Úvod
Pro zopakování uvedu, o co se jedná. Dialog je program, který vývojáři systémových skriptů umožňuje vytvořit jednoduchý dialog, který může mít mnoho využití. Uživatelé si ani často neuvědomují, že s něčím podobným pracují, a přitom instalace binárních programů je často dělaná právě přes dialog. Vývojáři si podobné nástroje vybírají hlavně proto, že vytvoření jednoduchého dialogu je úkol na pár minut. Dialog je napsán pomocí knihovny ncurses, takže si řada uživatelů dokáže již představit, jak vypadá.
V případě programu Dialog může být výsledek například kalendář, textové okno, menu, progressbar a řada dalších. Na pár jednoduchých příkladech si ukážeme použití několika voleb, které Dialog nabízí.
Než začneme s příklady, prostudujeme si nápovědu k jednotlivým připraveným dialogům.
--calendar Kalendář
--checklist Seznam položek, ve kterém jich můžeme vybrat víc
--dselect Výběr adresáře
--editbox Editace souboru
--form Vytvoří formulář
--fselect Výběr souboru
--gauge Progressbar na spodní části dialogu
--infobox Informace
--inputbox Dialog s otázkou
--inputmenu Varianta menu dialogu
--menu Varianta menu dialogu
--mixedform Varianta na --form
--mixedgauge --gauge a --menu dohromady
--msgbox Boxík se zprávou
--passwordbox Dialog s heslem
--passwordform Podobné jako --form, ale vstup je schovaný
--pause sleep v dialogové podobě
--progressbox Zobrazuje, co mu pošleme na vstup
--radiolist Dialog s možností výběru pouze jedné položky
--tailbox Výstup z tail -f
--tailboxbg Podobné, ale tail -f je na pozadí
--textbox Zobrazí obsah souboru
--timebox Dialog s časem
--yesno Ano/Ne dialog Přesné pořadí parametrů najdeme v manuálových stránkách nebo v nápovědě. Důležitou vlastností dialogu je, že můžeme kombinovat najedou několik dialogů, které se postupně zobrazí. Než začneme, povíme si něco o vstupu a výstupu dat.
Vstup a výstup
Dostat zadaná data z Dialogu není tak jednoduché jako u programů z minulého dílu tohoto seriálu, protože na standardní výstup jde o samotný dialog. Proto máme k dispozici následující volby:
--stdout Zápis výstupu na standardní výstup
--stderr Zápis na standardní chybový výstup
--output-fd Zápis výstupu do file descriptoru Prostřední hodnota je nastavena ve výchozím stavu a je prakticky bezproblémová, pokud přesměrujeme stderr do souboru a data si vybere z něj. Pokud potřebujeme použít rouru, jediné řešení je stdout. To se ovšem nedoporučuje používat, protože se musí znovu otevřít terminál a tato procedura nemusí být všude funkční. Poslední možností je –output-fd. Pokud k tomuto parametru předáme tzv. file descriptor, dostane se výstup na něj. File descriptor je číslo označující výstup.
1 Standardní výstup (stdout)
2 Standardní chybový výstup (stderr)
3,4,5,... Další uživatelsky definovatelné výstupy Příklad s použitím file descriptoru můžeme najít níže.
Jednoduché dialogy
Informační boxík
Stejně jako u jiných podobných nástrojů, tak i Dialog umí zobrazit jednoduché informační okénko a s tím také začneme jako s nejjednodušší ukázkou.
dialog --msgbox "Tohle je informační box" 6 35 Prvním parametrem řekneme Dialogu, že budeme chtít informační boxík, další dva označují jeho velikost. První číslo značí výšku a druhou šířku. Nesmíme zapomínat, že velikost se označuje ve znacích.
Kalendář
Malinko složitější je kalendář, který vytvoříme takto:
dialog --output-fd 3 --calendar "Můj kalendář" 1 20 24 12 2008 3> /tmp/out Jako výstup jsme zvolili file descriptor s číslem tři a také z něj uložili výstup do /tmp/out. Kalendář máš podobné parametry jako –msgbox. První parametr je popisek, další dva velikost a poslední tři označují datum.
