Jak vám nejspíš došlo z úvodního popisu, Hedgewars jsou klonem velmi populární série Worms. S touto ságou jste se již pravděpodobně setkali. Pokud vás nějakou záhadnou shodou okolností minula, tak vězte, že se jedná o velmi zábavnou hru plnou kresleného násilí. Jednotlivá družstva o předem určeném počtu členů se utkávají na bizarních i reálných bojištích. Snaží se o naprostou likvidaci všech ostatních příslušníků týmů. Za tímto účelem mají k dispozici více než obsáhlý arzenál zbraní ať již existujících nebo značně ulítlých. Nehraje se z očividných důvodů real-time, nýbrž pěkně na tahy. S trochou nadsázky bychom mohli hovořit o tahové strategii. Výběr taktiky totiž rozhoduje o bytí a nebytí. Úmysl je rozhodně důležitý, ale musí být nezbytně podpořen umem – který se projeví třeba střelami bazukou za využití poryvu větru nebo hod granátu na cíl. Ale o tom ještě později. Spusťme nyní Hedgewars a podívejme se, zda sahá Wormsům aspoň po první článek těla.
Přivítala nás velmi prostá hlavní nabídka, alespoň po grafické stránce. Než spustíme novou hru pomocí jedné ze tří možností, navštívíme setup. Zde si smíme vytvořit naši vlastní taktickou jednotku. Zadáme jen název týmu a jednotlivých členů. Dále můžeme upravit defaultní nastavení zbraní a jejich množství. V neposlední řadě upravíme detaily videa, zvuků a přezdívky na netu. Zmínil jsem tři možnosti nové hry. Singleplayer, multiplayer a hra po síti. První možnost je bohužel nejslabší. Máme sice na výběr mezi tréninkem a hrou proti umělé inteligenci, ale nic impozantního nehledejte. Trénink se zaměřuje na brokovnici a bazuku, což jsou společně s granátem základní a nejčastěji užívané zbraně. K osvojení si zacházení s nimi je to prima, ale zkušenější hráči tuto část přímo přeskočí.
Prostá hra neobsahuje propracovanou kampaň, která byla geniální například u Worms Armageddon, což je můj oblíbený díl. Vracíme se tedy k začátku série, který byl zaměřen na multiplayer, kde se u jednoho počítače mačká spousta kamarádů a kamarádek. Nadávky létají vzduchem a ježci do pekel. Ať už se rozhodnete pro libovolnou hru, skončíte nakonec na bojišti. Počítač nám vždy ukáže, který z ježků je právě na tahu, ke kterému týmu patří, kolik má života (tyto atributy lze také skrýt).
Pohybujeme se pomocí šipek a skáčeme díky klávese enter, případně backspace. Jakmile se dostane do vhodné pozice, je načase zvolit zbraň a vystřelit. Nemůžeme si dávat příliš načas, jelikož každý tah je časově omezen. Pravým tlačítkem myši si zavoláme menu zbraní a nástrojů. Ačkoli není tak velké jako u Worms, oblíbence si zajisté najdeme. Bazuka, granát, tříštivý granát, navigační střela (ufo), desert eagle, brokovnice, dynamit, basebalová pálka, atd. Z nástrojů zde máme lano pro rychlý přesun na mapě, žebřík, padák, teleport, apod. Vybavení je omezené (pokud si nenastavíte jinak), jedinou možností jak jej ve hře zvýšit je sebrat balíček, který se náhodně objevuje stejně jako lékárnička. Násilí je intuitivní částí člověka, takže nebudete mít problémy přijít na efektivní způsoby ublížení. Jen si dávejte pozor na indikátor větru v pravé dolní části. Síla a směr větru značně ovlivňují některé typy zbraní.
Zpracování není zlé. Vrací nás sice ve vývoji nazpět, ale pokud máte jen chuť na trochu toho animovaného násilí s přáteli, je to ideální příležitost. Zvuková stránka není tak zábavná, jak jsem doufal. Vzpomínám si na množství vtipných hlášek při hraní a zde je to takové prázdné. Posuďte sami. Ovládání je víceméně totožné s červíky, takže se jen usaďte a zahajte boj. Za zkoušku to stojí. Příjemné válčení.
Instalace ze zdrojových kódů vyžaduje poměrně značně knihoven, podrobný popis najdete v souboru INSTALL – Qt, FreePascal, CMake a rozličné SDL knihovny. Konfiguraci pro kompilaci spustíme pomocí cmake ., pak make a nainstalujeme skrze make install. Jednoduší bude zvolit balíček pro svoji distribuci… v sekci download na stránkách hry jsou ke stažení balíčky pro Gentoo, ArchLinux a Debian, ale nachází se například i v repozitářích Ubuntu.
ČLÁNKY DO MAILU