklá biblická kniha Kazatel.
Addenum
FSP a The Game
FSP přišel i s další bombastickou inovací. Byl to, vlastně pořád ještě je, jediný přenosový protokol, který speciálně podporuje hru NetHack. FSP se tak stalo must have přenosovým protokolem pro nejtvrdší NetHack fandy, kteří neustupovali ani před velkými písmeny.
Podpora NetHacku se skrývala ve FSP příkazu grab. Příkaz grab prováděl atomický download, přesněji řečeno atomické DOWNLOAD+DELETE. To v žádném dnešním přenosovém protokolu nenajdete.
Trivia: K čemu potřebuje skalní NetHackář atomické DOWNLOAD+DELETE?
NetHack fandové pamatující FSP jistě rádi odpoví na tuto otázku ostatním čtenářům v diskusi. Osoba znající tuto odpověď je hodna toho, aby napsala pro Root.cz další část recenze NetHacku.