Čas
Dialog pro čas se vytváří podobně jako ten s kalendářem.
dialog --timebox "Časový dialog" 3 10 13 0 0 Parametry jsou opět podobné, pouze poslední tři označují přednastavený čas.
Menu
V posledním z jednoduchých příkladů se pokusíme vytvořit menu pro výběr distribuce.
dialog --menu "Výběr distribuce" 20 100 75 OpenSUSE "Pro začátečníky" Ubuntu "Pro začátečníky" Archlinux "Pro pokročilé" Gentoo "Pro pokročilé" Při vytváření se hledá na páry položek, kde první je název a druhá popis. V tomto konkrétním případě Dialog vrátí název vybrané distribuce na zvolený výstup.
Další parametry
Pro vytvoření složitějšího dialogu budeme potřebovat ještě několik parametrů, které použijeme na vytvoření kombinovaného dialogu. Těmi jsou:
--clear Vymaže předchozí dialog
--and-widget Přidá další dialog
--begin Označuje začátek umístění dalšího dialogu Největší silou Dialogu je možnost vložit do jednoho „sezení“ více dialogů najednou. Jednoduchý příklad by mohl vypadat takto:
Bez zmizení:
dialog --begin 5 5 --msgbox "Informační boxík 1" 5 10 \
--and-widget --begin 7 7 --msgbox "Informační boxík 2" 5 10
Se zmizením:
dialog --begin 5 5 --clear --msgbox "Informační boxík 1" 5 10 \
--and-widget --begin 5 5 --msgbox "Informační boxík 2" 5 10 K tomu slouží parametry –clear a –and-widget. První jmenovaný vymaže předchozí zobrazený widget a druhý přidá další na zvolenou pozici. Máme také možnost říci Dialogu, kam chceme nový dialog umístit za pomocí parametru –begin.
Složitější dialog – získání údajů o uživateli
Nebudeme chodit kolem horké kaše a skočíme rovnou doprostřed:
dialog --output-fd 3 --begin 5 5 --clear --msgbox "Informace o uživateli" 5 40 \
--and-widget --begin 5 5 --form "Formulář" 30 80 50 \
"Jméno" 1 1 "" 1 20 30 25 \
"Příjmení" 3 1 "" 3 20 30 25 \
"Telefon" 5 1 "" 5 20 30 25 \
"Email" 7 1 "" 7 20 30 25 \
"Web" 9 1 "" 9 20 30 25 \
--and-widget --begin 7 7 --menu "Výběr distribuce" 20 100 75 \
OpenSUSE "Pro začátečníky" \
Ubuntu "Pro začátečníky" \
Archlinux "Pro pokročilé" \
Gentoo "Pro pokročilé" \
3> /tmp/out Tento příklad zobrazí tři dialogy, kde první informuje o úmyslu zbylých dvou. Pak pomocí –and-widget přidáme další, kde je použit –form pro vytvoření formuláře, který se zeptá uživatele na informace o něm. Krom nám známých parametrů se zmíním o –begin, za kterým následuje pozice nového dialogu, a o položkách ve –form. První parametr položky je název, další dva označují polohu tohoto názvu, v dalším najdeme předvyplněné hodnoty pro položku a za ní jsou dva parametry označující polohu políčka pro vyplnění údaje. Poslední dva označují velikost políčka a maximální délku řetězce v něm. Pro zpracování výstupu jsme zvolili file descriptor s číslem tři a přesměrovali ho do /tmp/out.
Závěr
Vývoj na programu Dialog je opravdu znát. Využívá ho řada distribucí pro instalaci balíčků a konfiguraci systému. Svoje místo místo si najde prakticky všude, kde se aspoň trochu myslí na uživatele, kteří používají příkazovou řádku. Použití není složité, takže není problém si pomocí Dialogu vytvořit vlastní konfigurační nástroje i jiné věci.
