Vlákno názorů k článku Historie vývoje počítačových her (136. část – české textovky III) od Tomas Z - Matně si vzpomínám, že jsme se spolužákem u...

Matně si vzpomínám, že jsme se spolužákem u Protiútoku zamrzli na tom, že bylo třeba do jednoho stromu sáhnout víckrát. Tím jsme hru nedohráli. To spolužákovi nebránilo poslat autorovi kód potrzující dohrání hry (proč se to vůbec posílalo? už si nepamatuju...) který se našel ve zdrojáku po odstranění slabé ochrany.

Samozřejmě to byla návnada na chycení podvodníků.

No to bylo asi takhle...

hodně dávno, někdy na přelomu let 90-91 po vydání Pomsty, ataristé chtěli pokračování a tak jistý pan Král z Břeclavi vlastnící firmu K-soft uspořádal soutěž o ceny - kdo dohraje Ataristův Protiútok.

Na dohrání byla docela dlouhá doba, asi tři měsíce od vydání. Myslím, že hlavní cenou pro úspěšného řešitele byla tiskárna Robotron K6304.

Ceny se losovali na akci v Břeclavi, kam jsem coby dítko směřoval se svým tatíkem, bohužel, nedojeli jsme, neb za Mirošovicemi jsme skončili v příkopu - auto vyndaval jeřáb a já s kamarádem na zadní sedadle policejní Volhy sepisoval parodickou variaci na téma Indiana Jones 2.0 aneb Chrám Zkázy.

Samozřejmě jsem byl jeden z úspěšných řešitelů, celkem nás bylo asi kolem 50.

Finální heslo znělo MTRANFEACDJA.

Po pár letech jsem se s Viktorem setkal osobně, ale to už je tak trochu jiná historka.

Ja som tiez patril k uspesnim riesitelom a som znamym sme mali podobny osud ako ty, ale az po ceste naspat a na inom mieste :)

V tomto pripade by mne zajimal prubeh akce ;)

Tak je to uz hodne davno :( a co a ako bolo sa mi uplne vyfukalo z pamate.
Zato stret s traktorom si pamatam doteraz :)

No jo sáhnout do dutiny stromu, víckrát ale ne až zase tolikrát. Nebo cvak a past a prsty fuč. Ještě lepší jsou předměty, které jsou na nic, ale následně, když se s nimi vláčíte tak bídně zhynete.

Asi je na čase si zase Protiútok zahrát.